26 C 178/2024

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 15 658 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 93 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 15 565 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 658 Kč od 18. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 7 892 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na uhrazení dlužné částky ve výši 15 658 Kč ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 5. 2023, a to společně s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 658 Kč od 18. 8. 2023 do zaplacení (dále jen „smlouva o zápůjčce“). Žalovaný na svůj dluh uhradil 14 907 Kč. Zbývající dlužnou částku nezaplatil ani po zaslané předžalobní výzvě.

2. Elektronickým platebním rozkazem bylo žalobě nejprve plně vyhověno. Žalovaný však včas podal odpor, ve kterém namítl neplatnost smlouvy o zápůjčce z důvodu nedostatečného prověření jeho úvěruschopnosti. Údaje sdělené žalobkyní o jeho osobních a majetkových poměrech neodpovídají skutečnosti, protože byl samoživitel a ve střídavé péči pečoval o nezletilé dítě. Své příjmy ani výdaje nikdy nedokládal, protože jej o to žalobkyně ani nežádala. Zároveň potvrdil, že na základě smlouvy o zápůjčce od žalobkyně obdržel bezhotovostně 15 000 Kč a celkově splatil částku 14 907 Kč. Díky neplatnosti smlouvy však žalobkyni nevnikl nárok na zaplacení poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 8 550 Kč, tudíž jí dluží již jen částku 93 Kč.

3. Soud provedl ve věci dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž zjistil tento skutkový stav:

4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným, prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , dne 16. 5. 2023 smlouvu o zápůjčce částky 15 000 Kč, jež byla žalovanému stejného dne také vyplacena na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal částku 15 000 Kč, navýšenou o poplatek ve výši 8 550 Kč, splatit ve 3 splátkách po 7 850 Kč, splatných 30. den, 60. den a 90. den ode dne poskytnutí (smlouva o zápůjčce, sdělení banky ze dne 27. 8. 2024). Ještě před uzavřením smlouvy o zápůjčce se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně, kde si dle vlastní volby nastavil dostupné parametry (výše zápůjčky a její splatnost). Následně vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář, do kterého zadal své osobní údaje a uhradil verifikační platbu částky 1 Kč. Tímto učinil návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce a potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy a všeobecných obchodních podmínek. Smlouvu o zápůjčce žalovaný podepsal elektronicky připsáním PIN kódu , Anonymizováno, , který mu byl zaslán žalobkyní na žalovaným uvedené telefonní číslo , tel. číslo, (smlouva o zápůjčce, všeobecné obchodní podmínky společnosti , Jméno zainteresované společnosti 0/0, ). Žalovaný uhradil pouze částku 14 907 Kč, proto byl upomenut k úhradě dlužné částky, avšak na upomínky nereagoval (upomínky ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o zápůjčce dopisem ze dne 19. 8. 2023, protože v rozporu s dohodou nebyl celý dluh uhrazen do , datum, . Naposledy byl žalovaný vyzván před podáním žaloby výzvou ze dne 17. 5. 2024 k úhradě dlužné částky do 3 dnů od doručení výzvy, přičemž výzva byla žalovanému zaslána doporučeně, prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně (výzva k úhradě ze dne 19. 8. 2023, předžalobní upomínka, podací lístek ze dne 17. 5. 2024).

5. Žalobkyně k výzvě soudu, jakým způsobem prověřila úvěruschopnost (bonitu) žalovaného, uvedla, že jednak dotazem na žalovaného, který jí sdělil, že jeho příjem činí 28 707 Kč měsíčně čistého a výdaje 7 000 Kč, že žije ve společné domácnosti s další dospělou osobou a 1 nezaopatřeným dítětem, a také náhledem do veřejně dostupných rejstříků (exekuční a insolvenční rejstřík). Díky chybějícím dokladům byly příjmy a výdaje domácnosti žalovaného byly počítány modelově, kdy bylo vycházeno z existence dalšího příjmu ve výši minimální mzdy 15 372 Kč měsíčně čistého. Celkový příjem domácnosti žalovaného byl tak odhadem stanoven na částku 44 079 Kč. Výdaje byly rovněž určeny modelově v podobě částky na bydlení ve výši 5 132 Kč měsíčně a životních nákladů odpovídajících životnímu minimu domácnosti žalovaného ve výši 11 560 Kč. Výsledný zůstatek domácnosti žalovaného tedy činil 27 387 Kč po úhradě nákladů (44 079 – 16 692). Tento zůstatek žalobkyně považovala za dostatečný k úhradě dluhu ze zápůjčky v celkové výši 23 550 Kč do 3 měsíců.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje,že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněným bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. S ohledem na popsaný skutkový stav soud právně vyhodnotil, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, respektive v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložená poskytovateli úvěru, tedy žalobkyni jako společnosti, jež úvěr poskytla pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr za dané situace měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský splácet. Toto však žalobkyně v daném případě nesplnila. Takový zákonný postup představuje posílení principu zodpovědného úvěrování a cílené ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, dokonce s cílem dosáhnutí zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).

12. V téže souvislosti je třeba konstatovat, že české spotřebitelské právo je ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru mimo jiné transponovanou směrnicí číslo 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné na základě vyhledávání v příslušné databázi. V čl. 23 směrnice číslo 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

13. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí číslo 2008/48/ES, stanoven, je zřejmé, že žalobkyně je povinna vždy řádně, se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost úvěrovaného. Žalobkyně by si měla veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako např. výpisu z účtu, pracovní smlouvy, mzdového výměru, dokladu o nákladech na bydlení, atd. a nikoliv spoléhat jen na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila, protože nepředložila žádný důkaz o zjištěných příjmech žalovaného, resp. jeho rodinné domácnosti, které by mu dle žalobkyně měly umožnit splatit poskytnutý úvěr do 90 dnů v plné výši, včetně „poplatku“ odpovídajícímu 57 % poskytnuté jistiny úvěru. Žalobkyně měla za to, že žalovaný má dostatečně vysoký příjem, jenž mu i po zaplacení výdajů umožní úvěr vrátit. Žalobkyně však k prověření žalovaného aktivně neučinila nic. Sankcí za to je podle § 87 odst. 1 neplatnost smlouvy, a to neplatnost absolutní s účinky od počátku.

14. Soud v souladu s § 118 a odst. 2 o. s. ř., právně posoudil nárok uplatněný žalobkyní jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z., poněvadž v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně na jeho účet částku 15 000 Kč, ze které žalovaný splatil 14 907 Kč, proto soud žalovaného zavázal k vrácení rozdílu ve výši 93 Kč (výrok I).

15. S ohledem na neplatnost smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat jakékoliv plnění, jež by z této smlouvy odvozovala. Z tohoto důvodu žalobkyni nevznikl nárok na úroky ukryté pod položkou „poplatek“ za poskytnutí úvěru, sjednaný ve smlouvě, které jako příslušenství sdílí osud věci hlavní podle § 510 odst. 2 o. z.. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalovanému nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud tedy v části specifikované ve výroku II žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť zde uvedené nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě.

16. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení (výrok III) vyšel z posouzení úspěchu účastníků na věci, jež činil pro žalovaného 99,, Anonymizováno, % (přiznáno , částka, z žalobou uplatněné částky , částka, včetně příslušenství). Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. proto soud náhradu nákladů řízení přiznal žalovanému v plné výši s ohledem na jeho neúspěch v poměrně nepatrné části.

17. Náklady žalovanému byly přiznány v částce 7 892 Kč, přičemž odpovídaly odměně za zastupování advokátem podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), spočívající v odměně za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé – odpor, účast u jednání), přičemž za tyto tři úkony náleží náhrada v rozsahu 3 x 1 740 Kč, dále náhradě hotových výdajů v rozsahu 3 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, jízdném dle § 13 advokátního tarifu ve výši 202 Kč za cestu k jednání na trase Napajedla-Zlín a zpět (25 km) při amortizaci 140 Kč (5,60 Kč x 25 km) a jízdném 62 Kč při průměrné spotřebě 6,5 l/100 km při ceně benzinu Natural 95 38,20 Kč/litr, náhradě za promeškaný čas za 2 započaté půlhodiny po 100 Kč strávené při cestě k jednání podle § 14 advokátního tarifu v celkové výši 200 Kč a 21% DPH z částky 6 522 Kč odpovídající částce 1 370 Kč. Náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám zástupce žalovaného podle § 149 odst. 1 o.s.ř. do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

18. Dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. je povinnost v rozsudku uložená splatná v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).