26 C 198/2024

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 13 701 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 196 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 8 505 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 99,67 Kč za dobu od 11. 5. 2024 do 28. 5. 2024, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 701 Kč od 29. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 701 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 99,67 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 701 Kč od 29. 5. 2024 do zaplacení, a to vše ze smlouvy o úvěru, uzavřené s žalovaným dne 7. 9. 2023, kterou mu byl bezhotovostně poskytnut úvěr 10 000 Kč. Poskytnutý úvěr dle sjednaných podmínek nesplácel a na svůj dluh uhradil pouze částku 4 804 Kč.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Žalobkyně již v podaném návrhu souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela s žalovaným dne 7. 9. 2023 úvěrovou smlouvu, na základě které mu poskytla bezúčelový a úvěr 10 000 Kč na , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře, kdy první řádná splátka splatná 7. 10. 2023 činila 1 094 Kč, druhá až osmá měsíční splátka 1 055 Kč, devátá až dvacátá třetí splátka 565 Kč, dvacátá čtvrtá splátka 557 Kč. Žalovaný se zároveň zavázal k placení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, k placení poplatku za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč a poplatku za Expres výplatu ve výši 199 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána na 49,20 %. K uzavření smlouvy došlo elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, cz. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím tzv. bank ID. Před uzavřením smlouvy provedla žalobkyně vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného z informací žalovaným poskytnutých; kdy žalovaný do potvrzení o svých poměrech uvedl, že má čistý měsíční příjem 22 000 Kč, ostatní členové její domácnosti příjem 50 000 Kč a splácí jiné závazky ve splátkách po 6 000 Kč měsíčně. Tvrzení žalovaného nebylo žalobkyní nijak ověřeno. Žalobkyně rovněž provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, rejstříku NRKI, SOLUS, ISIR a CRIBIS se závěrem, že žalovaný neměl exekuci ani jiný záznam v nebankovních registrech. Na základě těchto informací proběhl schvalovací proces, po kterém byl žalovanému zaslán text schválené smlouvy, s jejímž obsahem žalovaný souhlasil a tento souhlas potvrdil SMS kódem zaslaným na mobilní číslo uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru (, tel. číslo, ). Smlouva byla dne 7. 9. 2023 v 14.39 hodin podepsána kódem , Anonymizováno, , čímž došlo dle ujednaných podmínek k jejímu uzavření. Celá úvěrová jistina 10 000 Kč byla následně vyplacena na účet žalovaného vedený u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . pod č. , č. účtu, (formulář, smlouva o úvěru, splátkový kalendář, potvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného, doklad o výplatě úvěrové jistiny, sdělení banky).

4. Žalovaný na první a druhé splátce splatných dne 7. 10. 2023 a 8. 10. 2023 uhradil celkem 3 749 Kč dne 22. 11. 2023, na třetí splátce splatné dne 7. 12. 2023 uhradil 1 055 Kč dne 11. 12. 2023 a od čtvrté splátky splatné dne 7. 1. 20224 již úvěr nehradil. Žalobkyní proto byl vyzván dne , právnická osoba, . 2024 k neprodlenému zaplacení celkové částky vypočtené na 13 701 Kč, zahrnující nesplacenou jistinu ve výši 8 749 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 196 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 900 Kč, úroků ve výši 1 960 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, s upozorněním na soudní vymáhání, nedojde-li k úhradě. Výzva byla žalovanému zaslána dne 13. 2. 2024 doporučeně. Další výzvu žalovanému zaslala 29. 3. 2024 a naposledy, před podáním žaloby, vyzvala žalovaného k úhradě dluhu prostřednictvím svého právního zástupce s upozorněním na soudní vymáhání, v dopise ze dne 26. 4. 2024, jenž byl žalovanému zaslán doporučeně dne 29. 4. 2024 (výpis čerpání, splátek a úhrad, výzva před zahájením vymáhání dluhu, poštovní podací arch, výzva ke splacení půjčky, předžalobní výzva, poštovní podací arch).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2991 odst. 2 o.z. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Ohledně nároku žalobkyně má soud, vzhledem na shora popsaný skutkový stav, za to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila výčet pravidelných výdajů žalovaného, a tedy tyto (stejně tak jako příjmy žalovaného) nebyly nijak osvědčeny. Soud v důsledku toho nemohl přezkoumat majetkové poměry žalovaného. Z informací uvedených v úvěrové smlouvě nelze stanovit reálný použitelný příjem žalovaného, který by byl stanoven z pravidelných příjmů a výdajů žalovaného. Jediná informace o majetkových poměrech je skutečnost, že měsíční čistý příjem žalovaného činí 22 000 Kč, ovšem ani z této nelze bez dalšího vycházet, jelikož žalovaný jako osoba žádající o úvěr, může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci s cílem úvěr získat, a tedy je povinnost primárně kladena na poskytovatele úvěru, aby poměry, dostatečně prověřil na základě spolehlivých a dostatečných informací, což nelze učinit bez ověření výše příjmů např. výpisem z účtu nebo výplatním listem. Výdaje žalovaného nebyly ani zkoumány, tedy ani nijak ověřovány. Za tohoto skutkového stavu nelze pokládat postup v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečný a hodnověrně znázorňující reálné majetkové poměry žalovaného.

11. Jelikož výše uvedené kroky žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neučinila, vycházela ze závěru, který neodpovídal reálnému stavu věci, když nebylo žádným způsobem ověřeno, že žalovaný dosahuje alespoň tvrzených příjmů. Pokud by potom od reálného měsíčního příjmu žalovaného byly odečteny reálné životní náklady na zdravotní péči, předchozí finanční závazky, dopravu, zálohy na energie a vodu, nájem, náklady na obživu, ošacení, drogerii včetně hygienických potřeb, mobilní telefon a dalších nutných výdajů, lze se jen domnívat, zda by žalovaný byl reálně schopen splácet takový finanční závazek. Soud vzal v potaz také výši poskytovaného úvěru, která sice není vysoká, ale pro osobu s velmi nízkými příjmy a vysokými výdaji (což jistě náklady např. na nájem jsou) může být i přes to finančně likvidační. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Na tomto výsledku nic nemění skutečnost, že žalobkyně žalovaného patrně lustrovala ve veřejných rejstřících posuzující bonitu osob, jelikož skutečnost, zda osoba žádající o úvěr bude schopna poskytovaný úvěr splatit, zpravidla nesouvisí s její platební morálkou v minulosti (resp. může to být pro poskytovatele spotřebitelských úvěru jistým vodítkem při splatných závazcích evidovaných v těchto rejstřících), nicméně samo o sobě tyto skutečnosti nemají potřebnou vypovídající hodnotu, jelikož nereflektují aktuální majetkovou situaci osoby žádající o úvěr (zejména v oblasti příjmové).

12. Povinnosti osob poskytujících spotřebitelské úvěry v ustanovení § 86 z. s. ú. (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je povinen vždy řádně a se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost úvěrovaného. Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finančně majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisem z účtu, doklady o nákladech na bydlení atd. a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným, aniž by si vyžádala od žalovaného podklady k pravidelným příjmům a výdajům, a tím reflektovala reálnou schopnost žalovaného tento úvěr splatit.

13. Soud s ohledem na shora popsané důvody uzavřenou smlouvu shledal za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy. V souvislosti s novelou § 87 z. s. ú. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinným k 29. 5. 2022, bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní.

14. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy, jelikož příslušenství sdílí osud věci hlavní (§ 510 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník dále jen „o. z.“). Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky, poplatky, náklady a smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o úvěru.

15. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni uhradil pouze částku 4 804 Kč, o tuto částku soud dluh ponížil a zavázal žalovaného k zaplacení rozdílu ve výši 5 196 Kč (10 000 – 4 804).

16. Soud žalobkyni nepřiznal zákonný úrok z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalobkyní žalovanému nelze pokládat za výzvy k zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivně rozhodnutím soudu. Důsledkem neřádného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Ke stejnému závěru dospěl ostatně i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262. Ve zbývající části, tj. co do částky 8 505 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 99,67 Kč za dobu od 11. 5. 2024 do 28. 5. 2024, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 701 Kč od 29. 5. 2024 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nároky na ně mají původ v absolutně neplatné smlouvě (výrok II).

17. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, že ji nepřiznal žádnému z účastníků řízení, protože žalobkyně byla z původně uplatněné částky 14 437 Kč úspěšná pouze co do částky 5 196 Kč, tedy méně než ½ (36 %) Žalobkyni tak nárok na náhradu nákladů řízení nevznikl. Žalovanému v řízení žádné náklady fakticky nevznikly, protože po celou dobu zůstal ve věci pasivní.