26 C 215/2022

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 108 531,36 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 94 538 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 13 993,36 Kč, úrok ve výši 3 806,40 Kč za dobu od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 1 992,94 Kč za dobu od [datum] do [datum], úrok ve výši 19,9 % ročně z částky 105 943,36 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 105 943,36 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 1 (kterým byla žaloba postoupena ke zdejšímu soudu) domáhala po žalovaném zaplacení částky 108 531,36 Kč, úroku 38 006,04 Kč, úroku z prodlení 1 992,94 Kč, úroku 19,9 % ročně z částky 105 943,36 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 105 943,36 Kč od [datum] do zaplacení, a to ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba], kterou žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 100 002 Kč, z nichž zaplatil 5 464 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a svou neúčast u jednání neomluvil. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. o.s.ř. (dále jen „o.s.ř.“) rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému bezhotovostně poskytla částku 100 002 Kč ke konsolidaci starších dluhů v celkové výši 38 387 Kč. Jednalo se o jiný revolvingový úvěr vůči předchůdkyni žalobkyně ze dne [datum] ve výši 5 000 Kč a z dluh z úvěrové smlouvy ze dne [datum] ve výši 35 000 Kč vůči společnosti [právnická osoba] Zbývající částka 61 615 Kč byla žalovanému vyplacena na jeho účet bez určení účelu. Úroková sazba byla sjednána na 19,9 % ročně, výše měsíční splátky byla stanovena na 2 131 Kč a konečná splatnost úvěru do [datum]. Žalovaný se tak zavázal celkem uhradit 96 splátek od [datum]. Úvěr byl žalovanému poskytnut na základě jeho žádosti, ve které žalovaný požádal o úvěr 20 000 Kč, uvedl, že má pravidelný příjem ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba], [IČO], ve výši 14 181 Kč, je svobodný, nemá vyživovací povinnost a bydlí u rodičů. Před poskytnutím úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalovaného provedenou lustrací v CCB, ve kterém byly zjištěny 2 závazky ze starších úvěrů ve výši cca 38 000 Kč, které byly nakonec konsolidovány předmětným úvěrem, jenž byl pro tento účel navýšen z požadovaných 20 000 Kč na 100 002 Kč. Splátky žalovaný hradil nepravidelně; dne [datum] uhradil 1 000 Kč, dne [datum] 2 131 Kč a dne [datum] 2 333 Kč. Žalovaný však úvěr nesplácel, proto právní předchůdkyně žalobkyně rozhodla o jeho okamžité splatnosti ke dni [datum] a své rozhodnutí sdělila žalovanému v dopise ze dne [datum] (smlouva o úvěru, žádost o poskytnutí úvěru, posouzení úvěruschopnosti klienta, potvrzení o poskytnutí finančních prostředků, rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu).

4. Smlouva o postoupení souboru pohledávek byla uzavřena dne [datum]. Jednotlivé postoupené pohledávky byly specifikovány v seznamu pohledávek, jenž byl součástí smlouvy jako příloha [číslo] ve kterém pod [číslo] byla evidována pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek). Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému v dopise ze dne [datum], že s účinností od [datum] již není vlastnicí pohledávky a tedy věřitelem žalovaného, protože došlo k postoupení pohledávky v celkové výši 114 330,70 Kč na žalobkyni jako nového vlastníka. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu s upozorněním na soudní vymáhání v případě, že k úhradě nedojde (oznámení o postoupení pohledávky, poštovní podací arch, předžalobní výzva, poštovní podací arch).

5. Soud má ohledně nároku žalobkyně, vzhledem na shora popsaný stav, za to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně ani po výzvě soudu nepředložila doklady osvědčující pravidelný příjem žalovaného a jeho výdaje, ani nesdělila z jakých částek příjmů a výdajů vycházela. Příjmy a výdaje žalovaného tak nebyly nijak ani osvědčeny. Tyto informace nebyly zjištěny ani od žalovaného, protože v žádosti o poskytnutí úvěru nebylo mimo údajný pravidelný příjem uvedeno nic konkrétního. Lze pouze z poskytnutých důkazů dovodit, že žalovaný ze svého údajného pravidelného měsíčního příjmu nebyl schopen hradit dva předchozí závazky představované měsíčními splátkami 250 a 3 505 Kč, a to dokonce přesto, že jejich výše, a tedy i délka splácení (5 000 a 35 000 Kč), byla o poznání nižší/kratší. Navíc učiněná šetření právní předchůdkyně nebyla dostatečná, protože soud z úřední činnosti (lustrací v rejstříku ISAS-interní rejstřík zdejšího soudu), zjistil existenci dalšího závazku žalovaného ze smlouvy o úvěru vůči společnosti [právnická osoba], který žalovaný nesplácel, protože byl zdejším soudem elektronickým platebním rozkazem dne 24. 1. 2019, [číslo jednací] zavázán k zaplacení částky 7 000 Kč s úrokem ve výši 1 512 Kč za dobu od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení. Právní předchůdkyně přesto za tohoto stavu poměrů žalovaného nevynaložila vlastní iniciativu směrem k prověření bonity žalovaného, naopak žalovaného zadlužila částkou 5násobně vyšší než o jakou ji žádal, a to s cílem pokrytí své starší pohledávky, bez ohledu na schopnosti a možnosti žalovaného, jež jednoznačně svědčily o tom, že ani do budoucna nebude schopen ze svého (tvrzeného) příjmu pokrýt stanovené splátky 2 131 Kč měsíčně po dobu dlouhých 8 let. Tato realita se záhy projevila tím, že po (opožděné) úhradě necelých 3 splátek již další splátky nehradil, ač zaplatil pouze 5 % poskytnuté jistiny úvěru.

6. Učiněná zjištění zesílila pochyby soudu o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru. Povinnost k posouzení bonity žadatele o úvěr je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by toto řádné prověření neučinila. Zároveň zákon předpokládá, že spotřebitelský úvěr bude poskytnut pouze v případě, že z provedeného posouzení bude dosažen výsledek, v němž nebudou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Zákon tímto cílil na posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá i s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr ani splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Soud shledal s ohledem na shora popsané důvody uzavřenou smlouvu za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy. <i>7. Podle § 2395zákoba č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 10. V souvislosti s novelou § 87 zákona o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinnou k [datum], bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Jedná se tak o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Tuto novelizaci přitom lze vztáhnout i na spotřebitelské úvěry uzavřené před účinností této novely, protože aplikační praxe, jež právě vedla k této novelizaci, vycházela ze stejného pojetí neplatnosti smlouvy o spotřebitelském. Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů a tudíž je akceptovatelná.

11. Žalobkyně však prokázala, že je vlastnice pohledávky za žalovaným, protože fakticky žalovanému poskytla (resp. její právní předchůdkyně) peněžní prostředky ve výši 100 002 Kč. Soud proto nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný z této částky vrátil na dluh žalobkyni pouze částku 5 464 Kč, ponížil soud poskytnuté peněžní prostředky o tuto úhradu tak, že žalovaného zavázal k zaplacení částky představující rozdíl ve výši 94 538 Kč (výrok I.).

12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nebylo možné žalobkyni přiznat jakékoliv plnění, jež by z této smlouvy odvozovala. Z tohoto důvodu žalobkyni nevznikl nárok na úroky sjednané ve smlouvě o úvěru, které jako příslušenství sdílí osud věci hlavní podle § 510 odst. 2 občanského zákoníku. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalovanému nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud tedy v části specifikované ve výroku II. žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť zde uvedené nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě.

13. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, že ji nepřiznal žádnému z účastníků řízení, protože žalobkyně byla z původně uplatněné částky 220 470,56 Kč úspěšná pouze co do částky 94 538 Kč, tedy méně než ½ (42 %) Žalobkyni tak nárok na náhradu nákladů řízení nevznikl. Naopak náhrada nákladů řízení by mohla být přiznána straně žalované v rozsahu 16 % (58 % - 42 %). Žalovanému však v řízení žádné náklady fakticky nevznikly, protože po celou dobu zůstal ve věci pasivní.