26 C 216/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 025,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 5. 12. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 874,03 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 159,20 Kč od 27. 6. 2025 do 4. 12. 2025, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 159,20 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši , částka, , se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna do 15 dnů od doručení rozsudku zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve , adresa, doplatek soudního poplatku ve výši , částka, , a to na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 17 874,03 Kč, představující žalovanému poskytnutou jistinu ve výši 8 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši , částka, , spolu s úrokem prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále částky 151,20 Kč, představující smluvní pokutu za prodlení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené se žalovaným dne , datum, , přičemž žalovaný splátky úvěru nehradil.

2. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalovaného na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání.

3. Soud z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní zjistil tento skutkový stav: Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému téhož dne bezhotovostně na jeho účet č. , č. účtu, částku , částka, . Úvěr byl poskytnut v podobě revolvingu s úvěrovým limitem , částka, , jenž žalovanému umožnil opakované čerpání finančních prostředků. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem z prodlení ve výši 1.016 % denně, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z poskytnuté jistiny. První splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“), dle kterých je v případě neuhrazení dlužné částky žalovaný povinen zaplatit žalobkyni navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení (smlouva o revolvingovém úvěru, všeobecné obchodní podmínky, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, předpis denních splátek, informace pro spotřebitele). Smlouva byla uzavřena (podepsána žalovaným) elektronicky v systému žalobkyně na internetových stránkách www., Anonymizováno, , Anonymizováno, cz. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím jeho bankovní identity (bankID výpis, autorizace ověření totožnosti). Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím informací sdělených žalovaným, který uvedl, že sdílel domácnost s dalšími dvěma osobami, jeho čistý měsíční příjem činil , částka, , pravidelné výdaje na půjčky činily , částka, měsíčně, výdaje na bydlení činily , částka, měsíčně a další výdaje činily v souhrnu , částka, (výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy). Elektronickou výzvou s datem odeslání , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě částky , částka, pro prodlení s úhradou závazků vůči žalobkyni, přičemž ke dni , datum, je nejstarší neuhrazená splátka 92 dnů po splatnosti, přičemž potvrzení o odeslání emailu nebylo doloženo (email – prodlení v délce 92 dní,). Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, s referenčním číslem , hodnota, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši , částka, a nákladů právního zastoupení ve výši , částka, do tří dnů, potvrzení o odeslání zásilky, respektive dodejka nebyla doložena (výzva ze dne , datum, ). Z potvrdenie o podaji doporučenej zásielky si podává, že žalovanému byla odeslána společností ZPC , právnická osoba, . dne , datum, prostřednictvím , právnická osoba, . zásilka pod podacím číslem , Anonymizováno, (potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).

4. Závěr o skutkovém stavu učinil soud následující: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz. Na základě smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kreditový rámec ve výši , částka, s možností opakovaného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem z prodlení ve výši 1.016 % denně, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z poskytnuté jistiny. První splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Nedílnou součástí smlouvy byly VOP, dle kterých je v případě neuhrazení dlužné částky žalovaný povinen zaplatit žalobkyni navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím informací sdělených žalovaným, který uvedl, že sdílel domácnost s dalšími dvěma osobami, jeho čistý měsíční příjem činil , částka, , pravidelné výdaje na půjčky činily , částka, měsíčně, výdaje na bydlení činily , částka, měsíčně a další výdaje činily v souhrnu , částka, . Dne , datum, odeslala žalobkyně na bankovní účet žalovaného částku ve výši , částka, .

5. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“).

6. Podle § 9 odst. 2 věty první občanského zákoníku ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. jako lex specialis mají přednost před ustanoveními obecné povahy v občanském zákoníku.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. V souvislosti s novelou § 87 zákona o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinnou k 29. 5. 2022, bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Jedná se tak o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 občanského zákoníku.

11. Soud s odkazem na shora popsaný skutkový stav shledal právní jednání ze smlouvy o úvěru za neplatné podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného zejména na základě údajů sdělených žalovaným, který uvedl, že výše jeho příjmů činí cca 21 800 Kč měsíčně a výdajů cca 15 000 Kč. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně nedoložila, že by jakkoliv zkoumala výdaje žalovaného, tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky, ošacení atd. Žalobkyně se nikterak nezajímala, zda nemá žalovaný jiné úvěry, dluhy a zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech jako např. SOLUS, NRKI, BRKI, respektive tyto lustrace nedoložila. Částka, jež by činila rozdíl mezi ověřenými příjmy žalovaného a předpokládanými výdaji, které nebylo možno hodnověrně ověřit, nemohla stačit na dokonce ani na pokrytí základních lidských potřeb žalovaného, i vzhledem k tomu, že žalovaný v době čerpání úvěru u žalobkyně čerpal úvěry u jiných nebankovního poskytovatele úvěrů. Soudu tedy nezbývá než konstatovat, že za těchto okolností, při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nemohla žalobkyně shledat u žalovaného schopnost poskytnuté finanční prostředky zaplatit s kladným výsledkem. Tuto skutečnost žalobkyně při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného bezesporu vědět měla a mohla. Odpovědnost za posouzení bonity spotřebitele, tedy jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatností smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučiní. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v tom případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že tady nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný však v tomto případě, na základě výše uvedeného, schopnost splácet úvěr neměl, o čemž také svědčí skutečnost, že nebyl schopen dostát svým finančním závazkům jež jsou předmětem tohoto řízení.

12. Pro úplnost lze uvést, že byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

13. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu, poplatky, smluvní pokutu, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok z prodlení).

14. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 8 000 Kč ze smlouvy o úvěru. Soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z. Vzhledem k tomu, že po provedeném dokazování bylo zjištěno, resp. přímo samotnou žalobkyní tvrzeno (žalovaným nerozporováno), že žalovaný na dluh ze smlouvy ničeho neuhradil, je žalovaný povinen vrátit žalobci z důvodu plnění bez právního důvodu uplatněnou částku 8 000 Kč (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 2991 odst. 2 o. z., § 2993 o. z.).

15. K uplatněnému příslušenství pohledávky z dlužné částky dle § 513 o. z. - zákonnému úroku z prodlení soud uvádí, že splatnost uvedených plnění není stanovena zákonem a ani nevyplývá ze smlouvy, resp. dohody účastníků, nastává tedy podle § 1958 odst. 2 o. z. k výzvě žalobkyně. Jelikož žádná z výzev k úhradě dluhu doložených žalobkyní nebyly žalovanému prokazatelně doručeny, když žalobkyní byla doložena prostá kopie emailu bez potvrzení o odeslání výzvy a dále a z potvrdenie o podaji doporučenej zásielky nelze dovodit, že touto doručovanou zásilkou byla výzva k úhradě před podáním žaloby, žalovaný se tak dozvěděl, respektive měl možnost dozvědět se o pohledávce žalobkyně až zasláním žaloby soudem, která byla žalovanému doručena do datové schránky dne 3. 12. 2025. Od tohoto data měl žalovaný objektivní možnost se nárokem žalobkyně seznámit, přičemž splatnost dlužné částky nastala dne 4 12. 2025 a ode dne následujícího od tohoto data se žalovaný dostal do prodlení s úhradou. Od prvního dne prodlení (5. 12. 2025) je žalovaný povinen platit z výše uvedené částky také úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. Soud tak žalovaného zavázal k zaplacení částky 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 5. 12. 2025 do zaplacení (výrok I) a ve zbývajícím rozsahu z důvodu výše uvedených žalobu zamítl (výrok II).

17. Pokud jde o splatnost platebních povinností, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti dlužné částky „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení ne-vyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

19. Soud doměřil žalobkyni soudní poplatek ve výši 200 Kč podle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků – přílohy k zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť ve věci nebylo možné vydat elektronický platební rozkaz, přičemž soudní poplatek za návrh na zahájení řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, činí 1 000 Kč a žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila 800 Kč.

20. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.