26 C 222/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 216,92 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 10. 12. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 216,92 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 036,35 Kč od 11. 3. 2025 do 9. 12. 2025, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 36,35 Kč od 10. 12. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 10. 12. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna do 15 dnů od doručení rozsudku zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 105 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl nárok, Anonymizováno, žalobkyně na zaplacení částky 11 216,92 Kč, představující žalovanému poskytnutou jistinu ve výši 7 819,25 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 106,40 Kč, smluvní úrok ve výši 3 180,57 Kč, poplatek za službu Presto ve výši 110,70 Kč, spolu s úrokem prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 036,35 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené se žalovaným dne 29. 7. 2024, přičemž žalovaný splátky úvěru nehradil.

2. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalovaného na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání.

3. Soud z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní zjistil tento skutkový stav: Dne 29. 7. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému téhož dne bezhotovostně na jeho účet č. , č. účtu, částku 8 000 Kč. Úvěr byl poskytnut v podobě revolvingu s úvěrovým limitem 80 000 Kč, jenž žalovanému umožnil opakované čerpání finančních prostředků. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem z prodlení ve výši 1.016 % denně, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z poskytnuté jistiny. První splátka byla splatná dne 28. 8. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“) (smlouva o revolvingovém úvěru, všeobecné obchodní podmínky, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, předpis denních splátek, informace pro spotřebitele, sdělení , právnická osoba, . ze dne 7. 12. 2025). Smlouva byla uzavřena (podepsána žalovaným) elektronicky v systému žalobkyně na internetových stránkách www., Anonymizováno, .cz. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím jeho bankovní identity a předložením občanského průkazu (bankID výpis, kopie občanského průkazu, autorizace ověření totožnosti). Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím informací sdělených žalovaným, který uvedl, že sdílel domácnost s dalšími dvěma osobami, jeho čistý měsíční příjem činil 45 100 Kč, pravidelné výdaje žalovaný neuvedl (výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy). Elektronickou výzvou s datem odeslání 10. 3. 2025 byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě částky 18 013,92 Kč pro prodlení s úhradou závazků vůči žalobkyni, přičemž ke dni 10. 3. 2025 byla nejstarší neuhrazená splátka 93 dnů po splatnosti, přičemž potvrzení o odeslání emailu nebylo doloženo (email – prodlení v délce 93 dní,). Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 10. 2025 s referenčním číslem , hodnota, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 11 462,22 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 5 227 Kč do tří dnů, potvrzení o odeslání zásilky, respektive dodejka nebyla doložena (výzva ze dne 14. 10. 2025). Z potvrdenie o podaji doporučenej zásielky si podává, že žalovanému byla odeslána společností ZPC , právnická osoba, . dne 10. 10. 2025 prostřednictvím , právnická osoba, . zásilka pod podacím číslem , Anonymizováno, (potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).

4. Závěr o skutkovém stavu učinil soud následující: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz. Na základě smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kreditový rámec ve výši 80 000 Kč s možností opakovaného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem z prodlení ve výši 1.016 % denně, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z poskytnuté jistiny. První splátka byla splatná dne 28. 8. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 20. 1. 2026. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím informací sdělených žalovaným, který uvedl, že sdílel domácnost s dalšími dvěma osobami, jeho čistý měsíční příjem činil 45 100 Kč. Dne 29. 7. 2024 byla na bankovní účet žalovaného připsána částka 8 000 Kč.

5. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“).

6. Podle § 9 odst. 2 věty první občanského zákoníku ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. jako lex specialis mají přednost před ustanoveními obecné povahy v občanském zákoníku.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. V souvislosti s novelou § 87 zákona o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinnou k 29. 5. 2022, bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Jedná se tak o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 občanského zákoníku.

11. Soud s odkazem na shora popsaný skutkový stav shledal právní jednání ze smlouvy o úvěru za neplatné podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného zejména na základě údajů sdělených žalovaným, který uvedl, že výše jeho příjmů činí cca 45 100 Kč měsíčně. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně nedoložila ověření pravidelných příjmů žalovaného, před poskytnutím úvěru například výpisem z účtu žalovaného. Žalovaný nesdělil žalobkyni před poskytnutím úvěru výši svých pravidelných výdajů a žalobkyně nedoložila, že by jakkoliv zkoumala výdaje žalovaného, tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky, ošacení atd. Žalobkyně se nikterak nezajímala, zda nemá žalovaný jiné úvěry, dluhy a zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech jako např. SOLUS, NRKI, BRKI, respektive tyto lustrace nedoložila. Částka, jež by činila rozdíl mezi ověřenými příjmy žalovaného a předpokládanými výdaji, které nebylo možno hodnověrně ověřit, nemusela stačit na dokonce ani na pokrytí základních lidských potřeb žalovaného. Soudu tedy nezbývá než konstatovat, že za těchto okolností, při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nemohla žalobkyně shledat u žalovaného schopnost poskytnuté finanční prostředky zaplatit s kladným výsledkem. Tuto skutečnost žalobkyně při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného bezesporu vědět měla a mohla. Odpovědnost za posouzení bonity spotřebitele, tedy jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatností smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučiní. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v tom případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že tady nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný však v tomto případě, na základě výše uvedeného, schopnost splácet úvěr neměl, o čemž také svědčí skutečnost, že nebyl schopen dostát svým finančním závazkům jež jsou předmětem tohoto řízení.

12. Pro úplnost lze uvést, že byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

13. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu, poplatky, smluvní pokutu, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok z prodlení).

14. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 8 000 Kč ze smlouvy o úvěru. Soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z. Vzhledem k tomu, že po provedeném dokazování bylo zjištěno, resp. přímo samotnou žalobkyní tvrzeno (žalovaným nerozporováno), že žalovaný na dluh ze smlouvy ničeho neuhradil, je žalovaný povinen vrátit žalobci z důvodu plnění bez právního důvodu uplatněnou částku 8 000 Kč (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 2991 odst. 2 o. z., § 2993 o. z.).

15. K uplatněnému příslušenství pohledávky z dlužné částky dle § 513 o. z. - zákonnému úroku z prodlení soud uvádí, že splatnost uvedených plnění není stanovena zákonem a ani nevyplývá ze smlouvy, resp. dohody účastníků, nastává tedy podle § 1958 odst. 2 o. z. k výzvě žalobkyně. Jelikož žádná z výzev k úhradě dluhu doložených žalobkyní nebyly žalovanému prokazatelně doručeny, když žalobkyní byla doložena prostá kopie emailu bez potvrzení o odeslání výzvy a dále a z potvrdenie o podaji doporučenej zásielky nelze dovodit, že touto doručovanou zásilkou byla výzva k úhradě před podáním žaloby. Žalovaný se tak dozvěděl, respektive měl možnost dozvědět se o pohledávce žalobkyně až zasláním žaloby soudem, která byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 8. 12. 2025. Od tohoto data měl žalovaný objektivní možnost se nárokem žalobkyně seznámit, přičemž splatnost dlužné částky nastala dne 9. 12. 2025 a ode dne následujícího od tohoto data se žalovaný dostal do prodlení s úhradou. Od prvního dne prodlení (10. 12. 2025) je žalovaný povinen platit z výše uvedené částky také úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. Soud tak žalovaného zavázal k zaplacení částky 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 10. 12. 2025 do zaplacení (výrok I) a ve zbývajícím rozsahu z důvodu výše uvedených žalobu zamítl (výrok II).

17. Pokud jde o splatnost platebních povinností, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti dlužné částky „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení ne-vyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

18. Žalobkyně byla ve věci úspěšnější než žalovaný, kdy její úspěch představoval 67 %, proto má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na částečnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 34 %. Náklady řízení žalobkyni byly přiznány ve výši 1 105 Kč, odpovídající 34 % z částky 3 250 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku (1 000 Kč), z odměny za zastupování žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1) bod 3 vyhlášky 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), spočívající v odměně za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání žaloby), přičemž za tyto 3 úkony náleží náhrada v rozsahu 3 x 300 Kč, náhrady hotových výdajů v rozsahu 3 x 450 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu. Soud při výpočtu nákladů řízení vycházel pro úkony učiněné před jednáním z vyhlášky č. 120/2014 Sb., protože předmětem řízení bylo peněžité plnění do hodnoty 50 000 Kč, přičemž žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech u zdejšího soudu. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř (výrok IV).

19. Soud doměřil žalobkyni soudní poplatek ve výši 200 Kč podle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků – přílohy k zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť ve věci nebylo možné vydat elektronický platební rozkaz, přičemž soudní poplatek za návrh na zahájení řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, činí 1 000 Kč a žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila 800 Kč (výrok III).

20. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.