26 C 226/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 40 765,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 144 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 20 621,19 Kč, úrok ve výši 6,99 % ročně z částky 38 162,94 Kč od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 765,19 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 40 765,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 921,80 Kč od datum do zaplacení a smluvním úrokem 6,99 % ročně z částky 38 162,94 od datum do zaplacení.

2. Žalovaná se právnická osoba s.r.o., se sídlem adresa žalobkyně (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne datum smlouvu o hotovostním úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), na základě které stejného dne čerpala finanční prostředky ve výši 60 000 Kč výplatou na účet č. bankovní účet, které se zavázala vrátit a zaplatit sjednané úroky. Před poskytnutím úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalované s kladným výsledkem. Žalovaná však porušila splátkový kalendář, protože splátky za měsíce 4 a číslo nezaplatila. V důsledku toho došlo k zesplatnění úvěru a ke vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 578 Kč. Žalovaná celkem uhradila na úvěru částku 39 856 Kč. V době zesplatnění činila dlužná jistina úvěru 38 162,94 Kč a neuhrazené smluvní úroky 2 024,25 Kč. Celkově tak dlužná částka dosáhla součtem výše 40 765,19 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě předžalobní výzvou, na kterou nereagovala.

3. Žalobkyně je aktuální vlastnicí žalované pohledávky, protože je nástupnickou společností po zániku právnická osoba s.r.o. fúzí sloučením s žalobkyní.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a ani svou neúčast u jednání neomluvila, proto soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v její nepřítomnosti. Skutkový stav:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně vedený Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka číslo) a žalovaná si ujednaly dne datum distančně prostřednictvím internetové aplikace smlouvu o hotovostním úvěru 60 000 Kč, evidovanou pod číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy vystupovala pod právnická osoba s.r.o. Smlouva byla žalovanou podepsána prostřednictvím SMS zaslaným na uživatelský profil žalované, založený v internetové aplikaci, pod číslo (potvrzení o zaslání potvrzovací SMS). Úvěr byl sjednán jako bezúčelový, za poplatek 1 200 Kč, s roční úrokovou sazbou 6,99 %. Žalovaná se pojistila proti nesplácení a zavázala se k měsíčním platbám pojistného 82 Kč. Celá úvěrová jistina byla žalované převedena na její účet číslo bankovní účet dne datum (sdělení právnická osoba ze dne datum). Žalovaná se zavázala k 84 splátkám ve výši 1 004 Kč, splatným vždy k 8. dni v měsíci, počínaje dnem datum Celkem se zavázala k zaplacení částky 77 424,23 Kč do datum (smlouva o hotovostním úvěru, splátkový kalendář). Žalovaná splátky hradila pouze do datum, kdy celkově zaplatila částku 39 856 Kč, z toho pouze první 3 splátky hradila řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru. Zesplatnění jí bylo oznámeno dopisem ze dne datum, kterým byla zároveň vyzvána k zaplacení celkové částky 40 765,19 Kč. Výzva byla žalované zaslána doporučeně dne datum. Možnost zesplatnění byla ujednání v části 5. smlouvy o úvěru pro případ nezaplacení 2 měsíčních splátek po sobě nebo 1 splátky déle než 3 měsíce (smlouva o hotovostním úvěru, splátkový kalendář, dopis o zesplatnění ze dne datum, potvrzení o podání zásilky).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěru ověřovala úvěruschopnost žalované. Zjistila, že v době podání žádosti o předmětný úvěr (datum) byl hlavní příjem žalované ze zaměstnání u společnosti právnická osoba ve výši 30 000 Kč netto měsíčně; bydlí ve vlastní nemovitosti zakoupené na hypotéku; její domácnost má měsíční příjem 45 000 Kč a výdaje včetně splátek úvěrů 20 000 Kč. K ověření mělo dojít předložením dokladu o příjmu 20 053 Kč (potvrzení o prověření úvěruschopnosti). Dále bylo zjištěno, že žalovaná v minulosti měla na svou osobu evidovány další existující úvěry, a to hypoteční úvěr ze dne datum s měsíční splátkou 13 171 Kč, z něhož zbývá k úhradě do datum celkem 981 106 Kč, ze dne datum s měsíční splátkou 907 Kč, z něhož zbývá k úhradě do datum celkem 82 472 Kč, ze dne datum s měsíční splátkou 2 162 Kč, z něhož zbývá k úhradě do datum celkem 170 437 Kč, ze dne datum s měsíční splátkou 1 674 Kč, z něhož zbývá k úhradě celkem 140 573 Kč, ze dne datum s měsíční splátkou 1 019 Kč, z něhož zbývá k úhradě do datum celkem 91 880 Kč a ze dne datum s měsíční splátkou 1 097 Kč, z něhož zbývá k úhradě do datum celkem 90 965 Kč. Žalovaná rovněž měla evidován závazek z leasingové smlouvy ze dne datum, ve výši měsíční splátky 3 017 Kč a nesplaceným zůstatkem 253 428 Kč. Dále na žalovanou byl evidován kontokorentní úvěr od roku 2011 s úvěrovým rámcem 15 000 Kč a 25 000 Kč. Další závazky z úvěrů byly předčasně věřiteli ukončeny s dluhem 376 394 Kč, kdy se jednalo o úvěr 214 000 Kč z datum, dále s dluhem 188 485 Kč, kdy se jednalo o úvěr 200 000 Kč z datum, s dluhem 90 968 Kč, kdy se jednalo o úvěr 60 000 Kč z datum a s dluhem 5 507 Kč, kdy se jednalo o úvěr 5 000 Kč z datum. Další 4 žádosti žalované o úvěry jí byly odmítnuty v období od datum do datum (výpis z nebankovního registru klientských informací anonymizováno). Příjmy žalované byly ověřeny výpisem z účtu číslo bankovní účet z období od datum do datum, kdy jí zaměstnavatel vyplatil na mzdě 11 675 Kč dne datum, 12 000 Kč dne datum, 443 Kč dne datum, 14 000 Kč dne datum, 4 479 Kč dne datum a 18 007 Kč dne datum. Dále jí bylo vypláceno ošetřovné v období od datum do datum ve výši 3 825 Kč, za dny datum a datum ve výši 850 Kč a za období od datum do datum ve výši 3 699 Kč. Dne datum byl žalované od právní předchůdkyně žalobkyně vyplacen úvěr 100 000 Kč (výpis z běžného účtu žalované).

7. Předžalobní výzvou obsaženou v dopise ze dne datum byla žalovaná vyzvána k zaplacení celkové částky 48 940,07 Kč do 7 dnů od doručení. Zároveň byla upozorněna na soudní vymáhání dluhu, v případě nezaplacení. Výzva byla žalované odeslána dne datum, avšak pro nezastižení adresáta byla vrácena odesílateli (předžalobní výzva, doklad o odeslání – PostaOnline). Právní posouzení:

8. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z“)., na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu uhradit společně s poplatky, a to do datum.

9. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalované zejména na základě údajů sdělených žalovanou a z předloženého výpisu z jejího běžného účtu. Na výzvu soudu učiněnou usnesením ze dne 14. 11. 2023, č. j. 26 C 226/2023-60, kde byla vyzvána, aby dotvrdila svá tvrzení stran řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, odkázala na již sdělené informace od žalované, ověření přes CNCB, rejstřík insolvencí a příjmení. U jednání, k němuž se dostavila, nic dalšího nedoplnila. Jak bylo prokázáno, před uzavření předmětné smlouvy byla platební morálka žalované ověřována prostřednictvím výpisu z bankovního účtu a lustrací v základních registrech, z nichž vyplynulo, že již v době uzavření smlouvy o úvěru měla žalovaná několik jiných závazků úvěrových smluv, z nichž dokonce 4 byly předčasně ukončeny pro porušování smlouvy ze strany žalované, přičemž dluh z nich se vyšplhal na cca 660 000 Kč. Také další závazky ze spotřebitelských úvěrů nebyly žalovanou spláceny, přičemž výše všech měsíčních splátek by činila cca 6 800 Kč. Dokonce žalovaná byla v té době zavázána k hypotečním splátkám 13 171 Kč a leasingovým splátkám měsíčně 3 017 Kč. Žalovanou v zákaznické kartě uváděné výdaje domácnosti 20 000 Kč tedy představovaly fakticky pouze splátky již v té době existujících závazků, do nichž ani nebyl zohledněn další závazek žalované, zjištěný z výpisu z jejího běžného účtu, a to závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně, z července 2019, z jiného spotřebitelského úvěru ve výši 100 000 Kč. Zcela v rozporu s žalobkyní učiněným tvrzením vyznívají i informace o příjmech žalované, jež v daném období v průměru nedosahovaly ani výše všech splátek. S ohledem na skutečnost, jež z dokazování vyplynula, je jednoznačně třeba zčinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně, ač majetkové poměry žalované zjišťovala, její závěr o možnostech žalované splatit za sjednaných podmínek i tento nový předmětný úvěr, nemohl reálně odpovídat skutečnosti. Příjmy žalované, které byly prokázány výpisy z jejího účtu, nepostačovaly žalované ani na pokrytí všech svých závazků, natožpak na úhradu všech nezbytných výdajů na stravu, náklady na bydlení v podobě záloh na elektřinu a vodu, dopravu, ošacení, provoz mobilního telefonu a další nezbytné výdaje. Při správném vyhodnocení majetkových poměrů žalované měl být právní předchůdkyní žalobkyně učiněn závěr, že žalovaná není schopna měsíčně splácet dalších 1 004 Kč, což se také v praxi projevilo tím, že žalovaná pouze první 3 splátky uhradila řádně a včas. Celkově po úhradě částky 39 856 Kč to nepostačovalo ani na pokrytí celé výše poskytnuté jistiny úvěru 60 000 Kč, z níž uhradila jen 66 %.

10. Pro úplnost lze uvést, že byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo, či usnesení Ústavního soudu ze dne datum, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

11. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného smlouvou o úvěru. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu a poplatky, jakož ani požadované příslušenství.

12. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 60 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná na dluh uhradila 39 856 Kč, proto její bezdůvodné obohacení činí 20 144 Kč (60 000 – 39 856). K jeho zaplacení byla žalovaná zavázána výrokem I.

13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

14. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 20 144 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalované zůstaly soudu pro její pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 144 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).

15. Žalovaná měla ve věci úspěch v převažující míře, proto by měla právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná však po celé řízení byla pasivní, proto jí ani žádné náklady, které by mohla uplatnit k náhradě, nevznikly. O nákladech řízení proto bylo rozhodnuto ve výroku III. tak, že bylo konstatováno, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.