26 C 226/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 40 765,19 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 144 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 20 621,19 Kč, úrok ve výši 6,99 % ročně z částky 38 162,94 Kč od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 765,19 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 40 765,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 921,80 Kč od [datum] do zaplacení a smluvním úrokem 6,99 % ročně z částky 38 162,94 od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se [právnická osoba] s.r.o., se sídlem [adresa žalobkyně] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na základě které stejného dne čerpala finanční prostředky ve výši 60 000 Kč výplatou na účet č. [bankovní účet], které se zavázala vrátit a zaplatit sjednané úroky. Před poskytnutím úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalované s kladným výsledkem. Žalovaná však porušila splátkový kalendář, protože splátky za měsíce 4 a [číslo] nezaplatila. V důsledku toho došlo k zesplatnění úvěru a ke vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 578 Kč. Žalovaná celkem uhradila na úvěru částku 39 856 Kč. V době zesplatnění činila dlužná jistina úvěru 38 162,94 Kč a neuhrazené smluvní úroky 2 024,25 Kč. Celkově tak dlužná částka dosáhla součtem výše 40 765,19 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě předžalobní výzvou, na kterou nereagovala.

3. Žalobkyně je aktuální vlastnicí žalované pohledávky, protože je nástupnickou společností po zániku [právnická osoba] s.r.o. fúzí sloučením s žalobkyní.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a ani svou neúčast u jednání neomluvila, proto soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v její nepřítomnosti. Skutkový stav:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně vedený Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo]) a žalovaná si ujednaly dne [datum] distančně prostřednictvím internetové aplikace smlouvu o hotovostním úvěru 60 000 Kč, evidovanou pod [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy vystupovala pod [právnická osoba] s.r.o. Smlouva byla žalovanou podepsána prostřednictvím SMS zaslaným na uživatelský profil žalované, založený v internetové aplikaci, pod [číslo] (potvrzení o zaslání potvrzovací SMS). Úvěr byl sjednán jako bezúčelový, za poplatek 1 200 Kč, s roční úrokovou sazbou 6,99 %. Žalovaná se pojistila proti nesplácení a zavázala se k měsíčním platbám pojistného 82 Kč. Celá úvěrová jistina byla žalované převedena na její účet číslo [bankovní účet] dne [datum] (sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). Žalovaná se zavázala k 84 splátkám ve výši 1 004 Kč, splatným vždy k 8. dni v měsíci, počínaje dnem [datum] Celkem se zavázala k zaplacení částky 77 424,23 Kč do [datum] (smlouva o hotovostním úvěru, splátkový kalendář). Žalovaná splátky hradila pouze do [datum], kdy celkově zaplatila částku 39 856 Kč, z toho pouze první 3 splátky hradila řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru. Zesplatnění jí bylo oznámeno dopisem ze dne [datum], kterým byla zároveň vyzvána k zaplacení celkové částky 40 765,19 Kč. Výzva byla žalované zaslána doporučeně dne [datum]. Možnost zesplatnění byla ujednání v části 5. smlouvy o úvěru pro případ nezaplacení 2 měsíčních splátek po sobě nebo 1 splátky déle než 3 měsíce (smlouva o hotovostním úvěru, splátkový kalendář, dopis o zesplatnění ze dne [datum], potvrzení o podání zásilky).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěru ověřovala úvěruschopnost žalované. Zjistila, že v době podání žádosti o předmětný úvěr ([datum]) byl hlavní příjem žalované ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba] ve výši 30 000 Kč netto měsíčně; bydlí ve vlastní nemovitosti zakoupené na hypotéku; její domácnost má měsíční příjem 45 000 Kč a výdaje včetně splátek úvěrů 20 000 Kč. K ověření mělo dojít předložením dokladu o příjmu 20 053 Kč (potvrzení o prověření úvěruschopnosti). Dále bylo zjištěno, že žalovaná v minulosti měla na svou osobu evidovány další existující úvěry, a to hypoteční úvěr ze dne [datum] s měsíční splátkou 13 171 Kč, z něhož zbývá k úhradě do [datum] celkem 981 106 Kč, ze dne [datum] s měsíční splátkou 907 Kč, z něhož zbývá k úhradě do [datum] celkem 82 472 Kč, ze dne [datum] s měsíční splátkou 2 162 Kč, z něhož zbývá k úhradě do [datum] celkem 170 437 Kč, ze dne [datum] s měsíční splátkou 1 674 Kč, z něhož zbývá k úhradě celkem 140 573 Kč, ze dne [datum] s měsíční splátkou 1 019 Kč, z něhož zbývá k úhradě do [datum] celkem 91 880 Kč a ze dne [datum] s měsíční splátkou 1 097 Kč, z něhož zbývá k úhradě do [datum] celkem 90 965 Kč. Žalovaná rovněž měla evidován závazek z leasingové smlouvy ze dne [datum], ve výši měsíční splátky 3 017 Kč a nesplaceným zůstatkem 253 428 Kč. Dále na žalovanou byl evidován kontokorentní úvěr od roku 2011 s úvěrovým rámcem 15 000 Kč a 25 000 Kč. Další závazky z úvěrů byly předčasně věřiteli ukončeny s dluhem 376 394 Kč, kdy se jednalo o úvěr 214 000 Kč z [datum], dále s dluhem 188 485 Kč, kdy se jednalo o úvěr 200 000 Kč z [datum], s dluhem 90 968 Kč, kdy se jednalo o úvěr 60 000 Kč z [datum] a s dluhem 5 507 Kč, kdy se jednalo o úvěr 5 000 Kč z [datum]. Další 4 žádosti žalované o úvěry jí byly odmítnuty v období od [datum] do [datum] (výpis z nebankovního registru klientských informací [anonymizováno]). Příjmy žalované byly ověřeny výpisem z účtu číslo [bankovní účet] z období od [datum] do [datum], kdy jí zaměstnavatel vyplatil na mzdě 11 675 Kč dne [datum], 12 000 Kč dne [datum], 443 Kč dne [datum], 14 000 Kč dne [datum], 4 479 Kč dne [datum] a 18 007 Kč dne [datum]. Dále jí bylo vypláceno ošetřovné v období od [datum] do [datum] ve výši 3 825 Kč, za dny [datum] a [datum] ve výši 850 Kč a za období od [datum] do [datum] ve výši 3 699 Kč. Dne [datum] byl žalované od právní předchůdkyně žalobkyně vyplacen úvěr 100 000 Kč (výpis z běžného účtu žalované).

7. Předžalobní výzvou obsaženou v dopise ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení celkové částky 48 940,07 Kč do 7 dnů od doručení. Zároveň byla upozorněna na soudní vymáhání dluhu, v případě nezaplacení. Výzva byla žalované odeslána dne [datum], avšak pro nezastižení adresáta byla vrácena odesílateli (předžalobní výzva, doklad o odeslání – PostaOnline). Právní posouzení:

8. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z“)., na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu uhradit společně s poplatky, a to do [datum].

9. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalované zejména na základě údajů sdělených žalovanou a z předloženého výpisu z jejího běžného účtu. Na výzvu soudu učiněnou usnesením ze dne 14. 11. 2023, č. j. 26 C 226/2023-60, kde byla vyzvána, aby dotvrdila svá tvrzení stran řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, odkázala na již sdělené informace od žalované, ověření přes CNCB, rejstřík insolvencí a [příjmení]. U jednání, k němuž se dostavila, nic dalšího nedoplnila. Jak bylo prokázáno, před uzavření předmětné smlouvy byla platební morálka žalované ověřována prostřednictvím výpisu z bankovního účtu a lustrací v základních registrech, z nichž vyplynulo, že již v době uzavření smlouvy o úvěru měla žalovaná několik jiných závazků úvěrových smluv, z nichž dokonce 4 byly předčasně ukončeny pro porušování smlouvy ze strany žalované, přičemž dluh z nich se vyšplhal na cca 660 000 Kč. Také další závazky ze spotřebitelských úvěrů nebyly žalovanou spláceny, přičemž výše všech měsíčních splátek by činila cca 6 800 Kč. Dokonce žalovaná byla v té době zavázána k hypotečním splátkám 13 171 Kč a leasingovým splátkám měsíčně 3 017 Kč. Žalovanou v zákaznické kartě uváděné výdaje domácnosti 20 000 Kč tedy představovaly fakticky pouze splátky již v té době existujících závazků, do nichž ani nebyl zohledněn další závazek žalované, zjištěný z výpisu z jejího běžného účtu, a to závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně, z července 2019, z jiného spotřebitelského úvěru ve výši 100 000 Kč. Zcela v rozporu s žalobkyní učiněným tvrzením vyznívají i informace o příjmech žalované, jež v daném období v průměru nedosahovaly ani výše všech splátek. S ohledem na skutečnost, jež z dokazování vyplynula, je jednoznačně třeba zčinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně, ač majetkové poměry žalované zjišťovala, její závěr o možnostech žalované splatit za sjednaných podmínek i tento nový předmětný úvěr, nemohl reálně odpovídat skutečnosti. Příjmy žalované, které byly prokázány výpisy z jejího účtu, nepostačovaly žalované ani na pokrytí všech svých závazků, natožpak na úhradu všech nezbytných výdajů na stravu, náklady na bydlení v podobě záloh na elektřinu a vodu, dopravu, ošacení, provoz mobilního telefonu a další nezbytné výdaje. Při správném vyhodnocení majetkových poměrů žalované měl být právní předchůdkyní žalobkyně učiněn závěr, že žalovaná není schopna měsíčně splácet dalších 1 004 Kč, což se také v praxi projevilo tím, že žalovaná pouze první 3 splátky uhradila řádně a včas. Celkově po úhradě částky 39 856 Kč to nepostačovalo ani na pokrytí celé výše poskytnuté jistiny úvěru 60 000 Kč, z níž uhradila jen 66 %.

10. Pro úplnost lze uvést, že byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], či usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

11. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného smlouvou o úvěru. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu a poplatky, jakož ani požadované příslušenství.

12. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 60 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná na dluh uhradila 39 856 Kč, proto její bezdůvodné obohacení činí 20 144 Kč (60 000 – 39 856). K jeho zaplacení byla žalovaná zavázána výrokem I.

13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

14. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 20 144 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalované zůstaly soudu pro její pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 144 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).

15. Žalovaná měla ve věci úspěch v převažující míře, proto by měla právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná však po celé řízení byla pasivní, proto jí ani žádné náklady, které by mohla uplatnit k náhradě, nevznikly. O nákladech řízení proto bylo rozhodnuto ve výroku III. tak, že bylo konstatováno, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo.