26 C 246/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 70 505,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 987,64 Kč, a to vše v pravidelných 18 měsíčních splátkách, splatných vždy do 20. dne daného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, s tím, že 1. až 17. splátka je ve výši 500 Kč a 18. splátka je ve výši 487,64 Kč.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 61 458,89 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 310,20 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 58,62 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 026 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 70 505,15 Kč, představující žalované poskytnutou jistinu ve výši 34 716,86 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 593,34 Kč, smluvní , částka, , spolu s úrokem prodlení a dále částky 58,62 Kč, představující smluvní pokutu za prodlení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že poskytla žalované spotřebitelský úvěr na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené se žalovanou dne 24. 10. 2024, přičemž žalovaná splátky úvěru řádně a včas nehradila.

2. Žalovaná uvedla, že uznává, že si od žalobkyně v říjnu 2024 půjčila částku 35 004 Kč, přičemž od února 2025 splátky nesplácela, neboť jí byl zablokován účet. Žalovaná o této situaci informovala žalobkyni dopisem a požádala o možnost splácení prostřednictvím poštovních poukázek do doby odblokování účtu. Na její žádost žalobkyně nereagovala. Žalovaná dále uvedla, že zaplatila na dluh z předmětné smlouvy částku , částka, ze svého účtu a dále hradila na dluh i z účtu své matky. Žalovaná předmětnou smlouvu považuje za neplatnou, neboť žalobkyně nedostatečně prověřila její úvěruschopnost a úvěr jí poskytla, aniž by zjišťovala a ověřovala její pravidelné měsíční výdaje, přičemž žalovaná již splácela splátky z jiné úvěrové smlouvy ve výši 1 000 Kč, její výdaje na bydlení činily , částka, , pracovala brigádně jako servírka. Žalovaná současně požádala o možnost plnění dluhu formou měsíčních splátek ve výši 500 Kč, což odůvodnila svými majetkovými poměry. Žalovaná žije ve společné domácnosti s dvěma nezletilými dětmi a manželem, který pobírá invalidní důchod ve výši 9 000 Kč měsíčně. Žalovaná pracuje na živnostenský list jako kurýr, její hrubý měsíční příjem činí , částka, ; má vysoké náklady na pohonné hmoty. Náklady na bydlení hradí ve výši 13 500 Kč. V současné době splácí dluh ve výši 1 000 Kč z jiné úvěrové smlouvy.Provedeným dokazováním soud zjistil tento skutkový stav:

3. Dne 24. 10. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované dne 14. 10. 2024 částku 17 000 Kč a dne , datum, částku , částka, , a to bezhotovostně na účet žalované č. , č. účtu, . Smlouva byla uzavřena (podepsána žalovanou) elektronicky v systému žalobkyně na internetových stránkách www.flexifin.cz. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím její bankovní identity, nicméně uzavření smlouvy nebylo v řízení sporným. Úvěr byl poskytnut v podobě revolvingu s úvěrovým limitem , částka, , jenž žalované umožnil opakované čerpání finančních prostředků. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,933 % denně, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z poskytnuté jistiny. První splátka byla splatná dne 23. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“), dle kterých je v případě neuhrazení dlužné částky žalovaná povinna zaplatit žalobkyni navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení (smlouva o revolvingovém úvěru, všeobecné obchodní podmínky, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, předpis denních splátek, informace pro spotřebitele, přehled transakcí, výpis z běžného účtu, bankID výpis, kopie občanského průkazu, autorizace ověření totožnosti).

4. Z výpisu z běžného účtu žalované za období 09-11/2024 se podává, že žalovaná za uvedené období obdržela mzdu v průměrné výši 26 624 Kč, počáteční zůstatek na účtu ke dni 1. 9. 2024 činil 314,27 Kč a , Anonymizováno, zůstatek ke dni , datum, činil , částka, . Na účet žalované v tomto období celkem přišlo 16 992 Kč a odešlo , částka, . Dne 12. 9. 2024 z účtu uhradila nájem ve výši 13 000 Kč. Ke dni , datum, činil konečný zůstatek na účtu žalované , částka, . Na účet v období od , datum, do , datum, celkem přišlo , částka, a odešlo , částka, . Dne , datum, z účtu žalovaná uhradila nájem ve výši , částka, . Dne , datum, čerpala úvěr ve výši , částka, . Ke dni , datum, činil zůstatek na účtu , částka, . Od , datum, do , datum, na účet celkem přišlo , částka, a odešlo , částka, . Dne , datum, čerpala úvěr ve výši , částka, a ve výši , částka, (výpisy z běžného účtu žalované).

5. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované prostřednictvím informací sdělených žalovanou, která uvedla, že sdílela domácnost s dalšími dvěma osobami, přičemž žalovaná a další osoba ve společně hospodařící domácnosti mají příjem, její čistý měsíční příjem činil 22 000 Kč, pravidelné výdaje žalovaná neuvedla s tím, že minimálně výdaje vypočítané žalobkyní činily v souhrnu 6 080 Kč. Z listiny identifikovaných příjmových transakcí na účtu žalované se podává, že celkové příjmy žalované činily v říjnu 2024 částku 51 338 Kč, v září 2024 částku 16 992 Kč, v srpnu 2024 celkem 27 821 Kč, v červenci 2024 částku 43 316 Kč, v červnu částku , částka, , v květnu 2024 částku , částka, , v dubnu 2024 částku 10 286 Kč, v březnu 2024 částku , částka, , v únoru částku 13 546 Kč, v lednu 2024 částku 9 084 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy).

6. Elektronickou výzvou s datem odeslání 29. 5. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 70 505,15 Kč pro prodlení s úhradou závazků vůči žalobkyni, přičemž ke dni , datum, je nejstarší neuhrazená splátka 91 dnů po splatnosti (email – prodlení v délce 91 dní). Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze , Anonymizováno, , datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve výši , částka, a nákladů právního zastoupení do tří dnů (výzva ze dne 5. 9. 2025, potvrzení o odeslání).

7. Sporným nebylo ani žalobní tvrzení, že žalovaná uhradila na dluh celkem částku 26 016,36 Kč a že na úvěru čerpala celkem jen 25 004 Kč (shodná tvrzení účastníků).

8. Podáním ze dne , datum, žalobkyně souhlasila s návrhem žalované splácet dlužnou částku ve splátkách, avšak ve výši 2 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení žalované byť jen s jedinou splátkou.Právní posouzení:

9. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“).

10. Podle § 9 odst. 2 věty první občanského zákoníku ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. jako lex specialis mají přednost před ustanoveními obecné povahy v občanském zákoníku.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 2 občanský zákoník, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněným bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

15. Podle § 2991 odst. 1 občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. V souvislosti s novelou § 87 zákona o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinnou k 29. 5. 2022, bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Jedná se tak o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 občanského zákoníku.

17. Soud s odkazem na shora popsaný skutkový stav shledal právní jednání ze smlouvy o úvěru za neplatné podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že ověřovala úvěruschopnost žalované zejména na základě údajů sdělených žalovanou, která uvedla, že výše jejích příjmů činí cca 22 000 Kč měsíčně; výši svých pravidelných výdajů žalovaná neuvedla a žalobkyně tak ohledně výdajů žalované vycházela z modelových údajů. Žalobkyně nedoložila, že by jakkoliv zkoumala výdaje žalované, tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky, ošacení atd. Žalobkyně se nikterak nezajímala, zda nemá žalovaná jiné úvěry, dluhy a zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy neprováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech jako např. SOLUS, NRKI, BRKI, respektive tyto lustrace nedoložila. Žalobkyně zcela pominula skutečnost, která byla zřejmá z výpisu z účtu za období od 1. 9. 2024 do 30. 11. 2024, že výdaje žalované za bydlení ve skutečnosti činí 13 000 Kč a její celkové výdaje dosahují jejích příjmů. Její účet vykazuje nulový disponibilní zůstatek a fakticky neměla disponibilní finanční prostředky na splácení poskytnutého úvěru, což by žalobkyně zjistila, pokud by řádně vyhodnotila veškeré zjištěné skutečnosti a neomezila se pouze na zjištění příjmů a další skutečnosti ignorovala. Pokud přesto žalobkyně úvěr žalované poskytla, vymyká se takové počínání z běžné opatrnosti. Pročež je nutno uzavřít, že žalobkyně netvrdila ani neprokázala, a to ani k výzvě soudu, že by dostála své odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr.

18. Pro úplnost lze uvést, že byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

19. Soud však v souladu s § 118a odst. 2 o.s.ř. právně nárok uplatněný žalobkyní posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť bylo v řízení prokázáno, i přes neplatnou úvěrovou smlouvu, že žalobkyně na základě této neplatné smlouvy přesto žalované poskytla bezhotovostně částku 35 004 Kč na její účet, na kterou žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 26 016,36 Kč. Žalovaná je tak povinna vrátit zbývající část poskytnuté částky žalobkyni jako vlastnici pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení částky 8 987,64 Kč, kdy v této části žalobu považoval za důvodnou, i když z jiného než v žalobě uplatněného právního důvodu, a to s ohledem na finanční situaci žalované v pravidelných měsíčních splátkách, splatných vždy do 20. dne daného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, s tím, že 1. až 17. splátka je ve výši 500 Kč a 18. splátka je ve výši 487,64 Kč, dle ustanovení § 160 odst. 2 o. s. ř (výrok I).

20. S ohledem na neplatnost smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat jakéhokoli poplatky, příslušenství či smluvní pokutu, které žalobkyně odvozovala z předmětné úvěrové smlouvy, neboť příslušenství sdílí osud věci hlavní podle § 510 odst. 2 o. z. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalované nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaná není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud tedy v části specifikované ve výroku II žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť zde uvedené nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě.Náklady řízení:

21. Žalovaná byla ve věci úspěšnější než žalobkyně, kdy její úspěch představoval 88 %, proto má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na částečnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 76 %. Náklady řízení žalované byly přiznány ve výroku III ve výši 1 026 Kč, odpovídající 76 % z částky 1 350 Kč, sestávající z paušální náhrady za 3 úkony (2 x podání, účast u jednání) x , částka, , Anonymizováno, dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, aplikované per analogium. Náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III).