26 C 248/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 139,13 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 787 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 7 023,12 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 810,12 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 2 220,05 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 867,67 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 14 810,12 Kč od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, částku 2 329,01 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 329,01 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 810,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 220,05 Kč a 867,67 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 14 810,12 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 329,01 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 329,01 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že nárok vyplývá ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] kterou žalovaný dne [datum] zavřel se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], bd [příjmení] 1, [PSČ] [anonymizováno], [země], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, kterou mohl žalovaný čerpat peněžní prostředky až do výše 500 000 Kč. Celková žalovaným vyčerpaná částka činila 32 027 Kč, na které zaplatil 24 240 Kč. Úhrada ze strany žalovaného nebyla poskytnuta v řádných a pravidelných splátkách, protože žalovaný svou povinnost porušil. Právní předchůdce žalobkyně proto od této smlouvy odstoupil a ke dni [datum] prohlásil úvěr za splatný. Po žalovaném požadoval k zaplacení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, úrok z prodlení a částku 17 167,28 Kč, sestávající z nesplacené jistiny 14 810,12 Kč, nesplaceného úroku 967,40 Kč, nesplacených poplatků za sjednané pojištění 552,65 Kč, smluvní pokuty 137,11 Kč a poplatků za upomínky ve výši 700 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení částky 17 167,28 Kč, společně s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a úroky z prodlení. Žalovaný na výzvu nereagoval.

3. Žalovaný se nevyjádřil ani k žalobě a svou neúčast u jednání neomluvil. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. o.s.ř. (dále jen „o.s.ř.“) rozhodl v jeho nepřítomnosti. Skutkový stav:

4. Právní předchůdce žalobkyně distančním způsobem – elektronicky, uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr s rámcem 50 000 Kč, přičemž mu k čerpání byla poskytnuta platební karta (dále jen„ smlouva o úvěru“). Čerpané prostředky se žalovaný zavázal splácet ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, a to k 17. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání. Poskytnutí peněžních prostředků bylo sjednáno za úrok 23,76 % ročně. Žalovaný se rovněž zavázal k platbám pojistného ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Zprostředkovatelem úvěru byla [právnická osoba] a.s., [IČO], se sídlem [adresa]. Žalovaný z úvěru čerpal částku 31 911 Kč na koupi elektroniky. Čerpanou částku se zavázal splácet po 801 Kč, celkem v 48 splátkách od [datum]. Splátka byla navýšena o sjednané pojištění na 840 Kč měsíčně. Celkově se žalovaný i s úrokem zavázal k zaplacení částky 38 448 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byla rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] která upravovala způsob sjednání smlouvy a podmínky fungování internetového bankovnictví a platebních služeb (Smlouva o revolvingovém úvěru, rámcová smlouva). Žalovaný od [datum] do [datum] celkem na úvěru čerpal 32 027 Kč a na splátkách uhradil částku 24 240 Kč (historie úvěrového účtu). Žalovaný tedy ze sjednaných 48 splátek uhradil pouze 28 splátek a částečně 29. splátku. Právní předchůdce žalobkyně proto vyzval žalovaného k zaplacení celého dluhu ze smlouvy o úvěru dopisem ze dne [datum], kterým zároveň od smlouvy o úvěru odstoupil (odstoupení od smlouvy o úvěru – výzva k zaplacení).

5. Smlouva o postoupení souboru pohledávek byla uzavřena dne [datum]. Pohledávka za žalovaným byla evidována pod [číslo] specifikována výší postoupené pohledávky 17 167,28 Kč (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postupovaných pohledávek, potvrzení o provedení transakce). Právní předchůdce žalobkyně jako postupitel oznámil žalovanému v dopise ze dne [datum], že s účinností od [datum] již není vlastníkem pohledávky a tedy věřitelem žalovaného, protože došlo k jejímu postoupení na žalobkyni jako nového vlastníka. Dopisem ze dne [datum] totéž oznámila žalobkyně žalovanému, kterého zároveň vyzvala k zaplacení částky 17 203,80 Kč do [datum]. Svou výzvu zopakovala v dopise ze dne [datum], kterou žalovanému zaslala prostřednictvím svého právního zástupce, doporučeně dne [datum] (notifikační dopisy ze dne [datum] a [datum], předžalobní výzva ze dne [datum], poštovní podací arch).

6. Právní předchůdce žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalovaného vycházel z informací jím poskytnutých před sjednáním předmětné smlouvy o úvěru, kdy žalovaný jako svůj příjem označil podnikání pod [IČO], a jeho výši určil na 35 000 Kč. Své náklady odhadl na 3 000 Kč měsíčně. Ke svým poměrům uvedl, že je rozvedený, má 4 vyživovací povinnosti a bydlí v nájmu. Právní posouzení:

7. Soud má ohledně nároku žalobkyně, vzhledem na shora popsaný stav, za to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Z důkazních prostředků předložených žalobkyní vyplynulo, že ze strany úvěrovaného byly poskytovány velmi obecné a neúplné informace, z nichž nebylo možné vyhodnotit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Poskytovatel úvěru však ani informaci o příjmu a výdaji za bydlení nijak neověřil a spokojil se pouze s neprokázaným tvrzením žalovaného. Žalobkyně ani po výzvě soudu nesdělila, na základě jakých informací její právní předchůdce před poskytnutím úvěru dospěl k závěru o schopnosti žalovaného úvěr ve výši až 500 000 Kč splatit, ani zda provedl prověření žalovaného v dostupných informačních rejstřících (např. [příjmení], insolvenční rejstřík, CCB, NRKI, BRKI, [příjmení]). Právní předchůdce žalobkyně tedy nevynaložil vlastní iniciativu směrem k prověření bonity žalovaného. Důvody, které ho k tomu vedly, nejsou zřejmé, avšak realita se záhy projevila tím, že žalovaný nevrátil ani poskytnutou jistinu úvěru ve výši 32 027 Kč, ale z ní jen 76 % (24 240 Kč).

8. Povinnost k posouzení bonity žadatele o úvěr je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by toto řádné prověření neučinil. Zároveň zákon předpokládá, že spotřebitelský úvěr bude poskytnut pouze v případě, že z provedeného posouzení bude dosažen výsledek, v němž nebudou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Zákon tímto cílil na posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá i s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr ani splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Soud shledal s ohledem na shora popsané důvody uzavřenou smlouvu o úvěru za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy. <i>9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 12. V souvislosti s novelou § 87 zákona o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinnou k [datum], bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Jedná se tak o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 občanského zákoníku.

13. Žalobkyně však prokázala, že je vlastnice pohledávky za žalovaným, protože fakticky žalovanému poskytla (resp. její právní předchůdce) peněžní prostředky ve výši 32 027 Kč. Soud proto nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný z této částky vrátil na dluh žalobkyni 24 240 Kč, ponížil soud poskytnuté peněžní prostředky o tuto úhradu tak, že žalovaného zavázal k zaplacení částky představující rozdíl ve výši 7 787 Kč (výrok I.).

14. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nebylo možné žalobkyni přiznat jakékoliv plnění, jež by z této smlouvy odvozovala. Z tohoto důvodu žalobkyni nevznikl nárok na úroky sjednané ve smlouvě o úvěru, které jako příslušenství sdílí osud věci hlavní podle § 510 odst. 2 občanského zákoníku. Soud žalobkyni nepřiznal ani nárok na pojistné, poplatky a náklady na vymáhání či zaplacení smluvní pokuty bez smluvního ujednání a ani nárok na úroky z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalovanému nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud tedy v části specifikované ve výroku II. žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť zde uvedené nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě.

15. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl žalovaný v řízení úspěch ve větším rozsahu než žalobkyně. Žalovanému proto vůči žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však byl po celou dobu v řízení pasivní, proto mu žádné náklady na obranu nevznikly. Soud proto rozhodl výrokem III. tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků řízení.