26 C 253/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 14 665 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 606 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, podle které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 059 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 665 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 450 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 14 665 Kč, představující jistinu ve výši 9 583 Kč, poplatky za bezpečnou splátku v celkové výši 396 Kč, poplatky za SMS servis v celkové výši 196 Kč, smluvní úrok ve výši 1 960 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 1 500 Kč, náklady na vymáhání v celkové výši 1 030 Kč, spolu s úrokem prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 665 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené se žalovanou dne 4. 6. 2025. Poskytnutý úvěr dle sjednaných podmínek žalovaná nesplácela a na svůj dluh uhradila pouze 1 394 Kč.

2. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalované na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání.

3. Soud z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela s žalovanou dne , datum, úvěrovou smlouvu, na základě které jí poskytla bezúčelový úvěr ve výši , částka, na účet žalované č. , č. účtu, , který se jí žalovaná zavázala splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře. První řádná splátka splatná , datum, činila , částka, , druhá až osmá měsíční splátka , částka, , devátá až dvacátá třetí splátka , částka, , dvacátá čtvrtá splátka , částka, . Žalovaná se zároveň zavázala k placení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , k placení poplatku za tzv. bezpečnou splátku ve výši , částka, , poplatku za SMS servis ve výši , částka, a poplatku za Expres výplatu ve výši , částka, . Roční úroková sazba byla sjednána na 49,20 %. K uzavření smlouvy došlo elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www., Anonymizováno, .cz. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím tzv. bank ID. Před uzavřením smlouvy provedla žalobkyně vyhodnocení úvěruschopnosti žalované z informací žalovanou poskytnutých; kdy žalovaná do potvrzení o svých poměrech uvedla, že má čistý měsíční příjem , částka, , ostatní členové její domácnosti příjem , částka, a splácí jiné závazky ve splátkách po , částka, měsíčně. Tvrzení žalované nebylo žalobkyní nijak ověřeno. Žalobkyně rovněž provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, rejstříku NRKI, SOLUS, ISIR a CRIBIS se závěrem, že žalovaná neměla exekuci ani jiný záznam v nebankovních registrech. Na základě těchto informací proběhl schvalovací proces, po kterém byl žalované zaslán text schválené smlouvy, s jejímž obsahem žalovaná souhlasila a tento souhlas potvrdil SMS kódem zaslaným na mobilní číslo uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru (, Anonymizováno, ). Smlouva byla dne , datum, v 9.57 hodin podepsána kódem , Anonymizováno, , čímž došlo dle ujednaných podmínek k jejímu uzavření. Celá úvěrová jistina , částka, byla následně vyplacena na účet žalované vedený u , právnická osoba, . pod č. , č. účtu, (formulář, smlouva o úvěru, splátkový kalendář, potvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného, karta klienta, doklad o výplatě úvěrové jistiny, sdělení banky).

4. Žalovaná na první splátce splatné dne , datum, uhradila celkem , částka, dne , datum, , od druhé splátky splatné dne , datum, již úvěr žalovaná nehradila. Žalobkyní proto byla vyzvána dne , datum, k neprodlenému zaplacení celkové částky vypočtené na , částka, , zahrnující nesplacenou jistinu ve výši , částka, , poplatek za bezpečnou splátku ve výši , částka, , poplatek za SMS servis ve výši , částka, , účelně vynaložené náklady ve výši , částka, , úroků ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, , s upozorněním na soudní vymáhání, nedojde-li k úhradě. Výzva byla žalované zaslána dne , datum, doporučeně. Další výzvu žalované zaslala , datum, a naposledy, před podáním žaloby, vyzvala žalovanou k úhradě dluhu prostřednictvím svého právního zástupce s upozorněním na soudní vymáhání, v dopise ze dne , datum, , jenž byl žalované zaslána doporučeně dne , datum, (výpis čerpání, splátek a úhrad, výzva před zahájením vymáhání dluhu, poštovní podací arch, výzva ke splacení půjčky, předžalobní výzva, poštovní podací arch).

5. Na žalovanou, jako povinnou, byly před poskytnutím úvěru žalobkyní nařízeny exekuce – řízení vedená u soudu pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a vedena nalézací civilní řízení pod sp. zn. , spisová značka, z titulu smlouvy o úvěru uzavřené se žalobkyní, pod sp. zn. , spisová značka, z titulu smlouvy o úvěru uzavřené se společností InvestCapital LTD (z úřední činnosti soudu – přehled řízení).

6. Z detailu insolvenčního řízení se podává, že žalovaná dne , datum, podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (výpis z insolvenčního rejstříku).

7. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“).

8. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz. Na základě smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem a poplatky, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, . Dne , datum, byla na bankovní účet žalované připsána částka , částka, . Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze , částka, . Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované prostřednictvím informací sdělených žalovanou, která uvedla, že splácí splátky z jiné úvěrové smlouvy ve výši , částka, měsíčně, její čistý měsíční příjem činil , částka, a příjem ostatních členů domácnosti činí , částka, . Před poskytnutím úvěru žalobkyně neprověřovala příjmy a výdaje žalované ani její faktickou zadluženost. Žalovaná se ocitla v prodlení již s druhou splátkou poskytnutého úvěru z předmětné smlouvy o úvěru. Žalovaná byla prostřednictvím právního zástupce žalobce vyzvána před podáním žaloby k úhradě uplatněné pohledávky s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání pro případ nezaplacení. Na žalovanou jsou u soudu vedena civilní nalézací řízení pro dluhy z úvěrových smluv a nařízeny exekuce.

9. Podle § 9 odst. 2 věty první občanského zákoníku ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. jako lex specialis mají přednost před ustanoveními obecné povahy v občanském zákoníku.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 2 o.z. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. S ohledem na shora popsaný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila výčet pravidelných výdajů žalované, a tedy tyto (stejně tak jako příjmy žalované) nebyly nijak osvědčeny. Žalobkyně proto nemohla dostatečně ověřit poměry žalované. Z informací uvedených v úvěrové smlouvě nelze stanovit reálný použitelný příjem žalované, který by byl stanoven z pravidelných příjmů a výdajů žalované. Jediná informace o majetkových poměrech je skutečnost, že žalovaná splácí splátky na dříve poskytnuté úvěru u jiné společnosti ve výši , částka, měsíčně a měsíční čistý příjem žalované činí , částka, , ovšem ani z této nelze bez dalšího vycházet, jelikož žalovaná jako osoba žádající o úvěr, může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci s cílem úvěr získat, a tedy je povinnost primárně kladena na poskytovatele úvěru, aby poměry, dostatečně prověřil na základě spolehlivých a dostatečných informací, což nelze učinit bez ověření výše příjmů např. výpisem z účtu nebo výplatním listem. Výdaje žalované nebyly ani zkoumány, tedy ani nijak ověřovány. Za tohoto skutkového stavu nelze pokládat postup v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované za dostatečný a hodnověrně znázorňující reálné majetkové poměry žalované.

16. Jelikož výše uvedené kroky žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované neučinila, vycházela ze závěru, který neodpovídal reálnému stavu věci, když nebylo žádným způsobem ověřeno, že žalovaná dosahuje alespoň tvrzených příjmů. Pokud by potom od reálného měsíčního příjmu žalované byly odečteny reálné životní náklady na zdravotní péči, předchozí finanční závazky, dopravu, zálohy na energie a vodu, nájem, náklady na obživu, ošacení, drogerii včetně hygienických potřeb, mobilní telefon a dalších nutných výdajů, lze se jen domnívat, zda by žalovaná byla reálně schopna splácet takový finanční závazek. Soud vzal v potaz také výši poskytovaného úvěru, která sice není vysoká, ale pro osobu s velmi nízkými příjmy a vysokými výdaji (což jistě náklady např. na nájem jsou) může být i přes to finančně likvidační. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Na tomto výsledku nic nemění skutečnost, že žalobkyně žalovanou patrně lustrovala ve veřejných rejstřících posuzující bonitu osob, jelikož skutečnost, zda osoba žádající o úvěr bude schopna poskytovaný úvěr splatit, zpravidla nesouvisí s její platební morálkou v minulosti (resp. může to být pro poskytovatele spotřebitelských úvěru jistým vodítkem při splatných závazcích evidovaných v těchto rejstřících), nicméně samo o sobě tyto skutečnosti nemají potřebnou vypovídající hodnotu, jelikož nereflektují aktuální majetkovou situaci osoby žádající o úvěr (zejména v oblasti příjmové).

17. Žalobkyně poskytla žalované úvěr i přesto, že věděla o špatné platební morálce žalované, když žalobkyně v minulosti poskytla žalované úvěr a ta jej žalobkyni řádně a včas nesplácela, stejně jako nesplácela splátky dalšího úvěru u jiného poskytovatele úvěrů, což následně vedlo k zahájení nalézacích civilních i exekučních řízení. Pokud přesto žalobkyně úvěr žalované poskytla, vymyká se takové počínání i jen běžné opatrnosti. Soudu tedy nezbývá než konstatovat, že za těchto okolností, při řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, nemohla žalobkyně shledat u žalované schopnost poskytnuté finanční prostředky zaplatit s kladným výsledkem. Tuto skutečnost žalobkyně při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného bezesporu vědět měla a mohla. Odpovědnost za posouzení bonity spotřebitele, tedy jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatností smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučiní. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v tom případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že tady nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná však v tomto případě, na základě výše uvedeného, schopnost splácet úvěr neměla, o čemž také svědčí skutečnost, že nebyla schopna dostát svým finančním závazkům, jež jsou předmětem tohoto řízení. Žalobkyně bez dostatečného podkladu vyhodnotila, že žalovaná je schopna hradit splátky ve smluvené výši, což se již po první splátce ukázalo být mylným, když žalovaná byla upomínána již od 2. splátky pro neplacení splátek. Je evidentní, že své dluhy žalovaná hradila jen za cenu postupného zadlužování, což by žalobkyně zjistila, pokud by prověřovala nejen příjmy, ale i výdaje žalované a nespokojila se s modelovými výdaji. Žalovaná v tomto případě, na základě výše uvedeného, schopnost splácet úvěr neměla, o čemž také svědčí skutečnost, že nebyla schopna dostát svým finančním závazkům, jež jsou předmětem tohoto řízení, ale i závazkům vůči jiným věřitelům, což vedlo k tomu, že žalovaná podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení.

18. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované, resp. ani po výzvě soudu s upozorněním na následky neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o splnění své povinnosti náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr ve sjednané lhůtě. Z daného plyne, že úvěrová smlouva jako spotřebitelská smlouva je neplatná, neboť odporuje § 580 odst. 1 o. z. K neplatnosti soud přihlédl bez návrhu, tedy ex lege dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by bylo potřeba, aby žalovanou na tuto neplatnost upozornil.

19. Soud však v souladu s § 118a odst. 2 o.s.ř. právně nárok uplatněný žalobkyní posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z., neboť bylo v řízení prokázáno, i přes neplatnou úvěrovou smlouvu, že žalobkyně na základě této neplatné smlouvy přesto žalované poskytla bezhotovostně částku 10 000 Kč na její účet, na kterou žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 1 394 Kč. Žalovaná je tak povinna vrátit zbývající část poskytnuté částky žalobkyni jako vlastnici pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, a to dle možností žalované, v době přiměřené. S ohledem na chybějící stanovisko žalované, a s ohledem na zbývající výši bezdůvodného obohacení, jež má žalovaná žalobkyni vrátit, tedy částku 8 606 Kč (10 000 Kč – 1 394 Kč), soud považoval lhůtu stanovenou v § 160 odst. 1 o.s.ř., tedy do 3 dnů od právní moci rozsudku, za lhůtu dostatečnou, protože žalovaná o povinnosti vrácení dluhu žalobkyni věděl, resp. mohl vědět již z předžalobní výzvy, jež jí byla zaslána dne 1. 12. 2025 (doručena dle § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání). Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení částky 8 606 Kč ve výroku I, kdy v této části žalobu považoval za důvodnou, i když z jiného než v žalobě uplatněného právního důvodu.

20. S ohledem na neplatnost smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat jakéhokoli poplatky, příslušenství či smluvní pokutu, které žalobkyně odvozovala z předmětné úvěrové smlouvy, neboť příslušenství sdílí osud věci hlavní podle § 510 odst. 2 o. z. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalované nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaná není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud tedy v části specifikované ve výroku II žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť zde uvedené nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě.

21. Žalobkyně byla ve věci úspěšnější než žalovaná, kdy její úspěch představoval 58 %, proto má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na částečnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 16 %. Náklady řízení žalobkyni byly přiznány ve výši 450 Kč, odpovídající 16 % z částky 2 815 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku , částka, ), z odměny za zastupování žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1) bod 2 vyhlášky 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), spočívající v odměně za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání žaloby), přičemž za tyto 3 úkony náleží náhrada v rozsahu 3 x 400 Kč, náhrady hotových výdajů v rozsahu 3 x 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Soud při výpočtu nákladů řízení vycházel pro úkony učiněné před jednáním z vyhlášky č. 120/2014 Sb., protože předmětem řízení bylo peněžité plnění do hodnoty 50 000 Kč, přičemž žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech u zdejšího soudu. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř (výrok III).

22. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.