26 C 289/2022

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 989,36 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 982,36 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 5 007 Kč, úrok z prodlení ve výši 674,78 Kč za dobu od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 989,36 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 586 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 989,36 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 674,78 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 989,36 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše ze smlouvy o úvěru, uzavřené s žalovaným dne [datum], kterou mu byl bezhotovostně poskytnut úvěr 12 000 Kč, z něhož splatil pouze 1 017,64 Kč. Poskytnutý úvěr dle sjednaných podmínek nesplácel.

2. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání. Žalovaný svou neúčast neomluvil, proto soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování listinami, které ke svému tvrzení předložila žalobkyně a zjistil tento skutkový stav:

4. Žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela s žalovaným dne [datum] úvěrovou smlouvu, na základě které mu poskytla bezúčelový a úvěr 12 000 Kč na účet [bankovní účet], který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře, kdy první řádná splátka splatná [datum] činila 1 095 Kč, druhá až osmá měsíční splátka 1 088 Kč, devátá až dvacátá čtvrtá splátka 500 Kč. Žalovaný se zároveň zavázal k placení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 396 Kč a poplatku za [anonymizováno] výplatu 199 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána na 49,10 %. K uzavření smlouvy došlo elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Žalovaný do žádosti o úvěr sdělil své majetkové poměry, z nichž vyplynulo, že jeho čistý měsíční příjem činí 21 000 Kč, čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti 85 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 8 000 Kč a že je bez vyživovací povinnosti. Svou totožnost doložil kopií svého [číslo obč. průkazu]. Na základě těchto informací proběhl schvalovací proces, po kterém byl žalovanému zaslán text schválené smlouvy, s jejímž obsahem žalovaný souhlasil a tento souhlas potvrdil SMS kódem zaslaným na mobilní číslo uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru ([číslo]). Smlouva byla dne [datum] v 16.44 hodin podepsána kódem [číslo], čímž došlo dle ujednaných podmínek k jejímu uzavření. Celá úvěrová jistina 12 000 Kč byla následně vyplacena na účet žalované vedený u [právnická osoba] pod č. [bankovní účet] (formulář, smlouva o úvěru, splátkový kalendář, kopie občanského průkazu, doklad o výplatě úvěrové jistiny, sdělení banky).

5. Žalovaný na první splátce splatné dne [datum] uhradil pouze 1 Kč, na druhé splátce splatné dne [datum] uhradil pouze 1 016,64 Kč a od třetí splátky splatné dne [datum] již úvěr nehradil vůbec. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu ve výši 5 795 Kč v dopise ze dne [datum], který žalovanému zaslala doporučeně dne [datum]. Další výzvu žalovanému zaslala [datum] a naposledy, před podáním žaloby, vyzvala žalovaného k úhradě dluhu prostřednictvím svého právního zástupce s upozorněním na soudní vymáhání, v dopise ze dne [datum], jenž byl žalovanému zaslán doporučeně dne [datum] (výpis čerpání, splátek a úhrad, výzva před zahájením vymáhání dluhu, poštovní podací arch, výzva ke splacení půjčky, předžalobní výzva, poštovní podací arch).

6. Žalovaný pro potřeby ověření úvěruschopnosti předložil žalobkyni před uzavřením smlouvy o úvěru výpis ze svého běžného účtu vedeného [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet], za období od [datum] do [datum], jenž vykazoval konečný zůstatek - 2 487,42 Kč. Na tento účet mu bylo v uvedeném období na mzdě od [právnická osoba] vyplaceno 12 723 Kč a na nemocenských dávkách od ČSSZ 17 323 Kč. Z účtu bylo inkasováno 11 splátek úvěru o nesplacené výši jistiny cca 80 000 Kč a čerpány prostředky z dalších spotřebitelských úvěrů od žalobkyně ve výši 2 080 Kč a od nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů [právnická osoba] v celkové výši cca 14 000 Kč (výpis z bankovního účtu žalovaného). Dle žalobkyní předložených náhledů do rejstříků ISIR a [příjmení] žalovaný neměl exekuci ani jiný záznam v nebankovních registrech. Soud však z interního rejstříku ISASex offo zjistil, že žalovaný má u zdejšího soudu vedeno, mimo předmětného sporu, také další spory ohledně nesplacených úvěrů, a to z revolvingového úvěru ve výši 20 000 Kč dle smlouvy ze dne [datum] uzavřené s žalobkyní (sp. zn. [spisová značka]), z revolvingového úvěru ve výši 50 000 Kč dle smlouvy ze dne [datum] uzavřené se spol. I- [právnická osoba] (sp. zn. [spisová značka]) a z úvěru 12 000 Kč dle smlouvy ze dne [datum] uzavřené s [právnická osoba] (interní rejstřík ISAS).

7. Soud má ohledně nároku žalobkyně, vzhledem na shora popsaný skutkový stav, po právním zhodnocení, za to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost danou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila přehled pravidelných příjmů a výdajů žalovaného, jež měla k dispozici před poskytnutím úvěru. Soud v důsledku toho nemohl přezkoumat majetkové poměry žalovaného. Soud má za to, že ani z informací uvedených v úvěrové smlouvě nebylo možné reálně stanovit použitelný příjem žalovaného, po odpočtu prokázaných pravidelných příjmů a výdajů. Jediná informace o majetkových poměrech žalovaného byl údaj o jeho měsíčním příjmu ve výši 21 000 Kč, jenž nebyl nijak hodnověrně doložen a nevyplynul ani z předloženého výpisu z účtu žalovaného. Na žalobkyni, jako poskytovateli úvěru tak zůstalo poměry žalovaného dostatečně prověřit na základě spolehlivých a dostatečných informací, což žalobkyně prakticky neučinila. Za tohoto stavu nelze pokládat postup v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečný a hodnověrně znázorňující jeho reálné majetkové poměry, a to zvláště pak v situaci, kdy z předloženého bankovního výpisu žalovaného vyplynulo, že má žalovaný kromě předmětného úvěru dalších minimálně 11 úvěrových závazků, z nichž minimálně 3 nebyly žalovaným řádně spláceny, protože byly předmětem soudního vymáhání. Z rejstříku ISAS a z bankovního výpisu žalovaného vyplynulo, že se žalovaný ke všem těmto závazkům zavázal ještě před poskytnutím předmětného úvěru, tedy v době, kdy v rámci zkoumání úvěruschopnosti mohl žalobkyni o těchto svých dluzích informovat, resp. žalobkyně o nich sama mohla být informována z předloženého bankovního výpisu a z náhledu do rejstříku NRKI a BRKI. Žalobkyně, aniž by tak učinila, žalovanému požadovaný úvěr poskytla.Vzhledem k tomu, že spotřebitelský úvěr by měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, aby byla tímto zákonným postupem posílena ochrana jak spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tak i ochrana poskytovatele úvěru před jeho nesplacením. To se však v daném případě nestalo a úvěr byl žalobkyní poskytnut žalovanému, u něhož nebyl předpoklady, že by poskytnutý úvěr měl splatit, když na splacení neměl dostatek volných finančních prostředků.

8. Soud proto shledal, s ohledem na popsané důvody, uzavřenou smlouvu za neplatnou. Úvěrové prostředky ve výši 12 000 Kč tak žalovanému byly poskytnuty na základě neplatné smlouvy z důvodu absence zjišťování úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru. Uvedený důsledek vyplývá ze změny § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, provedené novelou [číslo] Sb., účinnou k [datum], kdy stanovil, že nedostatečné prověření úvěruschopnosti spotřebitele způsobí absolutní neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci jde ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o neplatnost absolutní, přičemž § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaných před datem účinnosti tohoto zákona. Tato retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, protože je v souladu s aplikační praxí soudů z doby předcházející účinnosti zmiňované novely.

9. Smlouva o úvěru je neplatným právním úkonem, proto nebylo možné žalobkyni přiznat z ní jakékoliv plnění, protože i případně vzniklé příslušenství sdílí osud věci hlavní v souladu s § 510 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobkyni tak nevznikl žádný nárok na vrácení úroků z poskytnutého úvěru, poplatky či smluvní pokuty ze smlouvy o úvěru vyplývající. Jinak tomu je ohledně poskytnutých peněžních prostředků vyplacených na účet žalovaného ve výši 12 000 Kč. Tento nárok žalobkyně totiž soud posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení, vyplývající z § 2991 občanského zákoníku, když k jeho vyplacení došlo, a to bez platného právního důvodu (smlouvy) Vzhledem k tomu, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalovanému byla tato částka 12 000 Kč vyplacena a že žalobkyni na splátkách zaplatil částku 1 017,64 Kč, zavázal soud žalovaného k zaplacení rozdílu odpovídajícímu částce 10 982,36 Kč ve výroku I. (12 000 Kč - 1 017,64 Kč). Soud naopak žalobkyni nepřiznal požadovaný úrok a úrok z prodlení, a to včetně zákonného úroku z prodlení, z důvodů uvedených výše, protože zaslané výzvy žalobkyně žalovanému nelze považovat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když toto nastalo až konstitutivně rozhodnutím soudu. Důsledkem neposouzení úvěruschopnosti žalovaného je rovněž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele tak, že spotřebitel vrací pouze jistinu úvěru podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (jak vyplynulo z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Soud tedy ohledně zbývající části představující částku 5 007 Kč na požadované jistině, částky 674,78 Kč na požadovaném úroku z prodlení kapitalizovaném za dobu od [datum] do [datum] a na požadovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 989,36 Kč za dobu od [datum] do zaplacení žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

10. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř., ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., zavázal soud žalovaného k zaplacení částky 586 Kč žalobkyni (výrok III.), která měla ve věci v převážné výši procesní úspěch a před podáním žaloby žalovanému zaslala výzvu k plnění. Náklady jí byly přiznány v rozsahu 26 %, neboť byla úspěšná co do 63 % uplatněného nároku a neúspěšná v rozsahu 37 %. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 252 Kč, sestávající ze soudního poplatku zaplaceného ve výši 800 Kč, odměny za právní zastoupení ve výši 3 úkonů (převzetí a příprava, sepis žaloby, zaslání předžalobní výzvy), 3 režijních paušálů po 100 Kč a 21% DPH z odměny a náhrad. Celkové náklady žalobkyně tak činí 2 252 Kč a s ohledem na její procesní úspěch jí bylo z této částky přiznáno 26 % odpovídající částce 586 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.