26 C 29/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35 738,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 368,54 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Řízení se zastavuje ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 7 914,16 Kč a smluvní pokuty ve výši 318,77 Kč.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 32 050,86 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 35 419,40 Kč od 8. 6. 2024, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 128,82 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 11. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 738,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 8. 6. 2024, úroku z prodlení kapitalizovaného na částku 128,82 Kč, úroku kapitalizovaného na částku 7 914,16 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a smluvní pokuty ve výši 318,77 Kč, a to ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , kterou žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti svůj závazek nesplnil, když zaplatil pouze částku 46 631,46 Kč. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena, neúspěšně žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud za splnění podmínek stanovených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. o.s.ř. (dále jen „o.s.ř.“), se souhlasem účastníků, tuto věc rozhodl bez nařízení jednání; vyšel přitom z připojených listin.

3. Podáním ze dne 14. 4. 2025 vzala žalobkyně žalobu před prvním jednáním co do částky 7 914,16 Kč odpovídající kapitalizovanému smluvnímu úroku a částky 318,77 Kč představující smluvní pokutu, z výše uvedené úvěrové smlouvy, zpět.

4. Podle § 96 odst. 1, 2 věty první o. s. ř. soud řízení k této dispozici žalobkyně žalobou částečně zastavil, přičemž postupoval v souladu s § 96 odst. 3, 4 o. s. ř. (výrok II.).

5. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující skutkový stav: , právnická osoba, , IČ , IČO, , se , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela 23. 9. 2022 s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému bezhotovostně poskytla částku 50 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, dne , datum, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 36 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků s měsíční splátkou 2 916,41 Kč. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 31. 10. 2023 byla splatnost stanovena na 23 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků, tedy prodloužena do 23. 10. 2025, s měsíční splátkou 2 696,50 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na základě jeho žádosti, podané prostřednictvím internetových stránek společnosti Zaplo. Žalovaný do žádosti vyplnil své identifikační údaje přepsané do formuláře smlouvy, zadáním čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu. Žalovaný do formuláře smlouvy vyplnil údaj o svém čísle účtu a kódu banky, na který mu měly být požadované prostředky zaslány. Pro ověření, že se jedná o účet žalovaného, zaslal žalovaný z tohoto účtu, na účet společnosti Zaplo, z něhož byly úvěrové prostředky vyplaceny (číslo , č. účtu, ), dne 23. 11. 2020 částku 0,01 Kč (smlouva o úvěru č. 934070001ze dne 23. 9. 2022 a Dodatek ze dne 31. 10. 2023, výpis z účtu právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní podmínky pro poskytování úvěrů, výpis z účtu žalovaného). Žalovaný byl opakovaně upomínkou ze dne 25. 3. 2024, ze dne 24. 4. 2024 a ze dne 25. 5. 2024 upozorněn na svůj splatný závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně (upomínka ze dne 25. 3. 2024, 24. 4. 2024, 25. 5. 2024, podací lístek ze dne 25. 5. 2024). Žalovaný na dluh uhradil částku 46 631,46 Kč.

6. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2024,, Anonymizováno, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 13. 6. 2024 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2024, společné prohlášení smluvní stran o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 13. 6. 2024, podací arch ze dne 14. 6. 2024). Dne 30. 6. 2024 žalobkyně informovala žalovaného o postoupení jeho pohledávky a zároveň ho vyzvala k uhrazení dlužné částky 44 284,11 Kč nejpozději do 18. 7. 2024 (výzva ze dne 30. 6. 2024). Dne 18. 7. 2024 byl žalovaný opakovaně vyzván k uhrazení dlužné částky 44 541,05 Kč nejpozději do 7. 8. 2024 s upozorněním na vymáhání dluhu soudní cestou (výzva ze dne 18. 7. 2024). Dne 1. 7. 2024 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 27 873,65 Kč, a to do 12. 7. 2024 s tím, že nebude-li dlužná částka uhrazena, bude předložena žaloba na zaplacení příslušnému soudu (výzva před podáním žaloby ze dne 1. 7. 2024, podací arch). Dne 17. 10. 2024 byla žalovanému zaslána poslední výzva před podáním žaloby (výzva před podáním žaloby ze dne 17. 10. 2024, podací arch ze dne 21. 10. 2024).

7. Soud má ohledně nároku žalobkyně, vzhledem na shora popsaný stav, za to, že žalobkyně, resp. společnost Zaplo jako její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Z důkazních prostředků předložených žalobkyní vyplynulo, že ze strany úvěrované nebyly poskytovány žádné informace, z nichž by bylo možné vyhodnotit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Poskytovatel úvěru proto ani nemohl splnit svou povinnost údaje sdělené žalovaným ohledně jejích majetkových poměrů ověřit. Žalobkyně ani po výzvě soudu nesdělila, na základě jakých informací společnost Zaplo před poskytnutím úvěru dospěla k závěru o schopnosti žalovaného úvěr ve výši 50 000 Kč do 36 měsíců od připsání částky na účet žalovaného splatit, když pouze uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena nahlédnutím do registrů (insolvenční rejstřík, bankovního a nebankovního registru klientských informací).

8. Povinnost k posouzení bonity žadatele o úvěr je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by toto řádné prověření neučinila. Zároveň zákon předpokládá, že spotřebitelský úvěr bude poskytnut pouze v případě, že z provedeného posouzení bude dosažen výsledek, v němž nebudou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Zákon tímto cílil na posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá i s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr ani splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Soud shledal s ohledem na shora popsané důvody uzavřenou smlouvu za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. V souvislosti s novelou § 87 zákona o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinnou k 29. 5. 2022, bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Jedná se tak o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 občanského zákoníku.

13. Žalobkyně však prokázala, že je vlastnice pohledávky za žalovaným, protože fakticky žalovanému poskytla (resp. její právní předchůdkyně) peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Soud proto nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný z této částky na dluh žalobkyni uhradil částku 46 631,46 Kč, ponížil soud poskytnuté peněžní prostředky o tuto úhradu tak, že žalovaného zavázal k zaplacení částky představující rozdíl ve výši 3 368,54 Kč (výrok I.).

14. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nebylo možné žalobkyni přiznat jakékoliv plnění, jež by z této smlouvy odvozovala. Z tohoto důvodu žalobkyni nevznikl nárok na úroky sjednané ve smlouvě o úvěru, které jako příslušenství sdílí osud věci hlavní podle § 510 odst. 2 občanského zákoníku. Soud žalobkyni nepřiznal ani nárok na úroky z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalovanému nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud tedy v části specifikované ve výroku III. žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť zde uvedené nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě.

15. Žalobkyně byla v převážné části řízení neúspěšná, kdy z původně uplatněného nároku byla žaloba ve větší míře zamítnuta, proto žalobkyni nárok na zaplacení nákladů řízení účelně vynaložených k bránění svého práva nevznikl. Žalovanému v řízení prokazatelně žádné náklady nevznikly, protože po celou dobu řízení byl pasivní. Soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na její na náhradu (výrok VI), přičemž poměr úspěchu ve věci žalovaného nebyl s ohledem na uvedené okolnosti předmětem zkoumání soudu.