26 C 30/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 45 156 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje ohledně kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 625,80 Kč za dobu od 8. 7. 2023 do 1. 9. 2024 a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 241,98 Kč za dobu od , datum, do 1. 9. 2024.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 972 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 38 184 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 976,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 517,48 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 161,68 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 16 406,38 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalovaném uhrazení dlužné částky 44 156 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 218,24 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 143,28 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrokem ve výši 8 % ročně z částky 16 406,38 Kč od , datum, do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se , adresa, (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“) a žalovaným (dále také „smlouva o úvěru“). Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 16 406,38 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatku za administrativní činnost ve výši , částka, , poplatku za úhradu v místě bydliště ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , smluvního úroku a úroku z prodlení. Právní předchůdkyní žalobkyně následně postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum2. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila u žalovaného schopnost hradit sjednané splátky, kdy vycházela především z informací poskytnutých žalovaným při zpracování jeho žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, doložené dohody o změně pracovní smlouvy a výplatních pásek. Výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovních účtů, jež nebyly žalobkyní doloženy.

3. Podáním ze dne 31. 3. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 625,80 Kč za dobu od 8. 7. 2023 do 1. 9. 2024 a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 241,98 Kč za dobu od 8. 7. 2023 do 1. 9. 2024. Soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného k tomuto zpětvzetí, neboť k němu došlo dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci (výrok I.).

4. Žalovaný se k jednání nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.Soud zjistil tento skutkový stav:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela dne 7. 2. 2022 s žalovaným smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžní částky žalovanému ve výše 24 000 Kč, a to bezhotovostně při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem v pevné výši , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 16 080 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 838 Kč, poplatek za úhradu v místě bydliště ve výši 4 800 Kč, v 17 měsíčních splátkách po , částka, vždy k 7. dni každého kalendářního měsíce, od 7. 3. 2022. Žalovaný uhradil naposledy splátku úvěru dne 14. 12. 2022 ve výši 1 000 Kč. S ostatními splátkami byl v prodlení. Žalovaný na svůj dluh za dobu od 8. 2. 2022 do 14. 12. 2022 uhradil celkem 17 028 Kč. V žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, jeho čistý měsíční příjem činí cca 34 759 Kč, pravidelné měsíční výdaje žalovaného činí na bydlení 3 000 Kč měsíčně, na dopravu a jídlo , částka, měsíčně, srážky ze mzdy 5 000 Kč měsíčně a na splátky stávajících půjček 1 000 Kč měsíčně. Z doložené dohody o změně pracovního poměru plyne, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, na dobu neurčitou od 1. 7. 2021. Z doložených výplatních pásek žalovaného se podává, že žalovanému byla vyplacena mzda ve výši 20 587 Kč za říjen 2021 a ve výši 44 313 Kč za listopad 2021. Mzda podléhala exekučním srážkám (smlouva o úvěru, výzva k úhradě dlužné částky, přehled splátek, rozhodnutí o okamžité splatnosti, dohoda o změně pracovní smlouvy, výplatní pásky).

6. Na žalovaného, jako povinného, byly před poskytnutím úvěru nařízeny exekuce pro dluhy ze smluv o úvěru – řízení vedená u soudu pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, (z úřední činnosti soudu – přehled řízení).

7. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 dnem podpisu smlouvy, kterou byly postoupeny pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, smlouvy. Postoupení pohledávky oznámila žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne , datum, na adresu uvedenou žalovanou ve smlouvách o úvěru (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, potvrzení a dohoda o zaplacení úplaty za postoupení, oznámení postoupení).

8. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky z předmětných smluv o úvěru v dopise ze dne 20. 10. 2025, zaslaným žalovanému doporučeně téhož dne (předžalobní výzva, podací lístek).Závěr o skutkovém stavu:

9. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 7. 2. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta téhož dne částka 24 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byl žalovaný notifikován. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorním na možnost jejího soudního vymáhání. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla žalovaný zadlužen, čerpala úvěry u jiných poskytovatelů úvěrů, přičemž s úhradou splátek z těchto úvěru byl v prodlení. Vůči žalovanému jsou vedena jak nalézací civilní, tak exekuční řízení pro dluhy ze smluv o úvěru uzavřených před poskytnutím úvěru žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně.Právní hodnocení:

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě dostupných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost uloženou jí v zákoně o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy s ohledem na celkovou majetkovou situaci žalovaného, zjištěnou na základě dostupných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, které mohla od žalovaného získat a ověřit, bez důvodných pochybností vyhodnotit možnost žalovaného poskytnutý úvěr ze smlouvy o úvěru splácet a splatit. Přestože žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyni žalobkyně byly předloženy žalovaným výpisy z účtu prokazující jeho bonitu a udržitelnost jeho příjmů, tyto listiny žalobkyně soudu nepředložila, ač k tomu byla vyzvána. Lze se tedy jen domnívat, zda příjmy a výdaje žalovaným tvrzené odpovídají realitě, která by umožňovala žalobkyni udělat jasný závěr o schopnostech žalovaného úvěr splatit. Navíc zde bylo vycházeno pouze výlučně z tvrzení žalovaného, jež nebylo podpořeno žádnou listinou v podobě, výpisu z účtu o platbách za bydlení a dalších výdajů. Žalovaný jako osoby žádající o úvěr může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci, motivována cílem získat peněžní prostředky z úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI), respektive ani tato činnost nebyla žalobkyní doložena. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy jeho schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut žalovanému pouze v případě, že z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.

16. Právní úprava v této věci vychází mj. z transponované směrnice č. 2008/48/ES, ve které v článku 8 odst. 1 věta první bylo stanoveno, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je povinen vždy řádně, se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost úvěrovaného. Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisem z účtu, dokladem o nákladech na bydlení atd., a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně, v tomto směru v řízení neprokázala, že její právní předchůdkyně tuto svou povinnost splnila, když ani k výzvě soudu nebylo žalobkyní dotvrzeno ani doloženo, jaká konkrétní zjištění vypovídající o úvěruschopnosti žalovaného učinila. Žalobkyně nedoložila podklady k pravidelným výdajům žalovaného a tím řádně reflektovala reálnou schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, a to za situace kdy žalovaný již čerpal úvěry u jiných poskytovatelů úvěrů a měl exekuční srážky ze mzdy, jak vyplývá z listin doložených žalobkyní. Je evidentní, že vzhledem k počtu čerpaných úvěrů žalovaný své dluhy hradil jen za cenu postupného zadlužování. O tom, že žalovaný nebyl dostatečně bonitní svědčí i skutečnost, že již před uzavřením smlouvy o úvěru bylo, a je až do současnosti, proti žalovanému vedeno velké množství řízení pro dluhy z úvěrových smluv.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a mírně narušuje veřejný pořádek.

18. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. ani po výzvě soudu s upozorněním na následky neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o splnění své povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané lhůtě. Z daného plyne, že smlouva o úvěru jako spotřebitelské smlouva je neplatná, neboť odporují § 580 odst. 1 o. z. K neplatnosti soud přihlédl bez návrhu, tedy ex lege dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by bylo potřeba, aby žalovaný na tuto neplatnost upozornil.

19. Soud v souladu s § 118a odst. 2 o.s.ř. právně nárok ze smlouvy o úvěru uplatněný žalobkyní posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., neboť bylo v řízení prokázáno, i přes neplatnou úvěrovou smlouvu, že žalobkyně na základě této neplatné smlouvy přesto žalovanému poskytla částku 24 000 Kč v hotovosti, na kterou žalovaný uhradil 17 028 Kč. O tuto částku soud dluh ponížil a zavázal žalovaného k zaplacení rozdílu ve výši 6 972 Kč (24 000 Kč – 17 028 Kč) ve výroku II, kdy v této části žalobu považoval za důvodnou, i když z jiného než v žalobě uplatněného právního důvodu.

20. Žalovaný je tak povinen vrátit poskytnuté částky žalobkyni jako vlastnici pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, a to dle možností žalovaného, v době přiměřené. S ohledem na chybějící stanovisko žalovaného, a s ohledem na výši bezdůvodného obohacení, jež má žalovaný žalobkyni vrátit, soud považoval lhůtu stanovenou v § 160 odst. 1 o.s.ř., tedy do 3 dnů od právní moci rozsudku, za lhůtu dostatečnou, protože žalovaný o povinnosti vrácení dluhu žalobkyni ze smlouvy o úvěru věděl, resp. mohl vědět již z předžalobní výzvy, jež mu byla zaslána 20. 10. 2025 (doručena dle § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání).

21. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nebylo možné žalobkyni přiznat jakéhokoli poplatky, příslušenství či smluvní pokutu, které žalobkyně odvozovala z předmětných úvěrových smluv, neboť příslušenství sdílí osud věci hlavní podle § 510 odst. 2 o. z. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalované nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud tedy v části specifikované ve výroku III žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť zde uvedené nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).