26 C 313/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 207 782,40 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 2 500 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 889,45 Kč a úrok z prodlení ve výši 2 610,55 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 180 753 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 24 529,40 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 49 301,94 Kč za dobu do 14. 5. 2024, úrok ve výši 6,90 % ročně z částky 205 282,40 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 40 818,12 Kč za dobu do 14. 5. 2024 a úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 205 282,40 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18 443 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na uhrazení dlužné částky ve výši , částka, s úrokem z prodlení ve výši , částka, , úrokem ve výši , částka, , úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným (dále taky „smlouva o úvěru“).

2. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila nesplaceným úvěrem poskytnutým žalovanému ve výši , částka, bezhotovostně na účet žalovaného, z něhož zaplatil do podání žaloby jen částku , částka, (, částka, na jistině úvěru a , částka, na smluveném úroku) ve 12-ti platbách, kdy již s platbou druhé splátky, splatnou do , datum, , byl v prodlení (stejně jako s dalšími 10-ti splátkami; 13. až 60. splátku vůbec neuhradil, tedy splátky splatné ode dne , datum, ). Žalovaný proto na úvěrové jistině dluží částku , částka, (250 000 – , částka, ). Žalovaný tak nesplnil svůj závazek splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních anuitních splátkách po , částka, včetně smluvního úroku ve výši 6,90 % ročně, proto právní předchůdkyně žalobkyně za toto prodlení, v souladu se smluvním ujednáním, prohlásila zbývající splátku úvěru včetně příslušenství za splatnou. Žalovaný byl marně vyzván k úhradě dluhu. Právní předchůdkyně žalobkyně svůj nárok ve výši , částka, s příslušenstvím postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný byl na postoupení upozorněn a zároveň vyzván k úhradě dluhu s upozorněním na jeho soudní vymáhání; k úhradě dluhu však nepřistoupil.

3. Žalobě bylo nejprve vyhověno elektronickým platebním rozkazem ze dne , datum, , č. j. EPR , č. účtu, -12, který žalovaný napadl odporem s odůvodněním, ve kterém sice potvrdil uzavření předmětné úvěrové smlouvy, čerpání finančních prostředků , částka, i dohodnuté splátky ve výši , částka, , zároveň však namítl neplatnost předmětné smlouvy o úvěru s názvem FÉR půjčka (STANDART) č. SACL200000058 z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit jeho úvěruschopnost s odbornou péčí, jež mu byla uložena zákonem o spotřebitelském úvěru. Poukázal na to, že v žalobě žalobkyně vůbec nezmiňuje splnění této povinnosti její právní předchůdkyní, což vyvolává důvodné pochybnosti, zda tak před poskytnutím předmětného úvěru učinila. Soudem bylo vyhodnoceno podané vyjádření jako opožděné, proto dne , datum, vyhlásil rozsudek pro uznání č. j. , spisová značka, , který však k odvolání žalovaného Krajský soud v Brně zrušil, resp. rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že se rozsudek pro uznání nevydává.

4. Žalobkyně následně po výzvě k upřesnění žalobních tvrzení vzala žalobu částečně zpět co do částky , částka, , kterou žalovaný uhradil ve 2 platbách (dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, ). Žalobkyně platby započetla na poplatek ve výši , částka, , na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, a , částka, a na zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, . Žalobkyně po té setrvala na svém žalobním nároku, se zohledněním provedených zápočtů, kdy po žalovaném požadovala k úhradě částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, za dobu do , datum, , kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši , částka, za dobu do , datum, , úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok z úvěru ve výši 6,90 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně tak zákonný úrok z prodlení, i kapitalizovaný úrok z úvěru, původně kapitalizované jen (od , datum, , resp. od , datum, ) do , datum, , nově zkapitalizovala i za dobu od , datum, do , datum, , tedy do data částečné úhrady.

5. Žalobkyně rovněž doplnila, že její právní předchůdkyně, před poskytnutím předmětného úvěru žalovanému, postupovala s obornou péčí, jak jí to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, kdy vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v návrhu smlouvy ze dne , datum, , v němž uvedl, že je zaměstnán jako dělník, na dobu neurčitou, u společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, s měsíčním příjmem , částka, , je svobodný a žije v pronájmu. Žádost o předmětný úvěr hodnotila také na podkladě informací z interních a externích registrů (BRKI, IR, CEE, registr neplatných dokladů). Zjištěné informace nadto porovnávala s veřejně dostupnými statistickými informacemi o životním a existenčním minimu. Z těchto podkladů dospěla k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splatit.

6. Žalovaný platbu částky , částka, a částky , částka, , uhrazené po podání žaloby, potvrdil a proti zpětvzetí žaloby v této výši námitky neměl, pouze nesouhlasil se způsobem zápočtu na poplatek a příslušenství, když žalobkyni tyto nároky nevznikly s ohledem a s ohledem na to, že při těchto úhradách specifikoval platbu dluhu na jistinu, jak vyplynulo z předložených dokladů.

7. Žalovaný potvrdil, že právní předchůdkyni žalobkyně poskytl informace o svém příjmu ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ., které doložil 3 posledními výpisy z běžného účtu vedeného u , právnická osoba, ., avšak jiné jeho tvrzení o osobních, majetkových a výdajových poměrech nijak nedokládal8. Soud návrhu žalobkyně vyhověl dle § 96 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a výrokem I řízení ve výši částečného zpětvzetí žaloby zastavil.

9. Soud skutkový stav zjistil z nesporných účastnických tvrzení a z listin předložených žalobkyní, z nich vyplynulo, že žalovaný požádal dne , datum, právní předchůdkyni žalobkyně, jako nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru o výši , částka, , které požádal vyplatit bezhotovostně na účet číslo , č. účtu, . Žalovaný slíbil za poskytnutí úvěru zaplatit úrok ve výši 6,90 %, jež by splácel v anuitních splátkách společně s jistinou, přičemž výše splátek měla činit , částka, měsíčně, jejich počet byl stanoven na 60 a jejich splatnost na 15. den v měsíci s tím, že první splátka měla být takto splatná v den splatnosti nejblíže následující po uzavření smlouvy. Celkově s úroky by dlužná částka činila , částka, . Žalovaný rovněž popsal své osobní a majetkové poměry, když uvedl, že je svobodný, žije v pronájmu, jeho hlavní příjem je již od , datum, ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, . ve výši , částka, a z výdajů uvedl pouze splátku , částka, bez bližší specifikace. Smlouva o úvěru byla uzavřena dne , datum, poté, co návrh žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně akceptovala v navrženém znění (viz. návrh na uzavření smlouvy o úvěru a její akceptace právní předchůdkyní žalobkyně ze dne , datum, ). Žalovaný sjednané splátky 4 930 hradil od , datum, do , datum, s tím, že v jednom případě uhradil na splátce o , částka, více. Již od splátky splatné , datum, však byl v prodlení, stejně jako v případě ostatních 10 splátek. Celkově uhradil částku , částka, , vedle částky , částka, uhrazené po podání žaloby (viz. výpis z úvěrového účtu).

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel postoupila na žalobkyni jako postupníka soubor pohledávek ze smluv o spotřebitelském úvěru, vyčíslené ke dni , datum, a specifikované v příloze č. , hodnota, - seznamu postupovaných pohledávek. V tomto seznamu byla pohledávka za žalovaným evidována pod pořadovým číslem , hodnota, (viz. smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny a seznam postupovaných pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v dopise ze dne , datum, zaslaném právní předchůdkyní žalobkyně doporučeně dne , datum, (viz oznámení o postoupení pohledávky, poštovní podací arch). Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení také v předžalobní výzvě ze dne , datum, , a to do , datum, , s upozorněním na soudní vymáhání pro případ, že by k úhradě nedošlo, přičemž výzvu žalovanému poslala prostřednictvím svého právního zástupce doporučeně dne , datum, (předžalobní výzva, podací lístek).

11. Soud se ostatními, žalobkyní předloženými, důkazy ( prohlášení nesplacené části úvěru za splatnou, poštovní podací arch o zaslání tohoto prohlášení, sazebník poplatků, výzvy k úhradě dlužné částky) v odůvodnění nezabýval s ohledem na důvody zamítnutí žaloby.

12. Soud právně podřadil věc pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („o.z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni vzniku smluvního vztahu („zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytoval spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. V souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a aktuální judikaturou z Ústavního soudu a Nejvyššího soudu České republiky (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18 a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) soud v řízení nejprve zkoumal, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, jakožto úvěrující, při poskytnutí spotřebitelského úvěr žalovanému dostatečně prověřila jeho schopnost jakožto úvěrovaného plánovaný úvěr splácet, protože pokud by tak dostatečně neučinila nebo by mu poskytla úvěr i přes svá negativní zjištění, byla by úvěrová smlouva v takovém případě neplatná. Tato povinnost je úvěrujícímu uložena v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy navíc platí, že součástí požadované odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, při níž nespoléhá pouze na údaje o schopnosti úvěr splácet, tvrzené samotným žadatelem, ale sám si tyto jím sdělené údaje prověří, resp. si je nechá od žadatele o úvěr doložit. V tomto směru však žalobkyně v řízení neprokázala, že by poskytovatel úvěru této zákonné povinnosti dostál, tedy, že by před poskytnutím úvěru zjišťoval, či si nechal dostatečně prokazatelně žalovaným doložit, že má skutečně zajištěn příjem ze závislé činnosti ve výši 21 410 Kč měsíčně po celou dobu úvěrového vztahu, tedy až do prosince 2024, a že mu tento jediný příjem zajistí splacení celkové částky , částka, , a to vedle pravidelných nezbytných výdajů na bydlení v pronájmu, na úhradu splátky 1 630 Kč a na náklady na běžný provoz domácnosti a jiné nezbytné výdaje spojené s dojížděním do zaměstnání, výdaji na stravování, náklady na zdravotní péči a na provoz mobilního telefonu. Prakticky žalobkyně neprokázala, že by jakkoliv blíže prověřovala skutečné výdaje žalovaného, ani zda není zadlužen, zda nesplácí jiné závazky či dokonce zda nejsou na něj nařízeny exekuce. Pasivita právní předchůdkyně žalobkyně při prověření bonity žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplynula i z vyjádření žalovaného, jenž popřel, že by jakékoliv své výdaje úvěrujícímu před uzavřením smlouvy sděloval či dokládal. Soud tedy vyšel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tyto informace a doklady k dispozici neměla, proto při posouzení schopnosti úvěr splácet neměla z čeho reálně vycházet. Za daného stavu tedy právní předchůdkyně žalobkyně při svých úvahách o úvěruschopnosti vycházela pouze z informací sdělených žalovaným. Žalobkyně sice předložila protokol o prověření úvěruschopnosti klienta při schválení žádosti o úvěr, avšak se jednalo pouze o její interní dokument s nízkou vypovídací hodnotou, navíc byl z data , datum, , tedy více jak 2 a půl roku po uzavření předmětné smlouvy. Přesto byl úvěr ve výši , částka, žalovanému poskytnut, aniž by byla jistota, že jej bude schopen po dobu 5 let splácet v měsíčních splátkách odpovídajících cca ¼ jeho příjmu a k tomu hradit nájemné a náklady na služby spojené s bydlením a běžné výdaje. Pokud tedy předchůdkyně žalobkyně bez dostatečného podkladu vyhodnotila, že žalovaný je schopen všechny splátky ve smluvené výši a lhůtě hradit, záhy se to ukázalo být mylným, kdy žalovaný na jistině úvěru celkově uhradil jen cca 28 %.

18. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. ani po výzvě soudu s upozorněním na následky neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o splnění povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané lhůtě. Z daného plyne, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, tedy od počátku, když navíc její neplatnost žalovaný namítl dne , datum, v odůvodnění podaného odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, tedy v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy (do , datum, ).

19. Soud však v souladu s § 118 a) odst. 2 o.s.ř. právně nárok uplatněný žalobkyní, na kterou byla pohledávka ze smlouvy o úvěru za žalovaným postoupena, posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z., neboť bylo v řízení prokázáno, že i přes neplatnou úvěrovou smlouvu, právní předchůdkyně žalobkyně na jejím základě přesto žalovanému poskytla v hotovosti částku 250 000 Kč, z níž žalovaný vrátil pouze částku 69 247. Žalovaný je tak povinen vrátit z úvěru žalobkyni jako vlastnici pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení částku 180 753 Kč (250 000 – 69 247).

20. S ohledem na chybějící stanovisko žalovaného považoval soud lhůtu stanovenou v § 160 odst.1 o.s.ř., tedy lhůtu do 3 dnů od právní moci rozsudky, za lhůtu dostatečnou, protože žalovaný o povinnosti vrácení dluhu žalobkyni věděl, resp. mohl vědět již z předžalobní výzvy, jež mu byla zaslána 10. 8. 2022 a doručena nejpozději dle § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy , datum, , přičemž za tuto dlouhou dobu žalovaný neučinil nic ke snížení dluhu. Soud proto zavázal žalovaného ve výroku II k zaplacení částky 180 753 Kč, i když z jiného než v žalobě uplatněného právního důvodu.

21. Ohledně zbývajících částek, včetně příslušenství, byla žaloba zamítnuta, jak je blíže specifikováno ve výroku III, a to s ohledem na shora uvedené důvody, jimiž jsou nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného, jež způsobilo absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, proto ostatní nároky vyplývající z této neplatné smlouvy ani žalobkyni nemohly vzniknout.

22. Žalobkyně byla v převážné části řízení úspěšná, kdy z původně uplatněného nároku v celkové výši , částka, jí bylo přiznáno , částka, a , částka, bylo žalovaným zaplaceno po podání žaloby, což představuje úspěch v řízení v rozsahu 62 %, oproti neúspěchu žalovaného v rozsahu 38 %. Soud proto o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. výrokem IV a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu mezi úspěchy účastníků, tedy v rozsahu 24 %.

23. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , odměny za zastupování žalobkyně advokátem podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6 vyhlášky 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), spočívající- v odměně za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání žaloby, účast u jednání dne 21. 6. 2024) v rozsahu 4 x 9 140 Kč a dále v odměně za 2 úkony právní služby v rámci odvolacího řízení (vyjádření k odvolání, účast u jednání dne , datum, ) ve výši 2 x , částka, ; tedy celkově ve výši , částka, ,- v náhradě hotových výdajů za uvedených 6 úkonů právní služby v rozsahu 6 x , částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši , částka, ,- a v 21 % DPH z částky , částka, odpovídající částce , částka, .Z celkové částky , částka, tedy bylo žalobkyni přiznáno na nákladech řízení pouze zmiňovaných 24 % požadovaných náhrad účelně vynaložených nákladů řízení, odpovídajících částce , částka, . Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.