26 C 34/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 117 373,48 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 419,85 do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 76 953,63 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 17 523,83 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 111 421,82 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 064,87 Kč od , datum, do , datum, a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 117 373,48 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou 23. 1. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 117 373,48 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila nesplaceným úvěrem poskytnutým žalované ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 4. 9. 2022, ve znění jejího dodatku ze dne 21. 6. 2023 a dodatku ze dne 2. 8. 2023 (dále jen „smlouva o úvěru“). Žalovaná z poskytnutého úvěrového rámce čerpala celkem částka 219 034 Kč, splátky hradila po datu splatnosti, přičemž od července 2025 již splátky nehradila, proto z důvodu prodlení došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 111 421,82 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, poplatků za pojištění ve výši 3 895,66 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč a z nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč spolu s úroky.

2. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalované na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání.

3. Soud z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní do okamžiku vyhlášení rozsudku dne 30. 3. 2026 v 8:59 hodin, zjistil: Žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela s žalovanou dne 4. 9. 2022 smlouvu o úvěru, ve znění dodatku ze dne , datum, a dodatku ze dne 2. 8. 2023, na základě které se zavázala žalované poskytnout úvěr s úvěrovým rámcem ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalobkyně původně poskytla žalované účelový úvěr ve výši , částka, na koupi zboží na splátky, který se žalovaná zavázala splatit ve 24 splátkách po , částka, měsíčně, přičemž úroková sazba činila 22,20 % ročně. Dodatkem ze dne , datum, byla výše úvěrového rámce změněna na , částka, a dodatkem ze dne , datum, výše úvěrového rámce byla dále změněna na , částka, s tím, že úvěr byl již bezúčelový. Žalovaná se zároveň zavázala k placení poplatku za vedení účtu ve výši , částka, měsíčně a k placení poplatku za pojištění. Před uzavřením smlouvy provedla žalobkyně vyhodnocení úvěruschopnosti žalované z informací žalovanou poskytnutých; kdy žalovaná do potvrzení o svých poměrech uvedla, že je svobodná, má dvě vyživovací povinnosti, čistý měsíční příjem , částka, , ostatní členové její domácnosti mají příjem , částka, , měsíční výdaje domácnosti činí , částka, a žalovaná splácí jiné úvěry ve splátkách celkem , částka, měsíčně. Tvrzení žalované nebylo žalobkyní nijak ověřeno. Žalobkyně rovněž provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, rejstříku NRKI, SOLUS, ISIR a CRIBIS se závěrem, že žalovaná neměla exekuci ani jiný záznam v nebankovních registrech. Žalovaná načerpala do , datum, celkem částku , částka, , k čemuž docházelo převodem dílčích částek na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná zaplatila na dluh celkem , částka, . Žalovaná se dostala do prodlení splátek za období 7-9/2025. Žalobkyní proto byla v souladu s úvěrovými podmínkami vyzvána dne , datum, k neprodlenému zaplacení celkové částky vypočtené na , částka, nejpozději do 14 dnů s upozorněním na soudní vymáhání, nedojde-li k úhradě. Výzva byla žalované zaslána dne , datum, doporučeně. Žalobkyně výzvou ze dne , datum, vyzvala žalovanou k úhradě dluhu prostřednictvím svého právního zástupce s upozorněním na soudní vymáhání (formulář, smlouva o úvěru, dodatek ze dne , datum, , dodatek ze dne , datum, , úvěrová zpráva, úvěrové podmínky, splátkový kalendář, potvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované, karta klienta, doklad o výplatě úvěrové jistiny, sdělení banky, výpis čerpání, splátek a úhrad, poštovní podací arch, výzva ke splacení půjčky, předžalobní výzva, poštovní podací arch).Závěr o skutkovém stavu:

4. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 4. 9. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy, ve znění jejích dodatků, se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 120 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných splátkách spolu s úrokem a poplatky. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 178 614,15 Kč. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované prostřednictvím informací sdělených žalovanou, která uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 17 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 30 000 Kč, výdaje domácnosti 25 000 Kč měsíčně. Před poskytnutím úvěru žalobkyně neprověřovala příjmy a výdaje žalované ani její faktickou zadluženost. Žalovaná se ocitla v prodlení se splátkou za červenec, srpen a září roku 2025 poskytnutého úvěru z předmětné smlouvy o úvěru. Žalovaná byla prostřednictvím právního zástupce žalobce vyzvána před podáním žaloby k úhradě uplatněné pohledávky s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání pro případ nezaplacení.Právní posouzení:

5. Soud právně podřadil věc pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 9 odst. 2 věty první občanského zákoníku ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. jako lex specialis mají přednost před ustanoveními obecné povahy v občanském zákoníku.

7. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. V souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a recentní judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu České republiky (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) soud nejprve zkoumal, zda žalobkyně jakožto úvěrující při poskytnutí daného spotřebitelského úvěru dostatečně prověřila schopnost žalované jakožto úvěrované plánovaný úvěr splatit, protože pokud by žalobkyně dostatečně neprověřila žalovanou nebo jí poskytla úvěr i přes svá negativní zjištění, byla by úvěrová smlouva v takovém případě neplatná. Tato povinnost je žalobkyni uložena v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy navíc platí, že součástí požadované odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že nespoléhá pouze na údaje o schopnosti úvěr splácet, tvrzené samotným žadatelem, ale sám si tyto jím sdělené údaje prověří, resp. si je nechá od žadatele o úvěr doložit. V tomto směru však žalobkyně v řízení neprokázala, že by jako poskytovatelka úvěru této své zákonné povinnosti dostála, tedy že by v daném případě zjišťovala, či si nechala dostatečně prokazatelně žalovanou doložit, že její pravidelný příjem bude po dobu trvání úvěrového vztahu, dostatečný k pokrytí skutečných výdajů žalované.

11. Žalobkyně při svých úvahách o úvěruschopnosti vycházela pouze z informací o příjmech a výdajích sdělených žalovanou, jež nebyly nijak doloženy, přestože lze předpokládat minimálně existenci dokladu o úhradách nákladů spojených s bydlením. Žádný doklad o tomto významném pravidelném měsíčním výdaji však předložen nebyl a tvrzená částka o výdajích zůstala neprokázaná. Žalobkyně přitom zejména při navýšení úvěrového rámce nad částku přesahující 100 000 Kč měla mít důvodnou pochybnost o tom, že žalovaná ze svého nízkého příjmu bude schopna pokrýt splátky jiných existujících závazků, o jejichž existenci žalobkyně z výpisu z registru SOLUS a NRKI věděla, navýšeny o nové splátky úvěru a při tvrzených nákladech na domácnost ve výši minimálně 25 000 Kč. Zejména navýšení úvěrového rámce, jež představuje významnou změnu závazku, vyžaduje řádné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Odpovědnost za posouzení bonity spotřebitele, tedy jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatností smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučiní. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v tom případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že tady nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná však v tomto případě, na základě výše uvedeného, schopnost splácet úvěr neměla, o čemž také svědčí skutečnost, že nebyla schopna dostát svým finančním závazkům, jež jsou předmětem tohoto řízení. Samotná existence výpočtového modelu MLS nebo credit scoringu není bez dalšího způsobilá splnit zákonnou povinnost poskytovatele, není-li v konkrétní věci doloženo, z jakých pravdivých, úplných a ověřených vstupních údajů model vycházel. Žalobkyně sice tvrdí, že využívala statistické modely, veřejně dostupné informace a registry, avšak z provedených důkazů není zřejmé, že by měla ověřeny skutečné náklady žalované na domácnost, její další závazky v úplném rozsahu, ani že by přezkoumatelně doložila příjmy ostatních členů domácnosti, s nimiž ve výpočtu pracovala. Zvláště významné je, že žalobkyně do výpočtu zahrnuje příjem ostatních členů domácnosti ve výši 30 000 Kč, avšak z listin neplyne, jak konkrétně byl tento údaj ověřen, kdo tyto osoby byly, zda měly právní či faktickou povinnost podílet se na splácení závazků žalované a zda jejich příjmy bylo možné pro posouzení úvěruschopnosti žalované bez dalšího zohlednit. Stejně tak nebylo přesvědčivě doloženo, jaké byly reálné a pravidelné měsíční výdaje žalované a její domácnosti v rozhodné době. Ani argument žalobkyně, že žalovaná úvěr po určitou dobu splácela, nemůže sám o sobě nahradit řádné předchozí posouzení úvěruschopnosti v době uzavření smlouvy, respektive jejích dodatků. Následné plnění může být jedním z podpůrných indikátorů, nevypovídá však samo o sobě dostatečně o tom, zda žalobkyně před poskytnutím či navýšením úvěru splnila povinnost jednat s odbornou péčí a na základě dostatečně ověřených informací. Pokud přesto žalobkyně úvěr žalované poskytla, vymyká se takové počínání i jen běžné opatrnosti.

12. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované, resp. ani po výzvě soudu s upozorněním na následky neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o splnění své povinnosti náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr ve sjednané lhůtě. Z daného plyne, že úvěrová smlouva jako spotřebitelská smlouva je neplatná, neboť odporuje § 580 odst. 1 o. z. K neplatnosti soud přihlédl bez návrhu, tedy ex lege dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by bylo potřeba, aby žalovaná na tuto neplatnost upozornila.

13. Soud však v souladu s § 118a odst. 2 o.s.ř. právně nárok uplatněný žalobkyní posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z., neboť bylo v řízení prokázáno, i přes neplatnou úvěrovou smlouvu, že žalobkyně na základě této neplatné smlouvy přesto žalované poskytla bezhotovostně částku 219 034 Kč na její účet, na kterou žalovaná uhradila celkem částku 178 614,15 Kč. Žalovaná je tak povinna vrátit zbývající část poskytnuté částky žalobkyni jako vlastnici pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení. S ohledem na zbývající výši bezdůvodného obohacení, jež má žalovaná žalobkyni vrátit, tedy částku 40 419,85 Kč, soud považoval lhůtu stanovenou v § 160 odst. 1 o.s.ř., tedy do 3 dnů od právní moci rozsudku, za lhůtu dostatečnou, protože žalovaná o povinnosti vrácení dluhu žalobkyni věděla, resp. mohla vědět již z předžalobní výzvy. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení částky 40 419,85 Kč ve výroku I, kdy v této části žalobu považoval za důvodnou, i když z jiného než v žalobě uplatněného právního důvodu.

14. S ohledem na neplatnost smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat jakéhokoli poplatky, příslušenství či smluvní pokutu, které žalobkyně odvozovala z předmětné úvěrové smlouvy, neboť příslušenství sdílí osud věci hlavní podle § 510 odst. 2 o. z. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalované nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Pokud tedy žalovaná není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud tedy v části specifikované ve výroku II žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť zde uvedené nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě.Náklady řízení:

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

16. Dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. je povinnost v rozsudku uložená splatná v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).