26 C 43/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 464 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 2 464 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 012,60 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 351 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 11. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 7. 5. 2024, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 012,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 464 Kč, a to ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, dne 31. 10. 2023, kterou žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti svůj závazek nesplnil, protože žádnou splátku neuhradil. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena, neúspěšně žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud za splnění podmínek stanovených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. o.s.ř. (dále jen „o.s.ř.“), se souhlasem účastníků, tuto věc rozhodl bez nařízení jednání; vyšel přitom z připojených listin.

3. Podáním ze dne 10. 4. 2025 vzala žalobkyně žalobu před prvním jednáním co do kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 464 Kč, z výše uvedené úvěrové smlouvy, zpět.

4. Podle § 96 odst. 1, 2 věty první o. s. ř. soud řízení k této dispozici žalobkyně žalobou částečně zastavil, přičemž postupoval v souladu s § 96 odst. 3, 4 o. s. ř. (výrok I.).

5. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující skutkový stav: , právnická osoba, , IČ , IČO, , se , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela 31. 10. 2023 s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému bezhotovostně poskytla dne 31. 10. 2023 částku 16 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 30 dnů ode dne poskytnutí finančních prostředků. Úvěr byl žalovanému poskytnut na základě jeho žádosti, podané prostřednictvím internetových stránek společnosti Zaplo. Žalovaný do žádosti vyplnil své identifikační údaje přepsané do formuláře smlouvy, zadáním čísla občanského průkazu. Žalovaný do formuláře smlouvy vyplnil údaj o svém čísle účtu a kódu banky, na který mu měly být požadované prostředky zaslány. Pro ověření, že se jedná o účet žalovaného, zaslal žalovaný z tohoto účtu, na účet společnosti , Anonymizováno, , z něhož byly úvěrové prostředky vyplaceny dne 30. 10. 2023 částku 0,01 Kč. Z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla na účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, zaslána dne 31. 10. 2023 částka 16 000 Kč (smlouva o úvěru č. , hodnota, , výpis z účtu právní předchůdkyně žalobkyně, obchodní podmínky pro poskytování úvěrů, výpis z účtu žalovaného).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 5. 2024 (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, podací arch). Dne, Anonymizováno, 6. 6. 2024 žalobkyně informovala žalovaného o postoupení jeho pohledávky a zároveň ho vyzvala k uhrazení dlužné částky 18 808,72 Kč nejpozději do 24. 6. 2024 (výzva ze dne 6. 6. 2024). Dne 24. 6. 2024 byl žalovaný opakovaně vyzván k uhrazení dlužné částky 18 926,75 Kč nejpozději do 14. 7. 2024 s upozorněním na vymáhání dluhu soudní cestou (výzva ze dne 24. 6. 2024). Dne 17. 10. 2024 byla žalovanému zaslána poslední výzva před podáním žaloby (výzva před podáním žaloby ze dne 17. 10. 2024, podací arch ze dne 21. 10. 2024).

7. Soud má ohledně nároku žalobkyně, vzhledem na shora popsaný stav, za to, že žalobkyně, resp. společnost Zaplo jako její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Z důkazních prostředků předložených žalobkyní vyplynulo, že ze strany úvěrované nebyly poskytovány žádné informace, z nichž by bylo možné vyhodnotit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Poskytovatel úvěru proto ani nemohl splnit svou povinnost údaje sdělené žalovaným ohledně jejích majetkových poměrů ověřit. Žalobkyně ani po výzvě soudu nesdělila, na základě jakých informací společnost Zaplo před poskytnutím úvěru dospěla k závěru o schopnosti žalovaného úvěr v celkové výši 16 000 Kč do 30. 11. 2023 splatit, když pouze uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena nahlédnutím do registrů (insolvenční rejstřík, bankovního a nebankovního registru klientských informací).

8. Povinnost k posouzení bonity žadatele o úvěr je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by toto řádné prověření neučinila. Zároveň zákon předpokládá, že spotřebitelský úvěr bude poskytnut pouze v případě, že z provedeného posouzení bude dosažen výsledek, v němž nebudou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Zákon tímto cílil na posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá i s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr ani splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Soud shledal s ohledem na shora popsané důvody uzavřenou smlouvu za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. V souvislosti s novelou § 87 zákona o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinnou k 29. 5. 2022, bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Jedná se tak o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 občanského zákoníku.

13. Žalobkyně však prokázala, že je vlastnice pohledávky za žalovaným, protože fakticky žalovanému poskytla (resp. její právní předchůdkyně) peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Soud proto nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný z této částky na dluh žalobkyni nic neuhradil, zavázal soud žalovaného zavázal k zaplacení celé čerpané částky 16 000 Kč (výrok II.).

14. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nebylo možné žalobkyni přiznat jakékoliv plnění, jež by z této smlouvy odvozovala. Z tohoto důvodu žalobkyni nevznikl nárok na úroky sjednané ve smlouvě o úvěru, které jako příslušenství sdílí osud věci hlavní podle § 510 odst. 2 občanského zákoníku. Soud žalobkyni nepřiznal ani nárok na úroky z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalovanému nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud tedy v části specifikované ve výroku III. žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť zde uvedené nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě.

15. Žalobkyně byla v převážné části řízení úspěšná, když její úspěch k poměru k celému předmětu sporu (20 012,54 Kč) činil 80 % oproti úspěchu žalovaného 20 %. Soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že vyslovil, že žalovaný je povinen nahradit náklady řízení v rozsahu 60 % odpovídající částce 1 351 Kč (výrok VI). Náklady žalobkyně v celkové výši 2 252 Kč zahrnovaly soudní poplatek 800 Kč a náklady za právní zastoupení dle vyhl. 177/1996 Sb. v podobě odměny za právní zastoupení za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzvu a podání žaloby) ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2, paušální náhradu výdajů za uvedené úkony dle § 14b odst. 2 po 100 Kč a 21% DPH z 1 200 Kč.