26 C 47/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 20 306 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 998 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 308 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 115,15 Kč od 24. 1. 2026 do 10. 2. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 306 Kč od 11. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 605 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 2. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 20 306 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 115,15 Kč od 24. 1. 2026 do 10. 2. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 306 Kč od 11. 2. 2026 do zaplacení, a to vše ze smlouvy o úvěru, uzavřené s žalovanou dne 21. 5. 2025, kterou jí byl bezhotovostně poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč. Poskytnutý úvěr dle sjednaných podmínek nesplácela a na svůj dluh uhradil pouze částku 2 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 14 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 147 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 2 969 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 900 Kč a výše uvedeného smluvního úroku a úroku z prodlení.

2. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalované na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání.

3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela s žalovanou dne , datum, úvěrovou smlouvu, na základě které jí žalobkyně téhož dne poskytla bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč na účet , č. účtu, , který se žalovaná zavázala splatit do 20. 6. 2025 spolu s úrokem. Žalovaná se zároveň zavázala k placení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , k placení poplatku za tzv. bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 147 Kč a poplatku za Expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 10 % z jistiny. Roční úroková sazba byla sjednána na 48,3 %. K uzavření smlouvy došlo elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www., Anonymizováno, .cz. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím tzv. bank ID. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad se podává, že žalovaná uhradila žalobkyni na dluh ze smlouvy o úvěru částku 2 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 9. 1. 2026 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy úvěru nejpozději do 23. 1. 2026. Před uzavřením smlouvy provedla žalobkyně vyhodnocení úvěruschopnosti žalované z informací žalovanou poskytnutých; kdy žalovaná do potvrzení o svých poměrech uvedla, že je zaměstnaná, má čistý měsíční příjem 25 000 Kč, ostatní členové její domácnosti příjem 85 000 Kč a splácí jiné závazky ve splátkách po 4 600 Kč měsíčně. Tvrzení žalované nebylo žalobkyní nijak ověřeno. Žalobkyně provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, rejstříku NRKI, SOLUS, ISIR a CRIBIS se závěrem, že žalovaná neměla exekuci ani jiný záznam v nebankovních registrech. Žalovaná před poskytnutím úvěru žalobkyní měla 4 nesplacené úvěry, přičemž čerpala spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč se splátkami 464 Kč měsíčně, přičemž do úplného splacení úvěru zbývalo uhradit 5 splátek; dále spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč se splátkami 927 Kč, přičemž do úplného splacení úvěru žalované zbývalo k úhradě 11 splátek, spotřebitelský úvěr ve výši 98 583 Kč se splátkami 2 359 Kč měsíčně, přičemž do úplného splacení úvěru žalované zbývalo k úhradě 94 splátek, spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč měsíčně se splátkami 1 099 Kč, přičemž do úplného splacení zbývalo žalované k úhradě 29 splátek. Jedna žádost žalované o úvěr byla poskytovatelem spotřebitelských úvěrů odmítnuta; 10 žádosti žalované o úvěr bylo odvoláno (smlouva o úvěru, úvěrové podmínky, výpis čerpání, splátek a úhrad, výzva ke splacení úvěru, ověření bonity MLS, karta klienta, úvěrová zpráva, sdělení banky, předžalobní výzva k plnění, podací lístek).

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Ohledně nároku žalobkyně má soud za to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila výčet pravidelných výdajů žalované, a tedy tyto (stejně tak jako příjmy žalované) nebyly nijak osvědčeny. Soud v důsledku toho nemohl přezkoumat majetkové poměry žalované. Z informací uvedených v úvěrové smlouvě nelze stanovit reálný použitelný příjem žalované, který by byl stanoven z pravidelných příjmů a výdajů žalované. Z tvrzení žalované o jejích majetkových poměrech nelze bez dalšího vycházet, jelikož žalovaná jako osoba žádající o úvěr, může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci s cílem úvěr získat, a tedy je povinnost primárně kladena na poskytovatele úvěru, aby poměry, dostatečně prověřil na základě spolehlivých a dostatečných informací, což nelze učinit bez ověření výše příjmů a skutečných výdajů např. výpisem z účtu, který však žalobkyní doložen nebyl. Žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru se žalobkyní čerpala již čtyři úvěry, z čehož jeden s vysokým úvěrovým rámcem. Za tohoto skutkového stavu nelze pokládat postup v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované za dostatečný a hodnověrně znázorňující reálné majetkové poměry žalované.

11. Jelikož výše uvedené kroky žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované neučinila, vycházela ze závěru, který neodpovídal reálnému stavu věci, když nebylo žádným způsobem ověřeno, že žalovaná dosahuje alespoň tvrzených příjmů. Pokud by potom od reálného měsíčního příjmu žalované byly odečteny reálné životní náklady na zdravotní péči, předchozí finanční závazky, dopravu, zálohy na energie a vodu, nájem, náklady na obživu, ošacení, drogerii včetně hygienických potřeb, mobilní telefon a dalších nutných výdajů, lze se jen domnívat, zda by žalovaná byla reálně schopna splácet takový finanční závazek. Soud vzal v potaz také výši poskytovaného úvěru, která sice není vysoká, ale pro osobu s nízkými příjmy a vysokými výdaji (což jistě náklady na bydlení a splátky dalších úvěrů dosahující částky 5 000 Kč jsou) může být i přes to finančně likvidační. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).

12. Povinnosti osob poskytujících spotřebitelské úvěry v ustanovení § 86 z. s. ú. (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je povinen vždy řádně a se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost úvěrovaného. Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finančně majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisem z účtu, doklady o nákladech na bydlení atd. a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalovanou, aniž by si vyžádala od žalované podklady k pravidelným příjmům a výdajům, a tím reflektovala reálnou schopnost žalované tento úvěr splatit. Vzhledem k počtu čerpaných úvěrů, je evidentní, že své dluhy žalovaná hradila jen za cenu postupného zadlužování, což by žalobkyně zjistila, pokud by prověřovala nejen příjmy, ale i výdaje žalované a nespokojila se s modelovými výdaji. Pokud přesto žalobkyně úvěr žalované poskytla, vymyká se takové počínání i jen běžné opatrnosti. Z výše uvedeného soud shledal posuzování úvěruschopnosti pouze formálním a nedostatečným.

13. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované, resp. ani po výzvě soudu s upozorněním na následky neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o splnění své povinnosti náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr ve sjednané lhůtě. Z daného plyne, že smlouva o úvěru jako spotřebitelská smlouva je neplatné, neboť odporuje § 580 odst. 1 o. z. K neplatnosti soud přihlédl bez návrhu, tedy ex lege dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by bylo potřeba, aby žalovaná na tuto neplatnost upozornila.

14. Žalobkyně však prokázala, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná na dluh žalobkyni uhradila částku 2 Kč, o tuto částku soud dluh ponížil a zavázal žalovanou k zaplacení rozdílu ve výši 14 998 Kč (15 000 – 2).

15. Žalovaná je tak povinna vrátit poskytnutou částku žalobkyni jako vlastnici pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, a to dle možností žalované, v době přiměřené. S ohledem na chybějící stanovisko žalované, a s ohledem na výši bezdůvodného obohacení, jež má žalovaná žalobkyni vrátit, soud považoval lhůtu stanovenou v § 160 odst. 1 o.s.ř., tedy do 3 dnů od právní moci rozsudku, za lhůtu dostatečnou, protože žalovaná o povinnosti vrácení dluhu žalobkyni ze smlouvy o úvěry věděla, resp. mohla vědět již z předžalobní výzvy, jež jí byla, Anonymizováno, zaslána 12. 1. 2026 (doručena dle § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání).

16. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nebylo možné žalobkyni přiznat jakéhokoli poplatky, smluvní pokutu či jakékoliv jiné plnění, které žalobkyně odvozovala z předmětné úvěrové smlouvy, neboť příslušenství sdílí osud věci hlavní podle § 510 odst. 2 o. z. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalované nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaná není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud tedy v části specifikované ve výroku II žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť zde uvedené nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě.

17. Žalobkyně byla ve věci úspěšnější než žalovaná, kdy její úspěch představoval 96 %, proto má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na částečnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 92 %. Náklady řízení žalobkyni byly přiznány ve výši 2 605 Kč, odpovídající 92 % z částky 2 831 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku (1 016 Kč), z odměny za zastupování žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1) bod 2 vyhlášky 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), spočívající v odměně za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání žaloby), přičemž za tyto 3 úkony náleží náhrada v rozsahu 3 x 400 Kč, náhrady hotových výdajů v rozsahu 3 x 100 Kč podle § 14b odst. 6, písm. a) advokátního tarifu; 21 % DPH z odměny a paušálních nákladů (1 500 Kč) podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 315 Kč. Soud při výpočtu nákladů řízení vycházel pro úkony učiněné před jednáním z vyhlášky č. 120/2014 Sb., protože předmětem řízení bylo peněžité plnění do hodnoty 50 000 Kč, přičemž žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech u zdejšího soudu. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř (výrok III).

18. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za doplnění žalobních tvrzení k výzvě soudu, neboť nejde o účelně vynaložené náklady (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4715/2017).

19. Dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. je povinnost v rozsudku uložená splatná v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).