26 C 50/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 27 360 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 16 360 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 360 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 27 360 Kč, představující žalované poskytnutou jistinu ve výši 20 000 Kč, nesplacený úrok ve výši 3 960 Kč, nesplacenou odměnu z hotovostního inkasa ve výši 3 400 Kč, spolu s úrokem prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 360 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené s žalovanou dne 24. 3. 2023. Poskytnutý úvěr dle sjednaných podmínek žalovaná nesplácela a na svůj dluh uhradila pouze 9 000 Kč.

2. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalované na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání.

3. Soud z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela s žalovanou dne 24. 3. 2023 úvěrovou smlouvu, na základě které jí poskytla v hotovosti bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši , částka, , kdy první řádná splátka byla splatná do 7 dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaná se zároveň zavázala k placení souhrnného poplatku ve výši , částka, zahrnujícího úročení půjčky ve výši , částka, , poplatek za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč, odměnu obchodního zástupce ve výši 6 400 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána na 70,89 %. Před uzavřením smlouvy provedla žalobkyně vyhodnocení úvěruschopnosti žalované z informací žalovanou poskytnutých; kdy žalovaná do potvrzení o svých poměrech uvedla, že má čistý měsíční příjem , částka, , výdaje na bydlení činily 4 872 Kč, další výdaje 4 860 Kč a nebankovní závazky 3 940 Kč, celkem 13 672 Kč. Z doložených výplatních pásek se podává, že čistý příjem žalované činil , částka, v listopadu 2022, , částka, v prosinci 2022, 18 645 Kč v lednu 2023, 29 164 Kč v únoru 2023. Žalobkyně neprovedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, rejstříku NRKI, SOLUS, ISIR a CRIBIS, respektive toto nedoložila. Žalovaná přestala splátky plnit počínaje 16. splátkou z celkových 60 předepsaných splátek.. Žalovaná uhradila na dluh ze smlouvy o úvěru částku 9 000 Kč (smlouva o úvěru ze dne , datum, , formulář pro standardní informace, evidenční karta klienta ze dne , datum, , finanční údaje o klientovi, výplatní pásky za listopad a prosinec 2022, výplatní pásky leden a únor 2023, přehled plateb – výpis čerpání, splátek a úhrad, potvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného, karta klienta ze dne 24. 2. 2023 a 24. 1. 2023, předžalobní výzva, poštovní podací arch).

4. Na žalovanou, jako povinnou, byla před uzavřením smlouvy o úvěru nařízena exekuce 24 EXE 891/2023 pro dluh z titulu smlouvy o úvěru uzavřené v roce 2019 a vedeno nalézací řízení pod sp. zn. 11 C 103/2022 z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 15. 8. 2019. Na žalovanou bylo dále vedeno nalézací civilní řízení pod sp. zn. 44 C 150/2024 z titulu smlouvy o půjčce uzavřené v roce 2019, pod sp. zn. 36 C 277/2024 z titulu smlouvy o úvěru uzavřené v roce 2021, pod sp. zn. 8 C 299/2024 z titulu smlouvy o úvěru uzavřené v roce 2021, pod sp. zn. 41 C 35/2026 z titulu smlouvy o úvěru uzavřené se žalobkyní dne 24. 1. 2023, pod sp. zn. 35 C 51/2026 z titulu smlouvy o úvěru zavřené se žalobkyní dne 24. 2. 2023 a nařízeny exekuce – řízení vedená u soudu pod sp. zn. 25 EXE 1644/2024, 25 EXE 463/2025, 24 EXE 1277/2025 pro dluhy ze smluv o úvěru (z úřední činnosti soudu – přehled řízení).

5. Závěr o skutkovém stavu učinil soud následující: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s úroky a s poplatkem ve výši , částka, v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši , částka, , přičemž první splátka byla splatná do 7 dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka do sedmého dne od předchozí splátky. Výše zápůjční úrokové sazby činila 70,89 % ročně. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 9 000 Kč. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované prostřednictvím informací sdělených žalovanou, která uvedla, že bydlí v nájmu, žije sama, nevlastní motorové vozidlo ani žádnou nemovitost. Žalovaná dále uvedla, že již v minulosti čerpala úvěr u žalobkyně, její čistý měsíční příjem činil , částka, . K výdajové stránce žalovaná uvedla, že její výdaje na bydlení činí , částka, , další výdaje , částka, a nebankovní závazky , částka, , celkem , částka, . Před poskytnutím úvěru žalobkyně neprověřovala výdaje žalované ani její faktickou zadluženost. Žalovaná se ocitla v prodlení již s 16. splátkou poskytnutého úvěru z předmětné smlouvy o úvěru. Žalovaná byla prostřednictvím žalobkyně vyzvána před podáním žaloby k úhradě uplatněné pohledávky s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání pro případ nezaplacení. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaná čerpala finanční prostředky z úvěrových smluv uzavřených s jinými poskytovateli nebankovních úvěru a v lednu a v únoru 2023 i se žalobkyní. Na žalovanou jsou u soudu vedena civilní nalézací řízení pro dluhy z úvěrových smluv a nařízeny exekuce.

6. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“).

7. Podle § 9 odst. 2 věty první občanského zákoníku ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. jako lex specialis mají přednost před ustanoveními obecné povahy v občanském zákoníku.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2991 odst. 2 o.z. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Ohledně nároku žalobkyně má soud, vzhledem na shora popsaný skutkový stav, za to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila výdaje žalované. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila výčet pravidelných výdajů žalované, a tedy tyto nebyly nijak osvědčeny. Soud v důsledku toho nemohl přezkoumat majetkové poměry žalované. Z informací uvedených v úvěrové smlouvě nelze stanovit reálný použitelný příjem žalované, který by byl stanoven z pravidelných příjmů a výdajů žalované. Z tvrzení žalované o jejích majetkových poměrech nelze bez dalšího vycházet, jelikož žalovaná jako osoba žádající o úvěr, může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci s cílem úvěr získat, a tedy je povinnost primárně kladena na poskytovatele úvěru, aby poměry, dostatečně prověřil na základě spolehlivých a dostatečných informací, což nelze učinit bez ověření výše příjmů a skutečných výdajů např. výpisem z účtu, který však žalobkyní doložen nebyl. Za tohoto skutkového stavu nelze pokládat postup v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované za dostatečný a hodnověrně znázorňující reálné majetkové poměry žalované.

14. Jelikož výše uvedené kroky žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované neučinila, vycházela ze závěru, který neodpovídal reálnému stavu věci, když nebylo žádným způsobem ověřeno, že výdaje žalované odpovídají tvrzené výši. Pokud by od reálného měsíčního příjmu žalované byly odečteny reálné životní náklady na zdravotní péči, předchozí finanční závazky, dopravu, zálohy na energie a vodu, nájem, náklady na obživu, ošacení, drogerii včetně hygienických potřeb, mobilní telefon a dalších nutných výdajů, lze se jen domnívat, zda by žalovaná byla reálně schopna splácet takový finanční závazek. Soud vzal v potaz také výši poskytovaného úvěru, která sice není vysoká, ale pro osobu s nízkými příjmy a vysokými výdaji (což jistě náklady na nájemní bydlení a splátky dalších úvěrů čerpaných u žalobkyně i u jiných poskytovatelů úvěrů jsou) může být i přes to finančně likvidační. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).

15. Povinnosti osob poskytujících spotřebitelské úvěry v ustanovení § 86 z. s. ú. (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je povinen vždy řádně a se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost úvěrovaného. Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finančně majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisem z účtu, doklady o nákladech na bydlení atd. a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalovanou, aniž by si vyžádala od žalované podklady k pravidelným výdajům, a tím reflektovala reálnou schopnost žalované tento úvěr splatit. Žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru čerpala a měla dluhy z řady jiných úvěrů, přičemž u samotné žalobkyně čerpala v měsících bezprostředně předcházejících poskytnutí předmětného úvěru již dvě úvěry, z čehož lze nepochybně dovodit pochybnost o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná byla zadlužená. Vzhledem k počtu čerpaných úvěrů, je evidentní, že své dluhy žalovaná hradila jen za cenu postupného zadlužování, což by žalobkyně zjistila, pokud by prověřovala nejen příjmy, ale i výdaje a celkovou zadluženost žalované a nespokojila se s modelovými výdaji. Pokud přesto žalobkyně úvěr žalované poskytla, vymyká se takové počínání i jen běžné opatrnosti. Z výše uvedeného soud shledal posuzování úvěruschopnosti pouze formálním a nedostatečným.

16. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované, resp. ani po výzvě soudu s upozorněním na následky neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o splnění své povinnosti náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr ve sjednané lhůtě. Z daného plyne, že úvěrová smlouva jako spotřebitelská smlouva je neplatná, neboť odporuje § 580 odst. 1 o. z. K neplatnosti soud přihlédl bez návrhu, tedy ex lege dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by bylo potřeba, aby žalovanou na tuto neplatnost upozornil.

17. Soud však v souladu s § 118a odst. 2 o.s.ř. právně nárok uplatněný žalobkyní posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z., neboť bylo v řízení prokázáno, i přes neplatnou úvěrovou smlouvu, že žalobkyně na základě této neplatné smlouvy přesto žalované poskytla bezhotovostně částku 20 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 9 000 Kč. Žalovaná je tak povinna vrátit zbývající část poskytnuté částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení, a to dle možností žalované, v době přiměřené. S ohledem na chybějící stanovisko žalované, a s ohledem na zbývající výši bezdůvodného obohacení, jež má žalovaná žalobkyni vrátit, tedy částku 11 000 Kč (20 000 Kč – 9 000 Kč), soud považoval lhůtu stanovenou v § 160 odst. 1 o.s.ř., tedy do 3 dnů od právní moci rozsudku, za lhůtu dostatečnou, protože žalovaná o povinnosti vrácení dluhu žalobkyni věděla, resp. mohla vědět již z předžalobní výzvy, jež jí byla zaslána dne 5. 8. 2025 (doručena dle § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání). Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení částky 9 000 Kč ve výroku I, kdy v této části žalobu považoval za důvodnou, i když z jiného než v žalobě uplatněného právního důvodu.

18. S ohledem na neplatnost smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat jakéhokoli poplatky či příslušenství, které žalobkyně odvozovala z předmětné úvěrové smlouvy, neboť příslušenství sdílí osud věci hlavní podle § 510 odst. 2 o. z. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalované nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaná není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud tedy v části specifikované ve výroku II žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť zde uvedené nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

20. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.