26 C 67/2021

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 21 800 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 14 800 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 691,44 Kč, úrok ve výši 4 535,31 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 16 788,48 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 788,48 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 788,48 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 800 Kč s příslušenstvím. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že její nárok vyplývá z nesplacené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřel žalovaný s její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO]. Žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 2 800 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 600 Kč od [datum] do [datum]. Žalovaný uhradil částku 13 000 Kč, která byla rozpočtena na úhradu jistiny, úroku a poplatků. Poslední platba od žalovaného přišla [datum]. Dne [datum] byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena předmětná pohledávka na žalobkyni, která je tak aktivně legitimovaná k podání žaloby. Postoupení bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně. Postoupena byla dlužná částka ve výši 21 800 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 16 788,48 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 5 011,52 Kč, kapitalizované úroky ve výši 4 535,31 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1 691,44 Kč, úroky ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 788,48 Kč od [datum] do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 788,48 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání. Žalovaný svou neúčast neomluvil, proto soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které mu stejného dne byla v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, poplatkem za administrativní činnosti ve výši 4 000 Kč a úrokem ve výši 2 800 Kč, a to v 58 týdenních hotovostních splátkách po 600 Kč s tím, že první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději sedmý kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Úroková sazba byla ve smlouvě sjednána na 23,72 % ročně. Žalovaný stejného dne vyplnil kartu zákazníka, ve které ke svým poměrům uvedl, že bydlí od [anonymizováno] [rok] v bytě ve [anonymizována dvě slova] [role v řízení], je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u spol. [právnická osoba] se sídlem ve [obec] jako [anonymizována dvě slova] od [anonymizováno] [rok] s příjmem [částka] netto. Kromě tohoto příjmu označil jako vedlejší příjem částku [částka] bez bližší specifikace. Mezi své výdaje uvedl dluh u [anonymizována dvě slova] se splátkou ve výši 1 000 Kč, náklady na bydlení 5 068 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč měsíčně. V kartě byla učiněna poznámka o předložení bankovního výpisu, výplatní pásky a pracovní smlouvy. Platba za bydlení byla ověřena předložením platebního dokladu SIPO za měsíc únor [rok] na částku [částka] za bydlení a služby. Zaměstnání žalovaného a jeho příjem byly ověřeny z pracovní smlouvy u [právnická osoba], [anonymizováno], se sídlem [adresa]. Z výplatního lístku žalovaného vyplynula mzda 14 000 Kč (smlouva o úvěru, zákaznická karta, platební doklad SIPO, pracovní smlouva, výplatní lístek).

4. Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž byla specifikována v příloze„ Seznam pohledávek“ pod číslem smlouvy a datem jejího uzavření. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně v dopise ze dne [datum], který byl žalovanému zaslán doporučeně dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek).

5. Žalovaný byl právní zástupkyní žalobkyně vyzván k úhradě nesplaceného úvěru s přísl. výzvou ze dne [datum] s upozorněním na podání žaloby, nebude-li zaplaceno do [datum]. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne [datum] (výzva k plnění, podací lístek). <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> 11. Ohledně požadavku žalobkyně na vrácení nesplaceného úvěru ve výši 21 800 Kč s příslušenstvím má soud, vzhledem k popsanému skutkovému stavu, za to, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací, a to zejména s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného. K obezřetnosti při posuzování bonity žalovaného měla vést skutečnost, že žalovaný mezi své příjmy uvedl rovněž příjmy, které nespecifikoval a nedoložil. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tak vycházela z majetkových poměrů žalovaného, jež nebyly řádně ověřeny. Navíc žalovaný, pravděpodobně záměrně, uvedl velmi nízké životní náklady, zcela neodpovídající reálným nákladům, když mezi své osobní náklady zahrnul částku 4 000 Kč, jež mají představovat veškeré výdaje na stravování, dopravu a další běžné výdaje v podobě výdajů na telefon, léky a oblečení. Žalovaným uvedená částka je velmi podhodnocená, protože přinejmenším s ohledem na ceny potravin a pohonných hmot není tato částka reálná. Navíc právní předchůdkyně žalobkyně i ohledně těchto výdajů vycházela pouze z tvrzení žalovaného, tedy osoby žádající o úvěr, jež může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci i s cílem úvěr získat„ za každou cenu“, proto bylo na poskytovateli úvěru poměry žalovaného řádně prověřit na základě spolehlivých a dostatečných informací, za které lze považovat nejméně výpis z účtu. Z karty zákazníka sice vyplývá, že právní předchůdkyni žalobkyně měl být předložen výpis z účtu, avšak k prokázání tohoto tvrzení nebyl ani po výzvě soudu výpis doložen, proto není možné uzavřít, zda se jedná o účet žalovaného, na který jsou připisované tvrzené příjmy a hrazeny z něj tvrzené výdaje. Pokud by od prokázaného příjmu ve výši 14 000 Kč měly být odečteny reálné životní náklady na bydlení, zdravotní péči, dopravu, zálohy na energie a vodu, stravování, ošacení, drogerii, včetně hygienických potřeb, mobilní telefon a jiné nutné náklady, splátky dalších závazků, je otázkou, zda by žalovaný byl reálně schopen splácet další finanční závazek ve výši cca 2 700 Kč měsíčně, když mu jeho prokázané příjmy, po zaplacení tvrzených výdajů nepostačovaly, přičemž měly být ještě použity na splátky tohoto úvěru ve výši cca 2 700 Kč měsíčně. Lze se tedy jen domnívat, zda by při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně daný úvěr žalovanému poskytla. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučiní. Spotřebitelský úvěr by měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný v tomto případě však na základě výše uvedeného schopnost splácet tento úvěr neměl, o čemž svědčí také skutečnost, že z poskytnuté částky 20 000 Kč uhradil z předepsaných splátek pouze cca 2/3 a zbytek představující částku 7 000 Kč nevrátil. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytující se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). 12. [obec] spotřebitelské právo ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008 /48/, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008 /48/ se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být v účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008 /48/ stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je povinen vždy řádně a se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost úvěrovaného. Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finančně majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisem z účtu, doklady o nákladech na bydlení a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. <i>13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> 14. Soud s ohledem na své popsané důvody uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení došlo, je přitom nutno chápat jako neplatnost absolutní. Podle § 588 o.z., k ní musí soud přihlédnout z úřední povinnosti a není k ní třeba námitky žalovaného jako spotřebitele, protože není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen (viz rozsudek Nejvyšší soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). <i>15. Podle § 1967 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 17. Soud v souladu s § 118a odst. 2 o.s.ř. právně posoudil nárok uplatněný žalobkyní jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z., poněvadž v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, na základě neplatné smlouvy, poskytla žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil pouze částku 13 000 Kč. Žalovaný je povinen poskytnutou částku, poníženou o uvedenou úhradu, vrátit žalobkyni jako vlastnici pohledávky za žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení, přičemž splatnost pohledávky v daném případě není stanovena zákonem. Za den splatnosti je v tomto případě považován den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl žalovaný jako dlužník žalobcem jako věřitelem požádán o plnění. Tímto dnem je [datum], kdy došlo k doručení žaloby žalovanému. K doručení žaloby došlo dne [datum], přičemž žalobu lze považovat za dostatečnou výzvu k úhradě dluhu. Žalovaný však ani po doručení žaloby na dlužné částce nic neuhradil, čímž se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky dne [datum], proto byl vedle povinnosti k úhradě dlužné částky ve výši 7 000 Kč (20 000 - 13 000) zavázán rovněž k zaplacení úroku z prodlení podle § 1968 a § 1970 ve výši 8,50 % ročně podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Soud v souladu s § 153 odst. 2 o.s.ř. tedy žalovaného zavázal k zaplacení částky 7 000 Kč ze smlouvy o úvěru s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od [datum] do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok I.).

19. Ohledně zbývající částky včetně příslušenství byla žaloba zamítnuta (výrok II.), a to s ohledem na shora uvedené důvody, tedy nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného, což způsobilo absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, tedy ani ostatní nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru nemohly žalobkyni vzniknout.

20. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná. Žalovanému tak vznikl nárok na zaplacení nákladů řízení účelně vynaložených k bránění svého práva v tomto řízení. Žalovanému však v řízení prokazatelně žádné náklady řízení nemohly vzniknout, když po celou dobu řízení byl zcela pasivní, proto bylo o nákladech řízení rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), přičemž současný poměr úspěchu žalovaného ve věci nebyl, vzhledem k okolnostem, předmětem zkoumání soudu.