26 C 7/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl Mgr. Silvií Kasardovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 7 113 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 13. 2. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok ve výši 2 840 Kč, úrok z prodlení ve výši 640,69 Kč a úrok z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 8,05 % ročně od 7. 9. 2018 do 12. 2. 2021, se zamítá.</b> <b>III. Řízení se zastavuje ohledně úroku ve výši 513 Kč.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 176 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), soud v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 7. 9. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 640,49 Kč a částka 3 353 Kč, představující poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 240 Kč a administrativní poplatek ve výši 2 113 Kč. Nárok vyplýval z nezaplaceného úvěru poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému podle smlouvy o úvěru ze dne 24. 11. 2016.

3. Žalobkyně se omluvila z neúčasti u jednání, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Soud učinil závěr o skutkovém stavu z listin předložených žalobkyní: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] dne 24. 11. 2016, na základě níž mu poskytla bankovním převodem finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se je zavázal splatit, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 240 Kč, do 25. 12. 2016 (smlouva o úvěru [číslo]). Částka 5 000 Kč mu byla připsána na účet č. [bankovní účet], jež byl vedený [právnická osoba], [IČO] na jméno žalovaného v období od 27. 4. 2005 do 22. 2. 2019 (výpis z běžného účtu, zpráva z banky). Ještě před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně [webová adresa], kde mu byl založen uživatelský účet. Na těchto stránkách, prostřednictvím internetového formuláře, vyplnil žádost o uzavření smlouvy o úvěru ohledně požadované výše úvěru a doby jeho splatnosti. Navrhované znění smlouvy o úvěru akceptoval vložením unikátního kódu. Právní předchůdkyně žalobkyně poté zaslala na účet žalovaného požadovanou částku, kterou však žalovaný nesplatil ve sjednaném termínu splatnosti a ani do podání žaloby na dlužné částce nic neuhradil. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek dne 8. 8. 2018 s účinností k 6. 9. 2018, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 21. 9. 2018 (dohoda o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2018, oznámení o postoupení). Žalovaný tedy nadále dluží nesplacenou jistinu ve výši 5 000 Kč, úrok ve výši 1 240 Kč a administrativní poplatek ve výši 2 113 Kč. Dluh mu narostl rovněž o zákonný úrok z prodlení, jenž od 26. 12. 2016 do 29. 7. 2018 z jistiny ve výši 5 000 Kč činí 640,69 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu upomínkami (upomínka ze dne 3. 1. 2017, 12. 1. 2017, 21. 1. 2017 a 30. 1. 2017). Naposledy byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně před podáním žaloby výzvou ze dne 4. 2. 2021 k úhradě dlužné částky do 12. 2. 2021. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeně (výzva, podací arch).

5. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět po podání žaloby co do částky 513 Kč, představující kapitalizovaný úrok, proto soud v této části řízení zastavil, jak vyplývá z výroku III.

6. Žalobkyně k výzvě soudu, jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost (bonita) žalovaného, odkázala na článek [anonymizováno] odst. [číslo] všeobecných podmínky poskytnutí úvěru a rovněž na skutečnost, že samotná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti předchozího zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010, z jehož § 10 odst. 1 vyplývalo pouze, že je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, aniž by byl stanoven konkrétní postup věřitele, jak tak má činit. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v databázi s negativním výsledkem, proto byl žalovanému úvěr poskytnut.

7. Podle § 2395 zákona č. 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví Vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. S ohledem na popsaný skutkový stav má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru, tedy žalobkyni jako právnímu nástupci společnosti, jež úvěr poskytla, pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr za dané situace měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Toto však žalobkyně v daném případě nesplnila, čemuž také odpovídá skutečnost, že žalovaný svůj dluh od počátku nesplácel. Takový zákonný postup představuje posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, dokonce s cílem dosáhnutí zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).

17. V této souvislosti je třeba konstatovat, že české spotřebitelské právo ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008 /48/, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008 /48/ se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nebytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci OPR Finance s. r. o. proti G. K. tak, že články 8 a 23 Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.

18. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008 /48/ blíže přesněji specifikován, je zřejmé, že žalobkyně je povinna vždy řádně, se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně by si měla veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisem z účtu, pracovní smlouvy, mzdového výměru, dokladu o nákladech na bydlení atd. a nikoliv spoléhat jen na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by jeho právní předchůdkyně tuto svou povinnost splnila, naopak sama uvedla, že vycházela pouze z lustrace v rejstřících, jež vyšla negativně. Soud tedy uzavřenou smlouvu o úvěru shledal za neplatnou, přičemž byla tato neplatná pohledávka postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni v souladu s § 1887 a násl. o. z. Žalobkyně proto v tomto řízení je aktivně věcně legitimována.

19. Soud má s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 587 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto byl povinen zabývat uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele.

20. Soud v souladu s § 118a odst. 2 o. s. ř. právně posoudil nárok uplatněný žalobkyní jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., poněvadž v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně na účet žalovaného částku 5 000 Kč.

21. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, proto se za den splatnosti považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka.

22. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky doručením předžalobní výzvy, jež byla prokazatelně žalovanému doručena dne 9. 2. 2021. Splatnost dluhu tak nastala 12. 2. 2021 a ode dne následujícího, tedy od 13. 2. 2021 se žalovaný dostal do prodlení s nevrácením bezdůvodného obohacení. Žalovanému tak vedle povinnosti k úhradě dlužné částky byla uložena rovněž povinnost k zaplacení úroku z prodlení podle §§ 1968 a 1970 o. z. ve výši 8,25 % ročně podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Soud v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. tedy žalovaného zavázal k zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 13. 2.2021 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., jak vyplývá z výroku I.

24. Ohledně zbývající částky byla žaloba zamítnuta, jak je specifikováno ve výroku II. s ohledem na shora uvedené důvody, tedy neprověření úvěruschopnosti žalovaného, jež způsobilo absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Ostatní nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru, jež je absolutně neplatná, tedy neplatná od samého počátku, proto nemohly právní předchůdkyni žalobkyně vzniknout a na žalobkyni nemohly být ani postoupeny.

25. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze částečně, a to v rozsahu 75 %, proto žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána, ovšem pouze ve výši 40 % odpovídající rozdílu mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného. Náklady řízení žalobkyni byly přiznány ve výroku IV. ve výši 1 176 Kč, odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč, odměně za zastupování žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), spočívající v odměně za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání žaloby a jednoduchá předžalobní výzva) v rozsahu 2 x 200 Kč, 1 x 100 Kč, náhrada hotových výdajů v rozsahu 3 x 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, odměně ve výši 1 000 Kč za úkon v podobě částečného zpětvzetí podle § 7 advokátního tarifu a režijního paušálu za tento úkon ve výši 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu a náhrada daně z přidané hodnoty 21 % ve výši 441 Kč. Z celkové částky 2 941 Kč tedy bylo žalobkyni přiznáno na nákladech řízení pouze zmiňovaných 1 176 Kč odpovídající 40 % požadovaných nákladů řízení.

26. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.