26 C 74/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 66 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 731 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 18 640 Kč, úrok z prodlení ve výši 5 830,88 Kč, úrok ve výši 14 518,88 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 707,50 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 24,90 % ročně z částky 21 707,50 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 289 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 15 630 Kč, úrok z prodlení ve výši 4 658,42 Kč, úrok ve výši 11 012,51 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 032,81 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 23,64 % ročně z částky 16 032,81 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

V. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 17 360 Kč, úrok z prodlení ve výši 3 592,47 Kč, úrok ve výši 7 641,18 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 399,70 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 21,27 % ročně z částky 12 399,70 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 371 Kč, úroku z prodlení 5 830,88 Kč, úroku 14 518,88 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 707,05 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 24, 9 % ročně z částky 21 707,50 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila nesplaceným úvěrem poskytnutým žalovanému, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřenou dne , datum, (dále jen „smlouva o úvěru č. , hodnota, “), uzavřenou mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem v , adresa, (dále jen „právní zástupkyně žalobkyně“) a žalovaným, kterou došlo k poskytnutí částky 22 000 Kč žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný z poskytnutého úvěru zaplatil částku 12 269 Kč, kdy poslední splátka byla zaplacena 14. 5. 2020. Žalovaný se původně zavázal celou dlužnou částku, společně s doplňkovou službou životního pojištění za poplatek 540 Kč, uhradit v 60ti týdenních splátkách po 669 Kč od 21. 1. 2019 do 9. 2. 2020. Pohledávka ze smlouvy společně s příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni právní předchůdkyní žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022.

2. Žalobkyně se stejnou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 919 Kč, úroku z prodlení 4 658,42 Kč, úroku ve výši 11 012,51 Kč, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 16 032,81 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úroku 23,64 % ročně z částky 16 032,81 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila rovněž nesplaceným úvěrem poskytnutým žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřenou dne z , datum, (dále jen „smlouva o úvěru č. , hodnota, “). Žalovaný z poskytnutého úvěru 18 000 Kč, jež mu měl být vyplacen v hotovosti, splatil pouze , částka, naposledy platbou ze dne 14. 5. 2020. Žalovaný se přitom zavázal poskytnutou částku s příslušenstvím a doplňkovou službou životního pojištění za poplatek 480 Kč splácet v pravidelných 60ti týdenních splátkách po 548 Kč od 3. 11. 2018 do 21. 12. 2019. Rovněž tato pohledávka společně s příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022.

3. Žalobkyně se stejnou žalobou domáhala po žalovaném rovněž zaplacení částky 17 360 Kč, úroku z prodlení ve výši 3 592,47 Kč, úroku ve výši 7 641,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 399,70 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 12 399,70 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila rovněž nesplaceným úvěrem poskytnutým žalovanému svou právní předchůdkyní smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřenou s žalovaným, Anonymizováno, 26. 6. 2018 (dále jen „smlouva o úvěru č. 3“). Žalovanému touto smlouvou měl být poskytnut úvěr 20 000 Kč v hotovosti, který se měl zavázat splácet, a to nejen jistinu ale rovněž příslušenství a poplatek za životní pojištění ve výši 546 Kč, v 78 týdenních splátkách po 492 Kč od 3. 7. 2018 do 24. 12. 2019, přičemž na splátkách uhradil částku 23 486 Kč, naposledy platbou dne 5. 5. 2020.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ani k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud za podmínek stanových v § 101 odst. 3 o.s.ř. zákona č. 99/1963 sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř“), rozhodl v jeho nepřítomnosti. Z účasti na jednání se omluvila rovněž žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce.

5. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nich zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela dne 26. 6. 2018 s žalovaným smlouvu o úvěru č. 3, na základě které mu stejného dne v hotovosti vyplatila částku 20 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s úrokem ve výši 3 400 Kč, administrativním poplatkem 4 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 10 400 Kč a poplatkem za pojištění 546 Kč, tedy v celkové výši 38 346 Kč, včetně úroku s úrokovou sazbou 35,53 % ročně, v 78 týdenních hotovostních splátkách ve výši 492 Kč, počínaje dnem 3. 7. 2018, až do 24. 12. 2019 (smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalovaný na úvěru zaplatil částku 23 486 Kč. Žalovaný před uzavřením smlouvy vyplnil údaje do karty zákazníka/žádosti o spotřebitelský úvěr, ve které jako zdroj svých příjmů označil podnikání provozované od května 2014 a k prokázání schopnosti úvěr splatit měl předložit výpis z živnostenského rejstříku a daňové přiznání; tyto listiny však nebyly žalobkyní k žalobě připojeny. Příjmy žalovaný uvedl ve výši 20 000 Kč měsíčně a výdaje 10 700 Kč, zahrnující platbu na bydlení 3 500 Kč, osobní výdaje 5 200 Kč a jiné splátky úvěru 2 000 Kč (karta zákazníka/žádost o spotřebitelský úvěr).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně dále, jako nebankovní poskytoval spotřebitelského úvěru, uzavřela dne 27. 10. 2018 s žalovaným další smlouvu o úvěru č. 2, na základě které žalovanému vyplatila stejného dne v hotovosti částku 18 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s úrokem ve výši 3 600 Kč, administrativním poplatek ve výši 3 600 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 7 200 Kč a poplatkem za pojištění 480 Kč,, Anonymizováno, tedy v celkové výši 32 880 Kč, zahrnující úrok s úrokovou sazbou 35,53 % ročně, v 60ti týdenních hotovostních splátkách ve výši 548 Kč, počínaje dnem 3. 11. 2018 až do 21. 12. 2019 (smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 10. 2018). Žalovaný na úvěru zaplatil částku 12 711 Kč. Žalovaný k prokázání schopnosti úvěr splatit měl žalobkyni předložit své bankovní výpisy a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon (SIPO), jež však nebyly žalobkyní soudu k žalobnímu tvrzení připojeny. Žalovaný údaje o svých poměr sdělil v kartě zákazníka/žádosti o spotřebitelský úvěr, kde jako zdroj svých příjmů označil své podnikání zahájené v květnu 2014 s příjmem 32 503 Kč měsíčně a své výdaje vypočetl na 17 000 Kč měsíčně, zahrnující náklady na bydlení 1 500 Kč, osobní výdaje 7 000 Kč, splátky ostatních úvěrů 4 000 Kč měsíčně a ostatní výdaje na sociální a zdravotní pojištění ve výši 4 500 Kč (karta zákazníka/žádost o spotřebitelský úvěr).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela s žalovaným rovněž smlouvu o úvěru č. 1, na základě které mu stejného dne v hotovosti vyplatila 22 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s příslušenstvím v podobě úroku 4 400 Kč, administrativního poplatku 4 400 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek 8 800 Kč a poplatku za pojištění 540 Kč, tedy v celkové výši 40 140 Kč, včetně úroku s úrokovou sazbou 35,53 % ročně, zaplatit v 60ti týdenních hotovostních splátkách od 21. 1. 2019 do 9. 3. 2020 (smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalovaný na úvěru zaplatil částku 12 269 Kč. Žalovaný k prokázání schopnosti úvěr splatit měl žalobkyni předložit své bankovní výpisy, výpis ze živnostenského rejstříku, daňové přiznání a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon (SIPO), jež však nebyly žalobkyní soudu k žalobnímu tvrzení připojeny. Žalovaný údaje o svých poměr sdělil v kartě zákazníka/žádosti o spotřebitelský úvěr, kde jako zdroj svých příjmů označil své podnikání zahájené v květnu 2014 s příjmem 40 000 Kč měsíčně a své výdaje vypočetl na 15 500 Kč měsíčně, zahrnující náklady na bydlení 2 000 Kč, osobní výdaje 5 000 Kč, splátky ostatních úvěrů 4 000 Kč měsíčně a ostatní výdaje na sociální a zdravotní pojištění ve výši 4 500 Kč (karta zákazníka/žádost o spotřebitelský úvěr).

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 202 právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel postoupila na žalobkyni jako postupníka pohledávky vzniklé se smluv o půjčce a ze smluv o spotřebitelském úvěru uzavřené postupitelem jako věřitelem se svými klienty jako dlužníky, specifikované v seznamu pohledávek, jenž tvořil přílohu č. 1 smlouvy, ve kterém byly zahrnuty pohledávky za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. 1, 2 a 3. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno v dopise ze dne 24. 11. 2022 zaslaným doporučeně dne 24. 11. 2022 (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužných částek ze smlouvy o úvěru č. 1, 2 a 3 také v předžalobní výzvě ze dne 12. 1. 2023, a to do 27. 1. 2023, s upozorněním na soudní vymáhání pro případ, že by k úhradě nedošlo, přičemž výzvu žalovanému poslala doporučeně dne 12. 1. 2023 (předžalobní výzva, podací lístek).

9. Soud právně podřadil věc pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („o.z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytoval spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. V souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a aktuální judikaturou z Ústavního soudu a Nejvyššího soudu České republiky (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn III US 4129/18 a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 sp. zn 33 Cdo 2178/2018) soud nejprve zkoumal, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, jakožto úvěrující, při poskytnutích jednotlivých spotřebitelských úvěrů žalovanému dostatečně prověřila jeho schopnost jakožto úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, protože pokud by tak dostatečně neučinila nebo by mu poskytla úvěr i přes svá negativní zjištění, byla by úvěrová smlouva v takovém případě neplatná. Tato povinnost je úvěrujícímu uložena v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy navíc platí, že součástí požadované odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, při níž nespoléhá pouze na údaje o schopnosti úvěr splácet, tvrzené samotným žadatelem, ale sám si tyto, i jím sdělené, údaje prověří, resp. si je nechá od žadatele o úvěr doložit. V tomto směru však žalobkyně v řízení neprokázala, že by poskytovatel úvěru této zákonné povinnosti dostál, tedy, že by před poskytnutí úvěru ze všech tří úvěrových smluv zjišťoval, či si nechal dostatečně prokazatelně žalovaným doložit, že skutečně podniká, že mu toto podnikání zajišťuje pravidelný příjem po celou dobu trvání úvěrového vztahu, že výše zisku z tohoto podnikání je dostatečná ke splacení úvěrů, rovněž jaké jsou skutečné jeho výdaje, zda není zadlužen, zda nesplácí jiné závazky či dokonce nejsou na něj nařízeny exekuce. Přesto, že žalobkyně předložila karty zákazníka, z nichž vyplynulo, že žalovaným měly být listiny vztahující se k jeho příjmům a výdajům předloženy, v tomto řízení se tak nestalo a žalobkyně žádné takové listiny nepředložila, tedy nedoložila, že skutečně takové listiny její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěrů měla k dispozici a mohla z nich reálně vycházet. Za daného stavu vycházel soud z toho, že právní předchůdkyně při svých úvahách o úvěruschopnosti vycházela pouze z informací sdělených žalovaným. Avšak i pouze z těchto informací bylo možné zjistit, že ač si žalovaný finanční prostředky od právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně půjčoval 3x v průběhu půl roku, v celkové výši 60 000 Kč,, Anonymizováno, pokaždé uvedl jinou výši svého příjmu, přestože označil stejný zdroj svých příjmů; nejprve se jednalo o částku 20 000 Kč, za 4 měsíce poté o částku 32 503 Kč a za další tři měsíce o částku 40 000 Kč měsíčně, tedy jeho zisk z podnikání měl výrazně vzrůstající tendenci, avšak přesto mu nestačil k pokrytí svých přechozích závazků. A to všechno přes to, že jeho výdaje na bydlení se naopak snižovaly, kdy nejprve vynakládal částku 3 500 Kč, poté 1 500 Kč a při posledním úvěru částku 2 000 Kč měsíčně, aniž by však změnil místo svého bydliště. Stejně je s podivem, že se žalovaným tvrzené měsíční výdaje naopak, i přes snižování nákladů na bydlení, výrazně zvyšovaly, kdy původně z částky 10 700 Kč v červnu 2018 vzrostly na 17 000 Kč v říjnu 2018 a následně došlo ke zvýšení měsíčních výdajů v lednu 2019 na 15 500 Kč., Anonymizováno, Právní předchůdkyně žalobkyně i přes tyto rozpory v tvrzení nijak blíže poměry žalovaného neověřovala, dokonce jej ani nelustrovala v příslušných rejstřících (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, , Anonymizováno, aj.). Přesto učinila závěr o tom, že žalovaný disponuje dostatečným příjmem, který mu umožňuje, i po zaplacení předchozích závazků, splatit všechny dluhy z úvěrů poskytnutých mu v celkové výši 60 000 Kč, ač měsíční splátky z nich činily téměř 8 000 Kč měsíčně (3 010 Kč měsíčně ze smlouvy o úvěru č. 1, 2 466 Kč měsíčně ze smlouvy o úvěru č. 2 a 2 457 Kč měsíčně ze smlouvy o úvěru č. 3). Právní předchůdkyně žalobkyně při náležité obezřetnosti mohla zjistit, že žalovaný nezvládá své výdaje pokrýt svým příjmem, a že se ocitá v tzn. dluhové spirále, kdy v poměrně krátké době si opakovaně bere finančně nevýhodné prostředky prostřednictvím spotřebitelského úvěru, jimiž převážně hradí předchozí závazky, které používá převážně na úhradu pro něj již tak vysokých měsíčnících splátek. Navíc příjmem žalovaného je příjem z podnikání, tedy příjem nepravidelný a nejistý bez záruky, že bude opakován či jakýmkoliv způsobem bude stabilní. Rovněž výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem doloženy a z chování žalovaného v období od června 2018 do ledna 2019 je naprosto jasné, že pokud nějaké takové výdaje má, že je vůbec není schopen ze svého tvrzeného nadprůměrného přijmu hradit. Naopak je jednoznačné, že se opakovaně uchyluje k získání finančních prostředků cestou dalších úvěrů. Právní předchůdkyni žalobkyně k vyšší míře obezřetnosti měly vést informace, které měla ze svých interních zdrojů, tedy z toho, že si opakovaně žalovaný u ní v řádu několika měsíců již potřetí finanční prostředky potřeboval půjčit, které neodkázal splatit z předchozích závazků. Přesto neučinila aktivně žádný krok za účelem prověření bonity žalovaného, který by jí umožňoval přijmout objektivní závěr o jeho skutečné majetkové situaci. Právní předchůdkyně žalobkyně bez dostatečného podkladu vyhodnotila, že žalovaný je schopen všechny splátky ve smluvené výši a lhůtě hradit, což se ukázalo být mylným.

14. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. ani po výzvě soudu s upozorněním na následky neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o splnění povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané lhůtě. Z daného plyne, že úvěrové smlouvy č. 1, 2, a 3 jako spotřebitelské smlouvy jsou neplatné, neboť odporují § 580 odst. 1 o.z.. K neplatnosti soud přihlédl bez návrhu, tedy ex lege, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by bylo potřeba, aby žalovaný tuto neplatnost namítal.

15. Soud však v souladu s § 118 a) odst. 2 o.s.ř. právně nárok uplatněný žalobkyní, na kterou byly řádně pohledávky ze smluv o úvěru č. 1, 2 a 3 za žalovaným postoupeny, posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z., neboť bylo v řízení prokázáno, že i přes neplatné úvěrové smlouvy č. 1, 2 a 3, právní předchůdkyně žalobkyně na jejich základě přesto žalovanému poskytla v hotovosti částky 22 000 Kč, 18 000 Kč a 20 000 Kč, přičemž žalovaný na nich vrátil pouze částky 12 269 Kč, 12 711 Kč a 23 486 Kč. Žalovaný tak pouze úvěr poskytnutý ve výši 20 000 Kč celý splatil úhradou částky 23 486 Kč, čímž celou poskytnutou úvěrovou jistinu vrátil. Žalovaný je tak povinen vrátit z úvěru poskytnutého smlouvou o úvěru č. 1 a 2 částky vyplacené mu právní předchůdkyní žalobkyně žalobkyni jako vlastnici pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, a to dle možnosti žalovaného a v době přiměřené. Jedná se tedy o částky 9 731 Kč v případě smlouvy o úvěru č. 1 a částky 5 289 Kč v případě smlouvy o úvěru č. 2 jako rozdílu mezi poskytnutou úvěrovou jistinou a splátkami uhrazenými na daný dluh. S ohledem na chybějící stanovisko žalovaného a s ohledem na zbývající výši bezdůvodného obohacení, jež má žalovaný žalobkyni vrátit ve výši 9 731 Kč a 5 289 Kč, soud považoval lhůtu stanovenou v § 160 odst.1 o.s.ř., tedy lhůtu do 3 dnů od právní moci rozsudky, za lhůtu dostatečnou, protože žalovaný o povinnosti vrácení dluhu žalobkyni věděl, resp. mohl vědět již z předžalobní výzvy, jež mu byla zaslána 12. 1. 2023 a doručena nejpozději dle § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 15. 1. 2023. Soud proto zavázal žalovaného ve výroku I. k zaplacení částky 9 731Kč a ve výroku III k zaplacení částky 5 289 Kč, kdy v těchto částech žaloby ji považoval za důvodnou, i když v obou případech z jiného než v žalobě uplatněného právního důvodu.

16. Ohledně zbývajícího nároku vyplývajícího se smlouvy o úvěru č. 3 soud žalobu v plném rozsahu zamítl, protože v daném případě díky výši uhrazených splátek žalovaný žalobkyni vrátil celou částku vyplacenou jí bez právního důvodu (výrok V).

17. Ohledně zbývajících částek včetně příslušenství ve vztahu ke smlouvě o úvěru č. 1 a 2 byla žaloba rovněž zamítnuta, jak je blíže specifikováno ve výroku II a výroku IV s ohledem na shora uvedené důvody, jimiž jsou nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného, jež způsobilo absolutní neplatnost smlouvy o úvěru č. 1 a č. 2, tedy že smlouva o úvěru byla absolutně neplatná od samého počátku, proto ostatní nároky vyplývající z této neplatné smlouvy ani žalobkyni nemohly vzniknout.

18. Žalobkyně byla v převážné části řízení neúspěšná, kdy z původně uplatněného nároku byla žaloba ve větší míře zamítnuta, proto žalobkyni nárok na zaplacení nákladů řízení účelně vynaložených k bránění svého práva nevznikl. Žalovanému v řízení prokazatelně žádné náklady nevznikly, protože po celou dobu řízení byl pasivní. Soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na její na náhradu (výrok VI), přičemž poměr úspěchu ve věci žalovaného nebyl s ohledem na uvedené okolnosti předmětem zkoumání soudu.