26 C 8/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 36 796,56 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 19 455,03 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 564,99 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 341,53 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 36 796,56 Kč, představující žalované poskytnutou jistinu ve výši 16 991,27 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 333,96 Kč, smluvní úrok ve výši 18 890,04 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 76,86 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 16,2,90 Kč spolu s úrokem prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 17 564,99 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení a dále částky 341,53 Kč, představující smluvní pokutu za prodlení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že poskytla žalované spotřebitelský úvěr na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené se žalovanou dne 26. 2. 2025, přičemž žalovaná splátky úvěru nehradila.

2. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalované na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání.

3. Soud z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní zjistil tento skutkový stav:

4. Dne 26. 2. 2025 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované téhož dne bezhotovostně na jeho účet č. , č. účtu, částku , částka, . Úvěr byl poskytnut v podobě revolvingu s úvěrovým limitem 28 000 Kč, jenž žalované umožnil opakované čerpání finančních prostředků. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,933 % denně, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z poskytnuté jistiny, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně za možnost odkladu splátek, poplatek za službu „Presto ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše úvěru. První splátka byla splatná dne 28. 3. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 20. 8. 2026. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“), dle kterých je v případě neuhrazení dlužné částky žalovaná povinna zaplatit žalobkyni navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení (smlouva o revolvingovém úvěru, všeobecné obchodní podmínky, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, předpis denních splátek, informace pro spotřebitele). Smlouva byla uzavřena (podepsána žalovanou) elektronicky v systému žalobkyně na internetových stránkách www.flexin.cz. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím její bankovní identity (bankID výpis, kopie občanského průkazu, autorizace ověření totožnosti).

5. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované prostřednictvím informací sdělených žalovanou, která uvedla, že sdílela domácnost s dalšími dvěma osobami, přičemž žalovaná je jedinou osobou ve společně hospodařící domácnosti s příjmem, její čistý měsíční příjem činil 25 920 Kč, pravidelné výdaje na půjčky činily 700 Kč měsíčně, výdaje na bydlení činily 11 500 Kč měsíčně a další výdaje činily v souhrnu 3 200 Kč. Z listiny identifikovaných příjmových transakcí na účtu žalované se podává, že celkové příjmy žalované činily v únoru 2025 částku 25 839 Kč, v lednu 2025 částku 24 885 Kč a v prosinci 2024 celkem 38 055 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy). Elektronickou výzvou s datem odeslání 4. 7. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 37 531,56 Kč pro prodlení s úhradou závazků vůči žalobkyni, přičemž ke dni 4. 7. 2025 je nejstarší neuhrazená splátka 91 dnů po splatnosti, přičemž potvrzení o odeslání emailu nebylo doloženo (email – prodlení v délce 91 dní). Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 11. 2025 s referenčním číslem , hodnota, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve výši 37 970,26 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 5 840 Kč do tří dnů (výzva ze dne 2. 11. 2025, potvrzení o odeslání).

6. Právní posouzení:

7. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz. Na základě smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalované kreditový rámec ve výši 28 000 Kč s možností opakovaného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných denních splátkách spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,933 % denně, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z poskytnuté jistiny, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně za možnost odkladu splátek, poplatek za službu „Presto ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše úvěru. První splátka byla splatná dne 28. 3. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 20. 8. 2026. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“), dle kterých je v případě neuhrazení dlužné částky žalovaná povinna zaplatit žalobkyni navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované prostřednictvím informací sdělených žalovanou, která uvedla, že sdílela domácnost s dalšími dvěma osobami, z nichž jediná žalobkyně měla příjem; její čistý měsíční příjem před poskytnutím úvěru činil cca 25 000 Kč a pravidelné výdaje celkem 15 400 Kč měsíčně. Dne 26. 2. 2025 odeslala žalobkyně na bankovní účet žalované částku ve výši 17 000 Kč.

8. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“).

9. Podle § 9 odst. 2 věty první občanského zákoníku ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. jako lex specialis mají přednost před ustanoveními obecné povahy v občanském zákoníku.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněným bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. V souvislosti s novelou § 87 zákona o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinnou k 29. 5. 2022, bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Jedná se tak o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 občanského zákoníku.

16. Soud s odkazem na shora popsaný skutkový stav shledal právní jednání ze smlouvy o úvěru za neplatné podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že ověřovala úvěruschopnost žalované zejména na základě údajů sdělených žalovanou, která uvedla, že výše jejích příjmů činí cca 25 900 Kč měsíčně a výdajů cca 15 400 Kč. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně doložila pouze listinu obsahující výčet identifikovaných příjmových transakcí na účtu žalované bez specifikace jednotlivých plateb, přičemž samotné výpisy z účtu žalované obsahující plnou transakční historii doloženy nebyly. Žalobkyně nedoložila, že by jakkoliv zkoumala výdaje žalované, tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky, ošacení atd. Žalobkyně se nikterak nezajímala, zda nemá žalovaná jiné úvěry, dluhy a zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy neprováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech jako např. SOLUS, NRKI, BRKI, respektive tyto lustrace nedoložila. Částka, jež by činila rozdíl mezi ověřenými příjmy žalované a předpokládanými výdaji, které nebylo možno hodnověrně ověřit, s přihlédnutím k tomu, že žalovaná v době čerpání úvěru u žalobkyně již splácela úvěry u jiného nebankovního poskytovatele úvěrů, nemohla stačit na dokonce ani na pokrytí základních lidských potřeb žalované, natož dalších dvou osob žijících s žalovanou ve společné domácnosti a závislých na příjmu žalované. Soudu tedy nezbývá než konstatovat, že za těchto okolností, při řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, nemohla žalobkyně shledat u žalované schopnost poskytnuté finanční prostředky zaplatit s kladným výsledkem. Tuto skutečnost žalobkyně při řádném posouzení úvěruschopnosti žalované bezesporu vědět měla a mohla. Odpovědnost za posouzení bonity spotřebitele, tedy jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatností smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučiní. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v tom případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že tady nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná však v tomto případě, na základě výše uvedeného, schopnost splácet úvěr neměla, o čemž také svědčí skutečnost, že nebyla schopna dostát svým finančním závazkům jež jsou předmětem tohoto řízení. Žalobkyně nedoložila, že by jakkoliv prověřila výdaje žalované, pokud přesto žalobkyně úvěr žalované poskytla, vymyká se takové počínání i jen běžné opatrnosti. Pročež je nutno uzavřít, že žalobkyně netvrdila ani neprokázala, a to ani k výzvě soudu, že by dostála své odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr.

17. Pro úplnost lze uvést, že byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

18. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované poskytla finanční prostředky ve výši 17 000 Kč ze smlouvy o úvěru. Soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z. Vzhledem k tomu, že po provedeném dokazování bylo zjištěno, resp. přímo samotnou žalobkyní tvrzeno (žalovanou nerozporováno), že žalovaná na dluh ze smlouvy ničeho neuhradila, je žalovaná povinna vrátit žalobkyni z důvodu plnění bez právního důvodu uplatněnou částku 17 000 Kč (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 2991 odst. 2 o. z., § 2993 o. z.). Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení částky 17 000 Kč ve výroku I, kdy v této části žalobu považoval za důvodnou, i když z jiného než v žalobě uplatněného právního důvodu.

19. S ohledem na neplatnost smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat jakéhokoli poplatky, příslušenství či smluvní pokutu, které žalobkyně odvozovala z předmětné úvěrové smlouvy, neboť příslušenství sdílí osud věci hlavní podle § 510 odst. 2 o. z. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalované nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaná není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud tedy v části specifikované ve výroku II žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť zde uvedené nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě.

20. Pokud jde o splatnost platebních povinností, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti dlužné částky „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).