26 C 89/2021

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Silvií Kasardovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 367,07 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 9 367,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na uhrazení smluvní pokuty ve výši 9 367,07 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně.

3. Soud z provedeného dokazování listinami skutkově uzavřel, že žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] předsmluvní formulář, prohlášení klientů/informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, kopie občanského průkazu žalovaného). Žalobkyně na základě výše uvedené úvěrové smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 26 000 Kč. V hodnocení klienta ze [datum] žalovaný uvedl, že jeho příjmy plynou ze zaměstnání, a to ve výši 11 380 Kč měsíčně a jeho výdaje na bydlení (nájemné/inkaso) činí 2 000 Kč, částka za ostatní výdaje činí měsíčně 1 000 Kč a životní minimum činí 3 410 Kč, tj. výdaje žalovaného jsou celkem 6 410 Kč (viz hodnocení klienta). [příjmení] příjem žalovaného v měsíci záři [anonymizováno] [rok] činil 11 882 Kč a v měsíci [anonymizováno] [rok] činil 12 107 Kč (viz hodnocení klienta ze dne [datum], pracovní smlouva ze dne [datum], výplatní páska [anonymizováno] [rok], pohyby na účtu). Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) žalovaného k [datum] vyplývá, že žalovaný měl příznak 16, tj. příznak negativní, kdy úvěr je pro vyšší riziko buď výrazněji limitován výší vyplacené částky, nebo zamítán (viz výpis z NRKI). Dle výpisu záznamů z registru [příjmení] k [datum] nedlužil žalovaný žádnou částku po splatnosti (viz výpis záznamů z registru [příjmení]). Dle výpisu řízení pro žalovaného, je na žalovaného vedena či již byla pravomocně skončena řada soudních řízení; konkrétně potom na částku 11 640 Kč, rozsudkem Okresního soudu ve [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], částku 32 912,28 Kč rozsudkem Okresního soudu ve [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a na částku 11 800 Kč rozsudkem Okresního soudu ve [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jenž všechny výše uvedené nároky byly uplatňovány z důvodu poskytnutí úvěru žalovanému a následně neuhrazení toho úvěru žalovaným, a že na žalovaného je nařízena dále řada exekucí, z toho první exekuce u zdejšího soudu je vedena na žalovaného jako povinného pod sp. zn. [spisová značka] (viz výpis řízení, rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], návrh na vydání elektronického platebního rozkazu). Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou z [datum] k úhradě dlužné částky, s tím, že pokud nebude ze strany žalovaného uhrazeno, bude žalobkyně svůj nárok uplatňovat v rámci soudního řízení (předžalobní upomínka ze dne [datum], podací arch ze dne [datum]).

4. Dne [datum] byl Okresním soudem ve [obec] vydán na výše specifikovaný nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] platební rozkaz č. j. [číslo jednací], jenž nabyl právní moci dne [datum], jenž ve svém výroku č. I zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku ve výši 33 928 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 928 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úrokem ve výši 163,19 % ročně od [datum] do zaplacení z částky 26 000 Kč (platební rozkaz č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], návrh na vydání platebního rozkazu).

5. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“). <i>6. Podle § 9 odst. 2 věty první občanského zákoníku ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. jako lex specialis mají přednost před ustanoveními obecné povahy v občanském zákoníku.</i> <i>7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>11. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 12. S ohledem na popsaný skutkový stav má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, respektive v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložená poskytovateli úvěru, tedy žalobkyni jako společnosti, jež úvěr poskytla, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučinila. Spotřebitelský úvěr za dané situace měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Toto však žalobkyně v daném případě nesplnila, když sice doložila listinu obsahující žalovaným vyplněné hodnocení své bonity zahrnující příjmy a výdaje žalovaného, která ale sama o sobě není a ani nemůže být jediným posuzujícím parametrem, jelikož tyto informace mohou být ze strany žalovaného zkreslovány za účelem záměrného upravení své finanční situace tak, aby bylo dosaženo vyplacení finančních prostředků z úvěru. I za předpokladu, že by informace sdělené žalobkyni žalovaným byly pravdivé, z volných příjmů žalovaného ve výši 4 970 Kč a tvrzených výdajích ve výši 3 000 Kč nemohou být pokryty ani základní lidské potřeby spočívající v úhradě inkasa, ošacení, hygienických potřeb, dopravného, zdravotní péče a dalších základních oblastí, a to potom zejména za situace, kdy žalovaný disponuje velmi nízkým měsíčním příjmem a řadou jiných splatných závazků, jenž v té době již prokazatelně měl. Žalobkyně taktéž doložila pracovní smlouvu a výplatní pásky žalovaného, čímž prokázala určitou snahu o zjištění reálných příjmů žalovaného, ovšem příjem žalovaného byl tak nízký, že tato skutečnost společně se značnými dluhy žalovaného měla vést žalobkyni k rozhodnutí, že žalovaný není schopen dostát svým finančním závazkům a poskytnutý úvěr zcela ani z části uhradit. Žalovaný je zjevně osobou, s větším množstvím finančních závazků, jenž mohlo být ze strany žalobkyně ověřeno např. lustrací v Centrální evidenci exekucí, zejména potom za předpokladu, že žalovaný měl negativní příznak v rámci lustrace v databázi NRKI. Takový zákonný postup představuje posílení principu zodpovědného úvěrování a cílené ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, dokonce s cílem dosáhnutí zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).

13. V téže souvislosti je třeba konstatovat, že české spotřebitelské právo je ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru mimo jiné transponovanou směrnicí číslo 2008 /48/, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné na základě vyhledávání v příslušné databázi. V čl. 23 směrnice číslo 2008 [číslo] se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

14. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí číslo 2008 /48/, stanoven, je zřejmé, že žalobkyně je povinna vždy řádně, se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně by si měla veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako např. výpisem z účtu, pracovní smlouvy, mzdového výměru, dokladu o nákladech na bydlení, atd. a nikoliv spoléhat jen na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně do jisté míry dostála své povinnosti ověřit příjmy žalovaného, nicméně nikoliv již své povinnosti zkoumat a ověřit také výdaje žalovaného, a také potom zejména jeho náklady na bydlení a dopravu a jiné běžné náklady. Žalobkyně tedy zcela zřejmě nijak nereflektovala faktickou možnost žalovaného úvěr splatit, jeho předchozí splatné či nesplatné závazky, pravidelné měsíční výdaje, taktéž nebylo ze strany žalobkyně prokázáno, že by žalovaného lustrovala v rejstřících ISIR a CEE či jiných obdobných rejstřících, jenž mohou napomoci k posouzení bonity osoby žádající o úvěr, což žalobkyně v souladu s její povinností prověřit úvěruschopnost s řádnou odbornou péčí, měla povinnost učinit. Soud tedy v důsledku výše uvedeného uzavřenou smlouvu o úvěru shledal za neplatnou.

15. Vzhledem ke shora uvedenému pak soud žalobu zcela zamítl.

16. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný, byl ve věci zcela úspěšný, když soud žalobu žalobkyně zamítl (výrok I.), a přináleží mu právo na náhradu nákladů řízení k obraně práva v plné výši. Z obsahu soudního spisu je však patrno, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. Pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.