28 C 127/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní JUDr. Evou Bučkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení majetkové a nemajetkové újmy <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni jako náhradu majetkové újmy částku 304 211 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení náhrady majetkové újmy ve výši 255 913 Kč a nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 38 721 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 4. 6. 2021 domáhala náhrady majetkové a nemajetkové újmy, která jí vznikla v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vedeným od 25. 9. 2013 do 10. 6. 2020 u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně pod sp.zn. 68T 6/2015. Žalobkyni se v jeho důsledku domáhala úhrady nákladů za obhajobu Mgr. [jméno] [příjmení] ve výši 72 562 Kč, úhrady nákladů za obhajobu advokátní kanceláři [anonymizováno] & [anonymizováno] & [právnická osoba] ve výši 180 692 Kč, úhrady ušlého zisku v souvislosti s přeřazením z kontrolního oddělení na oddělení registrační ve výši 305 870 Kč. Jako nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním požadovala zadostiučinění ve výši 5 000 000 Kč, za omezení osobní svobody od 24. do 25. 9. 2013 3 000 Kč a za nepřiměřenou délku trestního řízení nemajetkovou újmu ve výši 120 000 Kč.

2. Žalovaná na základě žádosti žalobkyně ze dne 30. 11. 2020 doplněné dne 20. 1. 2021 uznala částečně nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech obhajoby ve výši 119 979 Kč. Nemajetkovou újmu poskytnutou jako zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí shledala v souladu s dosavadní judikaturou důvodnou ve výši 170 000 Kč, zadostiučinění za omezení osobní svobody ve výši 2 000 Kč a zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 59 000 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni na jím uplatněný nárok celkem 351 479 Kč. Žalovaná se ve svém Stanovisku k uplatněnému nároku ze dne [datum] žalované výslovně omluvila za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení jejího trestního stíhání. usnesením ze dne [datum], sp. zn. KRPZ [číslo] 2013 [číslo] v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně pod sp. zn 68 T 6/2015. Vzhledem k okolnostem případu Ministerstvo spravedlnosti pokládá omluvu a přiznanou částku za dostatečné zadostiučinění.

3. Žalobkyně v důsledku částečného uspokojení nároku žalovanou po podání žaloby před prvním jednáním ve věci vzala žalobu zpět co do částky 119 979 Kč na nákladech obhajoby, co do částky 170 000 Kč za nezákonné rozhodnutí, co do částky 59 500 Kč za průtahy v řízení, co do částky 2 000 Kč za omezení osobní svobody. Soud usnesením ze dne 24. 11. 2022 řízení částečně zastavil co do částky 351 479 Kč a toto usnesení nabylo právní moci 11. 12. 2022.

4. Žalobkyně byla před prvním jednáním v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí seznámena s právní úpravou a judikaturou Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4280/2011 dle níž je soud povinen provést srovnání s obdobnými případy tak, aby se dostalo žalobkyni přiměřeného a spravedlivého zadostiučinění. Žalobkyně vzala žalobu výslovně zpět co do částky 4 680 000 Kč v části nároku nemajetkové újmy za trestní řízení. Soud usnesením ze dne 19. 5. 2022 řízení částečně zastavil co do částky 4 680 000 Kč v nároku nemajetkové újmy za trestní řízení.

5. Předmětem sporu se po částečném zpětvzetí staly nároky a) nárok na majetkovou újmu za náklady obhajoby Mgr. [příjmení] ve výši 25 062 Kč a advokátní kanceláře [anonymizováno] & [anonymizováno] & [příjmení] ve výši 109 213 Kč a nárok za vypracování znaleckého posudku znalcem [příjmení] [jméno] ve výši 21 000 Kč, b) majetková újma za ušlý zisk žalobkyně ve 305 870 Kč, c) nemajetková újma za náhradu za omezení osobní svobody dne [datum] ve výši 2 x 500 Kč, d) nemajetková újma způsobená neoprávněným trestním stíháním v délce 81 měsíců ve výši 150 000 Kč e) nemajetková újma za průtahy v řízení ve výši 60 500 Kč.

6. Mezi žalobkyní a žalovanou byl nesporný průběh trestního řízení, jenž byl doložen listinnými důkazy a připojeným spisem sp. zn. 68T 6/2015.

7. Usnesením [stát. instituce] [stát. instituce], služby [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], Odbor [anonymizována dvě slova] zahájil usnesením [číslo jednací] trestní stíhání mj. [celé jméno žalobkyně], ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, zčásti dokonaného a zčásti nedokonaného ve stádiu pokusu podle § 21 trestního zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku spáchaného formou spolupachatelství, kterého se měli dopustit společným jednáním a po vzájemné domluvě s [jméno] [příjmení], jako jediným jednatelem a společníkem [právnická osoba] s.r.o. [celé jméno žalobkyně] jako referentka kontrolního oddělení [anonymizována dvě slova] v [obec] provádějící kontrolní činnost u daňového subjektu [právnická osoba], vědomi si toho, že k nárokům na odpočet daně vůbec nedošlo, v úmyslu vylákat výhodu na dani z přidané hodnoty. Žalobkyně podala v zastoupení své obhájkyně Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] stížnost proti tomuto usnesení dne [datum].

8. Z protokolu o zadržení osoby podezřelé ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně byla zadržena před realizací prohlídky nebytových prostor v kanceláři [anonymizováno] [obec] dne 24. 9. 2013 v 9 hod. Dne 25. 9. 2013 v 16.30 hod. bylo vydáno rozhodnutí o propuštění osoby z policejní cely, neboť pro umístění pominuly důvody. Na základě rozhodnutí o eskortě [stát. instituce] byla provedena eskorta z [obec], ulice [ulice] do [obec], ulice [ulice] a v průběhu eskorty byly použity služební pouta, zamezení kontaktu s ostatními podezřelými v této věci dne [datum] a následně eskorta byla realizována do [obec], budova ÚO [obec]. Příkazem Okresního soudu ve Zlíně č. j. 0 NT 1537/2013-19 byla nařízena domovní prohlídka bytu [číslo] v bytovém domě na adrese [obec], [ulice a číslo] včetně přilehlých prostor k tomuto bytu přináležejících, zejména sklepních prostor a garáží. Dne [datum] byla za přítomnosti žalobkyně provedena v jejím bytě domovní prohlídka, o čemž svědčí protokol z téhož dne se seznamem vydaných věcí.

9. Usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] ze dne 29. 3. 2013, sp. zn. 6 To 374/2013 bylo zrušeno usnesení policejního orgánu [stát. instituce], [stát. instituce], Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru [anonymizována dvě slova] vydané dne [datum], o zajištění peněžních prostředků výši 550 000 Kč na bankovním účtu žalobkyně a bylo uloženo, aby policejní orgán věc znovu projednal a rozhodl. 10. [stát. instituce], pobočka ve [obec] podalo dne 21. 5. 2015 obžalobu č. j. 6 KZV 44/2013-32 u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně mj. na [celé jméno žalobkyně] s tím, že [celé jméno žalobkyně] a Ing. [jméno] [příjmení] jako referentky kontrolního oddělení [anonymizováno] úřadu v [obec] provádějící úřední činnost u daňového subjektu [právnická osoba] s.r.o. společně a po vzájemné domluvě v úmyslu neoprávněně se obohatit v souvislosti s obstaráním bezproblémového daňového řízení u [právnická osoba] si opatřily sobě značný prospěch v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu, požádaly jako úřední osoby o úplatek v celkové výši 1 100 000 Kč a tento v uvedené výši převzaly. A dále [celé jméno žalobkyně] společně a Ing. [jméno] [příjmení] jako referentky kontrolního oddělení [anonymizováno] úřadu v [obec] se bezprostředně podílely na výkonu pravomoci správce daně vědomé si toho, že neplní povinnosti uložené jim zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, společně a po vzájemné domluvě v úmyslu se neoprávněně obohatit způsobily České republice zastoupené správcem daně [anonymizováno] úřadem v [obec] škodu ve výši 22 472 155 Kč, neboť na základě uvedených fiktivních faktur byl [právnická osoba] s.r.o. neoprávněně vyplacen nadměrný odpočet na dani z přidané hodnoty v uvedené výši.

11. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] ze dne 23. 8. 2016, č. j. 68 T 6/2015-5864 byla obžalovaná [celé jméno žalobkyně] uznána vinnou společným jednáním s [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] dílem ve větším rozsahu zkrátili daň, aby lákali výhodu na dani a spáchali takový čin ve velkém rozsahu, dílem se dopustili jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, jehož se dopustili v úmyslu trestný čin spáchat, k jeho dokonání nedošlo. Dále [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení] společným jednáním v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu pro sebe žádaly úplatek a spáchaly takový čin jako úřední osoby v úmyslu opatřit sobě značný prospěch. Obžalované [celé jméno žalobkyně] byl za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a zvlášť závažný zločin přijetí úplatku a zneužití pravomoci úřední osoby, uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 let se zařazením do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání u orgánu státní správy či samosprávy na dobu 8 let.

12. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 3. 2017 byl rozsudek soudu I. stupně podle § 258 odst. 1 písm. a, b, c, d, odst. 2 trestního řádu z podnětu všech podaných odvolání částečně zrušen, a to ohledně všech obžalovaných ve výrocích o vině, pod body I. - V. a pod bodem VIII., dále ve výrocích o trestech a způsobu jejich výkonu a výroku o zajištěné náhradní hodnoty. [ulice] soud shledal procesní vady v dodržení práv zúčastněné osoby v tomto řízení, v doplnění dokazování a zejména věrohodnosti obžalovaného [jméno] [příjmení].

13. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2018, č. j. 68 T 6/2015-7087 byla obžalovaná [celé jméno žalobkyně] a Ing. [jméno] [příjmení] podle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěny obžaloby.

14. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2018, č. j. 5 To 64/2018-7276 byl napadený rozsudek soudu I. stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), c)), d), odst. 2 trestního řádu ohledně obžalované [celé jméno žalobkyně] ve výroku, kterým byla podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěna podané obžaloby státního zástupce [anonymizována dvě slova] v [obec], pobočka ve [obec] sp. zn. 6 KZV44/2013 pro skutek zahrnutý pod bodem III. této obžaloby, kterým měla spáchat zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, částečně zrušen a v tomto rozsahu podle § 259 odst. 1 trestního řádu se věc vrací soudu I. stupně. [ulice] soud vytknul soudu I. stupně, že přes nejasnosti a neúplnosti skutkových zjištění zprostil od podané obžaloby obžalovanou [celé jméno žalobkyně] pro skutek spočívající ve zvlášť závažném zločinu zneužití pravomoci úřední osoby, když takové rozhodnutí považuje odvolací soud jednak za věcně nesprávné s ohledem na nesprávnou aplikaci ustanovení § 226 písm. a) trestního řádu a jednak přinejmenším za předčasné. Je nutné se totiž podrobně zabývat nedbalostní formou jednání obžalované zejména bude nutno se zabývat naplněním všech znaků skutkové podstaty včetně zmaření nebo podstatného ztížení splnění důležitého úkolu. S ohledem na charakter jednání obžalované [celé jméno žalobkyně] bude třeba, aby nalézací soud věnoval v návaznosti na nové rozhodnutí o vině pozornost odůvodnění případně závažnosti trestního činu, kterým bude obžalovaná uznána vinnou, pokud nebude opět zproštěna, neumožňuje jiný postup než trestní represi.

15. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] ze dne 9. 9. 2019, č. j. 68 T 6/2015-7416 byla obžalovaná [celé jméno žalobkyně] uznána vinnou, že jako referentka kontrolního oddělení [anonymizováno] úřadu v [obec], která byla pověřena provedením místního šetření u daňového subjektu [právnická osoba] za zdaňovací období 3. a 4. čtvrtletí 2011 a 1. čtvrtletí 2012 a která se bezprostředně podílela na výkonu pravomoci správce daně, v rozporu s povinnostmi uloženými zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád v [obec] v době nejméně od listopadu 2011 do června 2012 v rámci úkonů místního šetření neověřila pravdivost [právnická osoba] s. r. o. předkládaných daňových dokladů, tedy jako úřední osoba při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmařila splnění důležitého úkonu a takovým činem způsobila škodu velkého rozsahu, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, který jí byl odložen na zkušební dobu v trvání 2 let a uložený zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání v orgánu státní správy či samosprávy na dobu 3 let.

16. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 8. 1. 2020, č. j. 5 To 93/2019-7547 podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) trestního řádu napadený rozsudek z podnětu všech podaných odvolání zrušil v celém rozsahu ohledně obžalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně] a podle § 259 odst. 1 tr. ř. se ve zbývající zrušené části ohledně skutku pod bodem I. napadeného rozsudku obžalované [celé jméno žalobkyně] věc vrátila soudu I. stupně a podle § 262 tr. ř. se nařizuje, aby byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. [ulice] soud odvolání obžalované shledal důvodným v části nesprávné výši způsobené škody a také v tvrzení, že listiny o místním šetření obsahovaly jednoznačný údaj o tom, že příslušné technologie, které byly předmětem předkládaných účetních dokladů v místě místního šetření, nejsou přítomny. Jde o tvrzení pravdivé v souladu s obsahem těchto listin a tento údaj měli nadřízení obžalované včetně jí zmiňované pracovní skupiny a mohli, pokud by postupovali důsledně vyhodnotit nedostatečný postup obžalované a případně nařídit další prověření celé věci a eventuálně i následně vzniklé škodě zabránit. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že úkolem obžalované nebylo v daném případě zjistit, zda příslušné investice se nachází v místě provedeného místního šetření, ale tímto úkolem bylo prověřit vlastní existenci těchto investic, což nepochybně splněno nebylo. [ulice] soud uzavřel, že by obžalovaná při důkladném provedení místního šetření musela zjistit, že mnohé z deklarovaných investic se na místě nenachází a v tomto směru se nevypořádal soud I. stupně se skutečností, že z dokladů předložených při tomto místním šetření vyplývá, že většina investic v době prvního šetření ještě ani neměla být dodána a v době dalších místních šetřeních měla být uskladněna na jiném místě, což listiny o místním šetření obsahovaly. Za uvedené situace považuje odvolací soud za předčasné vyjádřit se konkrétně k námitce obžalované [celé jméno žalobkyně] stran naplnění či nenaplnění subjektivní stránky žalovaného trestního činu z její strany, neboť pokud nebudou ustálena konkrétní skutková zjištění a nebude učiněn jednoznačný závěr o tom, jakým jednáním a v jakém rozsahu měla porušit své povinnosti úřední osoby při výkonu své pravomoci v rámci předmětných místních šetřeních, je takový závěr předčasný. Obdobně lze uvést případné námitky stran aplikace zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 trestního zákoníku.

17. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] ze dne činění v jiném složením senátu dne 2. 3. 2020, č. j. 68 T 6/2015-7613 bylo rozhodnuto, že obžalovaná [celé jméno žalobkyně] se zprošťuje obžaloby státního zastupitelství [anonymizována dvě slova] v [obec], pobočka ve [obec] ze dne [datum], která byla Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně doručena dne [datum] pro skutek, že společně s další osobou jako referentka kontrolního oddělení [anonymizováno] úřadu v [obec], které se bezprostředně podílely na výkonu pravomoci správce daně, vědomé si toho, že neplní povinnosti uložené jim zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, společně a po vzájemné domluvě v úmyslu se neoprávněně obohatit, neplnily povinnosti správce daně zjistit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti, čímž způsobily České republice zastoupené správcem daně [anonymizováno] úřadem v [obec] škodu ve výši 22 472 155 Kč, neboť na základě výše uvedených fiktivních faktur byl [právnická osoba] s.r.o. neoprávněně vyplacen nadměrný odpočet na dani z přidané hodnoty v uvedené výši, čímž měla spáchat zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, neboť v žalovaném návrhu označený skutek není trestným činem. Odůvodnění rozhodnutí se podává, že obžalovaná [celé jméno žalobkyně] jednoznačně porušila povinnosti vyplývající z ustanovení z § 78 odst. 1 a § 80 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. Obžalované bylo uloženo místní šetření v rámci pokynů nadřízeného a je zcela vedlejší, zda se jednalo o přímý pokyn Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] nebo prostřednictvím přímé nadřízené obžalované [celé jméno žalobkyně], přičemž obsah úkolu byl jednoznačně konstatován. Cílem nebylo jen převzetí faktur od daňového subjektu [právnická osoba], ale skutečné ověření investic. Obžalovaná, a tato skutečnost je zřejmá nejenom z provedeného dokazování, ale i z její výpovědi, v rámci řízení zjistila, že technologie, kterou měla [právnická osoba] zakoupit a k ní se vázal uplatněny nadměrný daňový odpočet, dosud nebyla dodána a že [právnická osoba] nemá zajištěné prostory, ve kterých měla být tato technologie zabudována. Nelze přehlédnout, že v době rozhodné, daňový subjekt neuskutečňoval žádná zdanitelná plnění a neměl žádné vlastní příjmy. Obžalovaná neučinila žádný další úkon k faktickému ověření údajné investice, tudíž v jejím jednání musí být shledáno nesplnění uložené povinnosti. Soud v této souvislosti poukazuje na dikci ustanovení daňového řádu, když obžalovaná mohla sama v rámci vlastního rozhodnutí vyhledávat další důkazní prostředky, případně se obrátit na další osoby. Pokud by ve věci měla pochybnosti, neměla dostatek zkušeností s touto činností, ačkoliv nenamítá svoji nezkušenost, obžalované nic nebránilo obrátit se na vedení, příp. spolupracovníky se žádostí o pomoc a radu v rámci tohoto úkolu. Pokud by obžalované písemné zadání úkolu nebylo zcela jasné, opětovně se mohla obrátit na nadřízené. Obžalovaná mohla tedy požádat o konzultaci v rámci jednotlivých kroků. Soud konstatuje, že i další podněty k provedení místního šetření přímo navazovaly na původní požadavek faktického ověření deklarovaných investic a takto ukládané úkoly byly srozumitelné, netýkaly se jen formální kontroly daňovým subjektem předkládaných dokladů, ale cílem bylo provedení konkrétních místních šetření a ověření v místě podnikání daňového subjektu, zda investice do technologií skutečně byly nebo nebyly provedeny. Nalézací soud pak v souladu se závěry odvolacího soudu poukazuje na pravomoci obžalované dle tehdy platných a účinných předpisů. Obžalovaná [celé jméno žalobkyně] při hovoru s [jméno] [příjmení] připouští, že při místním šetření v areálu podnikatelského záměru [právnická osoba] viděla zcela rezavé kotle, ačkoliv ji [jméno] [příjmení] tvrdil, že koupil nové kotle. Soud konstatuje v souladu s obhajobou, že tento odposlech je skutečně mimo období vytýkaného jednání obžalované, na druhé straně obžalovaná se jednoznačně vyjadřovala ke stavu daného zařízení. Rovněž další část protokolu není v souladu s reálnou skutečností, kterou popisuje obžalovaná sama ve své výpovědi, kdy potvrdila existenci zabudovaného zařízení a není zřejmé, jak k tomuto závěru došla. Nalézací soud se ztotožňuje se státní zástupkyní v tom, že úmysl přímý či nepřímý nelze prokázat a obžalovaná se tak svým jednáním dopustila formální trestné činnosti dle § 330 odst. 1, odst. 3, písm. a, b) trestního zákoníku Vrchní soud v Olomouci uložil zabývat se možností posouzení míry společenské škodlivosti jednání obžalované při posuzování, zda ve věci je nutno aplikovat § 12 odst. 2 trestního zákoníku. Soud po vyhodnocení všech provedených důkazů dospěl k závěru, že v trestní věci v žalované [celé jméno žalobkyně] v rámci posuzování spodní hranice trestnosti, neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Důkazním řízením byla prokázána reálnost pracovní skupiny na [anonymizováno] úřadě v [obec], v rámci které osoby z této pracovní skupiny výše postavené než obžalovaná pravděpodobně více zkušené v dané problematice, pokud by postupovaly důsledně, mohly vyhodnotit nedostatečný postup obžalované a příp. nařídit další prověření celé věci a eventuálně i následně vzniklé škodě zabránit. Je nutné konstatovat, že tato pracovní skupina porušila své povinnosti a dovodit určitou míru spoluzavinění v rámci následků trestné činnosti obžalované. Podle názorů nalézacího soudu právě tato skutečnost výrazně snižuje společenskou škodlivost jednání obžalované. Nalézací soud přihlédl rovněž k délce soudního trestního řízení, která by měla mít vliv na případné uložení trestu, ale i na zkoumání aplikace § 12 odst. 2 trestního zákoníku a podle jeho názoru tato nepřiměřená délka soudního řízení snižuje společenskou škodlivost daného jednání. Nalézací soud v této souvislosti zdůrazňuje, že uplatnění trestní represe je na místě jen tehdy, pokud konkrétně spáchaný trestní čin je natolik škodlivý, aby byl uplatněn trestní postih. V dané trestní věci obžalované nalézací soud k závěru o nutnosti uplatnění trestního postihu nedospěl a naopak dospívá k závěru, že vytýkané jednání, které obžalovaná [celé jméno žalobkyně] reálně spáchala, není trestným činem a z tohoto důvodu ji zproštil podle § 226 písm. b trestního řádu, protože skutek není trestným činem.

18. Krajské státní zastupitelství v Brně, pobočka ve Zlíně podalo odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 2. 3. 2020, č. j. 68 T 6/2015-7613 v neprospěch obžalované [celé jméno žalobkyně]. Usnesením Vrchního soudu ze dne 10. 6. 2020 č. j. 5 To 29/2020-7672 bylo odvolání státní zástupkyně podle § 256 t. ř. zamítnuto. [ulice] soud v odvolání uvádí, že v daném případě nejde z hlediska typového o čin pro společnost vysoce nebezpečný, což by samo o sobě bylo překážkou použití zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákona. Jednání obžalované [celé jméno žalobkyně] nijak významněji nevybočovalo ze způsobu, jakým prováděli místní šetření další pracovníci finančního úřadu, respektovalo pokyny nejbližších nařízených a rovněž bylo prokázáno, že obžalovaná svá zjištění, ať již dostatečná či nikoli pravdivě uvedla v příslušných protokolech a záznamech. Nelze přehlédnout, že stejných pochybení se dopustili v souvislosti s prováděním místních šetření u [právnická osoba] s. r. o. v jiných časových obdobích i jiní pracovníci [anonymizováno] úřadu v [obec], kterým takový postup nebyl nikdy nařízeným orgánem vytknut a v jejich řízení jednání ani nebyl spatřován trestný čin. Jednání obžalované bylo svou podstatou důsledkem systémové chyby u příslušného finančního úřadu při provádění místních šetřeních v předmětné době a lze připustit, že v důsledku jednání obžalované skutečně došlo jednak ke způsobení škody státu ve výši přesahující 20 mil. Kč a v témže rozsahu k neoprávněnému prospěchu daňového subjektu [právnická osoba] s. r. o. Nicméně příčinou vzniku této škody a neoprávněného prospěchu nebylo výlučně jednání samotné obžalované, ale na tomto následku se podílelo rovněž jednání nadřízených obžalované včetně členů tzv. pracovní skupiny. V této souvislosti nelze přehlédnout, že základní příčinou vzniku této škody na straně jedné a neoprávněného prospěchu na straně druhé, bylo úmyslné jednání dnes již odsouzeného [jméno] [příjmení]. Jednání obžalované bylo toliko jednání jedné z více osob, které způsobení zmíněných následků odsouzeným [jméno] [příjmení] umožnilo, přičemž v případě samotné obžalované [celé jméno žalobkyně] se tak stalo nejlehčí formou zavinění, a to nevědomou nedbalostí. V projednávané věci bylo zjištěno, že obžalovaná byla skutečně po zahájení trestného řízení převedena za použití příslušných pracovněprávních předpisů finančního úřadu na jiné méně exponované a taky méně významně dobře placené místo a následně byla rovněž postavena mimo službu. S ohledem na tyto okolnosti lze mít vzato, že uplatnění odpovědnosti vůči obžalované na základě těchto pracovněprávních předpisů s ohledem na míru jejího zavinění a podílu na vzniku způsobené škodu, je naprosto dostatečný.

19. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 4. 2022, č. j. 4 T 150/2020-1821 byl obžalovaný [jméno] [příjmení] shledán vinným tím, že jiného lživě obvinil z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, spáchal takový čin v úmyslu jiného poškodit v zaměstnání, narušil jeho rodinné vztahy a způsobil mu vážnou újmu. Spáchal takový čin v úmyslu zlehčit svůj vlastní trestný čin a spáchal takový čin na jiném, který vůči němu plnil svoji povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, čímž spáchal přečin křivého obvinění dle § 345 odst. 2, odst. 3, písm. c, d, e) trestního zákoníku a byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let. V důsledku trestního stíhání byla poškozená [celé jméno žalobkyně] poškozena v zaměstnání, kdy byla nucena skončit na pozici, kterou do doby zahájení trestního stíhání zastávala, a byla přeřazena na pozici nižší, hůře hodnocenou, vznikly ji náklady za poskytnuté právní služby, dále došlo k poškození její pověsti, neboť trestní řízení bylo silně medializováno, což negativně dolehlo na celou její rodinu. a) náhrada majetkové újmy za náklady obhajoby 20. Žalobkyně v řízení uplatnila náklady na obhajobu, které byly uhrazeny její obhájkyni Mgr. [jméno] [příjmení] ve výši 25 062 Kč.

21. Podle § 31 odst. 1, 2, 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou ve výkonu veřejné moci (dále jen z. č. 82/1998 Sb.) náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy za zrušení nebo změnu zákonného rozhodnutí nebo za nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o soudní odměně.

22. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na obhajobu v trestní věci, nikoli však na náhradu toho, co obhájci skutečně zaplatila. Dle citovaného ustanovení je zřejmé, že odměna a hotové výdaje se hradí podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále advokátní tarif) za úkony právní služby vypočtené v § 11, za úkony obhájce učiněné v souladu s tímto zákonným ustanovením.

23. Žalobkyně nad rámec toho, co bylo již žalovanou uhrazeno, požadovala uhrazení úkonu právní služby za účast při podání vysvětlení dne 24. 9. 2013. Soud tento nárok shledal učiněným před zahájením trestního řízení, a tudíž se na něho nevztahuje aplikovaný § 31 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně požadovala cestovné za vyzvednutí telefonních odposlechů na [anonymizováno] [obec] dne [datum] a [datum], zde soud shledal, že se nejedná o úkon dle § 11 advokátního tarifu a tudíž nelze k němu přiznat cestovné. Úkon právní služby stížnost na průtahy a podání na [anonymizováno] dne [datum] není upraven jako úkon dle § 11 advokátního tarifu, stejně jako studium odborného vyjádření k [anonymizováno], námitka podjatosti k [anonymizováno], stížnost proti vyřízení námitky. Dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] byla účtována příprava a účast u hlavního líčení, soud shledal účelným uhrazení účasti u hlavního líčení dle § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu neboť příprava k hlavnímu líčení není jako samostatný úkon dle advokátního tarifu. Dne [datum] a [datum] bylo účtováno nahlížení do spisu KS [obec], zde se nejedná o úkon dle advokátního tarifu a tudíž k němu není možno požadovat cestovné. Dne [datum] byla účtována konzultace k odvolání a dne [datum] porada k doplnění odvolání, oba tyto úkony byly zahrnuty již do položky podání odvolání a nelze je účtovat nad rámec tohoto úkonu. Dne [datum] a dne [datum] byl účtován úkon za konzultace [obec], v této věci není účtován ani úkon, a navíc ani nespadá pod úkony právní pomoci podle advokátního tarifu, tudíž nelze přiznat cestovné. Dne [datum] a dne [datum] účtován úkon za konzultace [obec], tyto úkony nebyly sjednány účelnými, neodpovídají advokátnímu tarifu, nelze účtovat cestovné Úkon návrh na doplnění dokazování nebyl soudem shledán jako úkon dle advokátního tarifu. Dne [datum], [datum] bylo účtováno nahlížení do spisu KS [obec], v daném případě není účtován úkon, který zná advokátní tarif, tudíž nemůže být shledáno účelným účtovat cestovné.

24. Žalobkyně uplatnila náklady na obhajobu uhrazené [příjmení] [příjmení] & [anonymizováno] & [právnická osoba] ve výši 84 794 Kč, které představují rozdíl mezi sazbou upravenou v advokátním tarifu a sazbou účtovanou uvedenou advokátní kanceláří. Žalobkyně tyto částky skutečně zaplatila, což doložila doklady o úhradě. Soud k tomu odkazuje na již uvedené, tedy že podle zákona č. 82/1998 Sb. lze uhradit nikoli skutečné náklady vynaložené na obhajobu v trestní věci, ale náklady, které jsou limitovány vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., což je zřejmé ze samotného odkazu § 31 zákona č. 82/1998 Sb.

25. Žalobkyně doplnila náklady na cestovné Mgr. [jméno] [příjmení] dne [datum] a [datum] k nahlížení do spisu a dne [datum] na hlavní líčení Krajského soudu v Brně, kdy Mgr. [anonymizováno] z advokátní kanceláře [příjmení] [příjmení] & [anonymizováno] & [právnická osoba] bydlí v [obec] a sídlo AK je v [obec] Náklady cestovného dne [datum] byly účtovány [obec] - [obec] a zpět ve výši 481 Kč za cestovné [značka automobilu] celkem 80 km sazbě 6,02 Kč na km (vyhl. č. 232/2018 Sb., o cestovních náhradách). Soud shledal tyto náklady cestovného při účelnými stejně jako 4 půlhodiny ztráty času po 100 Kč za cestu k jednání (§14 odst. 3 advokátního tarifu) a přiznal ve výši 881 Kč. Zbylé náklady související s nahlížením do spisu nebyly shledány účelným úkonem, neboť tyto lze uznat jen při skončení přípravného řízení.

26. Žalobkyně uplatnila jako další náklady na úhradu majetkové újmy náklady za vypracování znaleckého posudku zpracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] ve výši 21 000 Kč, jejichž úhradu doložila fakturou [číslo] uhrazenou společně s dalšími náklady kanceláří [příjmení] [příjmení] & [anonymizováno] & [právnická osoba]. Soud tyto neshledal účelnými, neboť v řízení bylo prokázáno, že tento znalecký posudek nebyl čten jako důkaz při veřejném zasedání Vrchního soudu v Olomouci dne 22. 3. 2017, kde byl předložen, avšak usnesením senátu byly návrhy obžalované [jméno řešitele] na doplnění dokazování zamítnuty jako nadbytečné (protokol o veřejném zasedání Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2017 sp. zn. 5 To 91/2016). b) náhrada majetkové újmy za ušlou mzdu 27. Žalobkyně dále uplatnila náhradu majetkové újmy představující ušlou mzdu, která jí vznikla v souvislosti s nezákonným rozhodnutím dle § 7 odst. 1 a § 8 zákona č. 82/1998 Sb. Nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 a § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb.. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro přiznání pro uplatnění nároku na náhrady škody soudu.

28. Žalobkyně požadovala ušlý zisk ve výši 305 870 Kč za přeřazení z kontrolního oddělení na oddělení registrační v době od 1. 1. 2013 do 29. 7. 2020 s tím, že od 1. 10. 2013 do 1. 11. 2015 měla měsíčně vypláceno o 3 548 Kč hrubého měsíčně méně a od 1. 11. 2015 do 29. 7. 2020 o 3 810 Kč hrubého měsíčně méně, což tedy znamená 25 měsíců x 3 548 Kč a 57 měsíců x 3 810 Kč. Zaměstnavatel žalobkyni refundoval nároky plynoucí z pozastavení služebního poměru, jelikož od 20. 10. 2015 do 29. 7. 2020 byla postavena mimo službu, a to ve výši 224 949 Kč.

29. Žalobkyně k prokázání svého nároku označila listinné důkazy a svědeckou výpověď Ing. [jméno] [příjmení], z níž bylo zjištěno, že žalobkyně byla od [datum] zařazena dle katalogu [datum] jako referent finanční správy a daňové správy, kdy popisem její práce bylo provádění specializovaných daňových kontrol nebo vytýkacích řízení u specifických subjektů, subjektů se zahraniční majetkovou účastí nebo u subjektů s majetkovou, personální nebo jinak propojenou činností (Pracovní náplň ze dne [datum]). Žalobkyni byla přiznána v souladu s § 6 Nařízení č. 504/2006 Sb. o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě 10. platová třída 8. platového stupně s měsíčním platem celkem 18 293 Kč (Platový výměr ze dne [datum]). Od 2. 10. 2013 byla žalobkyně zařazena na povolání dle katalogu 2.10.08 referent finanční správy, s popisem práce samostatné zajišťování odborných agend v rámci správy jednotlivých druhů daní nebo fázi správy daní (Pracovní náplň ze dne [datum]). Žalobkyně byla zařazena do 8. platové třídy 9. platového stupně a měsíční plat činil 14 745 Kč (Platový výměr ze dne 1. 10. 2013). Rozhodnutím o přijetí do služebního poměru a zařazení na služební místo se dne 15. 10. 2015 byla žalobkyně podle § 23 odst. 1 zákona o státní službě zařazena na služební místo v oboru daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění jako odborný asistent (Rozhodnutí ze dne 16. 10. 2015).

30. Rozhodnutím o zproštění výkonu služby ze dne 16. 10. 2015 byla podle ustanovení § 48 odst. 1 zákona o státní služby zproštěna s účinností od 20. 10. 2015 účastníka řízení výkonu služby. V odůvodnění se uvádí, že přípisem ze dne 21. 5. 2015, č. j. 6 KZV 44/2013-330 byl služební orgán vyrozuměn ze strany Krajského [anonymizována dvě slova] v [obec], pobočka ve [obec] o podání obžaloby mj. na žalobkyni, jelikož do současné doby nebyl služební orgán informován ze strany orgánů činných v trestním řízení o skončení trestního řízení, má služební orgán zato, že trestní řízení nadále pokračuje (Rozhodnutí ze dne 16. 10. 2015). Rozhodnutím o platu ze dne 1. 11. 2015 byl určen platový tarif žalobkyni od tohoto data měsíčně ve výši 16 838 Kč, který tvoří platový tarif ve výši 14 663 Kč, osobní příplatek ve výši 1 800 Kč a zvláštní příplatek ve výši 375 Kč (Rozhodnutí o platu ze dne 1. 11. 2015).

31. Ze záznamu o jednání na [stát. instituce] ve Zlíně dne 25. 9. 2013 sepsaného Ing. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že dne 25. 9. 2013 v odpoledních hodinách [stát. instituce] umožnila jednání s [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně], kterých se zúčastnil ředitel samostatného odboru řízení rizik při správě daní Ing. [příjmení]. Pracovnicím bylo navrženo v souvislosti se vzniklou situací buď rozvázání pracovního poměru dohodou k [datum] anebo vzhledem k probíhajícímu šetření na základě informací z dosavadního řízení budou převedeny na jinou práci. Tento postup zvolila i [celé jméno žalobkyně] (záznam ze dne [datum]).

32. Ing. [jméno] [příjmení], slyšen jako svědek, potvrdil, že na základě ověřování nadměrných odpočtů [právnická osoba] následovala finanční kontrola a na jaře 2013 byl informován generálním ředitelem Ing. [příjmení] o nasazení operativní techniky, jelikož byla oznámena údajná korupce zaměstnankyň. Byl informován den předem o policejním zásahu a byl ho také přítomen. Došlo k zadržení osob s tím, že situace byla řešena s Ing. [příjmení], ředitelem odboru řízení rizik generálního finanční úřadu v [obec]. Jednoznačně zaznělo, že dané pracovnice nemůžou zůstat na odboru kontroly a po nabídnutí dvou řešení, buď ukončení pracovního poměru dohodou nebo přeložení na jiné pracoviště, si žalobkyně vybrala přeřazení na registrační oddělení. U pracovnic Ing. [příjmení], [jméno] [příjmení] byla uzavřena dohoda o ukončení pracovního poměru. U žalobkyni bylo rozhodující, aby nepřicházela do styku se spisy daňových subjektů, proto byla na podatelně. Pokud byla žalobkyni vyplacena částka 224 939 Kč, jednalo se o refundaci za postavení žalobkyně mimo služební poměr na základě rozhodnutí [anonymizována dvě slova] v [obec].

33. Soud má z provedených důkazů za prokázané, že v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo v příčinné souvislosti k přeřazení žalobkyně z pracovního místa referentky kontroly na referentku na podatelně, s čímž bylo spojeno i přeřazení do odlišné platové třídy, která měla za následek snížení reálného příjmu. Soud tudíž shledal žalobní nárok důvodný za 25 měsíců snížením mzdy o 3 548 Kč v období od 1. 10. 2013 do 1. 11. 2015 ve výši 88 700 Kč a za 56 měsíců po 3 810 Kč od 1. 11. 2015 do 10. 6. 2020, kdy bylo pravomocně ukončeno trestní stíhání zproštění žalobkyně ve výši 213 360 Kč. Soud přiznal žalobkyni náhradu majetkové škody za snížení mzdy v souvislosti s přeřazením na méně placenou práci v důsledku trestního stíhání ve výši 303 330 Kč. Soud shledal nárok nedůvodný za dobu od 11. 6. 2020, kdy již bylo pravomocným rozhodnutí o zproštěn žalobkyně, až do požadovaného 1. 7. 2020 ve výši 2 540 Kč a v tomto rozsahu žalobu zamítl. c) nemajetková újma za omezení osobní svobody 34. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytne se podle tohoto zákona teď přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

35. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytuje v penězích, jestliže se nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

36. Žalobkyně byla zadržena dne [datum] v 9 hod. a propuštěna dne [datum] v 16.30 hod., celkem tedy 31,5 hod byla nedůvodně omezena její osobní svoboda.

37. Žalobkyně byla uspokojena ze strany žalované uhrazením zadostiučinění ve výši 2 x 1 000 Kč za každý den omezení svobody, celkem tedy 2 000 Kč. Soud její nárok dál na zvýšení o 500 Kč za každý den zadržení neshledal důvodným, neboť nebyly tvrzení ani prokázání žádné mimořádné důvody, které by odůvodňovaly zvýšení nad částku přiznanou v souladu s judikaturou. d) nemajetková újma způsobená neoprávněným trestním stíháním 38. Žalobkyně se domáhá zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním. Žalobkyně se původně domáhala částky 5 000 000 Kč s tím, že částka 170 000 Kč byla žalobkyní žalovanou již přiznána před zahájením řízení. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět, po poučení soudu v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí co do částky 4 680 000 Kč a trvala na zaplacení částky nad rámec již vyplacené ve výši 150 000 Kč.

39. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 265/2012, sp. zn. 28 Cdo 70/2009 stát odpovídá i za škodu způsobenou zahájením a vedením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, ačkoliv zákon tento zákon výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, kterou je odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím dle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., za nějž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se správnost postupu orgánů činných v trestním řízení, jelikož nejde o nesprávný úřední postup, ale rozhodující je výsledek trestního stíhání. Stát za škodu či nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním v takovém případě neodpovídá, pouze tehdy, způsobí-li si poškozený trestní stíhání sám. Náhrada nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním směruje k odškodnění následků trestního stíhání v celkové integritě poškozeného. Jednotlivé újmy je třeba důsledně odlišitm aby nedošlo k duplicitnímu odškodnění téhož.

40. Žalobkyně byla trestně stíhána a nikoli pravomocně odsouzena, vznikl jí tedy nárok i na odškodnění újmy způsobené trestním stíháním. Podle ustálené judikatury se při posouzení výše zadostiučinění v penězích za trestní stíhání v případě, že neskončilo odsuzujícím rozsudkem, vychází z obdobných kritérií jako v případě odškodňování nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím o vazbě, tedy rozhodující je povaha trestní věci, délka soudního řízení, následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozeného a okolnosti, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Okolnostmi, za nichž k nemajetkové újmě došlo, jsou okolnosti zahájení trestního stíhaní, důvody pro jeho zastavení, případně další okolnosti, které trestní stíhání provázely, ať již na straně obviněné či orgánů činných v trestním řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 a sp. zn. 30 Cdo 4280/2011).

41. Trestní stíhání bylo vůči žalobkyni vedeno od 25. 9. 2013 do 10. 6. 2020, tedy 81 měsíců a 15 dnů. Žalobkyně byla osoba bezúhonná, která nebyla nikdy trestně stíhána. Žalobkyně pracovala jako referentka finančního úřadu a trestní stíhání vůči ní bylo zahájeno společně s jejími dalšími spolupracovnicemi a pro dva trestné činy, a to trestní čin zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku formou spolupachatelství a pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku formou spolupachatelství. Žalobkyně byla nejprve uznána vinou oběma trestnými činy a uložen jí byl trest odnětí svobody v délce 7 let se zařazením do věznice s ostrahou a zákaz činnosti v trvání 8 let rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně č. j. 68 T 6/2015-7087 ze dne 1. 6. 2018. Až následně po zrušovacím výroku usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 12. 2018, č. j. 5 To 64/2018-7276 byla rozsudkem soudu I. stupně Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 9. 9. 2019, č. j. 68 T 6/2015-7416 uznána vinnou tím, že jako úřední osoba při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmařila splnění důležitého úkolu a takovým činem způsobila škodu velkého rozsahu trestným činem maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 odst. 1, odst. 3 písm. a trestního zákona, za což jí byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání 1 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let a zákaz činnosti ve výši 3 let. Pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně byla žalobkyně odsouzena dne [datum] a následně zproštěna [datum]. Od roku 2018, poté co byl již pravomocně odsouzen obžalovaný [jméno] [příjmení], následně rovněž odsouzen pro křivé obvinění, bylo trestní stíhání vedeno již pro jiný skutek nedbalostního charakteru. Jak vyplývá z odůvodnění Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum] stejně jako z rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] ze dne [datum]. Zproštění žalované bylo odůvodněno nedbalostním jednáním celé pracovní skupiny včetně jejich nadřízených, kterým nedůsledným přístupem nezabránili neoprávněnému prospěchu daňového subjektu [příjmení] a příčinné souvislosti s tím vznikem škody státu přesahující 20 mil. Kč. Jednání žalované bylo hodnoceno jako nevědomostní nedbalost, kdy soud v souladu s aplikací § 12 odst. 2 trestního zákoníku konstatoval, že obžalovaná byla skutečně po zahájení trestního řízení převedena za použití příslušných pracovněprávních předpisů a pracovního řádu finančního úřadu na jiné méně exponované a méně placené pracovní místo.

42. Žalobkyně byla stíhána nejprve pro trestný čin s trestní sazbou až 12 let, následně s trestní sazbou do 5 let. Trestní stíhání trvalo 6 let a 8 měsíců. Žalobkyně nebyla stíhána vazebně. Není pochyb o tom, že stejně jako každé trestní stíhání, zasáhlo do jejího osobního i pracovního života. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], manžela žalobkyně, bylo zjištěno, že žalobkyně požívala důvěry jak rodiny, tak svých blízkých a přátel a tuto podporu ani při trestním stíhání neztratila. Žalobkyně nebyla psychicky schopná zajišťovat veškerý chod rodiny, proto jí v této situaci aktivně pomáhal. Syn žalobkyně trpí mentálním postižením, vyžaduje náročnou péči, nicméně průběh trestního stíhání nevnímal. Dcera žalobkyně měla problémy s anorexií, které se však projevily již předtím. Rodina žila 7 let ve stresech s ohledem na délku soudního řízení a změny soudního rozhodnutí. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi zdůraznila, že ztratila důvěru ve spravedlnost, soudní ochranu a přestala věřit tomu, že ji ochrání. Trestní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Kdyby bylo dokazování vedeno poctivěji, měla by důvěru v policii a v soud. Chtěla se původně vrátit na kontrolní oddělení, nebyla však psychicky schopna, proto zůstala na registru, kam byla přeřazena. Před zahájením trestního stíhání se setkala s výhrůžkami majitele firmy [příjmení], o čemž informovala své nadřízené. Měla problémy se spánkem, s tlakem, lékařskou pomoc však nevyhledala. Používala přírodní medikamenty na zklidnění. Vrátila se ke svému zlozvyku kouření. Zažívala obrovský strach a paniku. Ubíhal jí běžný život a čas s rodinou.

43. Při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází soudy z judikatury Nejvyššího soud v ČR, která stanoví základní kritéria pro srovnání případů a určování výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2021 je třeba zabývat se povahou trestní věci, délkou trestního řízení, a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozen= osoby. Soud není oprávněn přezkoumávat správnost procesního postupu a rozhodování v trestní věci, neboť není nadán pravomocí věcného přezkumu.

44. Žalobkyně tvrdila, že do její osobnostní sféry zasáhla medializace případu. Doložila novinové články, které měly souvislost s jejím trestním stíháním, zejména v regionálním tisku, a to články v týdeníku [anonymizováno] a celostátní komentáře v [webová adresa] a články [webová adresa] a internetových serverů. V daném případě lze poukázat na to, že informování bylo obecného charakteru o průběhu trestního stíhání ve věci daňové podvodu a poskytnutí úplatku a vždy se soustřeďovalo na informaci o obsahu toho kterého rozhodnutí. Lze nicméně konstatovat, že se jednalo o ojedinělou kauzu krajského formátu a podvody na daních, případně úplatky pracovníků finančního úřadu vyvolávají zájem veřejnosti, a tudíž i společenské odsouzení.

45. Dle ustálené judikatury však jde k tíži státu ve smyslu § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. také mediální vyjadřování orgánů činných v trestním řízení, která umocňují újmu obviněného, komentující jeho domnělou trestnou činnost včetně rozsahu způsobu projevení, dokonce způsobem, který výslovně nebo nepřímo vede k porušení presumpci neviny. Takové vyjádření ze strany orgánů činných v trestním řízení, která by mohla jít k tíži státu a měla vliv na zvýšené odškodnění, však v provedeném dokazování zjištěna nebyla. Medializace případu je jen důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, nelze přičítat státu k tíži, že princip neviny byl narušen sdělovacími prostředky, či že jimi byl narušen ve značné míře (např. Pracovnice finančního úřadu pochybili, [příjmení], úřednice i [příjmení] si vyslechly tresty za korupci, Soud k úřednicím: Nemohl jím být uložen nižší trest). Zde totiž dochází k přetržení příčinné souvislosti mezi vedením trestního stíhání žalobkyní a skutečností, která újmu zakládá či zvyšuje (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4280/11, sp. zn. 30 Cdo 3879/2012, sp. zn. 30 Cdo 1141/2018).

46. Soud provedl srovnání při stanovení formy a výše zadostiučinění, kdy vycházel z povahy trestního řízení, z délky trestního řízení a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené. [příjmení] případné výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou o spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by z hlediska obecné slušnosti poškozenému se satisfakce skutečně mělo dostat (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Žalovaná se ve svém stanovisku zaslaného žalobkyní ze dne [datum] výslovně omluvila za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení. Nad rámec této omluvy uhradila žalované částku 170 000 Kč.

47. Soud při srovnání vycházel z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 23 C 135/2013 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 29/18-307, v němž se věc týkala policisty s délkou trestního stíhání 7 let 7 měsíců s právní kvalifikací zneužívání pravomocí veřejného činitele a krácení daně se sazbou až 12 let, kdy tento byl vazebně omezen na svobodě a následně měl dohled probační a mediační služby. Za zproštění mu bylo vyplaceno odškodnění ve výši 260 000 Kč.

48. Dalším případem adekvátním pro srovnání byla věc souzená Obvodním soudem pro Prahu 2 sp. zn. 14 C 256/2018, kdy žalobce požadoval zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání za zvlášť závažný zločin vydírání. Dvakrát byl uznán vinným, uložen mu nepodmíněný trest 5 let a nakonec byl obžaloby zproštěn. Trestní stíhání trvalo 2,5 roku, 3 měsíce byl stíhán vazebně. Případ byl medializován, protože žalobce pracoval v bankovnictví a přišel o svoji profesní reputaci. Zadostiučinění bylo shledáno přiměřením ve výši 105 000 Kč.

49. Ve věci souzené u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 10 C 143/2016 bylo přiznáno zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním ve výši 320 000 Kč do té doby netrestané osoby stíhané za vydírání, znásilněné a týrání spolužijící osoby 4 roky a 7 měsíců, z toho 90 dnů vazebně s trestem 2 až 8 let. Rozsudek byl následně zrušen, obžaloby byl zproštěn. Žalobce má psychické problémy, osobnostně se změnil, rezignoval na svůj dosavadní život, ztratil kontakt s dcerou a adekvátní náhrada byla ve výši 320 000 Kč.

50. Na základě srovnání popsaných případů lze uzavřít, že soudní praxe považuje dopady do osobnostní sféry práv poškozeného způsobené trestním stíháním za trestní čin takové závažnosti, že nad rámec omluvy lze požadovat odškodnění i finanční. Délkou trestního řízení, průběhem a závažností je nejblíže případ Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 23 C 135/2013, nicméně v této věci je třeba zdůraznit, že žalobkyně nebyla stíhána vazebně, zůstal jí zachován jak kontakt s rodinou, tak pracovní zařazení, byť byla přeřazena na méně významnou a hůře placenou práci. Je na místě zdůraznit, že žádná finanční částka nemůže nahradit žalobkyni 7 let život prožitých ve strachu a stresu a není adekvátním za náhradu vnitřního utrpení i ztráty kontaktu s rodinou, který žalovaná prožívala. Nicméně soud v této věci je vázán srovnáváním a posuzováním uvedených kritérii, a proto shledal částku vyplacenou žalobkyni ve výši 170 000 Kč částkou adekvátní. e) nemajetková újma za průtahy v řízení.

51. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou neoprávněným úředním postupem, nesprávným úředním postupem je taky porušení povinností učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkon nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinností učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

52. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případě, kdy nemajetková újma vznikla neoprávněným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

53. Žalobkyně požadovala náhradu za nepřiměřenou délku řízení ve výši 120 000 Kč, kdy žalovaná uspokojila její nárok co do částky 59 500 Kč. Žalobkyně požadovala úhradu rozdílu ve výši 65 500 Kč s tím, že za první dva roky trvání trestního řízení požaduje náhradu 10 000 Kč a za dalších pět let 20 000 Kč ročně. Žalovaná shledala adekvátním úhradu za první dva roky 7 500 Kč ročně a za dalších pět let 15 000 Kč ročně, sníženou o 30 % za složitost případu.

54. Soud postupoval při posuzování nároku v souladu se stanoviskem občanskoprávního obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a zabýval se otázkou, zda trestní řízení bylo skutečně nepřiměřeně dlouhé v porovnání s délkou řízení, kterou by bylo možno v daném případě očekávat vzhledem ke složitosti věcí po právní a skutkové stránce. V trestním řízení jsou orgány činné v trestním řízení povinny postupovat urychleně, bez zbytečného odkladu, přičemž s největším urychlením je třeba projednávat věci vazební (§ 2 odst. 3 trestního řádu). S důrazem kladeným na rychlost, ale současně při respektování povinnosti objasnit všechny rozhodné skutečnosti ve prospěch i neprospěch obviněných, dospěl soud k závěru, že vzhledem ke čtyřem obviněným, počtem skutků a složitosti věci v hospodářské kriminalitě, vyřízení trvalo kratší dobu než 7 a 8 měsíců. K délce soudního řízení přispěl, tzv. soudní ping-pong, kdy ve věci bylo rozhodnuto čtyřikrát soudem I. stupně a třikrát soudem odvolacím. Trestní stíhání pro dva trestní činy žalované byly pravomocně skončeny již po 5 letech od vznesení obvinění a pro jiný skutek byla následně uznána vinnou v roce 2019 a v roce 2020 zproštěna. Trestní řízení je tedy ovlivněno vznesením křivého obvinění ze strany obžalovaného [příjmení], který byl paralelně uznán vinným jak trestním činem, pro který byl obviněn, tak následně trestním činem křivého obvinění.

55. Dle stanoviska sp. zn. Cpjn 206/2010 soud vychází z vyvratitelné právní domněnky, že morální újma způsobená neúměrně dlouhotrvajícím stavem nejistoty během soudního řízení vzniká, aniž by to žalobce musel prokazovat. Lze současně přisvědčit, že k vzhledem významu trestního řízení pro žalobce, nepostačuje satisfakce v podobě konstatování porušování práva. Výše základní částky při určení zadostiučinění v penězích v souladu se stanoviskem byla stanovena v rozmezí 15 – 20 000 Kč ročně. Při stanovení základní částky má soud dle stanoviska přihlédnout k celkové době řízení. [ulice] hranice stanoveného rozpětí se tak budou blížit extrémně dlouhá řízení. V projednávaném případě soud dospěl k závěru, že trestní řízení neskončilo v extrémně dlouhé době s ohledem na složitost případu a na počet obžalovaných, přesto doba jeho trvání nebyla přiměřená. Soud proto stanovil základní částku za první dva roky trvání trestního řízení po 10 000 Kč a za následujících pět let 15 000 Kč ročně.

56. Soud neshledal důvodným zvyšovat ani dle kritérií § 31a zákona č. 82/1998 Sb., kdy zejména přihlédl k tomu, že zprošťující rozsudek vůči žalobkyni za trestné činy, pro něž byla vznesena obhajoba, byl již vynesen 1. 6. 2018.

57. Soud zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni jako náhradu majetkové újmy částku 304 211 Kč, přičemž stanovil lhůtu k zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku, jelikož bude hrazena ze státních prostředků. Žaloba byla v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení náhrady majetkové újmy ve výši 255 913 Kč a nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč, zamítnuta.

58. Při úvaze o náhradě nákladů řízení, se soud řídil úvahou, že žalobkyně v řízení uplatnila celkem čtyři nároky, dva na náhradu majetkové újmy a dva na náhradu nemajetkové újmy, přičemž pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení bylo třeba posoudit úspěch a neúspěch účastníka pro každý z těchto nároků samostatně.

59. Žalobkyně požadovala náhradu majetkové újmy za náklady obhajoby celkem ve výši 275 254 Kč včetně úhrady znaleckého posudku s tím, že přiznány byly náklady a uhrazeny ve výši 119 879 Kč, částka 881 Kč byla přiznána rozsudkem a neúspěch byl co do částky 154 394 Kč.

60. Žalobkyně nárokovala majetkovou újmu za ušlý zisk ve výši celkem 305 870 Kč, z čehož jí bylo přiznáno 303 330 Kč a zamítnuto co do 2 540 Kč.

61. Žalobkyně požalovala nemajetkovou újmu způsobenou neoprávněným trestním stíháním za omezení osobní svobody ve výši 3 000 Kč, přiznáno, uhrazeno žalovanou bylo 2 000 Kč, zamítnuto bylo co do částky 1 000 Kč a dále nemajetkovou újmu za neoprávněné trestní stíhání po částečném zpětvzetí celkem 320 000 Kč, z toho přiznáno a zaplaceno bylo 170 000 Kč a žaloba zamítnuto co do 150 000 Kč.

62. Žalobkyně se domáhala přiznání nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, kdy požadovala 120 000 Kč, přiznáno bylo 59 500 Kč a uhrazeno žalovanou, zamítnuto pak do 60 500 Kč.

63. S odkazem na § 146 odst. 2 věta 1. o. s. ř. žalobkyně vzala žalobu v části zpět, jelikož jí žalovaná poskytla plnění jí požadované a procesně tak zavinila výsledek v této části zastavení řízení. Soud proto zahrnul tuto částku do poměru úspěchu a neúspěchu, kdy nejen majetkový prospěch považoval za 100 % žalované částky s ohledem na částečné zpětvzetí žalobkyní před zahájením řízení (§ 142 odst. 3 o. s. ř.).

64. Žalobkyně tak uspěla celkem v částce 655 690 Kč, což je 64 % z původně žalované částky 1 024 124 Kč. Žaloba byla zamítnuta co do částky 369 315 Kč a neúspěch žalované byl tak 36 %. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak v poměru úspěchu a neúspěchu (64 – 36 %) má žalobkyně nárok na náklady řízení v rozsahu 28 %.

65. U náhrady majetkové újmy je tarifní hodnotou pro určení výše odměny advokáta žalovaná částka (§ 8 odst. 1 advokátní tarif). V případě zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou výkonem veřejné moci je tarifní hodnota 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu podle rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, přičemž odměna advokáta je určena součtem odměn dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu. V případě majetkové újmy součet částek 275 254 Kč a 305 870 Kč, tedy 571 124 Kč činí odměna za jeden úkon právní služby dle §7 bod 6 advokátního tarifu 10 620 Kč. V případě zadostiučinění za nemajetkovou újmu činí odměna 3 100 Kč (§9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu), celkem tedy v součtu 13 720 Kč za úkon.

66. Žalobkyni vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč a náklady právního zastoupení za 8 úkonů právní pomoci, a to příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění, částečné zpětvzetí, účast u jednání 19. 5. 2022, 28. 6. 2022 přesahující 2 hod a 6. 9. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif).

67. Žalobkyni vznikl nárok na náhradu hotových výdajů za 8 úkonů po 300 Kč dle § 13 odst.4 advokátního tarifu a cestovné za [obec] – [obec] a zpět ke třem soudním jednáním (19.5, 28.6, 6.9.2022) celkem 3 x 70 km při průměrné spotřebě 5,5 l /100 km, náhradě pohonných hmot dle vyhl. č. 116/2022 Sb. celkem 3 x 510 Kč a náhrada za ztrátu času k soudnímu jednání 3 x dvě půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 4 advokátního tarifu a dle § 138 o. s. ř. 21 % DPH ve výši 24 000 Kč.

68. Soud neshledal důvodnými účtování úkonů právní pomoci za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu, která nebyla doložena a následovala po částečném zpětvzetí, aniž by došlo k nějakému procesní změně postavení účastníků a dále úkon doplnění tvrzení žaloby ze dne [datum], které měla být již uvedena v žalobě. Neobsahuje-li žaloba všechny rozhodné skutečnosti, a ty to žalobce doplňuje k výzvě soudu, nemůže tato okolnost vést k navyšování nákladů uhrazených neúspěšnou stranou sporu.

69. Náklady řízení ve výši 38 721Kč (28% z částky 138 290Kč) byla žalovaná zavázána nahradit žalobkyni částku k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 179 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě delší než zákonné, a to lhůtě 15 denní vzhledem k tomu, že plnění bude poskytnuto ze státního rozpočtu.