28 C 180/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní JUDr. Evou Bučkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 27 501 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 13 501 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 501 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 501 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 27 501 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 501 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do sjednané výše a žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s poplatkem za čerpání úvěru, s úrokem ve výši 20 % měsíčně a dalšími poplatky v minimálních splátkách ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Žalovaná částka 27 501 Kč je složena z dlužné jistiny ve výši 15 200 Kč, z poplatku za čerpání úvěru ve výši 3 040 Kč, z úroků ve výši 10 098 Kč, z účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, to vše poníženo o úhradu ve výši 1 200 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil i přes předžalobní upomínku ze dne [datum].

2. Žalobkyně i žalovaná vyslovily souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, když soud shledal dle § 115a o. s. ř., že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná si ujednaly dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do celkové výše úvěrového limitu 50 000 Kč a žalovaná byla oprávněna čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového limitu, a to i opakovaně. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce, počínaje prvním kalendářním měsícem, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků. Výše minimální splátky úvěru činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky úvěru činí 300 Kč. Dle článku 4.1 smlouvy je částka dlužná k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce tvořena součtem jistiny úvěru, poplatkem za čerpání úvěru a případným úrokem, úrokem z prodlení a smluvní pokutou. Žalovaná se dále zavázala za čerpání úvěru zaplatit poplatek ve výši 20 % z čerpané jistiny, který se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny. V případě, že bude žalovaná v prodlení se splácením dluhu či jeho části delším než 2 měsíce, stává se bez dalšího celý dluh splatným. V případě, že se stane celý dluh splatným, je žalovaná povinen uhradit úrok z peněžních prostředků ve výši 8 % ročně místo sjednaného úroku 20 % měsíčně. V případě prodlení Klienta se splacením dluhu či jeho části může žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý měsíc prodlení Klienta (smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]). Žalobkyně ověřila totožnost žalované z občanského průkazu (kopie občanského průkazu). Při ověření úvěruschopnosti vyšla z údajů sdělených žalovanou, podle nichž čistý příjem činil 25 500 Kč. Žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, náklady celkem činí 5 000 Kč (výpis ze systému žalobkyně na č. l. 46). Z výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaná pracuje u [právnická osoba] s. r. o. a její čistý příjem v měsíci březnu 2021 činil 23 493 Kč a v měsíc dubnu 2021 činil 26 557 Kč (výplatní páska 3/ 2021, výplatní páska 4/ 2021). Žalobkyně poskytla na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovanou, dne [datum] částku 5 000 Kč, dne [datum] částku 5 000 Kč, dne [datum] částku 2 500 Kč a dne [datum] částku 2 700 Kč (výpisy z účtu žalobkyně).

4. Dne [datum] vyúčtovala žalobkyně žalované k úhradě částku 6 000 Kč zahrnující čerpanou jistinu ve výši 5 000 Kč a poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč s tím, že minimální splátka za aktuální období splatná dne [datum] činí 1 200 Kč, celková částka k úhradě činí 1 200 Kč (výpis na č. l. 31). Dne [datum] vyúčtovala žalobkyně žalované k úhradě částku 17 400 Kč zahrnující dlužnou částku z minulého období ve výši 6 000 Kč poníženou o platbu ze strany žalovaného ve výši 1 200 Kč, čerpanou jistinu ve výši 10 200 Kč a poplatek za čerpání ve výši 2 040 Kč, minimální splátka za aktuální období splatná dne [datum] činí 3 408 Kč, celková částka k úhradě činí 3 408 Kč (výpis na č. l. 32). Dne [datum] vyúčtovala žalobkyně žalované k úhradě částku 18 018 Kč zahrnující dlužnou částku z minulého období ve výši 17 040 Kč, úrok za minulé období činí 978 Kč. Minimální splátka za aktuální období splatná dne [datum] činí 3 604 Kč, splátka po splatnosti činí 3 408 Kč, vynaložené náklady činí 121 Kč a celková částka k úhradě činí 7 133 Kč (výpis na č. l. 33). Dne [datum] vyúčtovala žalobkyně žalované k úhradě částku 21 836 Kč zahrnující dlužnou částku z minulého období ve výši 18 139 Kč, úrok za minulé období činí 3 697 Kč. Minimální splátka za aktuální období splatná dne [datum] činí 4 367 Kč, splátka po splatnosti činí 7 133 Kč, vynaložené náklady činí 121 Kč a celková částka k úhradě činí 11 621 Kč (výpis z revolvingového úvěru). Dne [datum] vyúčtovala žalobkyně žalované k úhradě částku 26 288 Kč zahrnující dlužnou částku z minulého období ve výši 21 957 Kč, úrok za minulé období činí 4 331 Kč. Minimální splátka za aktuální období splatná dne [datum] činí 5 258 Kč, splátka po splatnosti činí 11 621 Kč, vynaložené náklady činí 121 Kč a celková částka k úhradě činí 17 000 Kč (výpis z revolvingového úvěru). Dne [datum] vyúčtovala žalobkyně žalované k úhradě částku 26 768 Kč zahrnující dlužnou částku z minulého období ve výši 26 409 Kč, úrok za minulé období činí 359 Kč. Minimální splátka za aktuální období splatná dne [datum] činí 5 354 Kč, splátka po splatnosti činí 17 000 Kč, celková částka k úhradě činí 22 354 Kč (výpis z revolvingového úvěru). Dne [datum] vyúčtovala žalobkyně žalované k úhradě částku 27 132 Kč zahrnující dlužnou částku z minulého období ve výši 26 768 Kč, úrok za minulé období činí 364 Kč. Minimální splátka za aktuální období splatná dne [datum] činí 4 778 Kč, splátka po splatnosti činí 22 354 Kč, celková částka k úhradě činí 27 132 Kč (výpis z revolvingového úvěru). Dne [datum] vyúčtovala žalobkyně žalované k úhradě částku 27 501 Kč zahrnující dlužnou částku z minulého období ve výši 27 132 Kč, úrok za minulé období činí 369 Kč. Minimální splátka za aktuální období splatná dne [datum] činí 369 Kč, splátka po splatnosti činí 27 132 Kč, celková částka k úhradě činí 27 501 Kč ( (výpis z revolvingového úvěru). Výzvou k úhradě – předžalobní upomínkou ze dne [datum], která byla odeslána dne [datum], vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 34 407 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 27 501 Kč, z úroku z prodlení ve výši 807 Kč a znáhrady nákladů právního zastoupení do [datum] s upozorněním na uplatnění pohledávky soudní cestou (výzva k úhradě ze dne [datum], podací arch ze dne [datum]).

5. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná coby úvěrovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 20 % poskytnuté částky, s úrokem ve výši 20 % měsíčně a dalšími poplatky, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/5 z celkové dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky úvěru činí 300 Kč.

6. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že dle údajů sdělených žalovanou činil její čistý příjem 25 500 Kč a náklady činily 3 000 Kč. K tomu dodala, že výše příjmů není vyšší než průměrná hrubá měsíční mzda či medián mezd, navíc z výplatních pásek vyplývá, že čistá mzda činí 23 809 Kč. Pokud jde o výdaje žalovaného, zde vycházela žalobkyně z údajů Českého statistického úřadu, podle něhož průměrná měsíční výše výdajů na člena průměrné české domácnosti činí 125 947 Kč (10 500 Kč měsíčně), která převyšovala tvrzenou výši nákladů žalovaného, a proto právě s touto částkou žalobkyně pracovala. K nákladům žalobkyně dále připočetla pravidelnou výši splátek ve výši 1 200 Kč. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany žalobkyně se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), žalobkyně, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě podle přesvědčení soudu splněno nebylo.

7. Je sice pravdou, že žalovaná předložila žalobkyni výplatní pásku za měsíc 3/ 2021, podle níž činil čistý příjem 23 493 Kč a za měsíc 4/ 2021 činil 26 557 Kč. Zásadní pochybení však lze spatřovat v tom, že žalobkyně fakticky nijak nezjišťovala ani neověřovala výdaje žalované, například požadavkem na předložení výpisu z účtu, nájemní smlouvy či inkasa, kdy se čistě spolehla na údaje sdělené žalovanou; tyto údaje si žalobkyně měla porovnat s hodnotou 125 947 Kč ročně (10 500 Kč měsíčně), která má dle statistiky Českého statistického úřadu odpovídat průměrné výši výdajů na člena průměrné české domácnosti; žalobkyně nicméně pomíjí, že tato hodnota se týkala roku 2016. Za pochybení lze rovněž považovat skutečnost, že žalobkyně sice tvrdila, ničím však nedoložila, že prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. [příjmení], NRKI, BRKI), čímž by byla schopná ověřit, zdali žalovaná měla, či nikoliv jiné splátky úvěrů, zápůjček či jiných dluhů. Žalobkyně navíc nesprávně vyhodnotila náklady na úhradu pravidelné splátky ve výši 4 080 Kč, neboť dle bodu 4.1 úvěrové smlouvy činila minimální splátka úvěru 1/5 dlužné částky, což při úvěrovém limitu 50 000 Kč (bod 2.1 smlouvy) mohlo činit více než 14 000 Kč měsíčně, neboť dle bodu 4.2 smlouvy je dlužná částka tvořena nejen jistinou, ale součtem jistiny (50 000 Kč), poplatkem za čerpání úvěru (20 % z 50 000 Kč dle bodu 5.1 smlouvy) a případným úrokem (20 % z 50 000 Kč dle bodu 6.1 smlouvy), úrokem z prodlení a smluvní pokutou.

8. Uvedený postup tak nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, neboť nebyly zjišťovány a ověřovány skutečné výdaje žalované a nebyla zjišťována míra jejího zadlužení. Bez těchto informací a nezbytných podkladů nemohla být reálně vyhodnocena schopnost žalované úvěr splatit. Pouhé uvedení údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalované a k míře jejího zadlužení v daném případě nemohlo dojít.

9. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

10. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla.

11. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

12. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěru založeného smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou dlužnou částku, jakož ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení).

13. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z., spočívající v tom, že žalovaná obdržela od žalobkyně celkově částku 15 200 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (§ 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla žalobkyni celkově částku 1 200 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 14 000 Kč.

14. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

15. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 14 000 Kč nepochybně vyzvána až předžalobní výzvou ze dne [datum], v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do [datum]. Jelikož žalovaná dlužnou částku 14 000 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaná do [datum] dlužnou částku 14 000 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem [datum] do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni tak vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny také nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 11,75 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. Soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení.

17. Soud tak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení, ve zbytku co do částky 13 501 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 501 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 501 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.

18. Žalobkyně i žalovaná měly ve věci úspěch téměř ve shodném rozsahu (tj. úspěch žalobkyně 49,08 % a úspěch žalované 50,92 %) proto soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.