28 C 197/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní JUDr. Evou Bučkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 93 404 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem v kapitalizované výši [částka], s úrokem ve výši 19,84 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka], s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] zahrnující jistinu ve výši [částka] a úhradu za služby (úrok a poplatek) ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], se smluvním úrokem ve výši 19,84 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

2. Žalobkyně ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému [částka], které měl splatit spolu s úhradou za služby ve výši [částka] v 36 měsíčních splátkách ve výši [částka] nejpozději do [datum], avšak žalovaný úvěr nesplatil i přes zaslanou upomínku ze dne [datum].

3. Žalobkyně i žalovaný vyslovili souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, když soud shledal dle § 115a o. s. ř., že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úhradou za služby ve výši [částka] zahrnujícím úrok ve výši [částka] a poplatek ve výši [částka], splatit v 36 měsíčních splátkách ve výši [částka] (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Žalovaný obdržel částku [částka] dne [datum] na svůj bankovní účet (výpis z účtu za období [datum] – [datum], sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). Žalovaný zaplatil celkem částku ve výši [částka] (tvrzení žalobkyně). [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]). Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] (předžalobní upomínka ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]).

5. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr dle údajů o jeho příjmech a výdajích v předložené formulářové listině nazvané Karta zákazníka, kde byl uveden příjem žalovaného ve výši [částka] a průměrné měsíční výdaje ve výši [částka] zahrnující měsíční výdaje zákazníka [částka], splátky zápůjček [částka], výdaje na bydlení [částka] a ostatní výdaje [částka]. Jako podklady pro posouzení bonity klienta byla zaškrtnuta pracovní smlouva, výplatní pásky a bankovní výpisy. Žalovaný v Kartě zákazníka uvedl, že je svobodný, žije s rodiči a měsíčně splácí zápůjčky a úvěry ve výši [částka]. Podpisem zákaznické karty stvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů.

6. Žalobkyně předložila výplatní pásku z měsíce únor 2017, v níž byla uvedena čistá mzda ve výši [částka] včetně roční prémie ve výši [částka] (výplatní páska 2/ 2017), pracovní smlouvu uzavřenou se [právnická osoba] – systémy, s. r. o. dne [datum] s dodatkem [číslo] k pracovní smlouvě ze dne [datum], jímž se mění pracovní poměr z doby určité na dobu neurčitou (Pracovní smlouva ze dne [datum], Dodatek [číslo] k pracovní smlouvě) a výpis z centrální evidence exekucí ze dne [datum].

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Při právním hodnocení skutkového stavu má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit úvěr a poplatek v celkové částce [částka], a to v 36 měsíčních splátkách ve výši [částka].

13. Soud má za to, že nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To však právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila. Žalobkyně sama uvedla, že vycházela z informací získaných od žalovaného v Kartě zákazníka a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, a to pracovní smlouvou, výplatní páskou a výpisy z bankovního účtu. K důkazu žalobkyně předložila pouze pracovní smlouvu a jednu výplatní pásku, z nichž lze učinit jednoznačný závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, protože mu poskytla úvěr jen na základě příjmu za jeden měsíc, přičemž pro posouzení úvěruschopnosti z něho vycházela jako z pravidelného příjmu. Výdaje žalovaného neprověřovala vůbec, stejně jako skutečnou míru jeho zadlužení, když vycházela pouze z Centrální evidence exekucí, v níž u žalovaného nebyl nalezen žádný exekuční titul. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmů k hrazení stanovených splátek, v daném případě nemalých měsíčních splátek ve výši [částka].

14. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, 1 As 30/2015-39). Právní předchůdce žalobkyně byl povinen údaje uváděné žalovaným pečlivě prověřit. Nebylo nikterak doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně učinila dotaz na evidenci žalovaného v registrech dlužníků, nebyly doloženy skutečné měsíční výdaje žalovaného za bydlení, výše úvěrů a půjček a jejich měsíčních splátek, apod. Pouhé uvedení údajů do formuláře k hodnocení klienta bez ověření, zda tyto údaje odpovídají skutečnosti, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku odpovídajících podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.

15. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření příjmů a výdajů naznačuje účelovost ze strany poskytovatele úvěru – snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

16. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je neplatnost dotčené úvěrové smlouvy.

17. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z., v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z., v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí obzvláště ten, kdo získá majetkových prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Při absenci závěru o uzavření smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi účastníky posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalovaný se obohatil bez právního důvodu na úkor žalobkyně.

21. Žalovaný obdržel částku [částka], přičemž žalobkyni dosud na dluh uhradil částku [částka], kterou soud započetl jako plnění na jistinu a žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši [částka]. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy o úvěru. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.

22. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku.

23. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne [datum] k zaplacení dlužné částky nejpozději do [datum]. Počínaje dnem [datum] je žalovaný v prodlení. Počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

24. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit úrok z prodlení z částky [částka] pouze za období, kdy byl žalovaný se zaplacením v prodlení od [datum] ve výši 8,5 % ročně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly bráněním svého práva u soudu. Žalovanému žádné náklady řízení prokazatelně nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.