28 C 198/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní JUDr. Evou Bučkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 25 307 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 429 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 429 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 878 Kč s úrokem v kapitalizované výši 13 401,23 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 19 072,59 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 4 518,20 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 072,59 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 643,59 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 799 Kč zahrnující jistinu ve výši 5 164,34 Kč a souhrnný poplatek (úroky, poplatek za hotovostní inkaso splátek, poplatek za administrativní činnost) ve výši 1 634,66 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 035,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 361,51 Kč, se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 164,34 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 164,34 Kč od [datum] do zaplacení. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému 12 000 Kč, které měl splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 880 Kč a životním pojištěním ve výši 290 Kč, v 58 týdenních splátkách po 365 Kč, nejpozději [datum], žalovaný uhradil pouze částku 14 371 Kč, zbytek dlužné částky nesplatil i přes zaslanou upomínku.

2. Žalobkyně se žalobou rovněž po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 508 Kč zahrnující jistinu ve výši 13 908,25 Kč a souhrnný poplatek (úroky, poplatek za hotovostní inkaso splátek, poplatek za administrativní činnost) ve výši 4 599,75 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 365,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 156,69 Kč, se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 13 908,25 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 908,25 Kč od [datum] do zaplacení. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému 14 000 Kč, které měl splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 360 Kč a životním pojištěním ve výši 348 Kč, v 58 týdenních splátkách po 426 Kč, nejpozději [datum], žalovaný uhradil pouze částku 6 200 Kč, zbytek dlužné částky nesplatil i přes zaslanou upomínku.

3. Žalobkyně i žalovaný vyslovili souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, když soud shledal dle § 115a o. s. ř., že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 880 Kč zahrnujícím úrok ve výši 1 680 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 290 Kč, splatit v 58 týdenních splátkách ve výši 365 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti (Smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum]). Žalovaný celkem uhradil 14 371 Kč (přehled plateb).

5. Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 360 Kč zahrnujícím úrok ve výši 1 960 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč, splatit v 58 týdenních splátkách ve výši 426 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti (Smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum]). Žalovaný celkem uhradil 6 200 Kč (přehled plateb). 6. [právnická osoba] pohledávky za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne, podací lístek ze dne [datum]). Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] (předžalobní upomínka ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]).

7. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdkyně žalobkyně provedla hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V případě smlouvy o půjčce [číslo] v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané Karta zákazníka byl uveden příjem žalovaného ve výši 18 360 Kč a průměrné měsíční výdaje ve výši 10 520 Kč zahrnující nájem ve výši 4 000 Kč, výdaje na domácnost 3 500 Kč, spoření 500 Kč, splátky zápůjček 2 220 Kč a výdaje na telefon 300 Kč. Jako podklady pro posouzení bonity klienta byla u příjmu zaškrtnuta pracovní smlouva a výplatní pásky, výdaje byly nájemní smlouvou. Žalovaný v Kartě zákazníka uvedl, že žije v nájmu a má zápůjčku od právní předchůdkyně žalobkyně i od jiné společnosti. Podpisem Karty zákazníka stvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů. Žádné jiné listiny předloženy nebyly.

8. V případě smlouvy o půjčce [číslo] v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané Karta zákazníka byl uveden příjem žalovaného ve výši 18 540 Kč a průměrné měsíční výdaje ve výši 10 220 Kč zahrnující nájem ve výši 4 320 Kč, výdaje na domácnost ve výši 3 500 Kč, spoření 500 Kč, splátky zápůjček 1 600 Kč a výdaje na telefon 300 Kč. Jako podklady pro posouzení bonity klienta byla u příjmu zaškrtnuta pracovní smlouva a výplatní pásky, výdaje byly ověřeny ústřižkem SIPO. Žalovaný v Kartě zákazníka uvedl, že žije v nájmu a má půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně. Podpisem Karty zákazníka stvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů. Žádné jiné listiny předloženy nebyly.

9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Při právním hodnocení skutkového stavu má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala přenechat žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit sjednaný úrok, poplatek a hotovostní inkaso v celkové částce 8 880 Kč a pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 290 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 365 Kč. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala přenechat žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit sjednaný úrok, poplatek a hotovostní inkaso v celkové částce 10 360 Kč a pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 348 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 426 Kč.

12. Soud má za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To však právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila. Žalobkyně sama uvedla, že v obou případech vycházela z informací získaných od žalovaného v Kartách zákazníka a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, a to pracovní smlouvou, výplatní páskou, nájemní smlouvou a ústřižkem SIPO. Tyto listiny však soudu nedoložila.

13. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, 1 As 30/2015-39). Právní předchůdce žalobkyně byla povinna údaje uváděné žalovaným pečlivě prověřit. Pouhé uvedení údajů do formuláře k hodnocení klienta bez ověření, zda tyto údaje odpovídají skutečnosti, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

14. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je neplatnost dotčených smluv.

15. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z., v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z., v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele, kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí, byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Podle § 2991 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí obzvláště ten, kdo získá majetkových prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Při absenci závěru o uzavření smlouvy o zápůjčce je třeba právní poměr mezi účastníky posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalovaný se obohatila bez právního důvodu na úkor žalobkyně.

20. Na plnění žalovaný v případě smlouvy [číslo] obdržel částku 12 000 Kč, přičemž žalobkyni dosud na dluh uhradil částku 14 371 Kč, kterou soud započetl jako plnění na jistinu, která je tak nejenže zcela uhrazena, ale co do částky 2 371 Kč přeplacena. Žalovaný tak žalobkyni ničeho nedluží, proto soud žalobu v této části v celém rozsahu zamítl pro nedůvodnost.

21. Na plnění žalovaný v případě smlouvy [číslo] obdržel částku 14 000 Kč, přičemž žalobkyni dosud na dluh uhradil částku 6 200 Kč, kterou soud započetl jako plnění na jistinu a rovněž je nezbytné použít přeplatek z neplatné smlouvy [číslo] ve výši 2 371 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 5 429 Kč.

22. Jestliže jsou smlouvy neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětných smluv. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvách.

23. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka ode dne následujícího po dni splatnosti závazku.

24. Žalobkyně vyzvala žalovaného oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo odesláno dne [datum] a do sféry jeho dispozice se dostalo ve smyslu § 573 o z. dne [datum]. Žalovaný zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 10 dnů do [datum], následující den vzniklo žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 429 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 429 Kč od [datum] do zaplacení. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ani nevyplývají z obsahu spisu, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.