Okresní soud ve Zlíně · Rozsudek

28 C 206/2021

č. j. 28 C 206/2021-54

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-10-12 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSZL:2021:28.C.206.2021.1

Citované zákony (5)

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Bučkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 28 297 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem v kapitalizované výši [částka], s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka], s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem v kapitalizované výši [částka], s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] zahrnující jistinu ve výši [částka] a souhrnný poplatek (úroky, odměnu za zpracování a doručení, administrativní činnosti) ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], se smluvním úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému [částka], které měl splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] nejpozději [datum], avšak žalovaný úvěr nesplatil i přes zaslanou upomínku ze dne [datum]. Žalobkyně se žalobou rovněž domáhala zaplacení částky [částka] zahrnující jistinu ve výši [částka] a souhrnný poplatek (úroky, odměnu za zpracování a doručení, administrativní činnosti) ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], se smluvním úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že právních předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému [částka], které měl splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] nejpozději do [datum], avšak žalovaný úvěr nesplatil i přes zaslanou upomínku ze dne [datum].

2. Žalobkyně i žalovaný vyslovili souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, když soud shledal dle § 115a o. s. ř., že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] zahrnujícím úrok ve výši [částka], poplatek za administrativní činnost ve výši [částka], poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a životní pojištění ve výši [částka], splatit v 58 týdenních splátkách ve výši [částka]. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti (Smlouva o půjčce ze dne [datum]). Žalovaný zaplatil celkem částku ve výši [částka] (vyjádření žalobkyně).

4. Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] zahrnujícím úrok ve výši [částka], poplatek za administrativní činnost ve výši [částka], poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a životní pojištění ve výši [částka], splatit v 58 týdenních splátkách ve výši [částka]. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti (Smlouva o půjčce ze dne [datum]). Žalovaný zaplatil celkem částku ve výši [částka] (vyjádření žalobkyně). 5. [právnická osoba] pohledávky za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne, podací lístek ze dne [datum]). Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] (předžalobní upomínka ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]).

6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdkyně žalobkyně provedla hodnocení žalované dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V případě smlouvy o půjčce [číslo] v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané Karta zákazníka - hodnocení bonity/žádost o úvěr byl uveden příjem žalovaného ve výši [částka] a průměrné měsíční výdaje ve výši [částka]. Jako podklady pro posouzení bonity klienta bylo u příjmu zaškrtnuta pracovní smlouva a výplatní pásky, výdaje nebyly prokázány žádným dokumentem. Žalovaný v Kartě zákazníka uvedl, že je svobodný, žije s rodiči a má u společnosti [právnická osoba] půjčku ve výši [částka] s měsíční splátkou ve výši [částka] a u [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši [částka] s měsíční splátkou ve výši [částka]. Podpisem Karty zákazníka stvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů. Žádné jiné listiny předloženy nebyly.

7. V případě smlouvy o půjčce [číslo] v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané Karta zákazníka – hodnocení bonity/žádost o úvěr byl uveden příjem žalovaného ve výši [částka] a průměrné měsíční výdaje ve výši [částka]. Jako podklady pro posouzení bonity klienta bylo u příjmu zaškrtnuta pracovní smlouva a výplatní pásky, výdaje nebyly prokázány žádným dokumentem. Žalovaný v Kartě zákazníka uvedl, že je svobodný, žije s rodiči a má u společnosti [právnická osoba] půjčku ve výši [částka] s měsíční splátkou ve výši [částka] a úvěr u Door Financial ve výši [částka] s měsíční splátkou ve výši [částka]. Podpisem Karty zákazníka stvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů. Žádné jiné listiny předloženy nebyly.

8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí obzvláště ten, kdo získá majetkových prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Při právním hodnocení skutkového stavu má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok, poplatek a hotovostní inkaso v celkové částce [částka], a to v 58 týdenních splátkách ve výši [částka] a dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok, poplatek a hotovostní inkaso v celkové částce [částka], a to v 58 týdenních splátkách ve výši [částka].

12. Soud má za to, že v obou případech nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To však právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila. Jak žalobkyně sama uvedla, vycházela její právní předchůdkyně z informací získaných od žalovaného v Kartách zákazníka a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Tyto listiny však soudu nedoložila.

13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z., v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z., v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele, kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí, byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. Při absenci závěru o uzavření smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi účastníky posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalovaný se obohatil bez právního důvodu na úkor žalobkyně.

18. V případě smlouvy o půjčce [číslo] žalovaný obdržel částku [částka], přičemž žalobkyni dosud na dluh uhradil částku [částka], kterou soud započetl jako plnění na jistinu ve výši [částka]. Jelikož žalovaný na dluh žalobkyni plnil více, než činila jistina poskytnutá právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud v této části žalobu v celém rozsahu.

19. V případě smlouvy o půjčce [číslo] obdržel částku [částka], přičemž žalobkyni dosud na dluh uhradil částku [částka], kterou soud započetl jako plnění na jistinu a žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši [částka].

20. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy o úvěru. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.

21. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku.

22. Žalobkyně vyzvala žalovaného oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo odesláno dne [datum] a do sféry jeho dispozice se dostalo ve smyslu § 573 o z. dne [datum]. Podle oznámení měl žalovaný zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 10 dnů, tj. do [datum]. Počínaje dnem [datum] je žalovaný v prodlení. Počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

23. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit úrok z prodlení z částky [částka] pouze za období, kdy byl žalovaný se zaplacením v prodlení od [datum] v požadované výši 8,05 % ročně. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly bráněním svého práva u soudu. Žalovanému žádné náklady řízení prokazatelně nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.