28 C 235/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní JUDr. Evou Bučkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 37 500 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka].</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka], úroků z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka], úrok z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 0,75 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky [částka] zahrnující jistinu ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka], náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši [částka], který měl být splacen spolu s příslušenstvím úvěru ve výši [částka] nejpozději [datum], avšak žalovaná úvěr nesplatila i přes zaslanou upomínku ze dne [datum].

2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky [částka] zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka]. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil. Přitom soud podle § 96 odst. 4 o. s. ř. nezkoumal stanovisko žalované, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.

3. Žalobkyně i žalovaná vyslovily souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, když soud shledal dle § 115a o. s. ř., že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši [částka] splatit v 16 měsíčních splátkách ve výši [částka], přičemž každá splátka byla splatná 11. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti (Smlouva o úvěru ze dne [datum], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, předpis splátek ke smlouvě o úvěru). Žalovaná zaplatila celkem částku ve výši [částka] (vyjádření žalobkyně). Ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba] (výpis z veřejného rejstříku, notářský zápis NZ [číslo] ze dne [datum], výňatek z přílohy ke smlouvě o prodeji části závodu ze dne [datum]). [právnická osoba] pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]).

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, právní předchůdkyně žalobkyně provedla hodnocení žalované dle údajů o jejich příjmech a výdajích. V žalobkyní předložené formulářové listině nazvané žádost o poskytnutí úvěru byl uveden příjem žalované ve výši [částka] a průměrné měsíční výdaje ve výši [částka]. Jako podklady pro posouzení bonity klienta byly u příjmu zaškrtnuty výplatní pásky, pracovní smlouva a u výdajů ústřižek SIPO. Žalovaná uvedla, že pracuje jako dělnice u společnosti [právnická osoba], kde má pracovní smlouvu uzavřenou na dobu určitou do [datum]. Žalovaná prohlásila, že veškeré uvedené údaje týkající se její osoby, jsou pravdivé a nic nezamlčela, což potvrdila svým podpisem (žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru). Žalobkyně byla vyzvána, aby doplnila svá tvrzení týkající se postupu při posuzování úvěruschopnosti žalované a předložila důkazy prokazující úvěruschopnost žalované. Ze strany žalobkyně byla předložena pracovní smlouva ze dne [datum], v němž byl sjednán pracovní poměr na dobu určitou do [datum] a dodatek k pracovní smlouvě ze dne [datum] o prodloužení pracovního poměru do [datum]. Rovněž byly předloženy nečitelné výplatní pásky, z nichž nebylo možné výši příjmu žalovaného zjistit. Pokud se jedná o výdaje, tyto byly ze strany žalobkyně doloženy třemi ústřižky SIPO znějící na částku [částka]. Jiné listiny označeny a předloženy nebyly.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí obzvláště ten, kdo získá majetkových prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Při právním hodnocení skutkového stavu má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit souhrnný poplatek v celkové částce [částka], a to ve 16 měsíčních splátkách ve výši [částka].

12. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To však právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila. Žalobkyně sama uvedla, že vycházela z informací získaných od žalované v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalované, a to výplatními páskami, pracovní smlouvou a ústřižky SIPO. K důkazu žalobkyně předložila pracovní smlouvu na dobu určitou bez uvedení výše mzdy, absolutně nečitelné výplatní pásky a ústřižky SIPO. Z předložených listin není možné řádně posoudit úvěruschopnost žalované, a lze tak učinit jednoznačný závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, protože žalované poskytla úvěr jen na základě výplatních pásek, které jí byly předloženy v nečitelné podobě, z nichž nelze v žádném případě učinit závěr o výši pravidelného příjmu žalované. Výdaje žalované právní předchůdkyně rovněž řádně neprověřovala, stejně jako skutečnou míru jejího zadlužení. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek.

13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z., v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z., v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele, kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí, byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.

17. Při absenci závěru o uzavření smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi účastníky posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalovaná se obohatila bez právního důvodu na úkor žalobkyně. Žalovaná obdržela částku [částka], přičemž žalobkyni dosud na dluh uhradila částku [částka], kterou soud započetl jako plnění na jistinu a žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku [částka].

18. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětných smluv o úvěru. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.

19. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku.

20. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], v němž byla vyzvána k zaplacení dlužné částky nejpozději do [datum]. Jelikož žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplnila, počínaje dnem [datum] až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

21. Soud uložil žalované povinnost zaplatit úrok z prodlení z částky [částka] pouze za období, kdy byla žalovaná se zaplacením v prodlení od [datum] ve výši 8,25 % ročně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleží žalované právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly bráněním svého práva u soudu. Žalované žádné náklady řízení prokazatelně nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.