28 C 252/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní JUDr. Evou Bučkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 7 500 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 5 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 5 000 Kč od 22. 6. 2018 do 19. 11. 2019 v kapitalizované výši 599,66 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5% p. a. z částky 5 000 Kč od 13. 12. 2019 do 20. 1. 2020, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.), soud v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 5 000 Kč od 22. 6. 2018 do 19. 11. 2019 v kapitalizované výši 599,66 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 5 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení jakožto nezaplaceného úvěru poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum].

3. Žalobkyně i žalovaný souhlasili v souladu s § 115a o. s. ř. s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že soud má zato, že věc lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřely Smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum], na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se je zavázal splatit do 30 dnů. Úvěr byl poskytnut bezúročně. Žalovaný potvrdil převzetí finančních prostředků v hotovosti podpisem smlouvy o úvěru (Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Dne 22. 5. 2018 prodloužila právní předchůdkyně žalobkyně splatnost úvěru o 30 dnů (Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum]). Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvami ze dne 1. 5. 2018, 22. 5. 2018 a 2. 8. 2018 (upomínky ze dne 1. 5. 2018, 22. 5. 2018 a 2. 8. 2018).

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně s účinností k [datum] pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2020 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], [anonymizováno] 1, potvrzení o přijetí platby ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020, podací arch). Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 7. 9. 2020 (předžalobní výzva ze dne 7. 9. 2020, podací arch). Z ostatních předložených důkazů neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění. Pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně postoupila v souladu s § 1887 a násl. o. z. žalobkyni, která je proto v řízení aktivně věcně legitimována.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená 11. Zákon o spotřebitelském úvěru vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou spotřebitele jako slabší strany. Z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají osoby, které volných peněžních prostředků nemají nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají a jejich cílem je úvěr, někdy za každou cenu, získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy zákonem ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, č. j. 27 Co 221/2019). Poskytovatel tak smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (viz Důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).

12. České spotřebitelské právo ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mimo jiné transponovanou směrnicí č. 2008 /48/, kde se v čl. 8 odst. 1 věty první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V čl. 23 směrnice č. 2008 /48/ se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci OPR Finance s. r. o. proti GK tak, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

13. Přestože přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru ani transponovanou směrnicí č. 2008 /48/ blíže přesněji specifikován, je zřejmé, že žalobkyně je povinna vždy řádně, se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně by si měla veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin (např. výpis z účtu, pracovní smlouva, mzdový výměr) a nikoli jen spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně či neúmyslně zkresleno subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně tuto svou zákonnou povinnost splnila. Žalobkyně sama uvedla, že údaji o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Soud proto shledal uzavřenou Smlouvu o úvěru jako neplatnou.

14. Soud v souladu s § 118a odst. 2 o. s. ř. právně posoudil nárok uplatněný žalobkyní jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., poněvadž v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému při podpisu Smlouvy o úvěru v hotovosti částku 5 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem.

15. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala dnem, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění.

16. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 10 dnů v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020, které se dostalo do dispoziční sféry žalovaného dne 9. 1. 2020. Žalovaný dlužnou částku ve stanovené lhůtě splatnosti do 20. 1. 2020 nezaplatil, čímž žalobkyně vznikl ode dne 21. 1. 2020 nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši 10 % p. a. dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Soud v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. zavázal žalovaného k zaplacení 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 5 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

18. Žaloba byla zamítnuta v části úroku z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 5 000 Kč od 22. 6. 2018 do 19. 11. 2019 v kapitalizované výši 599,66 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5% p. a. z částky 5 000 Kč od 13. 12. 2019 do 20. 1. 2020 jako nedůvodná v důsledku nesprávného zesplatnění pohledávky žalobkyní.

19. Žalobkyně byla v řízení částečně neúspěšná, avšak tento neúspěch byl s ohledem na celý předmět řízení nepatrný, proto soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř., že má žalobkyně nárok na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění jejího práva. Náklady řízení představují soudní poplatek 400 Kč; odměna za zastupování žalobkyně advokátem dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif), spočívající v odměně za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, předžalobní výzva) 3 x 200 Kč; náhrada hotových výdajů 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrada daně z přidané hodnoty 21 % ve výši 189 Kč.

20. Náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.