28 C 273/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní JUDr. Evou Bučkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 29 348 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 458 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 458 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 25 890 Kč s úrokem v kapitalizované výši 1 184,69 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 17 507,72 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 076,61 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 507,72 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 049,72 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 17 507,72 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky 29 348 Kč zahrnující jistinu ve výši 17 507,72 Kč a souhrnný poplatek (úroky, odměnu za zpracování a doručení, administrativní činnosti, částka za vedení zákaznického účtu) ve výši 11 840,28 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 184,69 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 076,61 Kč, se smluvním úrokem ve výši 29 % ročně z částky 17 507,72 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 507,72 Kč od [datum] do zaplacení. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytla žalované 30 000 Kč, které měla splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 26 102 Kč nejpozději [datum], žalovaná uhradila pouze částku 26 542 Kč, zbytek úvěru nesplatila i přes zaslanou upomínku ze dne [datum].

2. Žalobkyně i žalovaná vyslovily souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, když soud shledal dle § 115a o. s. ř., že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní a žalovanou uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 26 102 Kč zahrnujícím úrok ve výši 9 888 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 11 189 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu ve výši 5 025 Kč, splatit ve 24 měsíčních splátkách ve výši 2 338 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti (Smlouva o zápůjčce ze dne [datum]). [právnická osoba] pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]). Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] (předžalobní upomínka ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]).

4. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla hodnocení schopnosti žalované splácet úvěr dle údajů o jejich příjmech a výdajích v předložené formulářové listině nazvané Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr, kde byl uveden příjem žalované ve výši 14 422 Kč, další příjmy domácnosti ve výši 15 000 Kč a průměrné měsíční výdaje ve výši 4 800 Kč. Jako podklady pro posouzení bonity klienta byla u příjmů zaškrtnuta pracovní smlouva a výplatní pásky, u výdajů nebylo zaškrtnuto nic. Žalovaná v Zákaznické kartě uvedla, že nemá žádné zápůjčky ani úvěry. Podpisem Zákaznické karty stvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů (Zákaznická karta ze dne [datum]). Žádné jiné listiny předloženy nebyly.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Při právním hodnocení skutkového stavu má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok, poplatek za administrativní činnost a částku za vedení zákaznického účtu v celkové částce 26 102 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách ve výši 2 338 Kč.

11. Soud má za to, že nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To však právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila. Žalobkyně sama uvedla, že v případě příjmů žalované vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z informací získaných od žalované v Zákaznické kartě a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalované, a to pracovní smlouvy a výplatních pásek. Tyto listiny však soudu nedoložila. Za další zásadní pochybení lze považovat to, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, aniž by tyto výdaje jakýmkoliv způsobem ověřila. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na základní lidské potřeby. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by právní předchůdkyně žalobkyně prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. [příjmení], NRKI, BRKI).

12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, 1 As 30/2015-39). Právní předchůdce žalobkyně byl povinen údaje uváděné žalovanou pečlivě prověřit. Nebylo nikterak doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně učinila dotaz na evidenci žalované v registrech dlužníků, nebyly doloženy skutečné měsíční výdaje žalované za bydlení, výše úvěrů a půjček a jejich měsíčních splátek, apod. Pouhé uvedení údajů do formuláře k hodnocení klienta bez ověření, zda tyto údaje odpovídají skutečnosti, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku odpovídajících podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.

13. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření příjmů a výdajů naznačuje účelovost ze strany poskytovatele úvěru – snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

14. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je neplatnost dotčené úvěrové smlouvy.

15. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z., v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z., v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele, kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí, byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí obzvláště ten, kdo získá majetkových prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Při absenci závěru o uzavření smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi účastníky posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalovaná se obohatila bez právního důvodu na úkor žalobkyně. Žalovaná obdržela částku 30 000 Kč, přičemž žalobkyni dosud na dluh uhradila částku 26 542 Kč, kterou soud započetl jako plnění na jistinu a žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 3 458 Kč.

20. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy o úvěru. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.

21. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku.

22. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky, které bylo žalované odesláno dne [datum] a do sféry její dispozice se dostalo dle § 573 o. z. dne [datum]. Podle oznámení měla žalovaná zaplatit ve lhůtě 10 dnů, tj. do [datum]. Počínaje dnem [datum] je žalovaná v prodlení. Počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 507,72 Kč od [datum] do zaplacení.

23. Soud uložil žalované povinnost zaplatit úrok z prodlení z částky 3 458 Kč pouze za období, kdy byla žalovaná se zaplacením v prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 3 805,03 Kč, přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 41 887,91 Kč. Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 9 % v poměru k neúspěchu 91 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 82 %. Jelikož žalované žádné náklady řízení prokazatelně nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.