28 C 29/2022

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní JUDr. Evou Bučkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 32 891,48 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 653,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 653,01 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 183,73 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 762,73 Kč, s úrokem v kapitalizované výši 24 211,23 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, se smluvní pokutou ve výši 7 798,74 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 836,74 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 183,73 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky 32 891,48 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 24 211,23 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 762,73 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 836,74 Kč od [datum] do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokutou ve výši 7 798,74 Kč. Žalobkyně ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované 27 000 Kč, které měla splatit spolu s příslušenstvím úvěru ve výši 23 190 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 585 Kč nejpozději do [datum], avšak žalovaná úvěr nesplatila i přes zaslanou upomínku ze dne [datum]. Žalovaná uhradila pouze částku 4 346,99 Kč, ve zbytku úvěr nesplatila i přes zaslanou upomínku ze dne [datum].

2. Žalobkyně i žalovaná vyslovily souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, když soud shledal dle § 115a o. s. ř., že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu náklady spotřebitelského úvěru ve výši 23 190 Kč zahrnujícími úrok ve výši 2 599 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 13 230 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 2 501 Kč a inkasní poplatek ve výši 4 860 Kč, splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši 3 585 Kč (Smlouva o úvěru ze dne [datum], formulář pro standardní informace). [právnická osoba] pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o uhrazení kupní ceny za postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], podací arch ze dne [datum]). Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] (předžalobní upomínka ze dne [datum], podací arch ze dne [datum]).

4. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla hodnocení schopnosti žalované splácet úvěr dle údajů o jejich příjmech a výdajích v předložené formulářové listině nazvané žádost o úvěr, kde byl uveden příjem žalované v celkové výši 15 277 Kč a průměrné měsíční výdaje ve výši 8 500 Kč z toho bydlení 3 000 Kč, splátky půjček 2 000 Kč a doprava, jídlo, osobní náklady ve výši 3 500 Kč. Jako podklady pro posouzení bonity klienta byla zaškrtnuta pracovní smlouva a výplatní pásky. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je vdaná a žije v nájmu. Podpisem žádosti o úvěr stvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů (žádost o úvěr).

5. Žalobkyně předložila výplatní pásku z měsíce únor 2019, v níž byla uvedena čistá mzda ve výši 14 270 Kč (výplatní páska 2/ 2019), výplatní pásku z měsíce březen 2019 s čistou měsíční mzdou ve výši 18 717 Kč (výplatní páska 3/ 2019), výplatní pásku z měsíce duben 2019 s čistou měsíční mzdou ve výši 12 846 Kč (výplatní páska 4/ 2019), pracovní smlouvu uzavřenou se společností [právnická osoba] dne [datum] s dnem nástupu do práce [datum] na pozici operátor, na dobu určitou do [datum] (pracovní smlouva) a smlouvu o nájmu ze dne [datum] bez uvedení výše nájmu (smlouva o nájmu).

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Při právním hodnocení skutkového stavu má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 27 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit náklady spotřebitelského úvěru v celkové částce 23 190 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách ve výši 3 585 Kč.

12. Soud má za to, že nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To však právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila. Žalobkyně sama uvedla, že vycházela z informací získaných od žalované v žádosti o úvěr a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalované, a to pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou. Z listin předložených žalobkyní lze učinit jednoznačný závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, protože jí poskytla úvěr jen na základě posouzení příjmů. Výdaje žalované neprověřovala vůbec, stejně jako skutečnou míru jejího zadlužení, když vycházela pouze ze sdělení žalované. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Nadto z úřední činnosti je soudu známo, že ve stejnou dobu žalovaná čerpala další dva úvěry s celkovými měsíčními splátkami ve výši 7 669 Kč a nikoliv ve výši 2 000 Kč tak, jako uvedla žalovaná (sp. zn. 19 C 279/2021, 35 C 98/2021).

13. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, 1 As 30/2015-39). Právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna údaje uváděné žalovanou pečlivě prověřit. Nebylo nikterak doloženo, že by právní předchůdce žalobkyně učinila dotaz na evidenci žalované v registrech dlužníků, apod. Pouhé uvedení údajů do formuláře k hodnocení klienta bez ověření, zda tyto údaje odpovídají skutečnosti, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku odpovídajících podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.

14. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření příjmů a výdajů implikuje účelovost ze strany poskytovatele úvěru – snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

15. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je neplatnost dotčené úvěrové smlouvy.

16. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z., v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z., v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí obzvláště ten, kdo získá majetkových prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Při absenci závěru o uzavření smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi účastníky posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalovaná se obohatila bez právního důvodu na úkor žalobkyně. Žalovaná obdržela částku 27 000 Kč, přičemž žalobkyni dosud na dluh uhradila částku 4 346,99 Kč, kterou soud započetl jako plnění na jistinu a žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 22 653,01 Kč.

20. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy o úvěru. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.

21. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku.

22. Žalovaná byl vyzvána k zaplacení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky, které bylo žalované odesláno dne [datum] a do sféry její dispozice se dostalo dle § 573 o. z. dne [datum]. Podle oznámení měla žalovaná zaplatit ve lhůtě 10 dnů, tj. do [datum]. Počínaje dnem [datum] je žalovaná v prodlení. Počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 836,74 Kč od [datum] do zaplacení.

23. Soud uložil žalované povinnost zaplatit úrok z prodlení z částky 22 653,01 Kč pouze za období, kdy byla žalovaná se zaplacením v prodlení od [datum] v zákonné výši 8,25 % ročně. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleží žalované právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly bráněním svého práva u soudu. Žalované žádné náklady řízení prokazatelně nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.