28 C 369/2018

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Bučkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení dědice <b>I. Určuje se, že žalobce [celé jméno žalobce] je dědicem po [celé jméno žalovaného], narozeném [datum], zemřelém dne [datum], posledně bytem [adresa žalovaného].</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou dne 21. 12. 2018 domáhal určení, že je dědicem po [celé jméno žalovaného], narozenému [datum], zemřelém [datum]. Ve svých žalobních tvrzeních uvedl, že [celé jméno žalovaného] je jeho otec (dále jen zůstavitel) ho listinou ze dne [datum] vydědil a jako důvod uvedl, že mu neprokazoval dostatečnou pozornost a zájem a neposkytl mu potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří a v jiných závažných případech. Konkrétně se údajně pět let předtím s ním neměl stýkat, komunikovat, nenabízet mu pomoc či nejevit žádný zájem. S důvody vydědění nesouhlasí. Otec se k němu choval vždy odtažitě a své city směřoval hlavně k mladšímu bratrovi žalovanému. Narodil se svobodné matce, které byl jako dítě odebrán a do dvou a půl let byl umístěn v ústavu. Otec si matku vzal později až v jeho třech letech a právě tato skutečnost později utvářela celoživotní vztah k němu. Otec se k němu negativně choval i v období dospívání, dával mu čím dál víc najevo, že je pro něho nežádoucí a nestojí o jeho přítomnost. V posledních patnácti letech se situace vystupňovala natolik, že měl zakázané k nim jezdit, odmítal s ním komunikovat i na rodinných oslavách. [jméno] matka ho prosila, aby přání dodržel a nejezdil k nim, protože po jeho návštěvě má doma doslova peklo. Dle jejích slov otec hrubým způsobem vyčítal návštěvy i matce a postupně zakázal i oběma jeho synům, aby navštěvovali dům v [obec]. Matka jezdila na zapřenou k nim do [anonymizováno]. Důvodem bylo to, že otec měl až chorobně utkvělou představu, že není jeho syn. Když byl otec hospitalizovaný s cukrovkou před operací, při které přišel o nohu, navštívil ho v nemocnici, ale on po úvodním pozdravu řekl, že s cizími lidmi se nehodlá bavit a dále s ním nekomunikovat. Otcův stav se v posledních deseti letech čím dál tím víc stupňoval, vždy se snažil otci a matce pomáhat, ale otec nestál o pomoc. Zdůrazňoval, že žádnou od něj nepotřebuje a nechce ani jeho přítomnost. [ulice] života k sobě cestu našli, kdy mu napsal dopis, a před smrtí si několikrát telefonovali. Důvod vydědění uvedený v listině neodpovídá skutečnosti. Není pravda, že by v rozporu s dobrými mravy neprojevoval opravdový zájem, neposkytl mu pomoc v nemoci, ve stáří a v jiných závažných případech.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Žalovaný má za to, že listina o vydědění je platná a její obsah respektuje vůli otce vyjádřené v listině o vydědění. Má také za to, že jsou dány oba důvody pro vydědění, tedy neprojevování dostatečného zájmu a neposkytnutí pomoci v době nemoci.

3. Z úmrtního listu v knize úmrtí matričního úřadu [stát. instituce] ve svazku [anonymizováno], ročník [rok], strana [anonymizováno], pořadové [číslo] je zapsáno úmrtí [celé jméno žalovaného], narozeného [datum] a zemřelého [datum]. Z usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 11. 2018, č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notář ve [obec], pověřený projednáváním pozůstalosti po zemřelém [celé jméno žalovaného], uložil [celé jméno žalobce], aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podal u Okresního soudu ve Zlíně žalobu proti zákonnému dědici [celé jméno žalovaného] na určení, že je dědicem, aby současně o podání žaloby vyrozuměl pověřeného soudního komisaře, jinak platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou. Žaloba byla podána řádně a včas.

4. Mezi účastníky byla nesporná skutečnost, že notářský zápis Listina o vydědění NZ [anonymizováno] [rok], [spisová značka] sepsaná dne [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou, má všechny formální náležitosti a je platným úkonem. Žalobce je synem zemřelého [celé jméno žalovaného], který zemřel dne [datum].

5. Mezi účastníky zůstala sporná skutečnost, zda žalobce jako syn projevoval o svého otce dostatečný zájem a zda mu poskytl pomoc v nemoci. Soud provedl dokazování důkazy označenými účastníky k prokázání jejich tvrzení a zjistil tento skutkový stav:

6. Z notářského zápisu NZ [anonymizováno] [rok], [spisová značka], sepsaného dne [anonymizována dvě slova] [rok] notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že se dostavil [celé jméno žalovaného], který prohlásil, že je způsobilý k právním úkonům a sepisuje Listinu o vydědění, kterou vyděďuje syna [celé jméno žalobce] z důvodu, že o něho trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, že v rozporu s dobrými mravy neposkytuje potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří a v jiných závažných případech. [příjmení] [celé jméno žalobce] se s ním víc jak pět roků nestýká, nekomunikuje, nejeví o něho žádný zájem a po celou dobu mu nenabídl ani neposkytl žádnou pomoc. Nepřeje mu k narozeninám ani ke svátku, a pokud dojde k osobnímu setkání mimo jeho bydliště, nikdy ho nepozdraví. Je dlouhodobě nemocný, několik dní v měsíci pobývá v nemocnici. Přesto se syn [celé jméno žalobce] o jeho zdravotní stav nezajímá, nesnaží se mu těžkou osobní situaci ulehčit. [příjmení] [celé jméno žalobce] spolu se svojí manželkou [jméno] [příjmení] daroval finanční hotovost ve výši 130 000 Kč. Předpokládá, že se jedná o dar nad rámec obvyklého darování a [celé jméno žalobce] by si měl tuto skutečnost uvědomit. Výslovně uvádí, že toto vydědění se vztahuje i na potomky syna [celé jméno žalobce] a na potomky těchto potomků. Tento notářský zápis byl podepsán zůstavitelem a potvrzení o prohlášení závěti bylo učiněno dne [datum], když závěť byla uložena v evidenci právních jednání pro případ smrti vedené [anonymizována dvě slova] [anonymizováno].

7. Z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že ve sporu o určení dědice, vedeného mezi týmiž účastníky, bylo určeno, že žalobce [celé jméno žalobce] je dědicem po [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé [datum]. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2018 č. j. [číslo jednací] s tím, že došlo ke změně výroku nákladového tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvého stupně i odvolací soud v odůvodnění tohoto rozhodnutí podává, že pro sepsání notářského zápisu o vydědění dne [datum] nebyly dány zákonné důvody, neboť zůstavitelka [jméno] [příjmení] žila pod vlivem svého manžela, v důsledku čehož akceptovala stav, kdy se s žalobcem nestýkala u ní doma a svým sestrám a neteřím se zmínila, že byla nucena podepsat listinu, aby měla doma klid a kontakty s žalobcem před svým manželem a jeho rodinou tajila. Nebyl prokázán nezájem žalobce vůči své matce ani neposkytován pomoci.

8. Soud provedl dokazování svědeckými výpověďmi označených svědků. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], manželky žalobce, bylo zjištěno, že co si pamatuje, nikdy nebyl dobrý vztah mezi tchánem a manželem. Měli permanentní rozepře, tchán se s ním nechtěl nikdy bavit, ani s ním nic řešit. Krátkodobě se situace zlepšila v roce 1998, kdy se jim narodil druhý syn, ale pak tchán manžela vyhodil s tím, že už ho tam nechce. Důvod nikdy nesdělil. Maminka manžela ho měla ráda, jezdila k nim na zapřenou, doma řekla třeba, že jde k doktorovi. Tchán na ni křičel, doma by měla peklo, tři dny křik, takto říkala. Tchán nikdy nežádal o žádnou pomoc, o jeho zdravotním stavu věděla od manžela. Když sama přijela ještě s malými syny na návštěvu, cítila, že je nežádoucí. Proto tam také přestala jezdit. Děda odešel na zahradu nebo se někde zavřel, říkala to i matka manžela, že děda o ně nestojí.

9. Z účastnické výpovědi [celé jméno žalobce], syna žalobce, bylo zjištěno, že co si pamatuje, byly vždycky vztahy z dědovy strany vždycky chladné. Jezdíval do svých šestnácti let do [obec], ale cítil, že tam jeho část rodiny není vítána. Jezdil pomáhat se zahradou, sekat trávu, sbírat ovoce jednou za čtrnáct dnů nebo jedenkrát za měsíc. Děda se nechtěl bavit o tom, proč je nenavštěvuje. Po šestnáctém roce se šel pochlubit, jakou si koupil motorku, děda mu však nevybíravým způsobem řekl, ať už se nikdy nevrací nikdo z [anonymizováno] k nim. S babičkou se vídával, jezdila za nimi do [anonymizováno]. Několikrát řekla, že by nebylo dobré, aby tam někdo jel, že by z toho bylo peklo. Nebyli pozváni na žádné narozeniny ani svátky a na pozvání, aby přijel do [anonymizováno], nereagoval.

10. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], sestry [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že problémy nastaly zejména, co žalobce začal chodit s [jméno], budoucí manželkou. Zůstavitel zastavil mladým plyn, chtěl, aby se vystěhovali a mohl tam bydlet žalovaný. Zůstavitel pomohl koupit [jméno] dům v [anonymizováno] a z domu svých rodičů se odstěhoval. Zůstavitel za nimi nikdy nejezdil, jen sestra. Sestra jezdívala i za ní, a vždycky se jenom rozbrečela a stěžovala si, že je u nich zle, když se mluví o [jméno]. [příjmení] [jméno] nikdy nic špatného o otci neslyšela, snažil se jí vždycky nějak pomoci. Až před smrtí jí zůstavitel požádal o číslo na [jméno], stěžoval si na péči vnučky [jméno] a na syna [jméno] a snachu [jméno]. Nikdy se však nemluvilo o tom, že by chtěl [jméno] vydědit, ani sestra to neříkala. Jenom jednou brečela, že její manžel měl sepsané nějaké věci a ona to musela podepsat, že by bylo zle, kdyby to nepodepsala. [jméno] k nim nesměl, i když by potřeboval pomoc.

11. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že zná žalobce, protože od něho koupil nějaké stroje kolem roku 1990. Když je odvážel, byl tam u toho jeho otec a nenastal žádný konflikt, jinak by to nekoupil. Jednalo se o hoblovku a pásovku, kupoval je pro stolařskou dílnu.

12. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že zná rodinu žalobce a vztah mezi jeho otcem a ním byl vždycky podivný. [jméno] bylo vždycky líto, že ho táta nemá rád a neví proč. Bylo to tak od jeho čtrnácti let, co začal chodit s její kamarádkou [jméno]. Odmítání ze strany otce se nezměnilo ani v dospělosti. Pracuje jako zdravotní sestra v [anonymizováno] nemocnici na rehabilitaci. [jméno] jí volal, že tam údajně leží jeho otec, má cukrovku a má jít na operaci. Odkázala ho, aby zavolal na příjem a dala mu kontakt. Bylo to v souvislosti s amputací nohy. [jméno] říkal, že byl za otcem v nemocnici a ten ho odmítl. Byl hospitalizovaný několikrát. Když ho [jméno] navštívil, vždycky ho odmítl. Mluvil pak s primářem o jeho zdravotním stavu.

13. Ze svědecké výpovědi Ing. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že znal žalobce i zůstavitele. V roce 2007 až 2008 dělali stavební práce v [obec] a zůstavitel chtěl udělat nějaké stavební úpravy na jeho nemovitosti. Domlouval mu zedníky a stavební interiérové práce. Ptal se ho na [jméno] a bylo mu řečeno, že syna nezná, nechodí sem a ani si nepřeje, aby sem chodil. Syna má jenom jednoho, a to zedníka. Jeho žena si ho vzala bokem a řekla, ať se na to neptá. Nechtěl, aby mu [jméno] dělal stolařské práce, řekl, že si zakázku zadá jinde.

14. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že pomáhal zůstaviteli při spravování nemovitosti, dělal stavební inženýrství. Chodil do domu v [obec], kde tenkrát [jméno] bydlel s manželkou a dítětem. Zůstavitel neměl [jméno] příliš v lásce, vadilo mu, že tam bydlí, chtěl ho nějakým způsobem odtud dostat. Vadila mu zřejmě jeho manželka. Když něco na adresu [jméno] řekl, třeba„ už aby se ten parchant vystěhoval“, jeho žena mávla rukou a řekla, ať si toho nevšímá. Mluvil negativně vůči [jméno] bez návaznosti na cokoliv jiného. [jméno] se hodně snažil zprovoznit dílnu v [anonymizováno] a zařídit si tam bydlení. Pomáhal spravovat žalobci nemovitost v [anonymizováno], dělal stavební inženýrství jako technik na stavebním úřadě.

15. Ze svědecké výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], manželky žalovaného, bylo zjištěno, že manželství s žalovaným uzavřela v roce 1989 a v [obec] bydleli do roku 2004 vedle tchánů. Vztahy mezi tchánem a švagrem byly velice vypjaté. První důvod byl ten, že se švagr oženil, velmi záhy se rozvedl a své dcery se zřekl. To bylo pro dědu s babičkou velký šok. Důvodem bylo to, že se oženil se svojí nynější manželkou a adoptoval jejího syna. [příjmení] [jméno] za to zaplatil otec toho kluka, viděla složenku na 30 000 Kč. Nebyla však u toho a neviděla, kdo komu peníze předává. Dalším důvodem bylo napadání [jméno], který slovně napadal dědu, že není chlap, že mu nepůjde ani na pohřeb. Nezná obsah této hádky. Byla přítomna jen jedné hádce před rokem 2000. Hlavním důvodem byl barák v [anonymizováno], který děda koupil [jméno] a chtěl, aby se vystěhoval z [obec]. [jméno] se vystěhovat nechtěl, a to byl další důvod hádek. Do domu po [jméno] se nastěhovali, tento dům zbourali a postavili nový, ale až po pěti letech, co se odtud vystěhoval. Když bydleli vedle, viděla, že [jméno] přišel za dědou a slyšela hádku, po které odešel, možná ho i děda vyhodil. Babička byla velký kardiak a po záchvatu v roce 2000 následovaly další problémy s tepnami. Děda měl v té době rozjetou cukrovku a nejdříve měl na noze uřezané prsty, odmítl amputaci nohy, později však k ní muselo dojít. [jméno] neudělal nic pro pomoc, i když jezdil kolem.

16. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], vnučky zůstavitele a dcery žalovaného bylo zjištěno, že od malička bydlela v blízkosti dědy a babičky a od patnácti let bydlela přímo s nimi. Vzpomíná si, že když nastoupila do školy, [jméno] dědu navštěvoval a vztah fungoval. Potom se něco stalo, oni se rozešli. Děda o žalobci říkal, že není chlap, protože se zřekl jeho první dcery. Když dědovi uřezali nohu, nenavštívil ho v nemocnici. Žalobce byl poprvé za ním a proběhla tam nějaká hádky, podruhé tam ani nebyl. Žalobce měl říct, že nepůjde dědovi ani na pohřeb, což bylo pro něho těžké, pořád o tom mluvil. Nikdy neprobíhaly žádné oslavy, narozeniny, ani rodinná setkání. S bratrancem [jméno] měla dobrý vztah, kvůli sporům to však skončilo. O dědu se po amputaci starala babička, a to po amputaci prstů i po amputaci nohy. Jezdila tam pomáhat i poté, co se vzdala. Babička byla v kontaktu s [jméno] taky málo. Jezdila před smrtí do [anonymizováno], děda nevěděl, že tam babička jede, protože mu to neřekla.

17. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný jsou její bratranci, kdy jejich matky byly sestry. Bydlí v [obec], do [obec] přijížděla málo. S bratranci se vídávala dvakrát do roka. Když přijela do [obec], o [jméno] se nezavadilo ani slovo. [příjmení] [jméno] a jeho rodině se mluvilo. Jezdila i za [jméno] do [anonymizováno], [jméno] mluvil o svých rodičích vždycky pěkně. Přišlo jí to, jako by otec neměl [jméno] rád. Usuzuje to z toho, že jí zůstavitel řekl„ o [jméno] mi ani nemluv“. Teta o něm mluvila hezky, měla ho ráda. Jezdila k [jméno] potají, což jí sama řekla.

18. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je sestřenicí účastníků, matky byly sestry. Jezdívala občas na návštěvy nebo nějaké oslavy, případně za nimi jezdili do [obec]. Strýc dával najevo, že [jméno] nemá rád a nevěděla proč. Vůbec s ním nemluvil. Když se na [jméno] zeptala, tak jí řekl„ o tom mi nemluv“, pamatuje si to takto odmala, ještě předtím, než byl [jméno] ženatý. Žalobce jí říkal, že s ním zůstavitel nechce mluvit, že ho nepustí do baráku. Nikdy nic škaredého na něj neříkal. Důvody neznala. [příjmení] [jméno] byl výbušný, měla z něho obavy. Vztah mezi tetou a strýcem byl takový, že mu ustupovala, nechtěla se s ním hádat.

19. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], sestřenice účastníků, bylo zjištěno, že její matka [jméno] [příjmení] byla sestra [jméno] [příjmení]. S bratranci se stýkala pouze na rodinných oslavách. Strýc měl k žalovanému pěkný vztah, byl na něho nadurděný, že si půjčil od něho peníze a dluží mu je. [příjmení] [jméno] se nevyjadřoval, o tom se vůbec nebavil. Ví jen, že se tam něco stalo, ale důvod nezná. Když byla teta [jméno] na operaci prsu v nemocnici, byla přítomna situaci, že se tam setkal strýc s [jméno]. Seděli na chodbě a přišel [jméno] se ženou, strýc ho ani nepozdravil. Když mu její matka řekla„ ty ho ani nepozdravíš?“, on na to odpověděl„ já toho člověka neznám“, zvedl se a odešel. Bylo to někdy v roce 2007. Po smrti tety poslal [jméno] strýci dopis, strýc si stěžoval na péči, chtěl [jméno] kontaktovat, ale bál se [jméno].

20. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je tchýně žalovaného. [příjmení] [jméno] i [jméno] [celé jméno žalovaného]. Když přijela za nimi do [obec], o [jméno] nebyla řeč. [jméno] tam nikdy neviděla. [jméno] u nich bydlela, měli spolu blízký vztah. Žalovaný jim pomáhal spravit dům.

21. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], přítelkyně [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že jezdívala s ní za babičkou a dědou do [obec]. Nikdy tam nepotkali žalobce ani jeho syna. Pomáhala jim nejvíc [jméno] a žalovaný.

22. Z čestného prohlášení sepsaného [jméno] [příjmení] v Tasmánii dne [datum] bylo zjištěno, že je nejmladší sestrou [jméno] [příjmení], velmi dobře znala rodinu, protože s nimi rok bydlela a od deseti do patnácti let synovce hlídala. [celé jméno žalovaného] byl odmalička vysazený na svého staršího syna [jméno]. Měl podezření, že není jeho synem, což se přibývajícími lety ještě prohlubovalo. Poprvé začal zpochybňovat otcovství v jeho deseti letech a trvalo to až do smrti. Z toho se odvozovalo jeho chování. [příjmení] [jméno] byla tvrdá, kdy povětšinou byl trestán [jméno]. Bylo rodinným tajemstvím, že [celé jméno žalovaného] svého syna v podstatě nechce vidět, vyhazoval ho ze svého domu v [obec], i když snažil navštívit svoji matku. Od roku 2002 už to bylo takové, že zůstavitel projevoval vůči [jméno] otevřené nepřátelství. V té době jí několikrát při telefonickém hovoru řekla sestra [jméno], že po ní manžel neustále vyžaduje krevní zkoušku. [jméno] se s otcem snažil navázat kontakt, nabídnout mu pomoc v jeho nemoci. Osobně předala zůstaviteli v roce 2015 dopis od [jméno], kde mu vše [jméno] vysvětluje a nabízí mu kontakt. [příjmení] [jméno] [příjmení] je úředně ověřen.

23. Z účastnické výpovědi žalobce bylo zjištěno, že otec od něho odmala neprojevoval zájem, byl mu jen dobrý, aby mu pomáhal v hospodě a staral se o mladšího bratra. V patnácti letech si našel přítelkyni, ale než se vrátil z vojny, tato se provdala. Oženil se proto taky, avšak manželka obnovila vztah s přítelem a požádala o rozvod. Dohodli se, že dceru [jméno] si adoptuje její partner. Obnovil vztah se svojí nynější manželkou [jméno], která měla již syna [jméno], a po dohodě s jeho otcem si ho adoptoval. Rodiče s tímto nesouhlasili, oba mu to vyčítali. Matka se s tím později smířila a byla ráda, že má takovou snachu. Bydlel v [obec] a měl možnost koupit dům se stolárnou v [anonymizováno]. Celková cena byla 400 000 Kč, 80 000 Kč dostal od babičky, 200 000 Kč si půjčil a 100 000 Kč mu nabídli rodiče za podmínky, že ten opravený dům přenechá bratrovi. Tím ho vyplatili. Dům v [anonymizováno] si musel opravit. Rodiče ho nejprve navštěvovali jednou za čtrnáct dnů. V době, kdy se narodil jeho syn [jméno], se vztahy zlepšily. [příjmení] s otcem byly kvůli tomu, že vyčítal jeho chování k matce, jak ji neustále zesměšňuje, nadává a něco vyčítá. Finančně ji omezoval, bral jí celý důchod. Otec si do toho nechtěl nechat mluvit, vyhazoval ho z domu. Vadilo mu, že matku brání. Zpočátku se nedal, matku přes zákaz navštěvoval. Vyvrcholilo to tím, že matka ho poprosila, aby k nim nejezdil, že ona bude jezdit k nim do [anonymizováno]. Vždycky, když tam přijel, musela pak od otce poslouchat sprosté nadávky, že tam i přes jeho zákaz jezdí. Mladší syn [jméno] pomáhal babičce a dědovi. I toho později otec vyhodil a nepustil do baráku. V devadesátých letech, když ho matka navštěvovala, ptal se na zdravotní stav otce. Měl problém s nohama, ale normálně chodil. Matka říkala, že je to v pohodě, že mu to maže. Otec s ním odmítl komunikovat, když byly rodinné oslavy ze strany matky a snažil se s ním navázat kontakt, pozdravil ho. [příjmení] ho a jeho členy rodiny však ignoroval. Stejně takto bylo na svatbě jeho neteře [jméno]. Řekl mu, že má vypadnout, že tam nemá co dělat. Vařil pro celou svatbu. Od svých tet se dozvěděl bližší informace ohledně jeho nemoci. Pokoušel se ho navštívit v nemocnici, i když mu to matka rozmlouvala. Po amputaci nohy trvala návštěva pět minut, protože mu řekl, že ho nezval a s cizíma se nemá co bavit. Zkoušel ho navštívit vícekrát, když byl hospitalizován na infekčním, jednou ho tam nepustili, tak mluvil s primářem, který ho informoval o jeho zdravotním stavu. To bylo půl roku před jeho smrtí. Podruhé, když tam byl, řekl, že se s ním nemá o čem bavit, že má všechno zařízené a že nic nepotřebuje. Dozvěděl se od tety [jméno], s kterou byl v pravidelném kontaktu otec, že si stěžuje na špatné opatrování ze strany [jméno]. Nabídl mu pomoc, otec se po dvou měsících ozval. Nabídli mu možnost bydlet v jejich domě, ale bohužel za tři dny zemřel. O vydědění nevěděl, dozvěděl se to až u notáře. Bližší informace o zdravotním stavu otce chtěl vědět od [jméno] [příjmení], která řekla, ať zavolá přímo určitému doktorovi.

24. Z účastnické výpovědi [celé jméno žalovaného] bylo zjištěno, že v rodině byla vždycky generál máti, dělala si, co chtěla, jezdila si, kam chtěla. Neměla finanční problémy. Neví, co se stalo mezi otcem a bratrem, neví, proč tam byla ta nenávist. I když bydlel v [obec], jezdil dvakrát do týdne do [obec] otci pomáhat. Otec nikdy sám neřekl, proč se [jméno] nezastaví. Na to byl příliš hrdý. Když mu nechávali dělat vstupní dveře, smál se, že má stolaře v rodině a musí mu to dělat cizí člověk. O bratrovi otec nemluvil, neslyšel, že by někdy řekl, že nesmí překročit práh. Když bratr opustil [obec], dům celý shodili a postavili nový. Není pravda, že by se tam hned stěhovali. O otce se staral on, jeho manželka a nejvíc jeho dcera [jméno].

25. Z lékařské dokumentace zemřelého [celé jméno žalovaného], vyžádaného z Krajské nemocnice [právnická osoba] ve [obec] bylo zjištěno, že tento byl hospitalizován v letech 2001 a 2002 pro diabetologické problémy a následně byl hospitalizován na chirurgickém oddělení od [datum] pro deekt na špičce palce pravé nohy a poté od [datum] byla provedena pooperační příprava a 27. 8. v celkové anestezii provedena revize bypassu. Další hospitalizace byla od [datum], kdy pro známky zánětu v oblasti nártu až bérce pravé dolní končetiny dnem 9. 1. 2008 byl přijat pro ischemickou gangrénu pravé nohy, provedena negrektomie všech prstů pravé dolní končetiny dne [datum] a následně od [datum] byl hospitalizován pro ischematickou gangrénu pravé nohy po předchozí předoperační přípravě dne 5. 5. v celkové anestezii provedena amputace pravé dolní končetiny. Další hospitalizace byla na infekčním oddělení až v roce 2015 a 2016.

26. Z listinných důkazů ze spisu Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka] byly zjištěny shodné skutečnosti jako při výpovědích svědků učiněných v tomto řízení. Z jiných provedených důkazů nebyly zjištěny žádné podstatné skutkové okolnosti pro rozhodnutí v této věci.

27. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Zůstavitel pořídil listinu o vydědění syna [celé jméno žalobce], v niž uvedl jako důvody vydědění neprojevování zájmu a jednání v rozporu s dobrými mravy jeho. Listinu o vydědění syna [celé jméno žalobce] stejného dne a totožného znění pořídila zůstavitelova žena [jméno] [příjmení], o neplatnosti vydědění bylo pravomocně rozhodnuto Okresním soudem ve Zlíně ve věci sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu sp. zn. [spisová značka]. Z výpovědí účastníků i slyšených svědků učiněných v tomto řízení bylo zjištěno, že vztahy mezi zůstavitelem a žalobcem byly od dětství narušeny nedůvěrou zůstavitele ve skutečnost, zda je biologickým otcem žalobce. Nevraživost zůstavitele vůči žalobci se projevovala tím, že před několika svědky se vyjádřil, že o žalobci nechce mluvit, nechce, aby bylo zmiňováno jeho jméno a že prohlásil, že má pouze jednoho syna. Chování zůstavitele vůči žalobci vyvrcholilo tím, že si nepřál, aby ho navštěvoval v místě jeho bydliště, stejně tak nechtěl, aby ho navštěvoval jeho syn [jméno]. Manželka zůstavitele nesměla navštěvovat žalobce, dělala to potajnu, protože byl vždy kvůli tomu doma křik. Žalobce nikdy se nechoval nevraživě vůči svému otci, nikdy výslovně neodmítl jeho pomoc, nikdy veřejně žalobce nenapadl, ani nezavdal příčinu k nějakým hádkám. V tomto se výpovědi svědků shodují, i když jejich kontakt se zůstavitelem byl jen občasný bez větší povědomosti o dění v rodině. Nicméně zde lze uzavřít, že pokud i v době setkání většinou při rodinných oslavách byla zřejmá nesnášenlivost mezi zůstavitelem a žalobcem, pak lze předpokládat, že se tak dělo i na místech neveřejných při běžném styku. Účastnická výpověď žalovaného, jeho manželky a jeho dcery nejsou v rozporu s výpovědi svědků v tom, že vztahy mezi zůstavitelem a žalobcem nebyly dlouhodobě dobré a zůstavitel nikdy nežádal výslovnou pomoc od žalovaného, jeho návštěvy odmítal a přítomnost nevyhledával. Žalovanému však přičítaly k tíži, že se vztahy s žalobcem nesnažil narovnat a pomoc sám nenabídl. Žalobce v řízení prokázal, že se snažil pomoci svému otci a projevoval zájem o jeho zdravotní stav, byl však při návštěvách v nemocnici odmítnut. Zdravotní stav zjišťoval prostřednictvím své matky, případně své známé [jméno] [příjmení] a přímo u lékařů. Zůstavitel žalobce nikdy výslovně o nic nepožádal a žalobce pomoc nikdy výslovně neodmítl. Z řízení vedeného ve věci [spisová značka] je pak nesporné, že toto chování žalobce akceptovala jeho manželka a vůči svému synovi chovala tajně náklonost stejně jako k jeho rodině.

28. Podle § [číslo] a následujících a § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je třeba platnost listiny o vydědění, jakož i důvody vydědění posuzovat podle právní úpravy platné v době pořízení listiny o vydědění, tedy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinnému k [datum] (dále jen„ obč. zák.“).

29. Podle § 3072 o. z. zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho prohlášení o vydědění právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu.

30. Podle § 469a odst. 1 obč. zák. zůstavitel může vydědit potomka, jestliže a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech, b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, d) trvale vede nezřízený život. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují se důsledky vydědění i na osoby uvedené v § 473 odst.

2. Podle odst. 3 tohoto ustanovení o náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí obdobně ustanovení § 476 a § 480; v listině však musí být uveden důvod vydědění.

31. Podle § 1646 odst. 1 o. z. ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který a) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo d) vede trvale nezřízený život. Podle odst. 2 tohoto ustanovení zůstavitel může vydědit i nepominutelného dědice, který je nezpůsobilý dědit, a proto je z dědického práva vyloučen. Podle odst. 3 tohoto ustanovení přežije-li vyděděný potomek zůstavitele, nedědí ani potomci vyděděného potomka, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli. Nedožije-li se vyděděný potomek smrti zůstavitele, pak jeho potomci dědí vyjma těch, kteří jsou samostatně vyloučeni z práva dědického.

32. Podle § 3069 o. z. při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele.

33. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že z hlediska formální náležitosti považuje listinu o vydědění zůstavitele za platnou. V projednávané věci bylo mezi účastníky nesporné, že listina byla pořízena zůstavitelem, je formálně bezvadná, nebo je pořízena notářským zápisem dle zákona. Žalobce podal žalobu včas poté, co v rámci řízení o pozůstalosti vedeném pod sp. zn. [spisová značka] před notářem jako soudním komisařem namítl, že důvody jeho vydědění nebyly dány a usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 11. 2018 č. j. [číslo jednací] mu bylo uloženo podat žalobu proti [celé jméno žalovaného] na určení, že je zůstavitelem po zůstaviteli.

34. Mezi účastníky bylo sporné, zda byly naplněny důvody pro vydědění, neboť jeho účinky nastanou toliko tehdy, došlo-li k naplnění zákonem presumovaných předpokladů. Žalobce byl vyděděn s poukazem na absenci projevu opravdového zájmu a za nemravné chování.

35. Soud v daném případě ve shodě s ustálenou judikaturou posuzoval případ individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem, zda potomek projevoval opravdový zájem o svého předka a zda zůstavitel měl vůbec zájem na tom, aby se stýkal se svým potomkem. Je-li skutečnost, že potomek neprojevoval o zůstavitele opravdový zájem důsledkem toho, že zůstavitel neprojevoval zájem o svého potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění.

36. Pro posouzení důvodu vydědění podle § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. je třeba rovněž zjišťovat, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s dítětem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenecké vztahy (rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 6 Co 10/96, Rc 23/1998)

37. Jestliže potomek trvale neprojevuje o zůstavitele zájem proto, že zůstavitel neprojevoval zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 2 Cdon 86/97)

38. Pokud jde o důvod vydědění zůstavitelem uvedený v listině o vydědění ze dne [datum], že neprojevoval žalobce jako syn o zůstavitele dostatečný zájem, pak je třeba vycházet ze situace, která byla v rodině nastolena. Zůstavitel se vůči žalobci choval odmalička velmi stroze a přísně, neprojevoval mu žádné city, žádnou lásku a podporu. Tato situace vyvrcholila pak v době, kdy se žalobce oženil, následně rozvedl a znovu oženil se svojí stávající ženou a adoptoval jejího syna poté, co svoji dceru umožnil adoptovat novému manželu první ženy. S tímto jeho rozhodnutím rodiče, zejména otec, nesouhlasili a jeho nevraživost vůči žalobci stoupla. Toto se projevila pak tím, že naléhal na žalobce, aby se vystěhoval z domu v [obec] a za tímto účelem se spolupodílel na pořízení domu v [anonymizováno]. Za této situace a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu zůstává otázkou, zda žalobce mohl projevovat náklonost vůči zůstaviteli, zda měl reálnou možnost projevit opravdový zájem a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy. Z provedeného dokazování je zřejmé, že to byl zůstavitel, který přítomnost žalobce v jeho domě odmítal, stejně jako odmítal přítomnost jeho dětí. Zůstavitel zakazoval dokonce návštěvy i matce žalobce u žalobcovy rodiny a přiměl ji podepsat téhož dne totožnou listinu o vydědění svého syna. Byl to zůstavitel, který žalobce při jeho návštěvě v nemocnici nepozdravil a uvedl, že tuto osobu nezná. Nelze pak přičítat k tíži žalobce, že vztahů zůstaly narušeny i v době před podepsáním notářského zápisu o vydědění, a k jejich konsolidaci došlo až těsně před úmrtím, poté co zůstavitel ovdověl a byl odkázán na péči třetí osoby.

39. Pokud jde o další důvod vydědění, že žalobce neposkytl zůstaviteli pomoc v době nemoci a stáří, z výpovědi všech svědků i účastnických výpovědí je jednoznačně dáno, že v době sepsání závěti [datum] nebyl zdravotní stav zůstavitele tak naléhavý, aby potřeboval pomoc. K amputaci prstů pravé dolní končetiny a následně pravé dolní končetiny došlo až po vydědění [datum]. I přesto lze uzavřít, že žalobce měl snahu zjistit vše o zdravotním stavu zůstavitele prostřednictvím své matky či prostřednictvím svých známých a od doktorů. Nebylo prokázáno, že by odmítl požádanou pomoc poskytnout, naopak dostavil se za otcem do nemocnice opakovaně i po předchozím odmítnutí.

40. Soud dospěl k závěru, že důvody vydědění žalobce [celé jméno žalobce], které jsou uvedeny v listině o vydědění sepsané [celé jméno žalovaného] dne [datum], nebyly dány, a proto žalobce [celé jméno žalobce] je jako jeho syn dědicem ze zákona po zůstaviteli [celé jméno žalovaného].

41. Podle § 150 o.s.ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když soud odkazuje na právní závěr učiněný Krajským soudem v Brně ve věci totožné sp. zn. 6 C 145/2016 Odvolací soud konstatoval, že jsou zde výjimečné důvody, pro něž nelze náhradu nákladů řízení přiznat jinak úspěšnému žalobci, jelikož tento spor o vydědění nevyvolal a nemůže nést k tíži projevenou vůle zůstavitelem rozporovanou žalobcem.