28 C 37/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní JUDr. Evou Bučkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 2 400 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka].</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem ve výši 15,17 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] k rukám zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána zaplatit jí částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15,7 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka].

2. Žalobkyně ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla uzavřena Smlouva o úvěru č. 9 2015 dne [datum], na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit úrok ve výši 28 %, poplatek za úvěr ve výši [částka], administrativní poplatek ve výši [částka], poplatek za úplatu ve výši [částka], celkem [částka]. Žalovaná se zavázala celkem [částka] zaplatit ve 13 splátkách měsíčně, [částka] avšak uhradila částku [částka]. Úvěr byl proto zesplatnění dne [datum] a žalovaná se dostala do prodlení s neuhrazenými splátkami. Žalobce požaduje úrokovou sazbu 15,17 %, za kterou se dle statistiky ČNB sjednávali úrokové sazby úvěru na spotřebu domácnosti, a to od [datum].

3. Žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky [částka] na kapitalizovaném úroku z prodlení za období od [datum] do [datum]. Řízení bylo s odkazem na zpětvzetí před prvním jednáním v této části zastaveno dle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.).

4. Žalovaná navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. S předchůdcem žalobkyně [příjmení] [jméno] nesjednala nikdy žádnou smlouvu o úvěru, neboť v době jejího sjednání byla upoutaná na lůžko v důsledku autonehody. Jejím jménem byla smlouva podepsána [jméno] [příjmení], která byla v trestním řízení za tuto trestnou činnost odsouzena. Žalovaná nikdy nepřevzala žádné peníze v hotovosti a nikdy taky nehradila ani žádnou splátku úvěru.

5. Z rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne 4. 10. 2017, č. j. 3 T 8/2017-818 bylo zjištěno, že obžalovaná [jméno] [příjmení] byla uznána vinou výrokem 1.6 tím, že obžalovaná přesvědčila [celé jméno žalované], aby si v březnu 2015 sjednala úvěr u společnosti [právnická osoba], přičemž oslovila obchodní zástupkyni [jméno] [příjmení], která na základě její intervence dne [datum] navštívila [celé jméno žalované] v nemocničním pokoji KNTB ve [obec]. Tentýž den došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] mezi [celé jméno žalované] a [právnická osoba] na částku [částka]. Finanční prostředky byly téhož dne čerpány v hotovosti v uvedené výši, přičemž se [jméno] [celé jméno žalované] zavázala uhradit 13 splátek ve výši [částka] za měsíc, na místě uhradila věřiteli [částka], zbývající částku ve výši [částka] předala obžalované [jméno] [příjmení] na úhradu plateb související s pořízením bydlení pro ně, avšak obžalovaná tyto peníze použila pro svoji potřebu, čímž způsobila [celé jméno žalované] škodu ve výši nejméně [částka]. Obžalovaná byla za tento skutek a za další skutky uznána vinnou za pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku a pokračující přečin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 3, odst. 4 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let nepodmíněně. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

6. Podle § 135 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím ohledně viny a trestu, je-li takový rozsudek pravomocný. V dané věci vycházel soud ze skutkového stavu a trestu, který byl uložen obžalované [jméno] [příjmení] rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ve věci sp. zn. 3 T 8/2017. Soud z těchto důvodů neprováděl důkazy označované žalovanou ke svým tvrzením, že závazek za žalovanou uzavřela obžalovaná, žalovaná nikdy žádné peníze nepřevzala, smlouvu o úvěru nepodepsala a do prostor nemocnice [právnická osoba] za ní nikdo nemohl přijít.

7. Soud se zabýval dokazováním týkající se platnosti závazku splněním zákonných podmínek zjištění úvěruschopnosti a zaplacení závazku. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že dne [datum] byla podepsána Smlouva o úvěru č. 9 2015 uzavřená mezi [právnická osoba] a žalovanou, jejímž předmětem je poskytnutí bezúčelového hotovostního spotřebitelského úvěru v celkové výši [částka]. Žalovaná jako dlužník se zavázala uhradit administrativní poplatek ve výši 3 % z jistiny, což je [částka] a úroku z prodlení ve výši 18,46 % p. a., poplatky za úplatu celkem [částka]. Žalovaná se zavázala částku [částka] zaplatit ve 13 měsíčních splátkách ve výši [částka] (smlouva o úvěru). Součástí smlouvy byl předpis splátek ke smlouvě o úvěru a závazný návrh na uzavření smlouvy. Žalovaná uhradila od [datum] do [datum] celkem [částka] (potvrzení o převzatých platbách v hotovosti). Žalovaná k žádosti o poskytnutí úvěru vyplnila předepsaný dotazník, v němž uvedla, že je invalidní důchodce a její invalidní důchod činí [částka], průměrné měsíční výdaje [částka] a potvrdila, že nemá žádné vyživovací povinnosti (žádost o poskytnutí úvěru). Žalovaná byla vyzvána k uhrazení částky celkem [částka] ve lhůtě do [datum] [právnická osoba] s.r.o. dne [datum] (výzva k plnění před žalobou). Podací lístek ze dne [datum] dokládá odeslání předžalobní výzvy.

8. Žalobkyně doložila svoji aktivní legitimaci k vedení sporu Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovanou dne [datum] s Dodatkem [číslo] ze dne [datum] s přílohou pohledávek, v níž je uvedena pohledávka rovněž za žalovanou, která je předmětem sporu. Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalované sděleno dne [datum].

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Zákon o spotřebitelském úvěru vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou spotřebitele jako slabší strany. Z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají osoby, které volných peněžních prostředků nemají nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají a jejich cílem je úvěr, někdy za každou cenu, získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je povinnost posoudit úvěryschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy zákonem ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, č. j. 27 Co 221/2019). Poskytovatel tak smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (viz Důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).

13. Je také nutné konstatovat, že české spotřebitelské právo ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mimo jiné transponovanou směrnicí č. 2008 [číslo], kde se v čl. 8 odst. 1 věty první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěryschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V čl. 23 směrnice č. 2008 [číslo] se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci [právnická osoba] proti GK tak, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu se soud zabýval přednostně otázkou platností vzniku smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Jedna z podmínek uzavření platné smlouvy je zjištění úvěruschopnosti žalované tak, aby se předešlo vytváření dluhů a vymáhání pohledávek. Přestože přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru ani transponovanou směrnicí č. 2008 [číslo] blíže přesněji specifikován, je zřejmé, že žalobkyně je povinna vždy řádně, se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně však povinnost uloženou zákonem nesplnila, když se spokojila pouze s tvrzeními žalované uvedenými v jeho žádosti, aniž by byly náležitě doloženy listinami, prokazující její příjem a výdaje. Navíc tyto údaje jsou zjevně chybné, neboť žalovaná má dvě vyživovací povinnosti.

15. Soud proto konstatuje, že smlouva o úvěru byla smlouva uzavřená neplatně a v souladu s § 118 odst. 2 o. s. ř. překvalifikoval nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku.

16. Žalobkyně v řízení tvrdila a prokázala, že poskytla žalované částku [částka] v hotovosti a žalovaná na tuto částku uhradila částku [částka]. Lze tedy uzavřít, že ve věci nevzniklo bezdůvodné obohacení, neboť ze strany žalované bylo plněno více, než přijala na základě plnění bez právního důvodu. Soud proto žalobu zamítl co do požadované jistiny [částka] a rovněž příslušenství pohledávky, neboť tento nárok byl shledán zcela nedůvodným.

17. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. vznikl žalované nárok na náhradu nákladů řízení, které musela uplatit na bránění svého práva u soudu. Náklady řízení spočívají v nákladech právního zastoupení a v souladu s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, byl uznán nárok za úkony převzetí zastoupení, podání vyjádření ve věci a účast při jednání ve výši [částka] za úkon. Vyhláška nezná úkon nahlédnutí do spisu a další vyjádření žalované nebyla shledána účelovými. Zástupkyni žalované náleží náhradu hotových výdajů v paušální výši dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu 3 x [částka], cestovné z [obec] do [obec], celkem 70 km při průměrné spotřebě vozidla 4,3 l nafty na 100 km, ceně pohonných hmot dle vyhlášky 589/2020 Sb. ve výši [částka], ztráta času dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu v rozsahu 4 půlhodin celkem 4x [částka] a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši [částka], celkem [částka].

18. Žalobkyně byla zavázána uhradit žalované náklady řízení ve výši [částka] k rukám zástupkyně žalované dle § 149 odst. 1 o.s.ř. v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 161 o.s.ř.