28 C 43/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní JUDr. Evou Bučkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 40 605,71 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 127 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 36 127 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 4 478,71 Kč s úrokem v kapitalizované výši 3 684,38 Kč, s úrokem ve výši 17,88 % ročně z částky 40 605,71 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 40 605,71 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 478,71 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 749 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 40 605,71 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 684,38 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 17,88 % ročně z částky 40 605,71 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 40 605,71 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec do výše 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 17,88 % ročně, měsíční splátkou ve výši 5 % z dlužné částky, splatnou vždy k 17. dni v měsíci. Žalovaná čerpala z úvěrového rámce peněžní prostředky v celkové výši 51 338 Kč a uhradila celkem 15 211 Kč. Jelikož žalovaná řádně úvěr nehradila, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně ke dni [datum] k zesplatnění úvěru. Dlužná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 40 605,71 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 684,38 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku ze dne [datum]. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum].

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalované byl na základě Žádosti/ Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] ze dne [datum] poskytnut revolvingový úvěr formou úvěrového rámce ve výši 45 000 Kč na úvěrový účet [číslo]. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s poníženým úrokem ve výši 17,88 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky platné od [datum] (Žádost/smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum], rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb z téhož dne, všeobecné obchodní podmínky). Dle čl. IV. 1. všeobecných obchodních podmínek uzavřením smlouvy nebo čerpáním úvěru žalované vznikla povinnost platit náklady související se smlouvu v termínech a ve výši stanovených smlouvou, a to zejména úroky, úroky z prodlení, úhrady za pojištění a poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně byla podle čl. VII. 3. všeobecných obchodních podmínek oprávněna od smlouvy odstoupit, neumožnit další čerpání úvěru a požadovat splacení dlužné částky včetně příslušenství ke dni účinnosti odstoupení, dostane-li se žalovaná do prodlení se splacením více než dvou po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce s tím, že odstoupení od smlouvy nabývá účinnosti ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo odstoupení dáno k poštovní přepravě (všeobecné obchodní podmínky). Žalovaná v období od [datum] do [datum] čerpala z úvěrového rámce peněžní prostředky v celkové výši 51 338 Kč a uhradila celkem 15 211 Kč (výpis z úvěru žalované). Protože žalovaná řádně a včas nehradila splátky úvěru, když se dostala do prodlení se splátkou ze dne [datum] a od té doby již poskytnutý úvěr nesplácela, žalobkyně v souladu se smlouvou dopisem ze dne [datum] od úvěrové smlouvy odstoupila s tím, že ke dni [datum] se úvěr v celkové výši 44 291 Kč stane splatným v celém rozsahu.

4. Společnost [anonymizována čtyři slova] pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni, což bylo žalované oznámeno oznámením ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], poštovní podací arch ze dne [datum]). Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných částek nejpozději do 7 dnů od odeslání výzvy (předžalobní upomínka ze dne [datum], podací lístek z téhož dne).

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, právní předchůdkyně žalobkyně provedla hodnocení žalované dle údajů o příjmech a výdajích uvedených žalovanou v žádosti/smlouvě o revolvingovém úvěru, kde byl uveden příjem žalované ve výši 18 000 Kč a náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně rovněž provedla lustraci žalované v systémech NRKI, BRKI a [příjmení] s tím, že k datu [datum] byl na žalovanou veden úvěr ve výši 824, 791 Kč (informace o bonitě klienta). <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 11. Povinností poskytovatele úvěru je řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.

12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z., v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z., v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost žalované nesplnila, neboť žalované poskytla úvěr, aniž by jakkoliv zjišťovala a ověřovala žalovanou tvrzenou výši příjmů a výši výdajů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření požadavku na doložení těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé uvedení údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.

18. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření příjmů a výdajů implikuje účelovost ze strany poskytovatele úvěru - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

19. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet.

20. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovaná obdržela částku 51 338 Kč, přičemž žalobkyni dosud na dluh uhradila částku 15 211 Kč, kterou soud započetl jako plnění na jistinu a žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 36 127 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

21. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětných smluv o úvěru. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.

22. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku.

23. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla žalované odeslána téhož dne. Podle výzvy měla žalovaná zaplatit ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy, tj. do [datum]. Počínaje dnem [datum] je žalovaná v prodlení. Počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 40 605,71 Kč od [datum] do zaplacení.

24. Soud uložil žalované povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 36 127 Kč pouze za období, kdy byla žalovaná se zaplacením v prodlení od [datum] do zaplacení.

25. Ve zbytku žalobu co do částky 4 478,71 Kč s úrokem v kapitalizované výši 3 684,38 Kč, s úrokem ve výši 17,88 % ročně z částky 40 605,71 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 40 605,71 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 478,71 Kč od [datum] do zaplacení jako nedůvodnou zamítl.

26. Žalobkyni, která byla ve věci částečně úspěšná, přiznal soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 46 %. Žalobkyně žádala přiznat jistinu spolu s příslušenstvím kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozhodnutí v celkové výši 52 184,52 Kč; přiznáno bylo 38 019,95 Kč, tedy v poměru úspěchu 73 % a neúspěchu 27 %.

27. Náklady řízení představují soudní poplatek 1 625 Kč; odměnu za zastupování žalobkyně advokátem dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále advokátní tarif) spočívající v odměně za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, předžalobní výzva) 3 x 500 Kč; náhradu hotových výdajů 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhradu daně z přidané hodnoty 21 % ve výši 378 Kč.

28. Náklady řízení, které činí celkem 1 749 Kč (46 % z částky 3 803 Kč), je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.