35 C 107/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 19 910 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 890 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 890 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 17 020 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 4 202,73 Kč a ve výši 23,72 % ročně z částky 15 332,97 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 1 567,80 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 332,97 Kč od [datum] do [datum] a</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 442,97 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], po žalované domáhala zaplacení částky 19 910 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že po předchozím posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřely společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 3 220 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 690 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, když uhradila pouze částku 20 110 Kč. Žalovaná částka 19 910 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 15 332,97 Kč a z dlužného poplatku ve výši 4 577,03 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 15 332,97 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 4 202,73 Kč a od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 332,97 Kč od 30. 11 2019 do [datum] v kapitalizované výši 1 567,80 Kč a od [datum] do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten, který skutkový závěr.

4. Společnost a žalovaná si ujednaly dne [datum] Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované v hotovosti při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 17 020 Kč, tvořeným úrokem ve výši 3 220 Kč, poplatkem ve výši 4 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 40 020 Kč v 58 týdenních splátkách po 690 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Dle doplňujících ustanovení o spotřebitelském úvěru úvěr je čerpán v hotovosti (čl. 2), splátky jsou používány nejprve na úhradu úroku, administrativního poplatku, odměny za hotovostní inkaso splátek a jistiny; v případě prodlení se hradí 1. náhrada účelně vynaložených nákladů, 2. splatné sankce, tj. smluvní pokuta a úrok z prodlení, 3. splatné splátky od nejdříve splatné, 4. nesplatné splátky v pořadí od splátky splatné nejdříve (čl. 2) – (viz Smlouva).

5. Společnost a žalovaná vyplnily dne [datum] kartu zákazníka, v níž je uvedeno, že žalovaná je rozvedená, bydlí v nájemním bydlení, je zaměstnána na částečný úvazek u ČSSZ, její celkový příjem činí 23 772 Kč a je tvořen čistým příjmem ve výši 9 272, státní podporou - hlavní (důchod starobní/invalidní, mateřská/rodičovská, podpora v nezaměstnanosti) ve výši 12 000 Kč měsíčně a dalším příjmem ve výši 2 500 Kč měsíčně. Žalovaná vydává na bydlení částku 6 226 Kč, osobní výdaje činí 9 500 Kč a splácí u [právnická osoba] Credit částku 2 000 Kč měsíčně, tedy celkové výdaje činí 17 726 Kč. Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu, příjmy ověřila dle složenky a výdaje dle nájemní smlouvy (viz karta zákazníka). Žalovaná uhradila celkově částku 20 110 Kč (viz přehled plateb).

6. Dne [datum] si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze [číslo] smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne [datum] oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. podacího lístku ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 27 812,72 Kč do [datum] na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne [datum] vč. podacího lístku ze dne [datum]); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovanou ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne [datum], čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>11. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 17. Společnost a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na jejímž základě Společnost jako zapůjčitel přenechala žalované coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě (svědčí o tom ostatně i následné částečné úhrady ze strany žalované); tímto vznikla mezi stranami zápůjčka coby reálný kontrakt vyžadující ke svému vzniku nejen konsensus smluvních stran, ale i reálné poskytnutí peněžních prostředků. Na základě smlouvy vznikla žalované povinnost vrátit Společnosti jistinu zápůjčky ve výši 23 000 Kč společně s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč, s úrokem ve výši 3 220 Kč (23,72 % ročně) a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč, tj. celkem zaplatit žalobkyni částku 40 020 Kč v 58 týdenních splátkách po 690 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne ode dne uzavření smlouvy.

18. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 12. 4. 2022, č. j. 35 C 107/2022-28, jakým způsobem Společnost ověřila úvěruschopnost žalované a jaké doklady si za tímto účelem od žalované vyžádala, reagovala žalobkyně tak, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované; k uvedenému žalobkyně dodala, že Společnost neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, neboť ta by se mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu. S uvedeným se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Soud přezkoumal předloženou zákaznickou kartu ze dne [datum], která měla prokazovat úvěruschopnost žalované. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaná měla mít celkový měsíční příjem ve výši 23 772 Kč, který měl být tvořen příjmem ze zaměstnání ve výši 9 272 Kč, státní podporou ve výši 12 000 Kč a ostatním příjmem ve výši 2 500 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím složenky - příjmy; soudu však nebyly předloženy žádné listiny. Za zásadní pochybení Společnosti lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, tj. částkou 17 726 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak nekontrolovala zejména obvyklé náklady, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu, například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu (z bankovního účtu měla dle karty zákazníka ověřovat pouze příjmy), nijak nekalkulovala s výší dalších výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. [příjmení], NRKI, BRKI); uvedené bylo přitom zcela žádoucí za situace, kdy žalovaná splácela další úvěr u [právnická osoba] Credit.

19. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

20. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 15 332,97 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 4 577,03 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

21. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 23 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 20 110 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 2 890 Kč.

22. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

23. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 2 890 Kč nepochybně vyzvána až předžalobní výzvou ze dne [datum], v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do [datum]. Jelikož žalovaná dlužnou částku 2 890 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaná do [datum] dlužnou částku 2 890 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem [datum] do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; žalobkyně se nicméně domáhala úroku z prodlení v nižší výši 9 % p. a., což soud nemohl přestoupit. S ohledem na uvedené soud shledal nárok na úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 890 Kč od [datum] do zaplacení.

25. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 890 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 890 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 17 020 Kč s úrokem v kapitalizované výši 4 202,73 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15 332,97 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 567,80 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 332,97 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 442,97 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 26. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vydání rozhodnutí ([datum]) v řízení úspěšná co do přiznání částky 3 512,10 Kč (jistina 2 890 Kč + úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 622,10 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 39 879,18 Kč (jistina s poplatky ve výši 19 910 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 567,80 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 4 202,73 Kč + úrok od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 10 293,15 Kč + úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 905,50 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 8,81 % v poměru k neúspěchu ve výši 91,19 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 82,83 %.

27. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).