35 C 113/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 16 380 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 100 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 16 280 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 2 900,70 Kč a ve výši 23,72 % ročně z částky 12 614,35 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 1 078,53 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 614,35 Kč od [datum] do [datum] a</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 514,35 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], po žalované domáhala zaplacení částky 16 380 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že po předchozím posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřely společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 3 080 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 660 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, když uhradila pouze částku 21 900 Kč. Žalovaná částka 16 380 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 12 614,35 Kč a z dlužného poplatku ve výši 3 765,65 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 12 614,35 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 2 900,70 Kč a od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 614,35 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 1 078,53 Kč a od [datum] do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten, který skutkový závěr.

4. Společnost a žalovaná si ujednaly dne [datum] Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované v hotovosti při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 16 280 Kč, tvořeným úrokem ve výši 3 080 Kč, poplatkem ve výši 4 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 38 280 Kč v 58 týdenních splátkách po 660 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Dle doplňujících ustanovení o spotřebitelském úvěru úvěr je čerpán v hotovosti (čl. 2), splátky jsou používány nejprve na úhradu úroku, administrativního poplatku, odměny za hotovostní inkaso splátek a jistiny; v případě prodlení se hradí 1. náhrada účelně vynaložených nákladů, 2. splatné sankce, tj. smluvní pokuta a úrok z prodlení, 3. splatné splátky od nejdříve splatné, 4. nesplatné splátky v pořadí od splátky splatné nejdříve (čl. 2) – (viz Smlouva).

5. Společnost a žalovaná vyplnily dne [datum] kartu zákazníka, v níž je uvedeno, že žalovaná je svobodná, bydlí v nájemním bydlení, je zaměstnána u [právnická osoba] a. s., její celkový příjem činí 14 970 Kč a je tvořen státní podporou - hlavní (důchod starobní/invalidní, mateřská/rodičovská, podpora v nezaměstnanosti) ve výši 10 860 Kč měsíčně a státní podporou – vedlejší (důchod vdovský/sirotčí, příspěvky na bydlení/živobytí/děti) ve výši 3 110 Kč měsíčně. Žalovaná vydává na bydlení částku 4 400 Kč, osobní výdaje činí 3 000 Kč a splácí u [právnická osoba] Credit částku 1 800 Kč, tedy celkové výdaje činí 8 200 Kč. Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu, příjmy ověřila dle složenky a výdaje dle nájemní smlouvy a ústřižku SIPO (viz karta zákazníka). Žalovaná uhradila celkově částku 21 900 Kč (viz přehled plateb).

6. Dne [datum] si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze [číslo] smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne [datum] oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. podacího lístku). Dopisem ze dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 22 124,85 Kč do [datum] na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne [datum] vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovanou ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne [datum], čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>11. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 17. Společnost a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na jejímž základě Společnost jako zapůjčitel přenechala žalované coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě (svědčí o tom ostatně i následné částečné úhrady ze strany žalované); tímto vznikla mezi stranami zápůjčka coby reálný kontrakt vyžadující ke svému vzniku nejen konsensus smluvních stran, ale i reálné poskytnutí peněžních prostředků. Na základě smlouvy vznikla žalované povinnost vrátit Společnosti jistinu zápůjčky ve výši 22 000 Kč společně s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč, s úrokem ve výši 3 080 Kč (23,72 % ročně) a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč, tj. celkem zaplatit žalobkyni částku 38 280 Kč v 58 týdenních splátkách po 660 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne ode dne uzavření smlouvy.

18. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 14. 4. 2022, č. j. 35 C 113/2022-22, jakým způsobem Společnost ověřila úvěruschopnost žalované a jaké doklady si za tímto účelem od žalované vyžádala, reagovala žalobkyně tak, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované; k uvedenému žalobkyně dodala, že Společnost neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, neboť ta by se mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu. S uvedeným se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Soud přezkoumal předloženou zákaznickou kartu ze dne [datum], která měla prokazovat úvěruschopnost žalované. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaná měla mít celkový měsíční příjem ve výši 14 970 Kč, který měl být tvořen pouze státní podporou, což Společnost měla ověřit prostřednictvím složenky - příjmy; soudu však nebyly předloženy žádné listiny. Žalovaná měla být dle zákaznické karty v době uzavírání Smlouvy zaměstnána u [právnická osoba] a. s., avšak příjem ze zaměstnání, ani dokumenty k jeho ověření nebyly v zákaznické kartě uvedeny. Za zásadní pochybení Společnosti lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, tj. částkou 8 200 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak nekontrolovala zejména obvyklé náklady, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu, například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu (z bankovního účtu měla dle karty zákazníka ověřovat pouze příjmy), nijak nekalkulovala s výší dalších výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. [příjmení], NRKI, BRKI); uvedené bylo přitom zcela žádoucí za situace, kdy žalovaná splácela další úvěr u [právnická osoba] Credit.

19. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

20. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 12 614,35 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 3 765,65 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

21. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržel od Společnosti částku 22 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 21 900 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 100 Kč.

22. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

23. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 100 Kč nepochybně vyzvána až předžalobní výzvou ze dne [datum], v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do [datum]. Jelikož žalovaná dlužnou částku 100 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaná do [datum] dlužnou částku 100 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem [datum] do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; žalobkyně se nicméně domáhala úroku z prodlení v nižší výši 9 % p. a., což soud nemohl přestoupit. S ohledem na uvedené soud shledal nárok na úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 100 Kč od [datum] do zaplacení.

25. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 100 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 16 280 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 900,70 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 12 614,35 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 078,53 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 614,35 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 614,35 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 26. Žalovaná byla procesně neúspěšná toliko v nepatrném rozsahu, a proto má podle § 142 odst. 3 o. s. ř. nárok na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III.).

27. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.