35 C 14/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 948,31 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 750 Kč od 27. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 198,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 948,31 Kč od 23. 11. 2017 do 26. 6. 2020 a z částky 198,31 Kč od 27. 6. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 871,42 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobou podanou dne 4. 11. 2020, ve znění doplnění ze dne 25. 1. 2021 a 4. 2. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 948,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 948,31 Kč od 23. 11. 2017 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyní žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému dne 22. 7. 2017 úvěr ve výši 10 000 Kč a dne 7. 9. 2017 úvěr ve výši 1 000 Kč, které měl žalovaný vrátit Společnosti spolu s poplatkem za výběr ve výši 125 Kč, s úrokem z úvěru ve výši 2 565,31 Kč a s vynaloženými náklady ve výši 500 Kč. Žalovaný uhradil celkově částku 1 250 Kč, která byla započtena na úhradu poplatku, úroku z úvěru a jistinu úvěru, kdy na jistině žalovaný dluží 9 948,31 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu ze dne 15. 6. 2020.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

5. Žalobkyně soudu předložila listiny označené jako„ Smlouva o revolvingovém úvěru“,„ Loan application info – loan number [číslo]“,„ Loan application info – loan number [číslo]“,„ Obchodní podmínky společnosti [právnická osoba]“,„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“; žádná z těchto listin není opatřena podpisem žalovaného. Společnost ThePay z účtu Společnosti zaslala na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovaného, dne 22. 7. 2017 částku 10 000 Kč a dne 7. 9. 2017 částku 1 000 Kč, vždy [variabilní symbol] (viz potvrzení o provedené platbě ze dne 22. 7. 2017 a ze dne 7. 9. 2017, sdělení [právnická osoba], ze dne 19. 1. 2021, výpisy z účtu za období 7–11/2017). Žalovaný uhradil dne 28. 8. 2017 žalobkyni částku 1 250 Kč (viz sdělení Společnosti). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019 postoupila Společnost coby postupitel žalobkyni coby postupníkovi pohledávky uvedené v příloze č. 1 této smlouvy, v níž byla specifikována též pohledávka Společnosti za žalovaným v aktuální výši 12 940,31 Kč, z toho neuhrazená jistina 9 948,31 Kč, úroky ve výši 2 367 Kč a poplatky ve výši 625 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019 vč. přílohy č. 1). Dopisem ze dne 6. 2. 2020 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího archu). Dopisem ze dne 15. 6. 2020, která se dostala do sféry žalovaného dne 19. 6. 2020, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 9 948,31 Kč s příslušenstvím do 7 dnů od doručení výzvy s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz předžalobní upomínka, podací lístek a sledování zásilky [anonymizováno]). Žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> <i>8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>10. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 14. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným z tvrzené smlouvy o zápůjčce postoupila Společnost žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 6. 2. 2020, čímž postoupení pohledávky nabylo vůči žalovanému účinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 (uveřejněném pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

15. Žalobkyně tvrdila, že Společnost s žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč, který byl žalovaný povinen Společnosti vrátit spolu s poplatkem za výběr ve výši 125 Kč, s úrokem z úvěru ve výši 2 565,31 Kč a s vynaloženými náklady ve výši 500 Kč. Na základě listin označených jako„ Smlouva o revolvingovém úvěru“,„ Loan application info – loan number [číslo]“,„ Loan application info – loan number [číslo]“,„ Obchodní podmínky společnosti [právnická osoba]“,„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“, které žalobkyně soudu předložila, závěr o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru mezi Společností a žalovaným učinit nešlo, když na těchto listinách absentoval podpis žalovaného; na čemž ničeho nemění ani předložená kopie občanského průkazu.

16. Jestliže žalobkyně svůj nárok v řízení uplatněný stavěla na existenci smlouvy, jejíž existence provedeným dokazováním nebyla dovozena, bylo na žalobkyni, aby pak doplnila tvrzení, jakým konkrétním způsobem byla příslušná smlouva o úvěru uzavřena, tedy kdo a jakým způsobem navrhl uzavření příslušné smlouvy, kdo a jakým způsobem příslušnou smlouvu akceptoval a jakým způsobem se stala příslušná smlouva perfektní, tedy že projev vůle jednotlivých smluvních stran byl doručen druhé smluvní straně; uvedení skutečnosti, že k uzavření příslušné smlouvy mělo dojít prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku, jsou v tomto ohledu zjevně nepostačující. Soud vyzval žalobkyni k doplnění patřičných tvrzení a především pak důkazních návrhů usnesením ze dne 14. 1. 2021, č. j. 35 C 14/2021-12, a ze dne 28. 1. 2021, č. j. 35 C 14/2021-32, na něž žalobkyně adekvátním způsobem nereagovala a důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru nepředložila. Žalobkyně se rovněž nezúčastnila jednání konaného dne 18. 3. 2021 a při splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. toto jednání proběhlo v její nepřítomnosti, čímž se žalobkyně sama připravila o možnost být soudem ještě ústně při jednání poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti vylíčit patřičná skutková tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání. Soudu tedy nezbylo než na základě pravidel dělení o důkazním břemenu rozhodnout tak, že žalobkyní tvrzená smlouva o revolvingovém úvěru uzavřena nebyla, což má v rovině právní za následek neexistenci úvěrového vztahu mezi účastníky. Při absenci existence závazkového vztahu z tvrzené smlouvy o úvěru přitom nelze přisvědčit právu žalobkyně na jakékoliv nároky, které by měly původ ve Smlouvě. Jestliže se tedy žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 9 948,31 Kč s příslušenstvím, nebylo možné žalobnímu návrhu vyhovět.

17. Při závěru o neplatnosti Smlouvy a při prokázání majetkových transakcí v celkové výši 11 000 Kč ve prospěch žalovaného, aniž by pro tyto majetkové přesuny byl dán právní důvod, je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti na svůj účet celkem částku 11 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný plnil na dluh celkově částku 1 250 Kč, z čehož je patrno, že dluh žalovaného na bezdůvodném obohacení činí 9 750 Kč.

18. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se tak v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění; nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 9 750 Kč dle výsledků dokazování vyzván až předžalobní výzvou zástupce žalobkyně ze dne 17. 6. 2020, která se dostala do sféry žalovaného dne 19. 6. 2020 a v němž zástupce žalobkyně stanovil žalovanému (z pohledu soudu přiměřenou) lhůtu k plnění do 7 dnů od doručení tohoto dopisu, tj. do 26. 6. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku ve stanovené lhůtě ani doposud dobrovolně nezaplatil, zavázal jej k tomu svým rozhodnutím soud.

19. Jelikož žalovaný uvedený dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 27. 6. 2020 (a nikoliv již dnem 23. 11. 2017) do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tedy v daném případě 10 % ročně. Žalobkyně nicméně požadovala úrok z prodlení jen ve výši 8,05 % ročně, a proto soud při vázanosti žalobním nárokem shledal oprávněným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 750 Kč od 27. 6. 2020 do zaplacení; ve zbytku nárok zamítl.

20. S ohledem na uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 750 Kč od 27. 6. 2020 do zaplacení (výrok I.), naopak soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 198,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 948,31 Kč od 23. 11. 2017 do 26. 6. 2020 a z částky 198,31 Kč od 27. 6. 2020 do zaplacení (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo nutno k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně se ke dni vydání rozhodnutí domáhala zaplacení částky 9 948,31 Kč s úrokem z prodlení výši 8,05 % ročně z částky 9 948,31 Kč od 23. 11. 2017 do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku 2 659,22 Kč, celkem se tak domáhala zaplacení částky 12 607,53 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka 9 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 750 Kč od 27. 6. 2020 do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku 569,84 Kč, celkem jí tak byla přiznána částka 10 319,84 Kč. Uvedené znamená, že žalobkyně měla ve věci 81,85% úspěch a neúspěšná byla z 18,15 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má právo na náhradu 63,70 % svých nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění svého práva.

22. Soudu je z úřední činnosti známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném touž žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Protože byly splněny podmínky dle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b cit. vyhl. Náklady účelně vynaložené k uplatnění práva tvoří: zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč; odměna za zastoupení žalobkyně advokátem dle cit. vyhl., a to v plné výši za dva úkony právní pomoci spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a písemném podání žaloby a ve výši jedné poloviny za jeden úkon právní pomoci spočívající v jednoduché výzvě k plnění; sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 9 948,31 Kč činí podle § 14b odst. 1 bod 1 cit. vyhl. částku 200 Kč; celkem tak odměna za zastoupení žalobkyně advokátem činí částku 500 Kč; tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, písemné podání žaloby a výzvu k plnění (§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.), celkem tedy 300 Kč; DPH ve výši 21% ze základu 800 Kč, tedy DPH ve výši 168 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 63,70 % z uvedené částky 1 368 Kč, tedy částku 871,42 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně.

23. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.