35 C 158/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 28 835 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 800 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 035 Kč</b> <b>- s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč,</b> <b>- s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 935 Kč od 6. 4. 2019 do 19. 10. 2020,</b> <b>- s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 135 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení a</b> <b>- s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 15 800 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou dne 20. 1. 2021, ve znění doplnění ze dne 2. 6. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 28 835 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 20 935 Kč od 6. 4. 2019 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč z titulu smlouvy o úvěru (dále jen„ Smlouva“), kterou žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 2. 2019 prostřednictvím internetu. Žalovaná částka byla tvořena nesplacenou jistinou ve výši 15 800 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 135 Kč a smluvní pokutou ve výši 7 900 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Žalobkyně a žalovaný si ujednali dne 13. 2. 2019 prostřednictvím internetu Smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 15 800 Kč na účet žalovaného a žalovaný se zavázal společně s jistinou zápůjčky uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 108 Kč do 15. 3. 2019 (RPSN 1 564 %) – (viz Smlouva). Na výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne 10. 5. 2021, č. j. 35 C 158/2021-21, aby žalobkyně mj. doplnila své tvrzení a označila a předložila soudu důkazy k prokázání, že ověřila úvěruschopnost žalovaného, sdělila žalobkyně, že k prověření úvěruschopnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a požádala, aby byla žalovanému uložena povinnost vrátit žalobkyně vše, co ze smlouvy o zápůjčce dostal, tj. vrátit bezdůvodné obohacení. Soudu tak nezbylo než po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala. Dne 13. 2. 2019 zaslala žalobkyně na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovaného částku 15 800 Kč s variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalovaného a s popisem platby„ [anonymizována dvě slova]“ (viz sdělení [právnická osoba] na č. l. 11 a výpisem z účtu za měsíc 2/2019). Dopisem ze dne 14. 10. 2020, zaslaným téhož dne, který byl žalovanému doručen dne 16. 10. 2020, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného, aby žalobkyni uhradil částku 30 695 Kč s příslušenstvím nejpozději do 3 dnů s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz dopis ze dne 14. 10. 2020 vč. podacího archu a aplikace sledování zásilek). Žalovaný však ničeho nezaplatil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu tvrdí a prokazuje dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> <i>5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>7. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění nařízení č. 434/2017 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 13. Žalobkyně jako věřitel, resp. podnikatel (§ 420 a násl. o. z.), a žalovaný jako dlužník, resp. spotřebitel (§ 419 o. z.), uzavřeli prostřednictvím elektronických komunikací dne 13. 2. 2019 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně jako zapůjčitel převedla bankovním převodem na účet žalovaného částku 15 800 Kč, čímž došlo ke vzniku zápůjčky coby reálného kontraktu vyžadujícího ke svému vzniku nejen smluvní konsensus, ale i skutečné (reálné) poskytnutí finanční částky. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu zápůjčky společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 108 Kč do 15. 3. 2019.

14. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně na výzvu soudu v usnesení ze dne 10. 5. 2021, č. j. 35 C 158/2021-21, uvedla, že k prověření úvěruschopnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a požádala, aby byla žalovanému uložena povinnost vrátit žalobkyně vše, co ze smlouvy o zápůjčce dostal, tj. vrátit bezdůvodné obohacení. Na základě toho dospěl soud k závěru, že Společnost úvěruschopnost žalovaného nezkoumala, tedy Společnost postupovala v rozporu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

15. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

16. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 15 800 Kč ani smluvní pokutu ve výši 7 900 Kč ani požadované příslušenství.

17. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti na svůj účet celkem částku 15 800 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.).

18. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

19. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 15 800 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 14. 10. 2020, která se dostala do sféry žalovaného dne 16. 10. 2020 a v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění v trvání 3 kalendářních dnů, tj. do 19. 10. 2020. Žalovaný dlužnou částku 15 800 Kč doposud dobrovolně neuhradil, pročež jej k tomu zavázal soud svým rozhodnutím.

20. Jelikož žalovaný do 19. 10. 2020 dlužnou částku 15 800 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 20. 10. 2020 do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně. Soud přezkoumal nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, načež jej shledal důvodný jen co do výše 8,25 % ročně z částky 15 800 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení.

21. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 800 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 13 035 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 935 Kč od 6. 4. 2019 do 19. 10. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 135 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 15 800 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo nutno k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně se ke dni vydání rozhodnutí domáhala zaplacení částky 28 835 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 935 Kč od 6. 4. 2019 do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku 4 719,84 Kč, celkem se tak domáhala zaplacení částky 36 054,84 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka 15 800 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 800 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku 1 003,52 Kč, celkem tak jí byla přiznána částka 16 803,52 Kč. Uvedené znamená, že procesní úspěch žalobkyně a žalovaného je v zásadě totožný (46,61 % ku 53,39 %), tudíž soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

23. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.