35 C 165/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 20 942,80 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 099 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 882,80 Kč</b> <b>- s úrokem ve výši 4 012,55 Kč,</b> <b>- s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 555,92 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou dne 26. 4. 2023, ve znění doplnění ze dne 9. 8. 2023 a ze dne 31. 10. 2023, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 555,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 20 555,92 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 012,55 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a částky ve výši 386,88 Kč z titulu smluvní pokuty. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ Společnost“), [IČO], a žalovaný uzavřeli dne 29. 4. 2021 Smlouvu revolvingovém úvěru [číslo] (dále též„ úvěrová smlouva“), které předcházelo vyplnění Žádosti o revolvingový úvěr žalovaným. Předmětem úvěrové smlouvy bylo poskytnutí revolvingového úvěru s možností průběžného čerpání peněžních prostředků do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce ve výši 25 000 Kč, s možností jeho čerpání až do maximální výše 500 000 Kč dle podmínek v čl. II, popřípadě čl. III Žádosti o revolvingový úvěr. Žalovaný se zavázal splatit úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. Revolvingový úvěr byl poskytnut s úrokovou sazbou 22,68 % ročně. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 20 555,92 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 4 012,55 Kč, který tvoří nesplacený smluvní úrok ve výši 2 783,45 Kč, nesplacený měsíční poplatek za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 629,10 Kč a nesplacený poplatek za odeslání písemných upomínek ve výši 600 Kč Smluvní pokutu požaduje žalobkyně z nesplacené jistiny ve výši 0,1 % denně za období od 13. 10. 2022 do 1. 11. 2022, tj. ve výši 386,88 Kč. Žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 26 741,80 Kč, splatil celkem 10 901 Kč.

2. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2022, účinné ke dni 14. 11. 2022 byla pohledávka za žalovaným vyplývající z úvěrové smlouvy včetně příslušenství postoupena žalobkyni. Dne 29. 11. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 3. 2023 vyzvala žalobkyně opětovně žalovaného k uhrazení pohledávky, přičemž ode dne postoupení pohledávky žalobkyni neuhradil ničeho.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. K jednání nařízenému na den [datum] se žalovaný, ač řádně obeslán, nedostavil. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, svou neúčast omluvila. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 5. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

6. Žalovaný uzavřel dne 29. 4. 2021 se Společností Žádost/smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] (viz úvěrová smlouva), na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč s úrokovou sazbou 22,68 % ročně (RPSN 32,35 %), s možností jeho čerpání až do maximální výše 500 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, splatných 17. dne v kalendářním měsíci, počínaje dnem 17. 5. 2021. Žalovaný si současně sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 4,99 % z výše měsíční splátky úvěru (viz č. l. 4 úvěrové smlouvy). Žalovaný vyplnil požadované informace do listiny„ Údaje pro posouzení žádosti o klasický a/nebo revolvingový úvěr“, v němž uvedl své jméno, příjmení, rodné číslo, adresu trvalého bydliště, emailovou adresu, číslo mobilního telefonu, rodinný stav, způsob bydlení, bankovní údaje, údaje o zaměstnavateli a výši čistého měsíčního příjmu 21 000 Kč (viz Údaje pro posouzení žádosti o klasický a/nebo revolvingový úvěr).

7. Dne 7. 11. 2022 Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, účinnou ke dni 14. 11. 2022 (viz smlouva o postupování pohledávek ze dne 7. 11. 2022), kterou se Společnost zavázala postoupit žalobkyni pohledávky uvedené v příloze č. 1 této smlouvy, a to za úplatu specifikovanou v čl. 4 smlouvy. V čl. 3 bylo sjednáno, že postoupení pohledávek dle této smlouvy nabude účinnosti dnem, ve kterém postupník postupiteli uhradí celkovou výši úplaty podle čl. 4 smlouvy. V čl. 3 bylo sjednáno, že v případě, že postupník nezaplatí úplatu za postupované pohledávky, tj. za pohledávky uvedené v seznamu pohledávek, v termínu dle čl. 4 této smlouvy, k postoupení pohledávek nedojde (postoupení není účinné), ledaže postupitel postupníkovi poskytne dodatečnou lhůtu.

8. Společnost potvrdila připsání úplaty za postoupení pohledávek na její účet dne 14. 11. 2022, čímž k došlo k nabytí účinnosti smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2022 (potvrzení o připsání úplaty a účinnosti postoupení ze dne 15. 11. 2022).

9. Z úvěrového rámce byly žalovanému poskytnuty dne 14. 9. 2021 finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a dne 15. 9. 2021 ve výši 15 000 Kč. Žalovaný Společnosti ve splátkách uhradil částku celkem 10 901 Kč, přičemž na jistinu byla započtena částka ve výši 6 185,88 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

10. Pro případ nedodržení termínu splatnosti úvěru byla Společnost oprávněna účtovat žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním splatného závazku v celkové výši 600 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené podle nařízení vlády ke dni podpisu úvěrové smlouvy a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení ve výši 100 Kč, přičemž tento může být účtován maximálně dvakrát za měsíc a ve výši 600 Kč za odeslanou upomínku již zesplatněného závazku (viz čl. VII. bod 8 úvěrové smlouvy). Společnost je po žalovaném oprávněna požadovat i další poplatky, mj. měsíční poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 50 Kč (viz čl. IV. úvěrové smlouvy).

11. Dopisem ze dne 26. 9. 2022 odstoupila Společnost od úvěrové smlouvy [číslo] současně služnou částku ke dni 31. 10. 2022 zesplatnila (viz odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 26. 9. 2022). Dopisem ze dne 29. 11. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného ke splacení celého dluhu ve výši 25.073,62 Kč, současně informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni (viz výzva ke splacení ze dne 29. 11. 2022 včetně podacího archu). Dopisem ze dne 3. 1. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 25 369,28 Kč do 23. 1. 2023 s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz předání do advokátní kanceláře ze dne 3. 1. 2023). Dopisem ze dne 16. 3. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 24.955,35 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20.555,92 Kč od 14.11.2022 do 16.03.2023 ve výši 1.022,16 Kč s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva před podáním žaloby ze dne 16. 3. 2023 včetně podacího archu). <b>Právní posouzení věci</b> <i>12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>13. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>14. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.</i> <i>15. Podle § 420 odst. 2 o. z. pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.</i> <i>16. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 20. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. <i>21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>23. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>24. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 25. Nejprve se soud zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Soud předesílá, že nelze uplatnit judikatorní závěry, které se vytvořily k úpravě postoupení pohledávky dle § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, podle nichž k závěru o aktivní věcné legitimaci postupníka postačuje prokázání notifikace dlužníka postupitelem (např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. I. ÚS 2276/08), neboť právní úprava doznala v tomto ohledu určité změny. Aktivní věcná legitimace založená postoupením pohledávky je odvislá od platné smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi postupitelem a postupníkem. Aby však tato smlouva nabyla účinků vůči dlužníkovi, je nezbytné, aby postoupení pohledávky bylo dlužníku oznámeno postupitelem nebo prokázáno dlužníkem. Notifikace ze strany postupitele má pro dlužníka ten význam, že v důvěře ve správnost jeho oznámení má poskytnout plnění osobě odlišné od dlužníka (postupníkovi), který je rovněž oprávněn přijmout plnění; z této notifikace ovšem nelze ještě dovodit, že by byl postupník toliko na základě oznámení postupitele o postoupení pohledávky oprávněn vymáhat po dlužníkovi plnění bez ohledu na skutečnost, zdali smlouva o postoupení pohledávky byla řádně uzavřena a je platná, či nikoliv. Je tedy nezbytné odlišovat právo přijmout plnění s účinky i pro (původního) věřitele (postupitele) od práva vymáhat po dlužníkovi splnění práva (srovnej např. Horák, P. Následky neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, Právní rozhledy, 23-24 2017, s. 810 a násl. či Handlar, J. in Pražák, Z., Fiala, J., Hadlar, J., a kol. Závazky z právních jednání podle občanského zákoníku: Komentář k § 1721–2893 podle stavu k 1. 4. 2017 ve znění zákona č. 460/2016 Sb. 1. vydání. Praha: Leges, 2017, Komentář k § 1882).

26. Pohledávku za žalovaným z úvěrové smlouvy postoupila Společnost žalobkyni na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2022 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 29.11.2022, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti ve vztahu k dlužníkovi. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

27. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 29. 4. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Tato smlouva pak naplňuje znaky spotřebitelského úvěru dle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podléhá regulaci zákona o spotřebitelském úvěru, když při jejím uzavření žalobkyně vystupovala jako podnikatel ve smyslu § 420 o. z. a žalovaný jako spotřebitel ve smyslu 419 o. z. Na základě této smlouvy Společnost poskytla žalovanému finanční prostředky s úvěrovým rámcem ve výši 25 000 Kč, které byl žalovaný oprávněný čerpat prostřednictvím platební karty. Disponuje-li žalobkyně údaji o žalovaném (jméno, příjmení, rodné číslo, adresa trvalého bydliště, emailová adresa, číslo mobilního telefonu, rodinný stav, způsob bydlení, bankovní údaje, údaje o zaměstnavateli a výši čistého měsíčního příjmu 21 000 Kč), lze mít za to, že žalovaný projevil vůli vstoupit do smluvního vztahu se její právní předchůdkyní, když jí poskytl svoje osobní údaje.

28. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být úvěrovou smlouvou vázány, má soud za to, že úvěrová smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

29. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 27. 7. 2023, č. j. [číslo jednací], jakým způsobem žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného a jaké doklady si za tímto účelem od žalovaného vyžádala, žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného Společnost prověřovala v interních i externích databázích třetích subjektů, v registru [příjmení] a z údajů uvedených žalovaným v dokumentu„ Údaje pro posouzení žádosti o klasický a/nebo revolvingový úvěr“. Z předložené listiny„ Údaje pro posouzení žádosti o klasický a/nebo revolvingový úvěr“ absentující datum podpisu se podává, že žalovaný měl mít měsíční příjem ve výši 21 000 Kč, což Společnost ověřila ze dvou výplatních pásek a dále periodickými výpisy z bankovního účtu, přičemž soudu sice jeden výpis za období 24. 3. 2021 až 23. 4. 2021 doložila, tento je však až na jeden řádek příchozí platby ze dne 8. 4. 2021 od zaměstnavatele žalovaného ve výši 25 581 Kč, co se týče dalších příjmů a výdajů, zcela anonymizován. Žalobkyně rovněž soudu předložila příchozí platby ze dne 8. 4. 2021 a 8. 3. 2021, které však postrádají jakýkoli identifikační údaj o osobě, k níž se vztahují, a nelze je proto bez dalšího považovat za důkaz k prokázání příjmů žalovaného. Ohledně žalobkyní předložené tabulky„ Dotazy do [anonymizována dvě slova] – Rodné [číslo]“, obsahující pouze datum odpovědi„ 1. 4. 2021“ a„ 14. 10. 2021“, detaily chyby„ nenalezen v registru [příjmení]“ a dotazy do [anonymizována dvě slova], má soud za to, že se nejedná o listinu dokládající ověření úvěruschopnosti žalovaného, když i ve sloupcích majících obsahovat jméno a příjmení tyto údaje zcela chybí. Společnost nijak nekontrolovala zejména obvyklé náklady, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu, například z výpisu z účtu, nijak nekalkulovala s výší dalších výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. S uvedeným vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného se soud nemohl ztotožnit, neboť z právní úpravy a na ni navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) vyplývá, že Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné podrobné šetření. Nadto za situace, kdy žalovaný žádné údaje vztahující se k jeho pravidelným měsíčním výdajům neuvedl.

30. Tyto skutečnosti vyplynuly z dokazování provedeného u jednání konaného dne [datum], když byly přečteny všechny listinné důkazy. Žalobkyně se však tohoto jednání nezúčastnila, čímž se sama připravila o možnost být u jednání poučena o povinnosti učinit příslušné skutkové tvrzení, tj. jak byly ověřeny náklady žalovaného a tyto následně podložit vhodným důkazním prostředkem.

31. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř., které je soud povinen poskytnout účastníku, příp. jeho zástupci, kterému účastník udělil procesní plnou moc (srov. § 32 odst. 3 o. s. ř.), vyjde-li v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí věci je určena skutkovou podstatou (hypotézou) hmotněprávní normy, jež má být podle úsudku soudu použita k právnímu posouzení žaloby. Hypotéza právní normy vymezuje okruh rozhodujících skutečností, které je každý z účastníků povinen tvrdit a následně prokázat. Na úplnost právně významných skutečností tvrzených v žalobě a ve vyjádření k ní je tudíž třeba usuzovat na základě předběžné právní kvalifikace skutkového děje (skutku), kterým žalobkyně odůvodňuje opodstatněnost svého nároku, a na základě skutkových okolností, na nichž žalovaný buduje obranu proti uplatněnému nároku. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.

32. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit. Je-li obě Smlouva ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat celou žalovanou jistinu zápůjčky s dlužnou částkou poplatku, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

33. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

34. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

35. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

36. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

37. Žalovaný uhradil Společnosti na úvěrovou smlouvu částku 10 901 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však úvěrová smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na úhradu nesplacené jistiny, kterou Společnost žalovanému poskytla ve výši 25 000 Kč. Dluh na jistině tak činí částku 14 099 Kč.

38. Protože mezi stranami nedošlo k dohodě o době splatnosti vrácené jistiny„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nejsou tedy osvědčeny jeho aktuální poměry, uložil soud žalovanému splnit stanovené platební povinnosti v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

39. Spolu s jistinou žalobkyně žádala také její příslušenství – úrok ve výši 4 012,55 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 555,92 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení. Žalobkyně rovněž žádala úhradu smluvní pokuty ve výši 386,88 Kč. Jestliže je úvěrová smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěru založeného předmětnou úvěrovou smlouvou, když příslušenství má k věci hlavní akcesorický charakter (§ 510 odst. 2 o. z.). Ze stejného důvodu soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož zaslanou předžalobní výzvu žalovanému nelze pokládat za výzvu k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu.

40. Do prodlení s úhradou dlužných částek se pak žalovaný s ohledem na shora rozebrané skutečnosti dosud nedostal.

41. Soud proto zavázal žalovaného pouze k doplacení částky 14 099 Kč a ve zbytku žalobu, tj. co do částky 6 882,80 Kč, úroku ve výši 4 012,55 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 555,92 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, pro nedůvodnost zamítl. <b>Náklady řízení</b> 42. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně se ke dni vyhlášení rozhodnutí (4. 12. 2023) domáhala zaplacení částky 28 364,95 Kč (jistina s poplatky ve výši 20 555,92 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 4 012,55 Kč + úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 20 555,92 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 370,60 Kč + smluvní pokuta ve výši 386,88 Kč + náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč). Žalobkyni byla přiznána částka 14 099 Kč. Uvedené znamená, že žalobkyně měla ve věci 49,70 % úspěch, přičemž neúspěšná byla z 50,30 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žalovaný má právo na náhradu 0,6 % svých nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění svého práva.

43. Žalovaný však byl v řízení zcela nečinný a podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).