35 C 175/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 43 338 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 200 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 138 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 11 019,92 Kč a ve výši 23,72 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 3 907,64 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do [datum] a</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 800 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], po žalovaném domáhala zaplacení částky 43 338 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že po předchozím posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřeli společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 3 500 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč a životní pojištění ve výši 638 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 761 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, když uhradil pouze částku 800 Kč. Žalovaná částka 43 338 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč a z dlužného poplatku ve výši 18 338 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 11 019,92 Kč a od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 3 907,64 Kč a od [datum] do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten, který skutkový závěr.

4. Společnost a žalovaný si ujednali dne [datum] Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému v hotovosti při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 19 138 Kč, tvořeným úrokem ve výši 3 500 Kč, poplatkem ve výši 5 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč a pojištěním [anonymizována dvě slova] ve výši 638 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 44 138 Kč v 58 týdenních splátkách po 761 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Dle doplňujících ustanovení o spotřebitelském úvěru úvěr je čerpán v hotovosti (čl. 2), splátky jsou používány nejprve na úhradu úroku, administrativního poplatku, odměny za hotovostní inkaso splátek a jistiny; v případě prodlení se hradí 1. náhrada účelně vynaložených nákladů, 2. splatné sankce, tj. smluvní pokuta a úrok z prodlení, 3. splatné splátky od nejdříve splatné, 4. nesplatné splátky v pořadí od splátky splatné nejdříve (čl. 2) – (viz Smlouva).

5. Společnost a žalovaný vyplnili dne [datum] kartu zákazníka, v níž je uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájemním bydlení, je zaměstnána u [právnická osoba], a. s., jeho měsíční celkový příjem činí 25 000 Kč a je tvořen čistým příjmem hlavním ve výši 18 000 Kč a dalším příjmem vedlejším ve výši 7 000 Kč měsíčně. Žalovaný vydává na bydlení částku 7 500 Kč, osobní výdaje činí 6 000 Kč a splácí úvěr ve výši 1 100 Kč měsíčně, tedy celkové výdaje činí 14 600 Kč. Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu, příjmy ověřila dle pracovní smlouvy, mzdového výměru a faktur OSVČ a výdaje dle nájemní smlouvy (viz karta zákazníka). Ze mzdového výměru ze dne [datum] se podává, že mezi [právnická osoba], a. s. a žalovaným byl uzavřen pracovní poměr s hrubou základní měsíční mzdou ve výši 18 000 Kč (viz mzdový výměr). Ze špatně čitelných kopii faktur bylo zjištěno, že byly vystaveny žalovaným, není však zřejmé, z jakého období a za co jsou tyto faktury vystaveny (viz kopie faktur na č. l. 40). Žalovaný uhradil celkově částku 800 Kč (viz přehled plateb).

6. Dne [datum] si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze [číslo] smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne [datum] oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. podacího lístku ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 61 711,31 Kč do [datum] na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne [datum] vč. podacího lístku ze dne [datum]); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne [datum], čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>11. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 17. Společnost a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na jejímž základě Společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě (svědčí o tom ostatně i následné částečné úhrady ze strany žalované); tímto vznikla mezi stranami zápůjčka coby reálný kontrakt vyžadující ke svému vzniku nejen konsensus smluvních stran, ale i reálné poskytnutí peněžních prostředků. Na základě smlouvy vznikla žalovanému povinnost vrátit Společnosti jistinu zápůjčky ve výši 25 000 Kč společně s poplatkem za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, s úrokem ve výši 3 500 Kč (23,72 % ročně), s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč a s pojištěním [anonymizována dvě slova] ve výši 638 Kč, tj. celkem zaplatit žalobkyni částku 44 138 Kč v 58 týdenních splátkách po 761 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne ode dne uzavření smlouvy.

18. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 23. 5. 2022, č. j. 35 C 175/2022-35, jakým způsobem Společnost ověřila úvěruschopnost žalovaného a jaké doklady si za tímto účelem od žalovaného vyžádala, reagovala žalobkyně tak, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaný byla dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného; k uvedenému žalobkyně dodala, že Společnost neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, neboť ta by se mohla dopustit [anonymizována čtyři slova]. S uvedeným se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Soud přezkoumal předloženou zákaznickou kartu ze dne [datum], která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaný měl mít celkový měsíční příjem ve výši 25 000 Kč, který měl být tvořen příjmem ze zaměstnání ve výši 18 000 Kč a dalším příjmem ve výši 7 000 Kč, což Společnost ověřila prostřednictvím pracovní smlouvy, mzdového výměru a faktur OSVČ, kdy soudu byl předložen jen mzdový výměr, v němž byl uveden hrubý příjem ve výši 18 000 Kč, spatně čitelné faktury, z nichž není patrné, z jakého jsou období a čeho se týkají a první stranu přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2014, z něhož neplynou žádné údaje o příjmech žalovaného. Za zásadní pochybení Společnosti lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, tj. částkou 14 600 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak nekontrolovala zejména obvyklé náklady, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu, například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu (z bankovního účtu měla dle karty zákazníka ověřovat pouze příjmy), nijak nekalkulovala s výší dalších výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. [příjmení], NRKI, BRKI); uvedené bylo přitom zcela žádoucí za situace, kdy žalovaná splácela další úvěr u [právnická osoba] Credit.

19. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

20. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 25 000 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 18 338 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

21. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 25 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 800 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 24 200 Kč.

22. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

23. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 24 200 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne [datum], v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do [datum]. Jelikož žalovaný dlužnou částku 24 200 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaný do [datum] dlužnou částku 24 200 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem [datum] do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; žalobkyně se nicméně domáhala úroku z prodlení v nižší výši 8,5 % p. a., což soud nemohl přestoupit. S ohledem na uvedené soud shledal nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 200 Kč od [datum] do zaplacení.

25. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 200 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 19 138 Kč s úrokem v kapitalizované výši 11 019,92 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 907,64 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 800 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 26. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vydání rozhodnutí ([datum]) v řízení úspěšná co do přiznání částky 29 119,89 Kč (jistina 24 200 Kč + úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 4 919,89 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 81 062,31 Kč (jistina s poplatky ve výši 43 338 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 907,64 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 11 019,92 Kč + úrok od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 16 782,71 Kč + úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 6 014,04 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 35,92 % v poměru k neúspěchu ve výši 64,08 %. S ohledem na uvedené má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 28,16 %.

27. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).