35 C 187/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o výživné zletilého dítěte <b>I. Výživné, stanovené žalovanému rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně, č.j. [číslo jednací] ze dne 2. 5. 2011 na částku 500 Kč měsíčně, se s účinností od 1. 9. 2018 zvyšuje na částku 4 000 Kč měsíčně, splatnou ke každému prvnímu dni kalendářního měsíce předem.</b> <b>II. Nedoplatek na zvýšeném výživném, který za období od 1. 9. 2018 do 21. 9. 2021 činí částku 126 000 Kč, je žalovaný povinen platit žalobkyni v pravidelných splátkách ve výši po 3 000 Kč měsíčně splatných spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>III. Nedoplatek na zvýšeném výživném, který vznikne za období od 22. 9. 2021 do doby, kdy rozsudek nabude právní moci, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 29. 3. 2021 domáhala zvýšení výživného zletilého dítěte z částky 500 Kč na částku 4 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 9. 2018. V podstatných skutečnostech návrh odůvodnila tím, že je studentkou III. ročníku střední odborné školy, bude pokračovat ve studiu v nástavbovém oboru s maturitou, přičemž od doby posledního rozhodování o výživném v roce 2011 došlo ke změně poměrů, která odůvodňuje změnu rozhodnutí o výživném. Tuto změnu žalobkyně spatřovala ve skutečnosti, že se zvýšily výdaje žalobkyně v souvislosti se studiem a do budoucna s pokračováním studia lze očekávat další zvýšení výdajů.

2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud provedl následující dokazování, z něhož činí následující závěry o skutkovém stavu, přičemž dále je uvedeno i to, z jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 2. 5. 2011, č.j. [číslo jednací], bylo výživné stanoveno na částku 500 Kč s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů žalobkyně. Žalobkyně byla žákyní druhé třídy základní školy. Žila se svou matkou a mladším bratrem v bytě 2+1 v domě matky matky. Matka přispívala své matce na náklady na bydlení částkou 200 Kč na elektřinu. Matka byla nezaměstnaná, v evidenci úřadu práce, pobírala sociální dávky v celkové výši 6 000 Kč měsíčně. Žalovaný bydlel v rodinném domě své přítelkyně, s níž měl dceru [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozenou 26. 8. 2010. Žalovaný nevlastnil žádné nemovitosti ani movité věci. Náklady na bydlení v domě činily 5 600 Kč měsíčně nájemné a 2 700 Kč inkaso, které hradila jeho přítelkyně. Žalovaný po dobu tří týdnů pracoval u firmy [anonymizováno] v [obec] s příjmem 50 Kč/hod.

5. Výpovědí žalobkyně bylo prokázáno, že ukončila tříletý učební obor na Středním odborné škole [ulice] ve [obec], od září 2021 bude pokračovat v nástavbovém dvouletém studijním oboru zakončeném maturitní zkouškou. Bude bydlet na internátě, což představuje výdaj cca 2 000 Kč měsíčně. Dále bude mít výdaje na učebnice, stravné. Jinak bydlí u své matky v rodinném domě, který je v podílovém spoluvlastnictví matky, její matky a jejího bratra. Náklady na bydlení činí v roce 2021 částku cca 6 000 Kč měsíčně na elektřinu a internet. Žalobkyně nevěděla, jaké byly výdaje na bydlení v období od 1. 9. 2018 dosud. Matka má další vyživovací povinnost k nezletilému [jméno] [celé jméno žalovaného], jehož otcem je také žalovaný. Matka žalobykně pracuje jako uklízečka Žalobkyně trvale užívá léky, za které doplácí částku cca 100 Kč měsíčně. Jinak má výdaje přiměřené věku. Žalovaný výživné platí nepravidelně, nad rámec běžného výživného žalobkyni nic neposkytuje, s žalobkyní se nestýká, v kontaktu jsou pouze sporadicky.

6. Potvrzením o studiu ze dne 25. 3. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně je ve školním roce 2020 2021 žákem 3. ročníku denního studia oboru kuchař-číšník Střední odborné školy [ulice] [obec].

7. Potvrzením Střední odborné školy [ulice] ve [obec] bylo prokázáno, že matka žalobkyně je u této školy zaměstnána v pracovním poměru od 18. 1. 2017, její průměrný měsíční příjem činil: - v roce 2018 částku 14 326 Kč - v roce 2019 částku 14 857 Kč - v roce 2020 částku 17 345 Kč - v roce 2021 (do července 2021) částku 17 009 Kč.

8. Výpisem z centrální evidence obyvatel ve vztahu k žalovanému bylo prokázáno, že žalovaný je ženatý. Má vyživovací povinnost k celkem osmi dětem. Kromě žalobkyně a jejího bratra má další vyživovací povinnost k nezletilým [jméno] [celé jméno žalobkyně], nar. 2010, [jméno] [celé jméno žalovaného], nar. 2013, [jméno] [celé jméno žalovaného], nar. 2014, [jméno] [celé jméno žalovaného], nar. 2015, [jméno] [celé jméno žalobkyně], nar. 2019 a [jméno] [celé jméno žalovaného], nar. v červnu 2021. Matkou nezletilých [jméno] a [jméno] [příjmení] je současná manželka žalovaného.

9. Ze zprávy Městského úřadu Otrokovice vyplynulo, že žalovaný není v registru silničních motorových vozidel veden jako vlastník ani jako provozovatel motorového vozidla.

10. Ze zprávy Okresní zprávy sociálního zabezpečení vyplynulo, že žalovaný není veden jako zaměstnanec žádné organizace ani v evidenci OSVČ, není poživatelem důchodu, nejsou vypláceny dávka nemocenského pojištění.

11. Ze zprávy Úřadu práce ČR – krajská pobočka ve Zlíně vyplynulo, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 15. 6. 2020 do 29. 7. 2020, byl z evidence sankčně vyřazen pro nedostavení se na ÚP ve stanoveném termínu. Nemá zdravotní omezení. Nejvyšší dosažené vzdělání je základní + praktická škola. Pobíral dávky státní sociální pomoci, a to v 7/ 2020 a 10/ 2020, kdy mu za tyto dva měsíce bylo vyplaceno celkem 4 607 Kč. Nepobíral dávky pomoci v hmotné nouzi.

12. Ze zprávy České zprávy sociálního zabezpečení vyplynulo, že žalovaný nepobírá důchod.

13. Z výpisu z databáze volních míst v ČR vedené úřadem práce vyplynulo, že k datu 23. 8. 2021 bylo v databázi pro osoby se vzděláním základní + praktická škola v okrese Zlín evidováno 867 nabídek zaměstnavatelů a 4 116 volných míst. Mzda se pohybovala v rozmezí od 15 200 Kč měsíčně (pro pozice jako pomocník v kuchyni) po 45 000 Kč měsíčně (pro pozici řidič tahačů). <b>Právní posouzení věci</b> <i>14. Dle § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.</i> <i>15. Dle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>16. Dle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.</i> <i>17. Dle § 913 odst. 2 občanského zákoníku při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.</i> <i>18. Dle § 915 odst. 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</i> <i>19. Dle § 916 občanského zákoníku neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.</i> <i>20. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku výživné lze přiznat jen ode dne zahájení řízení; u výživného pro děti i za dobu tří let zpět od tohoto dne.</i> <i>21. Dle § 163 věty první o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek.</i> <i>22. Podle § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu částka životního minima jednotlivce činí</i> <i>- podle znění účinného do 31. 3. 2020 3 410 Kč měsíčně;</i> <i>- podle znění účinného od 1. 4. 2020 měsíčně 3 860 Kč.</i> 23. Alimentace a vyživovací vztahy jsou projevem rodinné solidarity a zajišťují funkčnost rodiny samotné. Jedná se o zákonem uloženou povinnost pomoci druhému v materiálním slova smyslu tak, aby se oprávněný neocitl ve stavu nouze a aby jeho životní úroveň odpovídala jeho odůvodněným potřebám. Vyživovací povinnost rodičů k dětem je dána přímo ze zákona a trvá do té doby, dokud děti nejsou schopny se samy živit. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné dítěte je jeho potřebnost (tzv. stav odkázanosti na výživu), resp. jak praví zákon„ neschopnost sám se živit“. Jak přitom plyne z důvodové zprávy k ustanovení § 911 občanského zákoníku„ zásadní podmínkou přiznání výživného je potřeba dítěte, jeho schopnost sám se o sebe – pokud jde o výživu - postarat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14, bod 22.).

24. Schopnost samostatně se živit znamená, že oprávněný je schopen samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další včetně potřeby bytové. Jinými slovy to znamená, že oprávněný má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. II. ÚS 3113/10).

25. Žalobkyně, která se studiem na střední škole připravuje na své budoucí povolání, není schopna se sama živit, proto stále trvá vyživovací povinnost rodičů vůči ní, tedy také vyživovací povinnost žalovaného, o které je třeba rozhodnout, když žalobkyně se svým otcem nežije ve společné domácnosti a žalovaný tak jinou formou než placením výživného neuhrazuje potřeby žalobkyně.

26. Poslední úprava výživného, resp. stanovení výživného žalovaného pro žalobkyni byla provedena rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 2. 5. 2011, č.j. [číslo jednací], kterým bylo výživné stanoveno na částku 500 Kč s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů žalobkyně.

27. Předmětem posuzování je tak v daném případě otázka, zda a v jakém rozsahu došlo ke změně poměrů od minulé úpravy. Soud se v tomto řízení nezabývá správností předcházejícího rozhodnutí, ale hodnotí pouze to, zda a nakolik se změnily poměry v časovém odstupu. Pokud nedojde k podstatné změně poměrů účastníků, nelze připustit ani změnu rozhodnutí postupem dle ustanovení § 163 o. s. ř. (viz nález Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. IV. ÚS 14/2000 a Občanské soudní řízení soudcovský komentář, Kniha III. podle stavu k 1. 2. 2016, Jaromír Jirsa a kol.).

28. Předmětem posouzení v dané věci je, zda jsou dány důvody pro změnu původního rozhodnutí soudu o výživném žalobkyně a zvýšení výživného pro žalobkyni žalovanému jako jejímu otci od 1. 9. 2018, příp. v jakém rozsahu.

29. V době poslední úpravy výživného byla žalobkyně žákyní druhé třídy základní školy. Její potřeby se tedy zcela jistě zvýšily nejen v důsledku fyzického vyspívání, když v současné době zletilá žalobkyně má již běžné potřeby dospělé ženy, ale také v důsledku zahájení studia na střední škole. Není pochyb o tom, že důvody ke zvýšení výživného pro změnu poměrů na straně žalobkyně zcela jistě dány jsou, přičemž datum 1. 9. 2018, od kterého žalobkyně zvýšení požaduje a které je datem nástupu na střední školu, je plně v souladu s obdobím tří let zpět ode dne zahájení řízení o zvýšení výživného, které bylo zahájeno dne 29. 3. 2021 (§ 922 odst. 1 občanského zákoníku). Nelze přitom pominout, že důvody ke zvýšení výživného na straně žalobkyně by byly dány již v dřívějším období v důsledku fyzického vyspívání, nicméně možnosti zvýšení výživného jsou limitovány jednak žalobním požadavkem a jednak obdobím tří let před podáním návrhu na zvýšení výživného.

30. Došlo ke změně poměrů na straně matky žalobkyně, u níž žalobkyně žije a která plně hradí veškeré potřeby žalobkyně. Na rozdíl od doby posledního rozhodování je v celém posuzovaném období matka žalobkyně zaměstnaná s průměrným měsíčním příjmem Kč… Zvýšily se náklady na bydlení, kdy na rozdíl od doby posledního rozhodování, kdy matka hradila pouze příspěvek na náklady na elektřinu ve výši 200 Kč měsíčně, nyní hradí částku kolem 6 000 Kč měsíčně. Změnily se i majetkové poměry, kdy matka žalobkyně se stala vlastnicí staršího osobního automobilu. Matka má stále další jednu vyživovací povinnost. I když poměry na straně matky se změnily víceméně k lepšímu, nelze po ní žádat, aby veškeré potřeby žalobkyně hradila pouze její matka.

31. Poměry na straně žalovaného soud mohl posoudit pouze omezeně, a to na základě údajů získaných od orgánů státní správy. Otec jinak zůstal v řízení zcela pasivní, posoudit svoje sociální, majetkové a výdělkové poměry soudu neumožnil.

32. Od doby posledního rozhodování otci přibylo dalších pět vyživovacích povinností. Otec změnil bydliště, avšak nelze nijak posoudit, jaké jsou jeho náklady na bydlení. Pro pasivitu otce nebylo možno zjistit, z jakých zdrojů získává finanční prostředky na obživu a zajištění veškerých životních potřeb nejen svých, ale i dalších nezletilých dětí, ke kterým má vyživovací povinnosti, či k manželce, která je pravděpodobně na mateřské dovolené, když poslední společné dítě otce a jeho aktuální manželky se narodilo v červnu 2021. Přitom není veden jako zaměstnanec žádné organizace ani jako osoba samostatně výdělečně činná. V období od 15. 6. 2020 do 29. 7. 2020 byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, avšak z evidence byl vyřazen sankčně, když se neplnil povinnosti, které vůči úřadu práce byl povinen plnit. Bylo zjištěno, že nejvyšší dosažené vzdělání má základní. Nepobírá důchod, nepobírá dávky státní sociální podpory ani sociální pomoci, pouze v červenci a říjnu 2020 mu byly vyplaceny dávky v celkové výši 4 607 Kč. K majetkovým poměrům bylo možno zjistit pouze to, že žalovaný není v evidenci motorových vozidel veden jako vlastník silničního motorového vozidla.

33. Jestliže z databáze volných míst evidovaných úřadem práce vyplynulo, že s dosaženým vzděláním žalovaného by žalovaný mohl být zaměstnán s měsíčním příjmem v rozmezí 15 200 Kč – 45 000 Kč měsíčně, lze tyto údaje vztáhnout pouze k období od srpna 2021 dále, nelze však již v této databázi dohledat možnosti zaměstnání a možných výdělků v období od 1. 9. 2018 do srpna 2021.

34. Soud tak uzavřel, že je zcela jistě v možnostech žalovaného být zaměstnán, v období od srpna 2021 nadále s průměrným měsíčním příjmem 30 100 Kč (jestliže rozmezí příjmů nabízených u volných míst vedených v databázi úřadu práce se pohybuje mezi 15 200 Kč – 45 000 Kč měsíčně). S tímto potencionálním, možnostem žalovaného odpovídajícím, průměrným měsíčním příjmem soud pracuje pro stanovení výživného pro období od 1. 8. 2021 do budoucna.

35. Pro období minulé, když posuzované období začíná 1. 9. 2018, pak soud uzavřel, že žalovaný v intencích ustanovení § 916 občanského zákoníku neprokázal v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti své příjmy, soud proto vychází z domněnky průměrného měsíčního příjmu ve výši 25násobku životního minima jednotlivce koncipované ustanovením § 916 občanského zákoníku Měsíční příjem žalovaného dle této domněnky tak v období od 1. 9. 2018 do 31. 3. 2020 činil částku 85 250 Kč (při životním minimu jednotlivce 3 410 Kč) a v období od 1. 4. 2020 částku 96 500 Kč (při životním minimu jednotlivce 3 860 Kč).

36. Takový měsíční příjem žalovaného zcela jistě pokryje jeho veškeré potřeby a potřeby osob, k nimž má vyživovací povinnost (nezletilé děti, pravděpodobně i manželka), a umožňuje, aby výživné pro žalobkyni bylo zvýšeno na částku 4 000 Kč měsíčně v celém posuzovaném období od 1. 9. 2018, když pro období od srpna 2021, kdy lze vycházet z potencionálního příjmu žalovaného ve výši 30 100 Kč měsíčně, lze mít za to, že i takový příjem žalovanému umožňuje hradit žalobkyni výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně.

37. Jestliže totiž pro určení výše výživného se nabízí jako jedno z východisek tzv. ministerská tabulka pro stanovení výši výživného, když dle těchto doporučujících kritérií Ministerstva spravedlnosti České republiky by se měla pohybovat vyživovací povinnost rodiče na potřeby dítěte ve věku žalobkyně v rozsahu 19 – 25 % z čistého příjmu povinného rodiče, pak výživné odpovídající maximální možné výši dle této tabulky by při příjmu 30 100 Kč měsíčně činilo částku 7 525 Kč měsíčně. Částka žalobkyní požadovaná ve výši 4 000 Kč měsíčně za celé posuzované období je tak částkou nižší a plně oprávněnou.

38. Pro úplnost soud považuje za potřebné dodat, že žalobkyně sice nepředložila doklady o nákladech na bydlení od 1. 9. 2018, ačkoliv k tomu byla vyzvána, nicméně lze přepokládat, že výše nákladů na bydlení byla v letech 2018, 2019 a 2020 sice nižší než v roce 2021, lze očekávat rozdíl v řádu max. stovek korun pouze s ohledem na vývoj cen energií v jednotlivých letech, přičemž předpokládaná nižší výše nákladů na bydlení na straně matky žalobkyně v roce 2018, 2019 a 2020 není důvodem k diferenciaci výše výživného, které je povinen žalobkyni hradit žalovaný, když výše jeho potencionálního příjmu plně umožňuje hradit výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně.

39. Po zvážení těchto skutečností soud žalobě v plném rozsahu vyhověl co do zvýšení výživného o částku 3 500 Kč měsíčně na částku 4 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2018 (odst. I. výroku), když toto datum, spojeného se zahájením středoškolského studia žalobkyně a zvýšením výdajů na straně žalobkyně lze považovat za datum, ke kterému došlo ke změně poměrů, s níž je možno spojit zvýšení výživného.

40. Zvýšení výživného o 3 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2018 znamená, že za období od 1. 9. 2018 do 21. 9. 2021 (kdy již k datu vyhlášení rozsudku bylo splatné výživné za měsíc září 2021), tedy období 36 měsíců, vznikl na zvýšeném výživném doplatek ve výši celkem 126 000 Kč (36 x 3 500). Tento doplatek soud žalovanému s ohledem na jeho výši umožnil uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši po 3 000 Kč, takže tento doplatek bude uhrazen v horizontu čtyřiceti dvou měsíců (odst. II. výroku). Zároveň byla stanovena ztráta výhody splátek, takže nezaplacením byť jedné splátky se stává splatným celý nedoplatek na zvýšeném výživném.

41. Nedoplatek, který na zvýšeném výživném vznikne ode dne následujícího po vyhlášení rozsudku do doby, kdy rozsudek nabude právní moci, je žalovaný povinen zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť lze předpokládat, že výše takového nedoplatku bude dosahovat řádů maximálně desítek tisíců a při potencionálním výdělku žalovaného, jak je konstatováno shora, lze mít za to, že žalovaný bude schopen tento nedoplatek uhradit najednou. <b>Náklady řízení</b> 42. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, přísluší jí proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění jejího práva. Protože však podle obsahu spisového materiálu žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno v odst. IV. výroku.