35 C 215/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 377 213,80 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 377 213,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 20. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 48 980,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.</b> 1 Žalobou podanou u podepsaného soudu dne 27. 7. 2020 ve znění jejího doplnění učiněného podáním ze dne 18. 8. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 377 213,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 20. 5. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že Okresní soud ve Zlíně dne 18. října 2017 zamítl žalobu projednávanou pod sp. zn. 41 C 80/2017, kterou se žalobce domáhal po [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], [IČO] vrácení částky 285 239 Kč, kterou mu zaplatil v období od 13. 7. 2015 do 11. 5. 2016, konkrétně fakturu č. [rok] ze dne 10. 7. 2015 na částku 34 323 Kč, č. [anonymizováno] [rok] ze dne 30. 7. 2015 na částku 50 000 Kč, č. [rok] ze dne 31. 7. 2015 na částku 135 186 Kč, č. [rok] ze dne 23. 12. 2015 na částku 78 068 Kč a č. [rok] ze dne 4. 5. 2016 na částku 37 662 Kč. Rozsudek se stal pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně čj. č. j. 47 Co 1/2018-137 ze 14. února 2020. Z citovaného rozsudku vyplývá, že žalobkyně částku 285 239 Kč uhradila za zahradnické práce na parcelách [číslo] resp. [číslo], v k. ú. [obec], které jsou ve vlastnictví žalovaného, jenž je manželem [anonymizováno]. [jméno] [příjmení]. Úhrady jednotlivých faktur provedla zaměstnankyně žalobkyně [jméno] [příjmení], která pracovala ve funkci odborné asistentky vedení společnosti a administrátorky administrativy, účetnictví, styku s bankou a ostatními autoritami. Úhrady provedla na základě výslovného požadavku členky dozorčí rady žalobkyně [anonymizováno]. [jméno] [příjmení]. Úhrady jednotlivých faktur byly excesem, tedy vybočením z mezí oprávnění s cílem vyhovět přání [anonymizováno]. [jméno] [příjmení]. Příkaz k provedení úhrady nebyl udělen předsedou představenstva žalobkyně, ani nebyl udělen společně dvěma členy představenstva žalobkyně. 2 V souvislosti s uvedeným soudním sporem vznikla žalobkyni další škoda ve výši 70 857,60 Kč a 21 117,20 Kč spočívající ve vynaložených nákladech soudního řízení. Nárok její úhradu od žalovaného žalobkyně dovozuje ze skutečnosti, že žalovaný způsobil žalobkyni újmu spočívající v tom, že jí nevrátil plnění, které za něj poskytla, totiž když [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nezaplatil ani neuhradil tomu, kdo za něj plnil, aby tak předešel újmě žalobkyně. Újmu spočívající v povinnosti nést náklady řízení způsobil žalovaný tím, že až v průběhu soudního jednání vyšlo najevo, že žalovaný plnění od zahradníka přijal a že tedy zahradník nárok na úhradu sjednané ceny měl. To se žalobkyně dozvěděla až u soudu, do té doby vycházela z toho, že zahradník žalobci fakturoval práce na objektu [část obce a číslo] (vlastněném žalobkyní), a nevěděl, že k platnému uzavření smlouvy mezi zahradníkem a žalovaným ohledně prací pro žalovaného na zahradě žalovaného (v [obec]) podle rozsudku došlo a že žalobkyně částku za žalovaného neplatila bez právního titulu. 3 Žalobkyně dovozuje, že kdyby býval žalovaný sám zaplatil žalobkyni, co za žalovaného žalobkyně zaplatila zahradníkovi, vzniku újmy na straně žalobkyně by předešel. Konkrétně jsou povinnosti, které žalovaný porušil, a tomu korespondující absolutní práva žalobkyně, do nichž žalovaný zasáhl, zakotveny v § 2900 NOZ (vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného) a § 2901 NOZ (vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit). Povinnost neprohlubovat újmu pak plyne z § 2902 NOZ (kdo porušil právní povinnost, nebo kdo může a má vědět, že ji poruší, oznámí to bez zbytečného odkladu osobě, které z toho může újma vzniknout, a upozorní ji na možné následky. Splní-li oznamovací povinnost, nemá poškozený právo na náhradu té újmy, které mohl po oznámení zabránit). Zavinění žalovaného pak žalobkyně spatřuje v tom, že žalovaný věděl, že přijal plnění od zahradníka, že úhradu zahradníkovi za žalovaného zaplatil žalobkyně, ba i manželka žalovaného a žalovaný sám svědčili u soudu mezi žalobkyní a zahradníkem, přesto žalovaný žalobkyni bezdůvodné obohacení nenahradil. Proto je dána příčinná souvislost mezi vznikem újmy na straně žalobkyně (povinností zaplatit náklady prohraného soudu se zahradníkem) a zaviněného jednání na straně žalovaného. 4 V podání ze dne 17. 9. 2020 (ve spise na č.l. 28) žalobkyně uvedla, že z podání žalovaného se žalobkyně dozvěděla, že podle jeho názoru (míněno„ názoru žalovaného“) má žaloba směřovat proti jeho manželce, která jako členka představenstva žalobkyně měla dát pokyn zaplatit za zahradu na pozemku jejího manžela. Žalobkyni není znám majetkový režim žalovaného a jeho manželky, neví a nemá informace o tom, zda zahrada, tedy to, co bylo zaplaceno žalobkyní, je v SJM manželů [příjmení], proto z opatrnosti navrhuje, aby soud postupem podle § 92 osř. připustil přistoupení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bytem [adresa], [číslo], na straně žalovaného, a aby soud připustil změnu petitu takto: „ Žalovaný [příjmení] [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce částku 377 213,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 20. 5. 2020 do zaplacení, spolu s náhradou nákladů řízení skládajících se ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů právního zastoupení podle vyhl. 177/1996 Sb. Pro případ, že nebude vyhověno uvedenému petitu, navrhuje žalobkyně alternativní petit: Žalovaná [příjmení] [příjmení] [příjmení] je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce částku 377 213,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 20. 5. 2020 do zaplacení, spolu s náhradou nákladů řízení skládajících se ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů právního zastoupení podle vyhl. 177/1996 Sb.“ 5 Občanský soudní řád umožňuje, aby žalobce za řízení se souhlasem soudu měnil návrh na zahájení řízení (§ 95 odst. 1 o. s. ř.), případně aby na návrh žalobce do řízení přistoupil další účastník (§ 92 odst. 1. o. s. ř.). Zároveň ale stanoví v ustanovení § 41a odst. 2 o. s. ř., že k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky, se nepřihlíží, a v ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř., že každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. Žalobkyně podáním ze dne 17. 9. 2020 navrhla rozšíření žaloby i vůči [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a navrhla, aby této (další) žalované byla povinnost zaplatit žalobkyni částku 377 213,80 Kč s příslušenstvím uložena jen za splnění podmínky, že nebude úspěšný požadavek žalobkyně na zaplacení této částky, který uplatňuje vůči žalovanému. Podle obsahu tohoto úkonu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) se tedy žalobkyně domáhala svého nároku proti žalovanému a teprve pro případ, že by žaloba byla zamítnuta z důvodu nedostatku jeho pasivní legitimace, požadovala, aby stejná povinnost byla uložena [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Protože se tak jedná o úkon (rozšíření žaloby i vůči [anonymizováno] [jméno] [příjmení]), který byl vázán na splnění podmínky (žaloba proti žalovanému bude zamítnuta z důvodu nedostatku jeho pasivní legitimace), soud k takovému úkonu nepřihlíží (§ 41a odst. 2 o. s. ř.) (viz rozhodnutí NS ČR č.j. 21 Cdo 3119/2008). 6 Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Primárně namítal, že pokud se žalobkyně dovolává rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 47 Co 1/2018-137, pak je potřeba znát kontext celého řízení. Z dokazování provedeného v tom řízení vyplynulo, že objednavatelkou prací byla [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Jestliže podle žalobních tvrzení bezdůvodné obohacení vznikne tomu, kdo je sám povinen plnit, pak má být pasivně legitimována právě [anonymizováno] [jméno] [příjmení], nikoliv žalovaný. 7 Žalovaný namítl promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně již v lednu 2017 zmiňuje zaplacení předmětných zahradnických prací s tím, že si je vědoma, že tyto byly uskutečněny na pozemcích žalovaného. Dále ve své výzvě v červnu 2017 zmiňuje veškeré platby a nadto tvrdí, že tyto byly učiněny s vědomím statutárního orgánu žalobkyně, když předseda představenstva uvádí následující:„ společnost [právnická osoba] na pokyny mé dcery [anonymizováno] [jméno] [příjmení], o kterých jsem byl informován, zaplatila…“ 8 Subjektivní promlčení lhůta činí 3 roky, přičemž při absenci sjednané lhůty splatnosti v zásadě běží ode dne následujícího po vzniku dluhu, jelikož již v tomto okamžiku je věřitel objektivně schopen své právo poprvé vykonat, tedy dlužníka k plnění vyzvat. S ohledem na skutečnost, že žaloba byla podána dne 27. 7. 2020, se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčelo. 9 Předseda představenstva ve svém dopise dále uvádí, že se s [anonymizováno] [příjmení] dohodli, že tyto zahradnické práce uhradí, přičemž tato úhrada bude považována za dar otce dceři. O daru se v souladu s daňovými povinnostmi zmiňuje i v emailu ze dne 31. 1. 2017. Jedná se tak o učebnicové naplnění ust. § 1936 odst. 2 občanského zákoníku, kdy v rámci darování není uplatněna subrogace. Taktéž v řízení vedeném pod sp. zn. 41 C 80/2017 soud prvního stupně prokázaný skutkový děj právně kvalifikoval jako plnění za třetího dle § 1936 odst. 1 občanského zákoníku, s čímž se ztotožnil taktéž odvolací soud. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně za dluh [anonymizováno] [příjmení] ani neručila, ani jinak ho nijak nezajistila, byl povinna dle ust. § 1936 odst. 2 občanského zákoníku požadovat nejpozději při plnění, aby jí [anonymizováno] [jméno] [příjmení] postoupil svou pohledávku. Toto právo však žalobkyně vůči [anonymizováno] [jméno] [příjmení] neuplatnila ani doteď, což společně s emailem a výzvou ze strany žalobkyně jenom dokresluje, že úmyslem žalobkyně od počátku bylo toto plnění darovat [anonymizováno] [příjmení]. 10 Žalovaný upozorňuje na situaci, kterou popisuje Krajský soud v Brně v odst. 15 rozsudku, a to, že sama žalobkyně v svém odvolání proti rozsudku dne 7. 12. 2017, na straně 5. pod bodem c) uvedla, že za zahradnické práce neplnila jako třetí osoba, ale v daný okamžik úhrady jednotlivých faktur plnila jako dlužník. Žalobkyně tak opakovaně účelově mění tvrzení ohledně své vůle v době plnění za zahradnické práce, a to za účelem vymožení plnění, na které nemá zjevně žádný nárok. 11 Ve věci nároků o zaplacení částek 70 857,60 Kč a 21 117,20 Kč žalovaný namítal, že u nich neexistuje jakékoliv porušení smluvní ani jiné povinnosti ze strany žalovaného a nadto by neexistovala ani příčinná souvislost mezi žalovanou částkou a neexistujícím porušením povinnosti žalovaného. Žalobkyně dobrovolně podala žalobu na [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a to dne 21. 4. 2017, tedy v době, kdy objektivně musela vědět o tom, že [anonymizováno] [příjmení] poskytl na zahradě žalovaného zahradnické práce. Neexistoval tedy jakýkoliv racionální důvod pro vedení žaloby proti [anonymizováno] [příjmení]. Navíc je zjevné, že po celou dobu předseda představenstva věděl, že žalobkyně platí zahradní práce na zahradě své dcery, když toto potvrdil i v písemnostech předcházejících žalobě na [anonymizováno] [příjmení]. 12 Spisem Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 41 C 80/2017 bylo prokázáno, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. února 2020, č.j. 47 Co 1/2018-137, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 18. října 2017, č. j. 41 C 80/2017-101, kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně (v tom řízení také v postavení žalobkyně) domáhala po [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], zaplacení částky 285 239 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 18. 4. 2017 do zaplacení, a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku 70 857,60 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 21 117,20 Kč. Citovaný rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně nabyly právní moci dne 28. 4. 2020. 13 Z protokolů o konaných jednáních a z odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 18. října 2017, č. j. 41 C 80/2017-101, jakož i z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. února 2020, č.j. 47 Co 1/2018-137 vyplývají následující skutečnosti: 14 Žalobkyně se návrhem, doručeným soudu prvního stupně dne 21. 4. 2017, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] povinnost zaplatit žalobci částku 285 239 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný vystavil bez řádného právního titulu fakturu č. [rok] ze dne 10. 7. 2015 na částku 34 323 Kč, č. [anonymizováno] [rok] ze dne 30. 7. 2015 na částku 50 000 Kč, č. [rok] ze dne 31. 7. 2015 na částku 135 186 Kč, č. [rok] ze dne 23. 12. 2015 na částku 78 068 Kč a č. [rok] ze dne 4. 5. 2016 na částku 37 662 Kč. Žalobkyně výše označené faktury uhradila v období od 13. 7. 2015 do 11. 5. 2016, celkem částku 285 239 Kč Příkaz k úhradě faktur dala zaměstnankyně žalobce [jméno] [příjmení], která pracovala ve funkci odborné asistentky, a to na základě požadavku členky dozorčí řady [anonymizováno] [příjmení]. Fakturované práce byly provedeny žalovaným na parcelách [číslo] resp. [číslo], v k. ú. [obec], které jsou ve vlastnictví manžela [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], bytem [adresa žalovaného]. Protože žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] získal od žalobkyně majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, došlo k jeho obohacení, a proto žalobkyně v souladu s ustanovením § 2991 o. z. požaduje vydání neoprávněně vyplacených částek. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žaloba není důvodná. Na základě ústní objednávky žalovaný provedl od července 2015 do května 2016 práce, spočívající ve výsadbě a úpravách zahrady v obci [obec], přičemž za žalobkyni jednala dcera předsedy představenstva žalobkyně [příjmení] [příjmení]. Rozsah díla, cena prací, materiálu a dopravy byla odsouhlasena [anonymizováno] [příjmení], která provedené dílo převzala, což stvrdila podpisem jednotlivých vyúčtování. Teprve více než rok a půl od první úhrady ceny díla byl žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] vyzván k vrácení bezdůvodného obohacení. Příčinou takového jednání žalobkyně byl rodinný konflikt. Žalobkyně je společnost vlastněná členy rodiny [příjmení]; předseda představenstva [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se rozhodl pomoci svým dětem, mimo jiné tím, že na dceru [anonymizováno] [příjmení] převedl část akcií žalobkyně a zaměstnal ji ve společnosti. Mimo jiné jí pomohl s výstavbou domu v okolí [obec]. Rovněž jako předseda představenstva odsouhlasil, že žalobkyně uhradí cenu předmětného díla, provedeného žalovaným. Ke konci roku 2016 došlo k vyhrocení vztahů mezi [anonymizováno] [příjmení] a jejími rodiči, přičemž manžel [příjmení] [příjmení] byl vyzván k okamžitému vrácení hodnoty poskytnutých darů. Protože žalovaný řádně a včas provedl dílo dle ústně uzavřené smlouvy, vznikl mu nárok na zaplacení ceny. Tudíž ze strany žalobkyně bylo plněno po právu. 15 Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem. V jeho odůvodnění uvedl, že žalobkyně poskytla žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] plnění za provedené zahradní práce jako třetí osoba, a to se souhlasem [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], kteří byli dlužníci žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 1936 o. z., které řeší případ nabídnutí plnění osobou, pro niž se jedná o dluh materiálně i formálně cizí. Dluh materiálně cizí plní osoba, která konečné náklady nést nemá a po uspokojení věřitele se může zhojit na původním dlužníku, tj. může vůči němu případně uplatnit subrogační regres. Dluh i formálně cizí je takový, kdy třetí osoba není k plnění vůbec povinna; nabízí jej věřiteli bez zvláštního právního důvodu (§ 1936 odst. 2 občanského zákoníku). Jde-li o dluh materiálně i formálně cizí, je třeba k možnosti plnění třetí osobou souhlasu (výslovného i konkludentního) dlužníka, zatímco souhlasu věřitele zásadně třeba není. Soud prvního stupně proto v této věci nezkoumal, zda [anonymizováno] [příjmení] jednala za žalobkyni, jak tvrdil žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení]. I v případě, že by soud k takovému závěru nedospěl, bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně plnila žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] za provedené zahradní práce se souhlasem [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [celé jméno žalovaného]. Pokud pak žalobkyně jako třetí osoba nabídla se souhlasem dlužníků žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] jako věřiteli plnění, byl žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] povinen takové plnění přijmout. Nelze mluvit o plnění bez právního důvodu. Přitom důvody takového jednání třetí osoby mohou být různé. Je čistě věcí třetí osoby (žalobkyně) a jejího vztahu k dlužníkovi ([anonymizováno] [příjmení] nebo [anonymizováno] [celé jméno žalovaného]), proč za něj chce dluh splnit a na dlužníkovi je, zda třetí osobě takový postup dovolí. Případné dobrodiní třetí osoby se může promítnout do toho, zda poskytne plnění s výhradou subrogace, anebo bez ní, a to ve smyslu § 1936 odst. 2 o. z. Pokud žalobkyně zbavila dlužníka dluhu vůči žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] zcela bezplatně, mohla tak s jejich souhlasem učinit a žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] musel toto plnění přijmout a dlužník byl dluhu zproštěn, pokud žalobkyně neuplatnila subrogaci. Jestliže se žalobkyně v řízení domáhá po žalovaném [příjmení] [jméno] [příjmení] vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. ve výši 285 239 Kč, tj. částky, kterou žalobkyně žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] uhradila v průběhu let 2015 2016 za provedené zahradní práce na pozemku v [obec] s tím, že takovou povinnost neměla a činila tak na místo [anonymizováno] [příjmení], event. [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], pak nárok není dán. Soud s odkazem na výše uvedené a vzhledem k tomu, že zde není jiný právní titul, na základě něhož by žalobkyni vůči žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] mohl být uplatněný nárok přiznán, žalobu zamítl. 16 Soud prvního stupně na základě provedených důkazů zjistil jiný než účastníky tvrzený skutkový stav, když měl za prokázané, že smluvní vztah existoval mezi žalovaným [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení], tudíž žalobkyně není dlužníkem, nýbrž [anonymizováno] [příjmení]. Zejména z výpovědi účastníka (předsedy představenstva žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]) a svědkyně [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že mezi nimi došlo k dohodě, že předmětné práce provedené žalovaným [příjmení] [jméno] [příjmení] bude hradit na základě vystavených faktur žalobkyně, že [anonymizováno] [příjmení] bude sama jednat přímo s žalovaným [příjmení] [jméno] [příjmení]. Tento závěr je podpořen výpovědí [anonymizováno] [příjmení], v níž uvedl, že dcera od něj dostala finanční dary v řádech jednotek milionů Kč, přičemž některé z těchto částek šly přímo z účtu žalobkyně, rovněž uvedl, že s žalovaným [příjmení] [jméno] [příjmení] žádnou smlouvu neuzavřel. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně. Má rovněž za to, že mezi žalovaným [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] byla na jaře roku 2015 uzavřena ústní smlouva o dílu ve smyslu ustanovení § 2586 o. z., přičemž specifikace požadovaných a provedených prací, dodaného materiálu a nákladů na dopravu včetně dohodnuté ceny je uvedena ve vyúčtování jednotlivých fází realizace zahradních prací ze dne 5. 7. 2015, 31. 7. 2015, 9. 12. 2015 a 3. 5. 2016. Faktury (označené v odst. 5.) za provedené dílo, vystavené žalovaným, byly žalobkyní uhrazeny. 17 Žalobkyně se v té věci domáhala po žalovaném [příjmení] [jméno] [příjmení] vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 o. z. s odůvodněním, že mu plnila bez právního důvodu. V odvolacích námitkách skutková tvrzení změnila, když uvedla, že smlouva o dílo byla uzavřena mezi účastníky řízení, takže předmětné faktury uhradila jako dlužník. 18 Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i s právním posouzením věci, jak je učinil soud prvního stupně. Žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] jako věřitel přijal plnění od žalobkyně jakožto třetí osoby, přičemž dlužník – [anonymizováno] [příjmení] vyslovila s plněním souhlas, což vyplývá z její svědecké výpovědi. 19 Odvolací soud napadený rozsudek v I. výroku jako věcně správný potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř. a dále rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] náklady řízení před soudem I. stupně i soudem odvolacím. <b><i>a) K nároku na zaplacení částky 285 239 Kč</b></i> 20 Ve vztahu k tomuto nároku žalovaný namítl promlčení, jak je popsáno shora. 21 Žalobkyně se vůči námitce bránila tím, že se dnem vynesení rozsudku odvolacího soudu vydaného ve věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 41 C 80/2017 dozvěděla o tom, že k bezdůvodnému obohacení došlo a kdo se na její úkor bezdůvodně obohatil (když žaloba o„ vrácení ceny zaplacené za zahradnické práce provedené na parcelách ve vlastnictví žalovaného“, kterého se žalobkyně domáhala po zhotoviteli zahradnických prací, byla zamítnuta). <i>22 Podle § 609 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.</i> <i>23 Podle § 610 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.</i> <i>24 Podle § 611 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. promlčují se všechna práva majetková s výjimkou případů stanovených zákonem.</i> <i>25 Podle § 619 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.</i> <i>26 Podle § 619 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.</i> <i>27 Podle § 621 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.</i> <i>28 Podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. promlčecí lhůta trvá tři roky.</i> 29 E-mailovou korespondencí (ve spise na č.l. 25) bylo prokázáno, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z e-mailové adresy [adresa], že za tvou ženu jsem zaplatil komplet zahradu, spoustu dalších věcí,…“. 30 Dopisem bez data, podepsaným [anonymizováno] [jméno] [příjmení], předsedou představenstva žalobkyně (ve spise na čl. 26) adresovaným žalovanému bylo prokázáno, že předseda představenstva žalobkyně se obrátil na žalovaného ve věci vypořádání vzájemných závazků. Zmínil, že žalobkyně na pokyny dcery předsedy představenstva, o kterých byl předseda představenstva informován, zaplatila v průběhu let 2014 - 2016 částku 632 318 Kč včetně DPH. Většinou se jednalo o nákupy materiálu, služeb a zboží do domu žalovaného [adresa] na parcele st. [číslo] Dohoda s dcerou byla, že níže uvedené částky budou účetně vyrovnány formou daru otce dceři nejpozději v roce 2017, nebo je uhradí. Protože dcera v této věci nekomunikuje, je možná pouze varianta úhrady. Předseda představenstva žalobkyně zasílá žalovanému seznam částek a předmětů, které by měl uhradit. Následuje tabulka s výčtem předmětů plnění, mezi kterými je uvedeno: 32 323 Kč vč. DPH - [anonymizováno] [jméno] [příjmení] - sadové úpravy, 50 000 Kč vč. DPH - [anonymizováno] [jméno] [příjmení] - záloha na práci, 85 186 Kč vč. DPH - [anonymizováno] [jméno] [příjmení] - sadové úpravy 78 068 Kč vč. DPH - [jméno] [příjmení] 37 662 Kč vč. DPH - [jméno] [příjmení] Následuje sdělení, že pisatel očekává odpověď adresáta do 23. 6. 2017 a v případě, že se adresát nevyjádří ke způsobu vyrovnání, požádá odesílatel svého právního zástupce o podání žaloby na neoprávněné obohacení a podvod. 31 Účelem promlčení je jednak stimulovat věřitele k včasnému vykonání svých subjektivních občanských práv, a tím předcházet vzniku újmy, jednak – a to zejména – čelit tomu, aby dlužníci nebyli ohledně svých povinností vystaveni po časově neurčitou dobu donucujícímu zákroku (tzv. vynutitelnosti) ze strany soudů. Tím institut promlčení v souladu s požadavkem právní jistoty čelí existenci dlouhotrvajících občanských subjektivních práv a jím odpovídajících povinností. Přiznáním námitky dlužníkovi mu zákon zajišťuje potřebnou ochranu. Zda ji dlužník využije či nikoliv, ponechává zákon v oblasti soukromého práva na jeho úvaze. Uplynula-li zákonem určená promlčecí doba a věřitel v ní stanoveným způsobem své právo u soudu nevykonal, nevykonané právo se promlčelo. Vzdor nastalému promlčení však věřiteli zůstává jeho promlčené právo dále zachováno. I dlužník zůstává nadále povinným splnit svůj dluh, který tomuto promlčenému právu odpovídá. Splnil-li proto dlužník svůj dluh bez zřetele k tomu, věděl-li o nastalém promlčení či nikoli, splnil věřiteli to, co mu byl dlužen. V důsledku marného uplynutí promlčecí doby však nicméně určitý právní účinek nastal. Tímto právním účinkem je, že dlužníkovi vzniklo oprávnění vznést v průběhu celého řízení, tj. až do pravomocného rozhodnutí ve věci samé, námitku promlčení a tím způsobit zánik věřitelovy možnosti domoci se s úspěchem u soudu promlčeného práva. Jinak vyjádřeno, dlužníkovi vzniklo oprávnění způsobit vznesením námitky promlčení zánik nároku, s nímž je jinak zásadně každé subjektivní občanské právo spojeno. Jestliže však věřitel po marném uplynutí promlčecí doby své právo vůči dlužníkovi u soudu vykonal, a to zejména podáním žaloby, nastanou různé právní účinky podle toho, zda dlužník v rámci soudního řízení námitku promlčení vznesl či nevznesl. Pokud dlužník námitku promlčení nevznese, není žádného důvodu, aby soud žalobě věřitele, pokud je i jinak odůvodněna, nevyhověl a právo mu nepřiznal (soud tedy nepřihlíží k promlčení z úřední povinnosti). Naproti tomu byla-li námitka promlčení vznesena dlužníkem odůvodněně ještě před právní mocí rozhodnutí, nemůže soud věřiteli promlčené subjektivní právo přiznat, nýbrž musí žalobu věřitele, kterou se tohoto promlčeného subjektivního práva domáhá, zamítnout. Vznesením námitky promlčení dlužníkem totiž došlo k zániku nároku, tj. subjektivní právo přestalo být vznesením námitky promlčení u soudu vynutitelné. Podle soudní praxe dovolá-li se dlužník odůvodněně námitky promlčení, soud žalobu zamítne, aniž by zkoumal, zda uplatňované právo věřitele vůbec existuje či nikoliv. Vychází se přitom z toho, že pokud je pohledávka skutečně promlčena, byla by stejně zamítnuta. 32 Skutkový děj, který se měl odehrát a založit nárok žalobkyně na vydání tohoto bezdůvodného obohacení, spočívá v tom, že na parcelách ve vlastnictví žalovaného a jeho manželky [příjmení] [jméno] [příjmení], která je dcerou předsedy představenstva žalobkyně a také byla členkou dozorčí rady žalobkyně, byly provedeny zahradnické práce, jejichž cenu zaplatila zhotoviteli tohoto díla žalobkyně (když pokyn k proplacení faktur vystavených zhotovitelem dala dcera předsedy představenstva [anonymizováno] [jméno] [příjmení]). 33 Žalobkyně pak dovozuje, že nebyla povinna tuto cenu platit a poté, co se v řízení vedeném u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 41 C 80/2017 neúspěšně domáhala jejího vrácení po zhotoviteli zahradnických prací, domáhá se v daném řízení po žalovaném jako majiteli parcel, na kterých byly zahradnické práce provedeny, vydání bezdůvodného obohacení, když podle názoru žalobkyně povinen k zaplacení ceny za provedení zahradnických prací měl být žalovaný sám, a žalobkyně tak plnila za jiného. 34 Pro posouzení počátku běhu promlčecí doby je podstatná podle § 621 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. 35 Soud se neztotožňuje se stanoviskem žalobkyně, že se o okolnostech podstatných pro počátek běhu promlčecí doby dozvěděla až s vynesením rozsudku odvolacího soudu ve věci 41 C 80/2017, kdy její žaloba vůči zhotoviteli zahradnických prací byla zamítnuta. 36 Z provedeného dokazování dopisem žalobkyně žalovanému bez uvedení data jeho vyhotovení, nicméně se stanovením lhůty k podání odpovědi do 23. 6. 2017 (ve spise na č.l. 26) vyplynulo, že nejpozději dne 23. 6. 2017 (když je nutno připustit, že dopis mohl být vyhotoven a mohl se dostat do dispozice žalovaného v jeden den) se žalobkyně o těchto okolnostech dozvěděla. Jestliže totiž v tomto dopise žalobkyně žalovanému sděluje, že žalobkyně zaplatila v průběhu let 2014 - 2016 určitou částku za nákupy materiálu, služeb a zboží do domu žalovaného [adresa] na parcele st. [číslo], že pokyn k zaplacení dala dcera předsedy představenstva žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a předseda představenstva (tedy v jeho osobě žalobkyně) byla informována o těchto pokynech k platbám, a jestliže tento dopis obsahu výčet„ předmětu plnění“, za který bylo hrazeno, a v jeho rámci jde o zahradnické práce, rostliny, materiál, cenu za sadové úpravy zaplacenou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pak žalobkyně nejpozději v tomto okamžiku věděla, za co platila, komu byla úhrada poskytnuta, zda to byla žalobkyně, kdo byl k takové úhradě povinen, když zmiňuje„ dohodu s dcerou, podle které částky budou účetně vyrovnány formou daru otce nebo uhrazeny“. Také bezpochyby věděla, komu bylo poskytnuto plnění (materiál, služby a zboží zahrnující zahradnické práce) do domu ve vlastnictví žalovaného, za které takto žalobkyně platila. Žalobkyně také hrozila žalovanému podáním žaloby na neoprávněné obohacení, pokud se žalovaný nevyjádří ke způsobu vyrovnání. Otázka právního posouzení je z tohoto pohledu irelevantní, a jestliže si žalobkyně nesprávně vyhodnotila, že se„ vrácení ceny za provedené zahradnické práce“ bude domáhat po jejich zhotoviteli (v řízení vedeném u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. 41 C 80/2017), pak tato skutečnost nemůže mít vliv na počátek běhu promlčecí doby. 37 Nejpozději v den následující, tzn. 24. 6. 2017 tak začala plynout tříletá promlčecí doba, která uplynula dne 24. 6. 2020. Žaloba o vydání bezdůvodného obohacení byla podána dne 27. 7. 2020, tedy po jejím marném uplynutí. 38 Soudu tak nezbylo, než v rozsahu částky 285 239 Kč včetně nároku na úrok z prodlení z této částky, který jako příslušenství musí sledovat osud věci hlavní, žalobu pro důvodně uplatněnou námitku promlčení zamítnout, aniž by se mohl zabývat jeho věcnou opodstatněností. 39 Proto zamítnuty další důkazní návrhy (výslech [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a výslech [anonymizováno] [jméno] [příjmení]), které směřovaly k posouzení merita věci, když pro úspěšně uplatněnou námitku promlčení nemohou mít pro věc žádný přínos. <b>b) K nároku na zaplacení částky 70 857,60 Kč a 21 117,20 Kč</b> 40 Jde o náklady řízení, které je žalobkyně povinna zaplatit protistraně v důsledku svého neúspěchu ve věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 41 C 80/2017, k jejichž náhradě žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] byla žalobkyně zavázána rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. února 2020, č.j. 47 Co 1/2018-137, přičemž zaplacení těchto částek žalobkyně po žalovaném žádá z titulu náhrady škody. <i>41 Podle § 2910 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.</i> 42 Občanský zákoník obecně stanoví, že při splnění zákonných předpokladů nahradí újmu osoba odlišná od poškozeného. Tuto osobu označuje jako škůdce, přičemž ji blíže nevymezuje. Škůdcem může být osoba fyzická i osoba právnická. Za škůdce je považován především ten, kdo újmu skutečně přímo způsobil. V některých případech však může být někomu přičten k tíži následek způsobený jinou osobou, a byť újmu sám přímo nezpůsobil, bude označen za škůdce. 43 Předpoklady pro nárok na náhradu škody způsobené porušením zákonné povinnosti jsou: 1) protiprávní čin („ … poruší povinnost stanovenou zákonem… a zasáhne… do absolutního práva…“), 2) škoda („ … škůdce… nahradí poškozenému…“), 3) příčinná souvislost mezi protiprávním činem a škodou („ … co tím způsobil.“), 4) zavinění („ … vlastním zaviněním…“). 44 Protiprávní čin spočívá v lidském jednání. Jednáním je každé lidské konání nebo opomenutí (zdržení se určitého konání). Aktivním konáním (komisivním činem) rozumíme uvědomělé lidské konání, které je ovládáno vůlí (je tedy ovladatelné), a proto je lze člověku přičítat. Naroveň konání se staví opomenutí (zdržení se určitého konání, omisivní čin), ale pouze v případě, existuje-li právní povinnost konat (přitom platí, že právní řád neukládá absolutní povinnost ochraňovat statky jiných). Právně relevantním opomenutím je tedy povinnost porušující nicnedělání. Povinnost konat může být založena zákonem, rozhodnutím orgánu veřejné moci, smlouvou či předchozím protiprávním činem. Důležitým je z tohoto pohledu § 2901, který pro určité případy ukládá povinnost zakročit na ochranu jiného. 45 Prvek protiprávnosti je nezbytným předpokladem vzniku povinnosti nahradit škodu. Funkce protiprávnosti spočívá v omezení vzniku povinnosti k náhradě újmy. Jedná se o objektivní prvek: určité jednání je protiprávní, pokud se příčí zákonnému zákazu nebo příkazu, který chrání dotčený právní statek. Tyto příkazy nebo zákazy nejsou obsaženy v § 2910, ale nacházejí se v celém právním řádu (v soukromoprávní i veřejnoprávní oblasti, zvláště pak v trestním právu). Jednoduše lze říci, že vše, co není výslovně zakázáno, je dovoleno, tudíž takové jednání není protiprávní. Primárně protiprávnost odvozujeme od porušení výslovné povinnosti stanovené zákonem (což nevylučuje vyvození povinnosti na základě analogie). Protiprávnost je absolutní kategorií v tom smyslu, že určité jednání nemůže být jednou hodnoceno jako protiprávní a v jiné souvislosti jako jednání v souladu se zákonem. 46 Občanský zákoník užívá v § 2910 slovní spojení„ způsobit škodu“. Má tím na zřeteli užší souvislost mezi újmou a protiprávností, než v jakém je k újmě kterákoli jiná podmínka. Tato užší souvislost se označuje pojmem příčinná souvislost (kauzalita, kauzální nexus); jedná se o nezbytný předpoklad vzniku povinnosti nahradit újmu. Jinými slovy – je-li izolován výsledek (újma) a příčina (protiprávní čin), musí se podrobit dalšímu zkoumání jejich vzájemný vztah. Tím je nejvíce naplňována vysvětlující funkce příčinné souvislosti: s její pomocí se identifikuje kauzální děj (řetězec), mohou se zhodnotit jeho okolnosti z hlediska jejich vzájemných vazeb a určit ty, které nejlépe vysvětlují vznik újmy. Příčinná souvislost umožňuje nejen zjistit konkrétní příčinu vzniku újmy, nýbrž tím též vede k určení škůdce, který je povinen vzniklou újmu nahradit. Příčinná souvislost slouží k výběru příčiny vzniku újmy (z množiny všech okolností, které se objevily v kauzálním ději). 47 Zavinění je dalším nutným předpokladem vzniku povinnosti nahradit újmu. Deliktní právo tím sleduje myšlenku osobní odpovědnosti člověka za vlastní jednání. Bez ohledu na zavinění vzniká povinnost nahradit újmu pouze ve výslovně stanovených případech. Zavinění se týká duševního života škůdce; oproti tomu vznik újmy, protiprávní čin a příčinná souvislost jsou objektivními (vnějšími) znaky civilního deliktu. Pojem zavinění nebyl v občanském zákoníku z roku 1964 legálně definován a není vymezen ani v novém zákoníku. Tradičně je zavinění vysvětlováno jako psychický (vnitřní) vztah škůdce k vlastnímu jednání příčícímu se objektivnímu právu a ke škodě jakožto protiprávnímu výsledku tohoto jednání, přičemž se hodnotí dle dvou neoddělitelných složek – rozumové a volní. 48 Prvek rozumu (intelektuální složka) spočívá ve vědomosti určitých skutečností; zahrnuje jak vnímání pomocí smyslových orgánů, tak i představy, k nimž škůdce došel svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností (schopnost subjektivní předvídatelnosti). Prvek vůle vyjadřuje chtění nebo smíření se s určitou skutečností. Nechce-li škůdce, aby došlo k rozhodné skutečnosti, ani s tím není smířen, není tu žádný volní vztah. <i>49 Podle § 2913 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.</i> 50 Pravidlo má svoji věcnou, osobní a časovou působnost, která určuje jeho aplikační meze. Vymezení působnosti pravidla je důležité, neboť to, co není subsumováno pod smluvní náhradu újmy, patří do deliktní náhrady újmy, kde se zkoumá zavinění škůdce. 51 Věcná působnost je dána existencí smlouvy. Musí jít o povinnost vyplývající ze smlouvy. Jelikož strany při uzavírání smlouvy nemohou domýšlet všechny možné situace nebo naopak počítají se zákonnými pravidly, která jejich smlouvu doplní, je třeba za smluvní povinnosti považovat i ty, které sice nejsou ve smlouvě výslovně uvedeny, ale jsou dodány zákonem nebo soudem. 52 Vstupuje-li někdo do závazku s jiným, zákonitě očekává, že druhá strana svůj závazek nejen splní, ale že tak učiní i způsobem, který mu nepřivodí újmu 53 Časovou působnost určuje rámec trvání závazku. 54 Osobní působnost je dána tím, že obsahem závazku jsou práva a povinnosti, která vznikají toliko stranám tohoto závazku. Třetím osobám z tohoto závazku nevznikají žádná práva, proto i primárně platí, že náhradu újmy z důvodu porušení smluvní povinnosti může požadovat pouze smluvní strana. 55 Aby byl dlužník povinen k náhradě újmy, musejí být splněny následující předpoklady: porušení smluvní povinnosti, vznik újmy a příčinná souvislost mezi nimi. Na svoji obranu může dlužník uvádět liberační důvody. Zavinění je k založení povinnosti irelevantní (ledaže by si je strany sjednaly jako nutný předpoklad. 56 Porušení smluvní povinnosti označuje tu skutečnost, že dlužník neoprávněně nedostál očekáváním věřitele založených na smlouvě. Svůj význam má též forma porušení povinnosti, přičemž rozlišují se formy tři: nesplnění, vadné splnění a prodlení s plněním 57 V oblasti smluvní náhrady újmy je pojem škoda užíván k označení stejného následku jako v rámci deliktní náhrady – jde o újmu na jmění, tedy majetkovou újmu, která je vyjádřitelná v penězích, příp. nemajetkovou újmu. 58 Mezi porušením smluvní povinnosti a vznikem újmy musí existovat vztah příčiny a následku – příčinná souvislost, o které platí vše, co je rozebráno shora u deliktní náhrady škody. 59 V daném případě nelze dovodit, že by důvodem ke vzniku povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů jiného řízení bylo chování žalovaného spočívající v porušení povinnosti vyplývající ze zákona či ze smlouvy. K podání žaloby (projednávané v řízení vedeném u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 41 C 80/2017 vůči osobě, jejíž pasivní legitimace nebyla dovozena, se rozhodla žalobkyně sama, a povinnost k náhradě nákladů řízení protistraně jí byla uložena, protože její žalobní požadavek byl vyhodnocen jako nedůvodný. 60 Ze všech nutných předpokladů odpovědnosti za škodu by tak byl dán pouze vznik škody, ale už nikoliv škodní událost, kterou by bylo lze přičítat žalovanému, a příčinná souvislost mezi vznikem škody a škodní událostí. 61 Tento nárok jako nedůvodný tak soud zamítl, a to včetně nároku na úrok z prodlení, který jako příslušenství musí sledovat osud věci hlavní. <b>Náklady řízení</b> 62 Zamítnutí žaloby znamená, že ve věci měl plný úspěch žalovaný, kterému tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přísluší právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k obraně jeho práva. Tyto náklady řízení tvoří v souladu s vyúčtováním zástupce žalovaného, který se jiných, než účtovaných nákladů řízení vzdal: odměna za zastoupení žalovaného advokátem dle vyhl. č. 177/1996 Sb., a to v plné výši za čtyři úkony právní pomoci spočívající v : -) převzetí a přípravě zastoupení, -) písemném vyjádření ze dne 7. 9. 2020; -) písemném vyjádření ze dne 4. 2. 2021; -) účasti zástupce žalovaného u jednání konaného dne 16. 2. 2021; žalovanému nebyla přiznána odměna za úkon spočívající v písemném vyúčtování nákladů řízení, když jde o naprosto neúčelný úkon, neboť náklady řízení mohl a měl zástupce žalovaného vyúčtovat o jednání, kterého se účastnil; sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 377 213,80 Kč činí podle § 7 bod 6 citované vyhlášky částku 9 820 Kč; celkem tak odměna za zastoupení žalobce advokátem činí částku 39 280 Kč; čtyři režijní paušály po 300 Kč (§ 13 vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění) souvisejících s každým jednotlivým úkonem právní pomoci, celkem tedy 1 200 Kč; DPH 21% ze základu 40 480 Kč, tedy DPH ve výši 8 500,80. Takto vyčíslené náklady řízení činí celkem částku 48 980,80 Kč.