35 C 218/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 10 152 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 10 152 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 10 152 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1) Žalobce se žalobou podanou u podepsaného soudu dne 9. 7. 2021 ve znění jejího doplnění učiněného podáním ze dne 12. 9. 2021 po žalovaném domáhal zaplacení částky 10 152 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že v lednu 2020 si u žalovaného rezervoval ubytování ve dvou pokojích hotelu [jméno] [příjmení] na termín od 7. 5. 2020 do 10. 5. 2021. Za ubytování zaplatil částku 10 152 Kč ve dvou platbách označených čísly rezervací jako variabilním symbolem. S ohledem na opatření související s pandemií covid-19 nebylo možno žalobci dohodnuté služby poskytnout. Žalobce proto rezervace zrušil a žádal vrácení finančních prostředků. Pokud mu žalovaný nabídl prodloužení rezervace, žalobce žádal o možnost jejího využití až do konce roku 2022, s tím ubytovatel nesouhlasil a vystavil vouchery nejprve do 31. 3. 2021 a po nesouhlasu žalobce do 31. 8. 2021. Výběr termínů dovolené je pro žalobce s ohledem na rodinné možnosti ztížený, žalobce neměl zájem o jiný termín než původně objednaný. 2) Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Bránil se v podstatných skutečnostech tím, že na základě zákona tzv. lex voucher, zák. č. 185/2020 Sb., což byl první kompenzační zákon na podporu cestovního ruchu, žalovaný žalobci vystavil dva vouchery na celou hodnotu pobytu s platností do 31. 8. 2021. Vouchery vystavoval v době, kdy stát přijal opatření v boji s pandemií covid, a neposkytoval žádné kompenzace a nebyl schopný řešit situaci jinak. V té době byly hotely běžně otevřené pro firemní klientelu a též bylo možno ubytovávat agenturní zaměstnance. Koronavirová situace trvala od března 2020, žalobce mohl pobyt stornovat nebo nastoupit kdykoliv. Pro storno platí storno podmínky uveřejněné na webu žalovaného. Žalovaný žalobci pobyt opakovaně přerezervoval. Pokud žalovaný nepřistoupil na storno a nabídl žalobci jiné řešení, chtěl žalovaný žalobci vyjít vstříc. Pokud žalobce voucher nevyužil, trvá žalovaný na dodržení svých stornopodmínek. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3) Skutkové okolnosti byly mezi účastníky nesporné a také byly doloženy listinami. 4) Dne 31. 1. 2020 žalovaný žalobci potvrdil rezervaci ubytování, kterou žalobce provedl na webových stránkách žalovaného. Jednalo se o rezervaci [spisová značka] a [spisová značka] na ubytování v třílůžkovém pokoji a čtyřlůžkovém pokoji se snídaní v době od 7. 5. 2020 do 10. 5. 2020. Dne 19. 2. 2020 žalobce zaplatil ze svého účtu na účet žalovaného částku 2x 5 076 Kč. 5) Dne 30. 4. 2020 žalobce emailem odeslaným na adresu žalovaného zrušil rezervace [spisová značka] a [spisová značka]„ s ohledem na současnou situaci“ a požádal o vrácení finančních prostředků, když nenašel vhodný náhradní termín k využití ubytování. 6) Následně účastníci vedli v období od 4. 5. 2020 do 4. 9. 2020 emailovou komunikaci týkající se možnosti vrácení finančních prostředků (jak požadoval v této komunikaci žalobce) a vystavení voucherů na jiné termíny rezervace, nejprve do 31. 3. 2021 a následně do 31. 8. 2021 (jak nabízel žalovaný). 7) Žalobce požadoval vrácení finančních prostředků i dopisem ze dne 26. 3. 2021 a předžalobní výzvou ze dne 27. 5. 2021, danou k poštovní přepravě k doručení žalovanému. 8) Žalovaný žalobci vystavil dva pobytové vouchery v hodnotě 5 076 Kč každý s možností využití v období od 22. 6 do 31. 8. 2021. 9) Podle Obchodních podmínek a ubytovacího řádu [anonymizováno], uveřejněného na webových stránkách [webová adresa], konkrétně čl. 7 Storno ubytování a jeho podmínky storno poplatky představují náhradu škody způsobenou ubytovateli při zrušení závazné rezervace a činí: a) při zrušení rezervace 30 dnů a více před začátkem pobytu = 50 % z ceny ubytování b) při zrušení rezervace 29 až 11 dnů před začátkem pobytu = 75 % z ceny ubytování c) při zrušení rezervace 10 a méně dnů před začátku pobytu = 100 % z ceny ubytování. 10) Žalobce připustil, že se zněním obchodních podmínek při vytváření rezervace se seznámil, nicméně měl za to, že v nich doba pro zrušení rezervace se stoprocentním stornem z ceny ubytování byla stanovena na 7 a méně dnů před začátkem pobytu. Vzhledem k tomu, že pobyt byl rezervován na období od 7. 5. 2020 a rezervaci žalobce zrušil dne 30. 4. 2020, tzn. sedm dnů před začátkem pobytu, takže se na toto zrušení rezervace vztahuje tak jako tak podmínka stoprocentního stornopoplatku, soud nezjišťoval, jaké bylo konkrétní znění obchodních podmínek k datu učinění rezervace, neboť na rozhodnutí o věci by to nemělo žádný vliv. 11) Je notorietou, že na začátku roku 2020 propukla v celém světě pandemie covid-19, která zasáhla do veškerých oblastí lidského života, vyvolala vysoké zatížení zdravotního systému, proto se vláda České republiky, příp. orgány státní správy, snažily přijímanými opatřeními tuto pandemii eliminovat. <b>Právní posouzení věci</b> <i>12) Podle § 2326 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu) se ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé.</i> <i>13) Usnesením Vlády České republiky ze dne 23. dubna 2020 č. 453 o přijetí krizového opatření v návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. března 2020, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona vláda s účinností ode dne 27. dubna 2020 od 00:00 hod. mj. zakázala prodej ubytovacích služeb, s výjimkou osob poskytujících ubytování v ubytovnách, lázeňských zařízeních a školských ubytovacích zařízeních; tento zákaz se nevztahuje na prodej a poskytnutí ubytovacích služeb:</i> <i>-) osobám za účelem výkonu povolání, podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti,</i> <i>-) cizincům do doby opuštění území České republiky a cizincům s pracovním povolením na území České republiky,</i> <i>-) osobám, kterým nařídil orgán ochrany veřejného zdraví karanténu, a</i> <i>-) osobám ohroženým domácím násilím.</i> <i>14) Usnesením Vlády České republiky ze dne 30. dubna 2020 č. 485, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2 vláda</i> <i>I. podle čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů, prodloužila do 17. května 2020 nouzový stav vyhlášený usnesením vlády ze dne 12. března 2020 č. 194, o vyhlášení nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky na dobu od 14.00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů, které bylo vyhlášeno pod č. 69/ 2020 Sb., prodloužený do 30. dubna 2020 usnesením vlády ze dne 9. dubna 2020 č. 396, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, které bylo vyhlášeno pod č. 156/ 2020 Sb., a to na základě souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uděleného jejím usnesením ze dne 28. dubna 2020 č. 1105;</i> <i>II. stanovila, že veškerá opatření přijatá z důvodu nouzového stavu, která jsou platná ke dni přijetí tohoto usnesení vlády, zůstávají nadále v platnosti.</i> <i>15) Podle § 2001 občanského zákoníku od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.</i> <i>16) Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>17) Podle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>18) Podle § 1977 občanského zákoníku poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.</i> <i>19) Podle § 1978 odst. 1občanského zákoníku zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky.</i> <i>20) Podle § 1978 odst. 2 občanského zákoníku oznámí-li věřitel dlužníkovi, že mu určuje dodatečnou lhůtu k plnění a že mu ji již neprodlouží, platí, že marným uplynutím této lhůty od smlouvy odstoupil.</i> <i>21) Podle § 2006 odst. 1 občanského zákoníku stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.</i> 22) Žalobce jako objednatel a žalovaný jako poskytovatel uzavřeli dne 31. 1. 2020 formou elektronicky provedené rezervace žalobcem a jejího potvrzení žalovaným smlouvu o ubytování, na jejímž základě se žalovaný zavázal poskytnout žalobci ubytování v období od 7. 5. 2020 do 10. 5. 2020 ve dvou pokojích hotelu [jméno]. Nedílnou součástí smlouvy, kterou je možno vzhledem k elektronicky zvolené formě považovat za smlouvu písemnou, účastníci učinili obchodní podmínky uveřejněné na webových stránkách [webová adresa], konkrétně Obchodní podmínky a ubytovací řád vincent, dle jejichž čl. 7 storno poplatky představují náhradu škody způsobenou ubytovateli při zrušení závazné rezervace a činí: a) při zrušení rezervace 30 dnů a více před začátkem pobytu = 50 % z ceny ubytování b) při zrušení rezervace 29 až 11 dnů před začátkem pobytu = 75 % z ceny ubytování c) při zrušení rezervace 10 a méně dnů před začátku pobytu = 100 % z ceny ubytování. 23) Žalobce zaplatil dne 19. 2. 2020 žalovanému částku celkem 10 152 Kč. 24) Jestliže žalobce dne 30. 4. 2020 zrušil rezervaci„ s ohledem na současnou situaci“, jde o situaci, kterou regulují - jako nedílná součást smluvního vztahu účastníků - Obchodní podmínky a ubytovací řád [anonymizováno] v čl. 7 bod. c). Rezervace tak byla zrušena sedm dnů před začátkem pobytu, žalovanému tedy přísluší storno poplatek ve výši 100% z ceny ubytování. 25) Storno je přitom termín používaný v obchodním styku pro zrušení objednávky. Mezi jeho odvozeniny patří mj. pojem storno poplatek označující sankci pro případ zrušení objednávky neboli odstupné. 26) Žalovaný tak není povinen vracet žalobci částku, kterou žalobce žalovanému zaplatil jako cenu za objednané ubytování, které žalobce zrušil. 27) Soud má za to, že na daný případ nelze aplikovat tzv. Lex voucher, tedy zákon č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu, neboť ten ve svém § 2 vymezuje svoji působnost tak, že se vztahuje na zájezdy s termínem zahájení od 20. února 2020 do 31. srpna 2020, přitom zájezdem se ve smyslu § 1b zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění zákona č. 111/2018 Sb. míní soubor alespoň dvou různých typů služeb cestovního ruchu podle § 1a pro účely téže cesty nebo pobytu, pokud a) soubor těchto služeb je nabízen jediným podnikatelem, případně je sestaven na žádost nebo podle výběru zákazníka ještě před uzavřením jediné smlouvy o zájezdu, nebo b) bez ohledu na to, zda jsou uzavřeny samostatné smlouvy s jednotlivými poskytovateli služeb cestovního ruchu, jsou tyto služby cestovního ruchu 1. zakoupeny na jediném prodejním místě a zákazníkem vybrány před tím, než se zavázal k úhradě jejich ceny, 2. nabízeny, prodávány nebo účtovány za celkovou cenu, 3. inzerovány nebo prodávány s označením "zájezd" nebo s podobným označením, 4. sestaveny po uzavření smlouvy, která opravňuje zákazníka k výběru z různých typů služeb cestovního ruchu, nebo 5. zakoupeny od jednotlivých poskytovatelů služeb cestovního ruchu prostřednictvím online rezervačního systému, při kterém podnikatel, s nímž je uzavřena první smlouva, předá jméno, platební údaje a elektronickou adresu svého zákazníka dalšímu podnikateli a s tímto podnikatelem je uzavřena smlouva o další službě cestovního ruchu do 24 hodin po potvrzení rezervace první služby cestovního ruchu. Ve smyslu odst. 2 citovaného ustanovení zájezdem není soubor jednoho typu služby cestovního ruchu uvedené v § 1a písm. a), b) nebo c) s jednou nebo více službami cestovního ruchu uvedenými v § 1a písm. d), pokud tyto služby a) nepředstavují významnou část zájezdu, přičemž se má za to, že významnou část zájezdu představují v případě, kdy tvoří alespoň 25 % celkové ceny zájezdu, a nejsou inzerovány jako podstatná část zájezdu a ani ji jiným způsobem nepředstavují, nebo b) jsou vybrány a zakoupeny až po zahájení poskytování některého z typů služeb cestovního ruchu uvedených v § 1a písm. a), b) nebo c). 28) Tyto aspekty zájezdu objednávka ubytování učiněná prostřednictvím rezervačního systému jednoho konkrétního poskytovatele ubytování nesplňuje. 29) Bylo-li objednané ubytování žalobcem zrušeno, jinými smlouvy žalobce od smlouvy o ubytování odstoupil, je nutno odstoupení posuzovat podle ust. § 2001 občanského zákoníku, podle kterého odstoupit od smlouvy lze jen v případech, kdy je to smluvně ujednáno nebo je to stanoveno zákonem. 30) Odstoupil-li žalobce od smlouvy„ s ohledem na současnou situaci“, tzn. situaci vyvolanou přijímanými opatřeními v souvislosti s řešením pandemie covid, která omezila možnosti poskytování ubytování, pak šlo o situaci, kdy objednatel ubytování odstoupil od smlouvy, protože by poskytovatel ubytování v důsledku přijatých mimořádných opatření neposkytl ubytování ve sjednané lhůtě, tedy ocitl by se v prodlení s plněním svého závazku poskytnout ubytování. 31) Občanský zákoník upravuje možnost odstoupení od smlouvy v případě prodlení v ust. § 1969 a násl. 32) Co se v občanském zákoníku má na mysli výrazem„ prodlení“, vymezuje § 1968. Jde o určitý průtah, prodlevu, zdržení se s plněním. Prodlení je vždy určitým v čase trvajícím kvalifikovaným stavem, do kterého se dlužník svým jednáním dostává. Jde o jeho právní postavení, ve kterém se ocitá, neplní-li svůj dluh„ řádně a včas“. Vztahuje se k časovému období po splatnosti (nejde o plnění„ včas“). Po celou dobu, po kterou pak dluh v tomto horizontu není„ řádně“ plněn, ocitá se dlužník v prodlení (blíže k “ prodlení“ jako právnímu pojmu viz komentář k § 1968). 33) S ohledem na toto vymezení prodlení má soud za to, že odstoupit od smlouvy pro prodlení dlužníka věřitel může, až prodlení nastalo, nikoliv před tím, než nastalo, ačkoliv by se jevilo jako vysoce pravděpodobné, de facto jisté, že s ohledem na přijatá mimořádná opatření k řešení pandemie covid toto prodlení nastane, když byla zakázána možnost poskytovat ubytovací služby, a do výjimek z tohoto zákazu by poskytnutí ubytování žalobci nespadalo. 34) Pokud žalobce od smlouvy o ubytování odstoupil před tím, než prodlení nastalo, je nutno tuto situaci posuzovat podle smluvních ujednání, jejichž nedílnou součástí byly obchodní podmínky konkretizující storno podmínky, jak je rozebráno shora. 35) Závazek poskytnout ubytování nezanikl (s povinností vrátit přijatou cenu) ani v důsledku následné nemožnosti plnění, neboť ustanovení § 2006 odst. 1 občanského zákoníku výslovně stanoví, že plnění není nemožné, lze-li dluh splnit až po určené době. 36) Má-li být určitá skutečnost kvalifikována jako důvod nemožnosti plnění, pak nemůže jít jen o dočasnou překážku (mohlo by jít o liberační důvod ve vztahu k sankčním následkům), nýbrž musí jít o překážku trvalou. Dle zákona není plnění nemožné, lze-li dluh splnit až po určené době. Je-li tedy překážka zabraňující splnění takové povahy, že dle veškerých dostupných informací nelze usuzovat na její jen přechodný charakter a nelze realisticky očekávat, že by v dohledné (dle okolností případu) době pominula, musí být posouzena jako trvalá, a tedy znemožňující plnění vůbec. 37) Pro závěr, zda lze plnění uskutečnit až po sjednaném čase, jsou rozhodné pouze okolnosti, které zde existují v době vzniku překážky plnění a mimořádná opatření přijatá v souvislosti s řešením pandemie covid byla opatřeními pouze dočasného, nikoliv trvalého charakteru, takže k nemožnosti plnění vést nemohla. 38) Po zvážení všech shora rozebraných skutečností soud žalobu zamítl, když žalovaný není povinen přijatou cenu za ubytování žalobci vracet, neboť se přijatá částka v důsledku smluvních ujednání přetransformovala do storno poplatku ve výši 100 % ceny ubytování. <b>Náklady řízení</b> 39) Zamítnutí žaloby znamená, že ve věci měl plný úspěch žalovaný, kterému by tak ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. příslušelo právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně uplatněných k obraně jeho práva. Protože se žalovaný práva na náhradu nákladů řízení vzdal, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno v odst. II. výroku.