35 C 220/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 400 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 600 Kč s úrokem z prodlení</b> <b>- ve výši 2 436,16 Kč</b> <b>- ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 29. 8. 2020 do 20. 4. 2021,</b> <b>- ve výši 9,75 % ročně z částky 4 600 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení a</b> <b>- ve výši 1,5 % ročně z částky 15 400 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou dne 28. 4. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 29 120 Kč s úrokem v kapitalizované výši 4 650 Kč, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 436,16 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 20 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] (dále též„ Smlouva“), ve znění smlouvy o úvěru ze dne 16. 4. 2019, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit částku 24 600 Kč do 11. 5. 2019. Žalovaný nicméně dlužnou částku neuhradil řádně a včas, čímž Společnosti vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 28. 8. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 12. 5. 2019 do 10. 8. 2020 v kapitalizované výši 9 120 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje smluvní úrok v kapitalizované výši 4 650 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 5. 2019 do 10. 8. 2020 v kapitalizované výši 2 436,16 Kč a od 29. 8. 2020 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 12. 4. 2021.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Dne 12. 3. 2019 si Společnost a žalovaný ujednali smlouvu o úvěru [číslo] jíž se dohodli na poskytnutí spotřebitelského, bezúčelového úvěru ve výši 20 000 Kč převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu úvěru do 30 dnů od jeho poskytnutí společně s poplatkem ve výši 4 600 Kč. Žalovaný byl oprávněn požádat celkem 11× o prodloužení splatnosti úvěru vždy o 30 dní za poplatek ve výši 4 600 Kč. V případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli splátku dle Smlouvy řádně a včas bez ohledu na jeho zavinění byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a poplatek 50 Kč za každou zaslanou písemnou upomínku. Zaplacením smluvní pokuty není dotčeno právo Společnosti na náhradu škody v plné výši, sjednané úroky a úroky z prodlení ve výši stanovené obecně závaznými právními předpisy. Nedílnou součást Smlouvy tvořily obchodní podmínky a Sazebník poplatků (viz Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 12. 3. 2019). Dne 12. 3. 2019 poskytla Společnost žalovanému na jeho účet částku 20 000 Kč, [variabilní symbol] (viz výpis z účtu na č. l. 13). Dne 16. 4. 2019 si Společnost a žalovaný ujednali smlouvu o úvěru [číslo] (ve skutečnosti šlo o dodatek k původní smlouvě), jíž se dohodli na prodloužení splatnosti úvěru do 11. 5. 2019; za prodloužení žalovaný uhradil poplatek ve výši 4 600 Kč (viz Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 16. 4. 2019).

5. Na výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne 13. 7. 2021, č. j. 35 C 220/2021-11, aby žalobkyně mj. doplnila své tvrzení a označila a předložila soudu důkazy k prokázání, že došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 3. 2019 a že Společnost ověřila úvěruschopnost žalovaného, sdělila žalobkyně, že bohužel nedisponuje dalšími důkazními prostředky k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, v důsledku čehož vzala žalobu zpět co do smluvní pokuty ve výši 9 120 Kč a do úroku v kapitalizované výši 4 650 Kč. S ohledem na uvedené soud usnesením ze dne 27. 7. 2021, č. j. 35 C 220/2021-27, řízení v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 120 Kč s úrokem v kapitalizované výši 4 650 Kč, zastavil.

6. Dne 17. 8. 2020 si ujednali Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník dohodu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila pohledávky blíže specifikované v příloze č. 1 ve stavu ke dni 10. 8. 2020; postoupení se stává platným po zaplacení úplaty, k čemuž došlo dne 28. 8. 2020; v příloze byla specifikována pohledávka Společnosti za žalovaným v aktuální výši 33 790 Kč (viz dohoda o postoupení pohledávek, KIZAP /5/367, potvrzení o přijetí platby). Dopisem ze dne 8. 9. 2020, oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího archu). Dopisem ze dne 12. 4. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 33 790 Kč se zákonným úrokem z prodlení do 20. 4. 2021 s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz dopis ze dne 12. 4. 2021 vč. podacího archu). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění nařízení č. 434/2017 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 15. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] postoupila Společnost ve stavu ke dni 10. 8. 2020 žalobkyni na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 8. 9. 2020, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti ve vztahu k dlužníkovi. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

16. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 12. 3. 2019 Smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť Smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalovaného vynutit si poskytnutí jistiny úvěru). Na základě Smlouvy Společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli převodem na jeho bankovní účet částku 20 000 Kč, čímž došlo ke vzniku právního vztahu zápůjčky. Žalovanému vznikla povinnost vrátit Společnosti do 30 dnů od jeho poskytnutí společně jistinu zápůjčky společně s poplatkem ve výši 4 600 Kč. V souladu se smlouvou uzavřely strany dne 16. 4. 2019 dodatek k původní smlouvě o zápůjčce, kterou se po předchozím zaplacení poplatku ze strany žalovaného ve výši 4 600 Kč dohodly na novém termínu splatnosti do 11. 5. 2019.

17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně na výzvu soudu v usnesení ze dne 13. 7. 2021, č. j. 35 C 220/2021-11, uvedla, že bohužel nedisponuje dalšími důkazními prostředky k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, v důsledku čehož vzala žalobu zpět co do smluvní pokuty ve výši 9 120 Kč a do úroku v kapitalizované výši 4 650 Kč. Na základě toho dospěl soud k závěru, že Společnost úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala, tedy postupovala v rozporu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

18. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

19. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 20 000 Kč ani požadované příslušenství.

20. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti na svůj účet celkem částku 20 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl žalobkyni částku 4 600 Kč, která by při platně uzavřené Smlouvě měla sloužit k prodloužení původní splatnosti zápůjčky; jelikož však Smlouva je neplatná, tak je nezbytné tuto platbu použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 15 400 Kč.

21. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

22. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 15 400 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2021, která se dostala do sféry žalovaného dne 15. 4. 2021 a v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 20. 4. 2021. Jelikož žalovaný dlužnou částku 15 400 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 20. 4. 2021 dlužnou částku 15 400 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 21. 4. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně. Soud přezkoumal nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, načež jej shledal důvodný jen co do výše 8,25 % ročně z částky 15 400 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení.

24. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 400 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 4 600Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 436,16 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 29. 8. 2020 do 20. 4. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 600 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 15 400 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaných ustanovení bylo nutno k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně se žalobou původně domáhala zaplacení částky 29 120 Kč s úrokem v kapitalizované výši 4 650 Kč, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 436,16 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku 2 040,82 Kč, celkem se tak domáhala zaplacení částky 38 246,98 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka 15 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 400 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku 511,68 Kč, celkem tak jí byla přiznána částka 15 911,68 Kč. Uvedené znamená, že procesní úspěch žalobkyně a žalovaného je v zásadě totožný (41,60 % ku 58,40 %), takže by měl žalovaný nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 16,80 %. Žalovaný však žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se ani nepodávají z obsahu soudního spisu, tudíž soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

26. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.