35 C 230/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 25 700 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 100 Kč od 10. 3. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 16 600 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 7 198,46 Kč a ve výši 23,72 % ročně z částky 19 791,94 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 2 546,84 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 791,94 Kč od 30. 11. 2019 do 9. 3. 2021,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 9 100 Kč od 10. 3. 2021 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 691,94 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou dne 26. 5. 2021, ve znění doplnění ze dne 20. 8. 2021, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 25 700 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že po předchozím posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřely společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná dne 15. 4. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 2 800 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, počínaje dnem 22. 4. 2017 a konče dnem 26. 5. 2018. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, když uhradila pouze částku 9 100 Kč. Žalovaná částka 25 700 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 19 791,94 Kč a z dlužního poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 908,06 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 19 791,94 Kč od 27. 5. 2018 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 7 198,46 Kč a od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 791,94 Kč od 3. 6. 2018 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 2 546,84 Kč a od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 15. 4. 2017 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované v hotovosti při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 14 800 Kč, tvořeným úrokem ve výši 2 800 Kč, poplatkem ve výši 4 000 Kč poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 34 800 Kč v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy (RPSN činilo 195 % p. a.). Dle doplňujících ustanovení o spotřebitelském úvěru úvěr je čerpán v hotovosti (2.1), splátky jsou používány nejprve na úhradu úroku, administrativního poplatku, odměny za hotovostní inkaso splátek a jistiny; v případě prodlení se hradí 1. náhrada účelně vynaložených nákladů, 2. splatné sankce, tj. smluvní pokuta a úrok z prodlení, 3. splatné splátky od nejdříve splatné, 4. nesplatné splátky v pořadí od splátky splatné nejdříve (čl. 2) – (viz Smlouva).

5. Společnost a žalovaná vyplnily dne 15. 4. 2017 kartu zákazníka, v níž je uvedeno, že bydlí v nájemním bydlení, má partnera, nemá nezaopatřené děti, pracuje coby zaměstnankyně na dobu neurčitou ve [právnická osoba] [obec] [anonymizováno], s příjmem ve výši 11 832 Kč měsíčně, další příjmy činí 4 000 Kč, tedy celkové příjmy činí 15 832 Kč. Žalovaná vydává na bydlení částku 5 000 Kč, osobní výdaje činí 3 500 Kč, splácí u společnosti J [anonymizováno] částku 1 300 Kč a další výdaje činí 2 758 Kč, tedy celkové výdaje činí 12 558 Kč. Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu, dále ověřila výplatní pásky, pracovní smlouvu a složenky – příjmy (viz karta zákazníka). Dle výplatního lístku byla žalobkyni fakticky vyplácena ze mzdy 11 832 Kč částka 9 074 Kč (viz výplatní lístek na č. l. 16). Žalovaná uhradila celkově částku 9 100 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

6. Dne 29. 11. 2019 si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 29. 11. 2019 oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 22. 2. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 43 434,23 Kč do 9. 3. 2021 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 22. 2. 2021 vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupila pohledávku za žalovanou ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 29. 11. 2019, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>11. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 17. Společnost a žalovaná uzavřely dne 15. 4. 2017 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na jejímž základě Společnost jako zapůjčitel přenechala žalované coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě (svědčí o tom ostatně i následné částečné úhrady ze strany žalované); tímto vznikla mezi stranami zápůjčka coby reálný kontrakt vyžadující ke svému vzniku nejen konsensus smluvních stran, ale i reálné poskytnutí peněžních prostředků. Na základě smlouvy vznikla žalované povinnost vrátit Společnosti jistinu zápůjčky ve výši 20 000 Kč společně s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, s úrokem ve výši 2 800 Kč (23,72 % ročně) a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, tj. celkem zaplatit žalobkyni částku 34 800 Kč v 58 týdenních splátkách po 600 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne ode dne uzavření smlouvy.

18. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 27. 7. 2021, č. j. 35 C 230/2021-13, jakým způsobem Společnost ověřila úvěruschopnost žalované a jaké doklady si za tímto účelem od žalované vyžádala, reagovala žalobkyně tak, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované; k uvedenému žalobkyně dodala, že Společnost neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, neboť ta by se mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu. S uvedeným se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Soud přezkoumal předloženou zákaznickou kartu ze dne 15. 4. 2017, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 11 832 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a 1 výplatní pásky; z předložené výplatní pásky se vskutku podává, že příjem činil skutečně 11 832 Kč, avšak fakticky jí byla vyplácená jen částka 9 074 Kč, tedy zbylá částka 2 758 Kč ji byla zjevně strhávána, s čímž tedy bylo ve výdajích kalkulováno. Žalovaná měla mít dále další příjem ve výši 4 000 Kč, avšak není patrno, z čeho konkrétně měl tento příjem pocházet, zda se tedy jednalo o příjem pravidelný, a z čeho jej Společnost ověřila. Za zásadní pochybení Společnosti lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, tj. částkou 12 558 Kč, aniž by tyto výdaje (s výjimkou částky 2 758 Kč strhávané ze mzdy) Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak nekontrolovala zejména obvyklé náklady, které výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu, nijak nekalkulovala s výší dalších výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI); uvedené bylo přitom zcela žádoucí za situace, kdy žalované byly prováděny srážky ze mzdy a kdy dále měsíčně splácela úvěr u společnosti J [anonymizováno] ve výši 1 300 Kč. Na pováženou je rovněž skutečnost, že i kdyby skutečně měla žalovaná měsíční příjem 15 832 Kč a měsíční výdaje ve výši 12 558 Kč, pak při sjednané výši splácení 600 Kč týdně, by jí v závislosti na konkrétním měsíci zbyla na ostatní či mimořádné výdaje jen částka 874 Kč, resp. 274 Kč.

19. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

20. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 19 791,94 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 2 091,94 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

21. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti v hotovosti částku 20 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 9 100 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 10 900 Kč.

22. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

23. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 9 100 Kč nepochybně vyzvána až předžalobní výzvou ze dne 22. 2. 2021, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 9. 3. 2021. Jelikož žalovaná dlužnou částku 9 100 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 9. 3. 2021 dlužnou částku 9 100 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 10. 3. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně, domáhala se více, než nač měla nárok. S ohledem na uvedené soud shledal nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 100 Kč od 10. 3. 2021 do zaplacení.

25. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 100 Kč od 10. 3. 2021 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 16 600 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 7 198,46 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 19 791,94 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 546,84 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 791,94 Kč od 30. 11. 2019 do 9. 3. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 9 100 Kč od 10. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 691,94 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k splnění</b> 26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 9 521,65 Kč (jistina ve výši 9 100 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 421,65 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 47 168,43 Kč (jistina + smluvní úrok ve výši 25 700 Kč + úrok v kapitalizované výši 7 198,46 Kč + úrok kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 8 630,44 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 2 546,84 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 092,69 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 20,19 % v poměru k neúspěchu 79,81 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 59,62 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

27. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.