35 C 231/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23 340 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 155,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 740,37 Kč a ve výši 8,05 % ročně z částky 12 155,76 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 184,24 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 11 731,53 Kč,</b> <b>-) s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 571,47 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 9 907,70 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 1 478,01 Kč a ve výši 8,05 % ročně z částky 6 323,41 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou dne 26. 5. 2021, ve znění doplnění ze dne 13. 8. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 23 340 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé po předchozím posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřeli společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný dne 15. 1. 2016 smlouvu o půjčce č. 211218 (dále jen„ Smlouva č. 211218“), na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 1 400 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje dnem 22. 1. 2016 a konče dnem 24. 2. 2017. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, když uhradil pouze částku 6 270 Kč. Žalovaná částka 11 130 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 8 571,47 Kč a z dlužního poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 558,53 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 571,47 Kč od 25. 2. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 5 732,36 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 571,47 Kč od 4. 3. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 1 932,01 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Zadruhé po předchozím posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřeli Společnost a žalovaný dne 5. 4. 2016 smlouvu o půjčce č. 243283 (dále jen„ Smlouva č. 243283“), na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 910 Kč (úroková sazba 20,98 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč, a to v 43 týdenních splátkách po 370 Kč, počínaje dnem 12. 4. 2016 a konče dnem 31. 1. 2017. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, když uhradil pouze částku 3 700 Kč. Žalovaná částka 12 210 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 9 907,70 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 2 302,30 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 9 907,70 Kč od 1. 2. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 5 999,17 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 907,70 Kč od 8. 2. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 2 286,37 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Společnost a žalovaný si ujednali dne 15. 1. 2016 Smlouvu č. 211218, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 7 400 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrokem ve výši 1 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást Smlouvy tvořily smluvní podmínky (dále jen„ SP“) – (viz Smlouva č. 211218). Společnost a žalovaný vyplnili dne 15. 1. 2016 kartu zákazníka, v níž je uvedeno, že bydlí v nájemním bydlení, nemá jiný úvěr, není majitelem vozu, nemá nezaopatřené děti, pracuje na hlavní pracovní poměr jako dělník v [právnická osoba] [anonymizováno], jeho příjem činí mzda ve výši 16 150 Kč a má další příjmy ve výši 8 000 Kč, tj. celkem příjmy 24 190 Kč měsíčně. Jeho měsíční výdaje činí celkem 9 950 Kč, a sice nájem ve výši 4 250 Kč, výdaje domácnosti ve výši 3 500 Kč, spoření/pojištění ve výši 200 Kč, výdaje na telefon ve výši 2 000 Kč. Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu, dále ověřila výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu (viz karta zákazníka ze dne 15.17. 2016). Žalovaný uhradil celkově částku 6 270 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

5. Společnost a žalovaný si ujednali dne 5. 4. 2016 Smlouvu č. 243283, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 5 910 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrokem ve výši 910 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 15 910 Kč v 43 týdenních splátkách po 370 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást Smlouvy tvořily SP (viz Smlouva č. 243283). Společnost a žalovaný vyplnili dne 5. 4. 2016 kartu zákazníka, v níž je uvedeno, že bydlí v nájemním bydlení společně s partnerkou, nemá nezaopatřené děti, pracuje na hlavní pracovní poměr jako dělník v [právnická osoba] s. r. o., jeho příjem činí mzda ve výši 15 790 Kč a má další příjmy ve výši 7 800 Kč, tj. celkem příjmy 23 590 Kč měsíčně. Jeho měsíční výdaje činí celkem 10 100 Kč, a sice nájem ve výši 4 250 Kč, výdaje domácnosti ve výši 3 500 Kč, splátky úvěrů ve výši 2 350 Kč, z toho 1 550 Kč u Společnosti a 1 000 [právnická osoba], kde výše dlužné částky činí 80 000 Kč. Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu, dále ověřila výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu (viz karta zákazníka ze dne 15.17. 2016). Žalovaný uhradil celkově částku 3 700 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

6. Dle čl. 1 SP je předmětem smlouvy poskytnutí neúčelového spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou. Dle čl. 1 SP činí při sjednání úhrady celkové dlužné částky ve 43 splátkách výše úrokové sazby 20,98 % p. a. a při sjednání úhrady celkové dlužné částky v 58 splátkách výše úrokové sazby 23,72 % p. a., úroková sazba je stanovena jako pevná po celou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. V případě, že dojde ve smyslu čl. 9 věty druhé k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Dle čl. 2 SP pokud byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 43 splátkách, výše nákladů na hotovostní inkaso splátek, které zákazník zaplatí, pokud si hotovostní inkaso splátek zvolil, činí 30 % z celkové výše půjčené částky. Pokud byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, výše nákladů na hotovostní inkaso splátek, které zákazník zaplatí, pokud si hotovostní inkaso splátek zvolil, činí 40 % z celkové výše půjčené částky. Dle čl. 2 zákazník splácí v týdenních splátkách nejprve poplatky a až následně jistinu. Dle čl. 3 SP činí RPSN v případě úhrady celkové dlužné částky v 43 splátkách 91,66 % a v 58 splátkách 75,72 %. Dle čl. 8 SP v případě prodlení zákazníka se zaplacením příslušné částky celkové dlužné částky vzniká úvěrujícímu právo požadovat a) zaplacení celého zbývajícího dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, b) zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky, se kterou je zákazník v prodlení, c) zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu. Dle čl. 9 SP je Smlouva uzavřena na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu Smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost Smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti Smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání (viz SP).

7. Dne 30. 9. 2016 zanikla Společnost v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka [anonymizováno] [číslo], která má nově firmu [právnická osoba] (viz výpis z OR Společnosti, a z OR společnosti [právnická osoba], [IČO]). Dne 6. 12. 2019 si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovaným z obou smluv o zápůjčce (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, přílohy smlouvy o postoupení pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny ve spise 46 C 241/2021). Dopisem ze dne 6. 12. 2019 oznámila společnost [právnická osoba], žalovanému postoupení pohledávek z obou smluv na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 7. 5. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 41 685,20 Kč do 14. 5. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 7. 5. 2020 vč. podacího lístku); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

8. Úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby na 1 rok do 5 let včetně činila v okamžiku uzavření Smlouvy č. 211218, tj. v lednu 2016, činila 11,23 %. Úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby floating a fixace sazby do 1 roku včetně činila v okamžiku uzavření Smlouvy č. 243283, tj. v dubnu 2016, činila 10,63 %. Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v lednu 2016 činila 12,38 % a v dubnu 2016 činila 11,51 % (viz přehled úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR a ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupným na www.cnb.cz). <b>Právní posouzení věci</b> <i>9. Podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, fúzí sloučením dochází k zániku společnosti nebo družstva nebo více společností nebo družstev a přechodu jmění zanikající společnosti nebo družstva na nástupnickou společnost nebo družstvo; nástupnická společnost nebo družstvo vstupuje do právního postavení zanikající společnosti nebo družstva, nestanoví-li zvláštní zákon něco jiného.</i> <i>10. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>11. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 12. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. V důsledku fúze sloučením Společnosti se společností [právnická osoba], jako společností nástupnickou, která má nově firmu [právnická osoba], přešlo podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb. veškeré jmění zanikající Společnosti ke dni 30. 9. 2016 na společnost [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba], [IČO], následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávku za žalovaným z obou smluv na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením o zaplacení úplaty, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba], [IČO], dopisem ze dne 6. 12. 2019, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>13. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>14. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>15. Podle § 1968 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. ke smlouvě č. 211218</b> 18. Společnost a žalovaný po předchozím řádném posouzení úvěruschopnosti uzavřeli dne 15. 1. 2016 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na jejímž základě Společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě (svědčí o tom ostatně i následné částečné úhrady ze strany žalovaného); tímto vznikla mezi stranami zápůjčka coby reálný kontrakt vyžadující ke svému vzniku nejen konsensus smluvních stran, ale i reálné poskytnutí peněžních prostředků. Na základě smlouvy vznikla žalovanému povinnost vrátit Společnosti jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč společně s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, s úrokem ve výši 1 400 Kč (23,72 % ročně) a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, tj. celkem zaplatit žalobkyni částku 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne ode dne uzavření smlouvy.

19. Byť bylo ve Smlouvě uvedeno, že výše úroku činí toliko 1 400 Kč (23,72 % ročně), dospěl soud k závěru, že za úrok (peněžitou odměnu zapůjčitele za poskytnutí jistiny zápůjčky) je nezbytné považovat rovněž poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Jak je soudu známo z úřední činnosti (např. ze spisu 46 C 231/2021 či 46 C 241/2021), poplatek za administrativní činnost není nezávisle stanovenou položkou za vykonané činnosti ze strany Společnosti, nýbrž tato položka je přímo odvislá od výše poskytnuté finanční částky (20 %). Rovněž ani poplatek za hotovostní inkaso splátek není svou povahou a účelem nepochybně zvláštní službou, kterou by bylo lze náležitě odlišit od zápůjčky, nýbrž je se zápůjčkou pevně spjato, když je jím sjednáno, že žalovanému bude jistina zápůjčky vyplacena v hotovosti a že namísto principu donosnosti dluhu (uhrazení v sídle zapůjčitele), bude uplatněn princip odnosnosti (uhrazení dluhu v místě bydliště vydlužitele), i zde je pak výše odměny proměnlivá v závislosti na výši jistiny zápůjčky a sjednané délce splácení. Soud má tak za to, že hotovostní inkaso splátek je variantou zápůjčky (Společností nabízeným produktem). Soud tedy uzavírá, že přiměřenost podmínek poskytnuté zápůjčky je třeba hodnotit jako celek.

20. Jestliže tedy žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni zápůjčku ve výši 10 000 Kč společně s částkou 7 400 Kč, pak při splácení zápůjčky na dobu 58 týdnů lze dovodit, že úrok zápůjčky činí 66,34 % ročně ( (7 400 Kč/58) × (52/ 10 000 Kč) × 100); RPSN uváděné žalobkyní činí dokonce 75,72 %. Byť občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o zápůjčce. I dohoda o úrocích z poskytnuté zápůjčky podléhá korektivu dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o. z.), na který jsou smluvní strany povinny dbát. Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) Dohodnutá výše takto sjednaná výše smluvního úroku je neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z., neboť výše sjednaného úroku je více jak 5,9krát vyšší než průměrná výše úrokové míry korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby na 1 rok do 5 let v době uzavření smlouvy (leden 2016), RPSN uváděné žalobkyní je potom více jak 6,1krát vyšší než průměrná výše roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v době uzavření smlouvy. V souladu s § 1802 o. z. proto soud přistoupil k moderaci výše úroků, které stanovil ve výši 11,23 % p. a., vycházeje z průměrné hodnoty úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby na 1 rok do 5 let včetně v měsíci, kdy byla uzavřena smlouva; uvedená výše úroku odpovídá spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky.

21. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč dne 15. 1. 2016 v hotovosti, kdy celou zápůjčku měl žalovaný uhradit do 24. 2. 2017 spolu s moderovaným úrokem ve výši 11,23 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2016 do 10. 3. 2017 v kapitalizované výši 1 249,15 Kč. Žalovaný tedy měl v 58 týdenních splátkách uhradit celkem částku 11 249,15 Kč, z čehož lze dovodit, že při zohlednění moderovaného úroku náležitá výše splátek činí 194 Kč (poslední ve výši 191,15 Kč), přičemž strany se dohodly, že nejdříve dojde k úhradě úroku (poplatků) a až následně k úhradě jistiny. Jestliže přitom žalovaný na zápůjčku uhradil celkově částku 6 270 Kč, lze učinit závěr, že ke dni splatnosti poslední splátky (24. 2. 2017) činil dluh žalovaného toliko na jistině, a sice částku 4 979,15 Kč. Jelikož žalovaný dlužnou částku 4 979,15 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím (výrok I.), naopak soud žalobu co do částky 6 150,85 Kč pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

22. Na příslušenství požadovala žalobkyně zaprvé smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 571,47 Kč od 25. 2. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 5 732,36 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení; tento nárok shledal soud nedůvodným, neboť podle čl. 1 SP, které tvořily nedílnou součást smlouvy, v případě, že dojde ve smyslu čl. 9 věty druhé SP k prodloužení doby trvání smlouvy (tj. v důsledku v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhrazení poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas), nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání Smlouvy jistina úročena. Jestliže tedy Společnost, resp. následně její právní nástupkyně úročily po datu 24. 2. 2017 jistinu zápůjčky smluvním úrokem, činily tak v rozporu se sjednanými právy a povinnostmi a takový nárok jako nedůvodný nelze soudním rozhodnutím přiznat (výrok II.).

23. Zadruhé žalobkyně na příslušenství požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 571,47 Kč od 4. 3. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 1 932,01 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení; tento nárok shledal soud důvodným toliko částečně. Jelikož žalovaný neuhradil zápůjčku do řádného termínu její úhrady, tj. do 24. 2. 2017, dnem následujícím se dostal do prodlení a žalobkyni vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně (dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné jistiny ve výši 4 979,15 Kč až do zaplacení; tento za období od 4. 3. 2017 do 6. 12. 2019 činí 1 106,93 Kč. Vzhledem k tomu soud shledal důvodným nárok na zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 106,93 Kč a ve výši 8,05 % ročně z částky 4 979,15 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení (výrok I.); ve zbylém rozsahu tento nárok pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

24. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 979,15 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 106,93 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 979,15 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení (výrok I.), naopak pro nedůvodnost zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 150,85 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 5 732,36 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 571,47 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 825,08 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 592,32 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení (výrok II.). <b>b. ke smlouvě č. 243283</b> 25. Společnost a žalovaný po předchozím řádném posouzení úvěruschopnosti uzavřeli dne 5.41 2016 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na jejímž základě Společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě (svědčí o tom ostatně i následné částečné úhrady ze strany žalovaného); tímto vznikla mezi stranami zápůjčka coby reálný kontrakt vyžadující ke svému vzniku nejen konsensus smluvních stran, ale i reálné poskytnutí peněžních prostředků. Na základě smlouvy vznikla žalovanému povinnost vrátit Společnosti jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč společně s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, s úrokem ve výši 910 Kč (20,98 % ročně) a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč, tj. celkem zaplatit žalobkyni částku 15 910 Kč v 43 týdenních splátkách po 370 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne ode dne uzavření smlouvy.

26. Byť bylo ve Smlouvě uvedeno, že výše úroku činí toliko 910 Kč (20,98 % ročně), dospěl soud k závěru, že za úrok (peněžitou odměnu zapůjčitele za poskytnutí jistiny zápůjčky) je nezbytné považovat rovněž poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč. Jak je soudu známo z úřední činnosti (např. ze spisu 46 C 231/2021 či 46 C 241/2021), poplatek za administrativní činnost není nezávisle stanovenou položkou za vykonané činnosti ze strany Společnosti, nýbrž tato položka je přímo odvislá od výše poskytnuté finanční částky (20 %). Rovněž ani poplatek za hotovostní inkaso splátek není svou povahou a účelem nepochybně zvláštní službou, kterou by bylo lze náležitě odlišit od zápůjčky, nýbrž je se zápůjčkou pevně spjato, když je jím sjednáno, že žalovanému bude jistina zápůjčky vyplacena v hotovosti a že namísto principu donosnosti dluhu (uhrazení v sídle zapůjčitele), bude uplatněn princip odnosnosti (uhrazení dluhu v místě bydliště vydlužitele), i zde je pak výše odměny proměnlivá v závislosti na výši jistiny zápůjčky a sjednané délce splácení. Soud má tak za to, že hotovostní inkaso splátek je variantou zápůjčky (Společností nabízeným produktem). Soud tedy uzavírá, že přiměřenost podmínek poskytnuté zápůjčky je třeba hodnotit jako celek.

27. Jestliže tedy žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni zápůjčku ve výši 10 000 Kč společně s částkou 5 910 Kč, pak při splácení zápůjčky na dobu 43 týdnů lze dovodit, že úrok zápůjčky činí 71,47 % ročně ( (5 910 Kč/43) × (52/ 10 000 Kč) × 100); RPSN uváděné žalobkyní činí dokonce 91,66 %. Byť občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o zápůjčce. I dohoda o úrocích z poskytnuté zápůjčky podléhá korektivu dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o. z.), na který jsou smluvní strany povinny dbát. Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) Dohodnutá výše takto sjednaná výše smluvního úroku je neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z., neboť výše sjednaného úroku je více jak 6,7krát vyšší než průměrná výše úrokové míry korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby na 1 rok do 5 let v době uzavření smlouvy (duben 2016), RPSN uváděné žalobkyní je potom více jak 7,9krát vyšší než průměrná výše roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v době uzavření smlouvy. V souladu s § 1802 o. z. proto soud přistoupil k moderaci výše úroků, které stanovil ve výši 10,63 % p. a., vycházeje z průměrné hodnoty úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu floating a při fixaci sazby do 1 roku včetně v měsíci, kdy byla uzavřena smlouva; uvedená výše úroku odpovídá spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky.

28. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč dne 5. 4. 2016 v hotovosti, kdy celou zápůjčku měl žalovaný uhradit do 31. 1. 2017 spolu s moderovaným úrokem ve výši 10,63 % ročně z částky 10 000 Kč od 6. 4. 2017 do 31. 1. 2017 v kapitalizované výši 876,61 Kč. Žalovaný tedy měl v 43 týdenních splátkách uhradit celkem částku 10 876,61 Kč, z čehož lze dovodit, že při zohlednění moderovaného úroku náležitá výše splátek činí 253 Kč (poslední ve výši 250,61 Kč), přičemž strany se dohodly, že nejdříve dojde k úhradě úroku (poplatků) a až následně k úhradě jistiny. Jestliže přitom žalovaný na zápůjčku uhradil celkově částku 3 700 Kč, lze učinit závěr, že ke dni splatnosti poslední splátky (31. 1. 2017) činil dluh žalovaného toliko na jistině, a sice částku 7 176,61 Kč. Jelikož žalovaný dlužnou částku 7 176,61 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím (výrok I.), naopak soud žalobu co do částky 5 033,39 Kč pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

29. Na příslušenství požadovala žalobkyně zaprvé smluvní úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 9 907,70 Kč od 1. 2. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 5 999,17 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení; tento nárok shledal soud nedůvodným, neboť podle čl. 1 SP, které tvořily nedílnou součást smlouvy, v případě, že dojde ve smyslu čl. 9 věty druhé SP k prodloužení doby trvání smlouvy (tj. v důsledku v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhrazení poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas), nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání Smlouvy jistina úročena. Jestliže tedy Společnost, resp. následně její právní nástupkyně úročily po datu 31. 1. 2017 jistinu zápůjčky smluvním úrokem, činily tak v rozporu se sjednanými právy a povinnostmi a takový nárok jako nedůvodný nelze soudním rozhodnutím přiznat (výrok II.).

30. Zadruhé žalobkyně na příslušenství požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 907,70 Kč od 8. 2. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 2 286,37 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení; tento nárok shledal soud důvodným toliko částečně. Jelikož žalovaný neuhradil zápůjčku do řádného termínu její úhrady, tj. do 31. 1. 2017, dnem následujícím se dostal do prodlení a žalobkyni vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně (dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné jistiny ve výši 7 176,61 Kč až do zaplacení; tento za období od 8. 2. 2017 do 6. 12. 2019 činí 1 633,44 Kč. Vzhledem k tomu soud shledal důvodným nárok na zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 633,44 Kč a ve výši 8,05 % ročně z částky 7 176,61 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení (výrok I.); ve zbylém rozsahu tento nárok pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

31. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 176,61 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 633,44 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 176,61 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení (výrok I.), naopak pro nedůvodnost zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 033,39 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 5 999,17 Kč, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 9 907,70 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 652,93 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 731,09 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k splnění</b> 32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 9 835,70 Kč (jistina ve výši 7 176,61 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 633,44 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 025,65 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 49 230,69 Kč (jistiny ve výši 23 340 Kč + úroky v kapitalizované výši 11 731,53 Kč + úroky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku na částku 7 299,83 Kč + úroky z prodlení v kapitalizované výši 4 218,38 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 640,95 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 19,98 % v poměru k neúspěchu 80,02 %. S ohledem na uvedené má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 60,04 %. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

33. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.