35 C 232/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 31 636 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 200 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 436 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 10 006,65 Kč a ve výši 28 % ročně z částky 17 956,52 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 3 006,48 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 956,52 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 7. 2020,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 11 200 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení a</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 756,52 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 5. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 636 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 15. 12. 2016 (dále jen„ Smlouva“) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaným. Na základě Smlouvy Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 24 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy, a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 20 436 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 4 137 Kč (úroková sazba 28,00 % ročně), odměnou za administrativní zpracování a doručení ve výši 10 711 Kč a částkou za administrativní činnost ve výši 5 588 Kč, v 60 týdenních splátkách po 741 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 8. 2. 2018. Žalovaný naposledy uhradil dne 30. 4. 2018, kdy celkově uhradil částku 12 800 Kč. Ke dni 8. 2. 2018 činila dlužná jistina 18 383,45 Kč a dlužný poplatek činil částku 14 252,55 Kč. Posléze žalovaný uhradil ještě částku 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 28 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným vyplývající ze Smlouvy včetně příslušenství postoupena žalobkyni s účinností k témuž dni. Žalovaná částka 31 636 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 17 956,52 Kč a dlužné části poplatku ve výši 13 679,48 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 28 % p. a. z částky 17 956,52 Kč od 9. 2. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 10 006,65 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 17 956,52 Kč od 16. 2. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 3 006,48 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení. Dlužná částka nebyla žalovaným do dnešního dne zaplacena navzdory zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Dne 15. 12. 2016 si Společnost a žalovaný ujednali Smlouvu, na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 24 000 Kč, a to tak, že částka 10 000 Kč bude použita na refinancování zápůjčky [číslo] částka 14 000 Kč bude žalovanému vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal zaplatit Společnosti dlužnou jistinu a poplatek ve výši 20 436 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 4 137 Kč (roční úroková sazba ve výši 28 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve smyslu čl. 18 smluvních podmínek), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 588 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 10 711 Kč, celková dlužná částka tak činila 44 436 Kč (RPSN činilo 225,60 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 741 Kč (poslední splátka ve výši 717 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem Smlouvy stvrdil, že v hotovosti převzal jistinu zápůjčky ve výši 14 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky o zápůjčce (dále jen„ SP“) uvedené na zadní straně formuláře (viz Smlouva).

5. Společnost a žalovaný společně vyplnili dne 15. 12. 2016 zákaznickou kartu, podle níž Společnost ověřila totožnost žalovaného pomocí občanského průkazu. Žalovaný sdělil, že žije v nájmu, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, má učňovské vzdělání, pracuje na plný pracovní úvazek jako kuchař [anonymizována tři slova], jeho čistý příjem činí 12 000 Kč, další příjmy žadatele činí 8 000 Kč, běžné měsíční výdaje činí 10 000 Kč, z toho interní splátky u společnosti činí 2 000 Kč. Společnost ověřila příjem žalovaného prostřednictvím pracovní smlouvy a potvrzení o příjmu (viz zákaznická karta ze dne 15. 12. 2016).

6. Dle čl. 6 SP každá jednotlivá splátka bude započtena na 1) náklady spojené s vymáháním pohledávek, 2) splatné splátky celkové dlužné částky, a to v pořadí od nejdříve splatné, a to nejprve na poplatek, 3) splatné sankční poplatky, 4) nesplatná část jistiny zápůjčky, 5) nesplatná část poplatku. Dle čl. 13 SP pokud je zákazník v prodlení se zaplacením splátky celkové dlužné částky, zavazuje se žalobkyni uhradit náklady řízení spojené se soudním vymáháním závazku. Dle čl. 16 sankčními poplatky se rozumí zákonný úrok z prodlení, smluvní pokuta za prodlení, poplatek za upomínku, poplatek za osobní upozornění na výši nedoplatku a poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením centrálního vymáhání pohledávek Providentu. Dle čl. 18 SP je smlouva uzavřena na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání (viz smluvní podmínky).

7. Žalovaný uhradil na zápůjčku celkově částku 12 800 Kč, a sice dne 15. 12. 2016 částku 2 500 Kč, dne 19. 2. 2017 částku 1 000 Kč, dne 31. 3. 2017 částku 400 Kč, ve dnech 15. 5. 2017, 15. 6. 2017, 18. 7., 2017, 21. 8. 2017, 27. 11. 2017, 29. 12. 2017 a 31. 1. 2018 vž částku 1 000 Kč, dne 5. 3. 2018 částku 400 Kč, dne 30. 4. 2018 částku 500 Kč a dme 17. 7. 2018 částku 1 000 Kč. Ke dni 21. 1. 2020 evidovala žalobkyně dlužnou částku 46 336 Kč, z toho nesplacená jistina ve výši 17 956,52 Kč (viz tabulka umoření).

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupila Společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. 1 této smlouvy; v příloze č. 1 byla pod č. 13 004 uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, potvrzení o zaplacení úplaty a příloha č. 1 k této smlouvě). Dne 14. 2. 2020 zaslala Společnost žalovanému dopis, v němž mu oznámila postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz dopis ze dne 20. 1. 2020 vč. podacího lístku). Dne 15. 7. 2020 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 14. 7. 2020, v níž jej vyzval k úhradě dlužné částky 47 853,37 Kč nejpozději do 29. 7. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním, že pokud dluh nezaplatí ve stanoveném termínu, bude podána žaloba o zaplacení dluhu včetně nákladů řízení (viz předžalobní výzva ze dne 14. 7. 2020 vč. podacího lístku). <b>Právní posouzení věci</b> <i>9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze Smlouvy postoupila Společnost ke dni 20. 1. 2020 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty a seznamem pohledávek, v němž byla specifikována pohledávka za žalovaným, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 20. 1. 2020, daným k poštovní přepravě 14. 2. 2020, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>12. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>13. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>14. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>16. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>18. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 19. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 15. 12. 2016 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve Smlouvě a svým podpisem Smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 20 436 Kč, sestávajícím se z úroku ve výši 4 137 Kč, z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 588 Kč a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 10 711 Kč, celková dlužná částka tak činila 44 436 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 741 Kč (poslední splátka ve výši 717 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy.

20. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 27. 7. 2021, č. j. 35 C 232/2021-12, jakým způsobem Společnost ověřila úvěruschopnost žalovaného a jaké doklady si za tímto účelem od žalovaného vyžádala, reagovala žalobkyně tak, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, současně Společnost z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení; k uvedenému žalobkyně dodala, že Společnost neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, neboť ta by se mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu. S uvedeným se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 6. 9. 2021, č. j. 35 C 232/2021-28, jakým způsobem Společnost ověřila úvěruschopnost žalovaného, aby zejména upřesnila výši příjmu žalovaného, co představuje položka„ ostatní příjmy žadatele“ ve výši 8 000 Kč, a jak stanovila odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 10 000 Kč, žalobkyně reagovala tak, že příjmy ze zaměstnání činily 12 000 Kč, ostatní příjmy pak představovaly např. příjmy z brigády, sociálních dávek či vedlejší činnosti, což bylo ověřeno dokumenty k ověření, kdy tyto doklady nemají žalobkyně ani Společnost k dispozici; jinými důkazy přitom nedisponuje.

21. Soud přezkoumal předloženou zákaznickou kartu ze dne 15. 12. 2016, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaný měla mít čistý měsíční příjem ve výši 12 000 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a potvrzení o příjmu. Současně ještě měl žalovaný mít jiný blíže nespecifikovaný příjem ve výši 10 000 Kč, o němž není patrno, jak tento byl ověřen, neboť ze sekce„ Ověřené dokumenty“ se žádná listina k tomuto příjmu nevztahuje a samotná žalobkyně uvedla, že příslušným důkazem nedisponuje. Za zásadní pochybení Společnosti lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, tj. částkou 10 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak nekontrolovala zejména obvyklé náklady, které výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu, nijak nekalkulovala s výší dalších výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost s výjimkou lustrace v insolvenčním rejstříku prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

22. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

23. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 17 956,52 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 13 679,48 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

24. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že Společnost co do částky 10 000 Kč umenšila dluh žalovaného ze smlouvy o zápůjčce [číslo] dále žalovaný obdržel od Společnosti částku 14 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 12 800 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 11 200 Kč.

25. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

26. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 11 200 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 14. 7. 2020, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 29. 7. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku 11 200 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

27. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 29. 7. 2020 dlužnou částku 11 200 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 30. 7. 2020 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně, tedy více, než nač měla nárok. S ohledem na uvedené soud shledal nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 200 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení.

28. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 200 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 20 436 Kč s úrokem v kapitalizované výši 10 006,65 Kč, s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 17 956,52 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 006,48 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 956,52 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 7. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 11 200 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 756,52 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 11 283,48 Kč (jistina ve výši 11 200 Kč + úrok z prodlení od 30. 7. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 083,48 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 55 764,21 Kč (jistina ve výši 31 636 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 10 006,65 Kč + smluvní úrok od 20. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 8 526,64 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 3 006,48 Kč + úrok z prodlení od 20. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 588,44 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 20,23 % v poměru k neúspěchu 79,77 %. S ohledem na uvedené má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 59,54 %. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III.).

30. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.