35 C 238/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 23 712 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 13 312 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 7 452,90 Kč a ve výši 24,57 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 2 502,50 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 7. 2023 po žalované domáhala zaplacení částky 23 712 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 30. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalované jistinu ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 3 000 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a doplňkovou službou životního pojištění ve výši 360 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 456 Kč, počínaje dnem 6. 2. 2020 a konče dnem 25. 3. 2021. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 4 600 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 24,57 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 23 712 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 8 172 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 24,57 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 7 452,90 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 502,50 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila i přes zaslanou předžalobní upomínku zástupce žalobkyně.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. K jednání nařízenému na den [datum] se žalovaná, ač řádně obeslána, nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

5. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 30. 1. 2020 Smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 3 000 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a s pojistným za pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 360 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 27 360 Kč (RPSN 215,01 %) v 60 týdenních splátkách po 456 Kč, kdy první splátku je žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření Smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti jistinu ve výši 15 000 Kč (viz Smlouva). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu.

6. Žalovaná uvedla, že bydlí s rodiči a s jedním nezaopatřeným dítětem, je svobodná, pracuje u společnosti [právnická osoba] s příjmem 11 079 Kč měsíčně, pobírá státní podporu ve výši 8 532 Kč měsíčně a příspěvek na dceru ve výši 1 728 Kč, jinou zápůjčku či úvěr nemá. Výdaje žalované tvoří výdaje na bydlení ve výši 4 585 Kč, osobní výdaje ve výši 6 000 Kč. Celkové výdaje tedy činí 10 585 Kč a použitelný příjem činí 3 908 Kč. Žalovaná prohlásila, že je vůči ní vedena jedna exekuce. Dle dokumentů k ověření Společnost tyto údaje ověřila z výplatní pásky, pracovní smlouvy a faktur za služby (viz karta zákazníka ze dne 29. 1. 2020).

7. Dle doplňujících ustanovení o spotřebitelském úvěru je úvěr čerpán v hotovosti, splátky jsou používány nejprve na úhradu úroku, administrativního poplatku, odměny za hotovostní inkaso splátek a jistiny; v případě prodlení se hradí 1. náhrada účelně vynaložených nákladů, 2. splatné sankce, tj. smluvní pokuta a úrok z prodlení, 3. splatné splátky od nejdříve splatné, 4. nesplatné splátky v pořadí od splátky splatné nejdříve (viz Smlouva).

8. Žalovaná uhradila celkově částku 4 600 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

9. Dne 23. 3. 2023 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023). Dne 28. 3. 2023 byla na účet Společnosti (č. ú. [bankovní účet]) připsána platba od žalobkyně (č. ú. [bankovní účet]) ve výši 7 036 097 Kč (viz potvrzení o úhradě a potvrzení o příchozí platbě ze dne 28. 3. 2023). Dopisem ze dne 19. 4. 2023 oznámila Společnost žalované postoupení pohledávek na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 10. 7. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 35 157,98 Kč do 25. 7. 2023 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 10. 7. 2023 vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>10. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>11. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 12. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 postoupila pohledávky za žalovanou na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a potvrzením o úhradě úplaty za postoupení pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 19. 4. 2023, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>13. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>14. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>16. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>18. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.</i> 19. Společnost a žalovaná uzavřely dne 30. 1. 2020 smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle jejího obsahu jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť Smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalované si vynutit poskytnutí jistiny úvěru). Na jejím základě Společnost jako zapůjčitel přenechala žalované coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě (svědčí o tom ostatně i následné částečné úhrady ze strany žalované); tímto vznikla mezi stranami zápůjčka coby reálný kontrakt vyžadující ke svému vzniku nejen konsensus smluvních stran, ale i reálné poskytnutí peněžních prostředků. Tato smlouva pak naplňuje znaky spotřebitelského úvěru dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podléhá regulaci zákona o spotřebitelském úvěru, když při jejím uzavření žalobkyně vystupovala jako podnikatel ve smyslu § 420 o. z. a žalovaná jako spotřebitel ve smyslu 419 o. z. Na základě Smlouvy vznikla žalované povinnost vrátit Společnosti jistinu zápůjčky ve výši 15 000 Kč společně s úrokem ve výši 3 000 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a s pojistným za pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 360 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 27 360 Kč v 60 týdenních splátkách po 456 Kč, s tím, že první splátka je splatná 6. 2. 2020. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, když uhradila pouze částku 4 600 Kč.

20. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením této smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Těmito doklady nicméně žalobkyně nedisponuje, neboť byly předloženy toliko při sjednávání Smlouvy. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo, když žalobkyně se spolehla na údaje sdělené žalovanou.

21. Z předložené karty zákazníka ze dne 29. 1. 2020 se podává, že žalovaná měla mít měsíční příjem ve výši 14 499 Kč, což Společnost měla ověřit z pracovní smlouvy a z výplatních pásek, které však soudu nedoložila, přičemž ani po sečtení uvedených zdrojů příjmu se soudu k výsledné celkové částce příjmů žalované ve výši 14 499 Kč nepodařilo dopočítat, když dle karty celkový příjem žalované tvořil příjem ve výši 11 079 Kč měsíčně, státní podpora ve výši 8 532 Kč měsíčně a příspěvek na dceru ve výši 1 728 Kč, tj. celkem 21 339 a nikoli 14 499 Kč, jak je uvedeno na kartě. Žalobkyně navíc nedoložila ani, jak ověřila příjem žalované označený jako„ státní podpora – vedlejší“ ve výši 8 532 Kč a jak ověřila příjem žalované označený jako ošetřovné na dceru ve výši 1 728 Kč měsíčně. Nelze tedy posoudit, s jakou konkrétní částkou příjmu žalované Společnost při posuzován úvěruschopnosti pracovala a zda tak úvěruschopnost žalované posuzovala správně.

22. Tyto skutečnosti vyplynuly z dokazování provedeného u jednání konaného dne [datum], kdy byla k důkazu přečtena karta zákazníka. Žalobkyně se však tohoto jednání nezúčastnila, čímž se sama připravila o možnost být u jednání poučena o povinnosti učinit příslušné skutkové tvrzení, tj. jak byla ověřena úvěruschopnost žalované.

23. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř., které je soud povinen poskytnout účastníku, příp. jeho zástupci, kterému účastník udělil procesní plnou moc (srov. § 32 odst. 3 o. s. ř.), vyjde-li v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí věci je určena skutkovou podstatou (hypotézou) hmotněprávní normy, jež má být podle úsudku soudu použita k právnímu posouzení žaloby. Hypotéza právní normy vymezuje okruh rozhodujících skutečností, které je každý z účastníků povinen tvrdit a následně prokázat. Na úplnost právně významných skutečností tvrzených v žalobě a ve vyjádření k ní je tudíž třeba usuzovat na základě předběžné právní kvalifikace skutkového děje (skutku), kterým žalobkyně odůvodňuje opodstatněnost svého nároku, a na základě skutkových okolností, na nichž žalovaná buduje obranu proti uplatněnému nároku. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.

24. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit. Je-li obě Smlouva ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat celou žalovanou jistinu zápůjčky s dlužnou částkou poplatku, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

25. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

26. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

27. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

28. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

29. Žalovaná uhradila Společnosti na Smlouvu částku 4 600 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na úhradu nesplacenou jistinu, kterou Společnost žalobkyni poskytla ve výši 15 000 Kč. Dluh na jistině tak činí částku 10 400 Kč.

30. Protože mezi stranami nedošlo k dohodě o době splatnosti vracené jistiny„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nejsou tedy osvědčeny její aktuální poměry, uložil soud žalované splnit stanovené platební povinnosti v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

31. Do prodlení s úhradou dlužných částek se pak žalovaná s ohledem na shora rozebrané skutečnosti dosud nedostala.

32. Soud proto zavázal žalovanou pouze k doplacení částky 10 400 Kč a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl. <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 33. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vydání rozhodnutí (21. 11. 2023) v řízení úspěšná co do přiznání části jistiny ve výši 10 400 Kč, přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 36 944,89 Kč (jistina s poplatky ve výši 23 712 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 502,50 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 7 452,90 Kč + úrok od 24. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 453,63 Kč + úrok z prodlení od 24. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 823,86 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 28,15 % v poměru k neúspěchu ve výši 71,85 %. S ohledem na uvedené má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení žalovaná, a to ve výši 43,70 %.

34. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.