35 C 250/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 19 390 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 300 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 15 090 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 12 687,58 Kč a ve výši 23,72 % ročně z částky 14 772,73 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 4 282,74 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 772,73 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 472,73 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 5. 2021 po žalované domáhala zaplacení částky 19 390 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely zaprvé dne 25. 4. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva [číslo]“), na jejímž základě Společnost poté, co přezkoumala úvěruschopnost žalované, poskytla žalované zápůjčku ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 1 680 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a s doplňkovou službou životního pojištění ve výši 290 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 365 Kč, konče dnem 4. 6. 2016. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 6 030 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Zadruhé Společnost a žalovaná uzavřely dne 9. 1. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva [číslo]“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 1 120 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, konče dnem 19. 2. 2016. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 9 670 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala nástupce Společnosti společnost [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]), [IČO], která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávky za žalovanou vyplývající z obou smluv včetně příslušenství na žalobkyni s účinností k témuž dni. Pokud jde o Smlouvu [číslo] žalovaná částka 15 140 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 11 499,84 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 3 640,16 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 11 499,84 Kč od 5. 6. 2016 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 9 698,71 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 499,84 Kč od 12. 6. 2016 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 3 273,51 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Pokud jde o Smlouvu [číslo] žalovaná částka 4 250 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 3 272,89 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 977,11 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 3 272,89 Kč od 20. 2. 2016 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 2 988,87 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 272,89 Kč od 27. 2. 2016 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 1 009,23 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 9. 1. 2015 Smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 5 920 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, úrokem ve výši 1 120 Kč (23,72 % p. a.), poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 13 920 Kč v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky (viz Smlouva [číslo]). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu. Žalovaná uvedla, že požaduje půjčku ve výši 8 000 Kč, bydlí v nájemním bydlení, má půjčku či úvěr u jiného subjektu, má aktivní půjčku u Společnosti, má 1 nezaopatřené dítě (ročník 2010), pracuje na hlavní pracovní poměr jako dělnice, mzda (HPP/VPP) činí 17 000 Kč, další příjmy činí 17 000 Kč. Výdaje žalované činí výdaje domácnosti ve výši 10 000 Kč, splátky/půjčky/alimenty 5 000 Kč, výdaje na telefon 400 Kč, tj. celkem výdaje 15 400 Kč. Použitelný příjem činí 18 600 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouva/ŽL a nájemní/ubytovací smlouva (viz karta zákazníka ze dne 9. 1. 2015). Žalovaná uhradila celkově částku 9 670 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

5. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 25. 4. 2015 Smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 8 880 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, úrokem ve výši 1 680 Kč (23,72 % p. a.) a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, a dále s životním pojištěním [anonymizována dvě slova] ve výši 290 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 21 170 Kč v 58 týdenních splátkách po 365 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky (viz Smlouva [číslo]). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu. Žalovaná uvedla, že požaduje půjčku ve výši 12 000 Kč, bydlí v nájemním bydlení, nemá půjčku či úvěr u jiného subjektu, má aktivní půjčku u Společnosti, má 1 nezaopatřené dítě (ročník 2010), pracuje na hlavní pracovní poměr jako dělnice, mzda (HPP/VPP) činí 34 000 Kč. Výdaje žalované činí nájem/inkaso ve výši 2 500 Kč, výdaje domácnosti ve výši 11 000 Kč, splátky/půjčky/alimenty 2 500 Kč, výdaje na telefon 300 Kč, tj. celkem výdaje 16 300 Kč. Použitelný příjem činí 17 700 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: občanský průkaz, pracovní smlouva/ŽL a nájemní/ubytovací smlouva (viz karta zákazníka ze dne 25. 4. 2015). Žalovaná uhradila celkově částku 6 030 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

6. Dne 30. 9. 2016 zanikla Společnost v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka [anonymizováno] [číslo], která má nově firmu [právnická osoba] (viz výpis z OR Společnosti, a z OR společnosti [právnická osoba], [IČO]). Dne 6. 12. 2019 si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovanou z obou smluv (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, potvrzení o úhradě a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 6. 12. 2019 oznámila společnost [právnická osoba], žalované postoupení pohledávek na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2019 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 7. 5. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 38 354,98 Kč do 14. 5. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 7. 5. 2020 vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, fúzí sloučením dochází k zániku společnosti nebo družstva nebo více společností nebo družstev a přechodu jmění zanikající společnosti nebo družstva na nástupnickou společnost nebo družstvo; nástupnická společnost nebo družstvo vstupuje do právního postavení zanikající společnosti nebo družstva, nestanoví-li zvláštní zákon něco jiného.</i> <i>8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. V důsledku fúze sloučením Společnosti se společností [právnická osoba], jako společností nástupnickou, která má nově firmu [právnická osoba], přešlo podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb. veškeré jmění zanikající Společnosti ke dni 30. 9. 2016 na společnost [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba], [IČO], následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávky za žalovanou z obou smluv na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba], [IČO], dopisem ze dne 6. 12. 2019, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>11. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. Ke Smlouvě [číslo]</b> 16. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 9. 1. 2015 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 5 920 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, úrokem ve výši 1 120 Kč (23,72 % p. a.), poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 13 920 Kč v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy.

17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva [číslo] je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením této smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Těmito doklady nicméně žalobkyně nedisponuje, neboť byly předloženy toliko při sjednávání Smlouvy. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo, když žalobkyně se spolehla na údaje sdělené žalovanou. Vyjde-li soud z předložené karty zákazníka ze dne 9. 1. 2015, z této se podává, že žalovaná měla mít měsíční příjem ve výši 17 000 Kč, což Společnost měla ověřit z pracovní smlouvy a z výplatních pásek, které však soudu nebyla s to doložit. Pokud jde pak o výdaje žalované, zde Společnost měla mít k dispozici toliko nájemní/ubytovací smlouvu, kterou však nebyla schopná doložit, takže není patrno, jaké veškeré výdaje z něj měly vyplynout; to platí obzvláště za situace, kdy žalovaná měla sice bydlet v nájemním bydlení, avšak údajně nehradila žádný nájem ani inkaso; problematičnost nulové částky vynakládané na nájem/inkaso vyplývá i z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2015 činila pro 1 osobu 3 410 Kč a pro 2 osoby (žalovaná uvedla, že má 1 vyživovací povinnost k dítěti ročník 2010) 4 880 Kč a dle nařízení vlády č. 327/2014 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2015 v případě bydlení užívaných na základě nájemní smlouvy činila v obci do 9 999 obyvatel (pro [územní celek]) v případě 2 osob v domácnosti 6 998 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

18. Jestliže je Smlouva [číslo] neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou [číslo]. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 3 272,89 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 977,11 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

19. Při závěru o neplatnosti Smlouvy [číslo] je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 8 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 9 670 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva [číslo] je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak bylo nejenže zcela splaceno, nýbrž co do částky 1 670 Kč přeplaceno, takže žalovaná žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého plněním na neplatnou Smlouvu [číslo] ničeho nedluží.

20. S ohledem na uvedené soud žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 4 250 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 988,87 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 272,89 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 009,23 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 272,89 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě [číslo]</b> 21. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 25. 4. 2015 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 8 880 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, úrokem ve výši 1 680 Kč (23,72 % p. a.) a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, a dále s životním pojištěním [anonymizována dvě slova] ve výši 290 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 21 170 Kč v 58 týdenních splátkách po 365 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy.

22. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva [číslo] je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením této smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Těmito doklady nicméně žalobkyně nedisponuje, neboť byly předloženy toliko při sjednávání Smlouvy. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo, když žalobkyně se spolehla na údaje sdělené žalovanou. Vyjde-li soud z předložené karty zákazníka ze dne 25. 4. 2015, z této se podává, že žalovaná měla mít měsíční příjem ve výši 34 000 Kč, což Společnost měla ověřit z pracovní smlouvy, které však soudu nebyla s to doložit (navíc ještě v měsíci leden 2015 měl činit příjem toliko částku 17 000 Kč, ačkoliv žalovaná měla pracovat u stejného zaměstnavatele). Pokud jde pak o výdaje žalované, zde Společnost měla mít k dispozici toliko nájemní/ubytovací smlouvu, kterou však nebyla schopná doložit, takže není patrno, jaké veškeré výdaje z něj měly vyplynout; problematičnost částky 2 500 Kč vynakládané na nájem/inkaso vyplývá i z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2015 činila pro 1 osobu 3 410 Kč a pro 2 osoby (žalovaná uvedla, že má 1 vyživovací povinnost k dítěti ročník 2010) 4 880 Kč a dle nařízení vlády č. 327/2014 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2019 v případě bydlení užívaných na základě nájemní smlouvy činila v obci do 9 999 obyvatel (pro [územní celek]) v případě 2 osob v domácnosti 6 998 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

23. Jestliže je Smlouva [číslo] neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou [číslo]. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 11 499,84 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 3 640,16 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

24. Při závěru o neplatnosti Smlouvy [číslo] je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 12 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 6 030 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva [číslo] je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení. Dále je nezbytné použít na bezdůvodné obohacení přeplatek žalované z neplatné Smlouvy [číslo] ve výši 1 670 Kč, takže bezdůvodné obohacení z titulu plnění na neplatnou Smlouvu [číslo] aktuálně činí 4 300 Kč.

25. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 14. 5. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 4 300 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

26. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 14. 5. 2020 dlužnou částku 4 300 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 300 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení.

27. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 300 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 10 840 Kč s úrokem v kapitalizované výši 9 698,71 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 11 499,84 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 273,51 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 499,84 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 199,84 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k splnění</b> 28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 4 948,68 Kč (jistina ve výši 4 300 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 648,68 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 47 212,76 Kč (jistiny + poplatky ve výši 19 390 Kč + úrok v kapitalizované výši 12 687,58 Kč + úrok kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 8 102,61 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 4 282,74 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 749,83 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 10,48 % v poměru k neúspěchu 89,52 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 79,04 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

29. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.