35 C 256/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 25 211,18 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 953 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 953 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 288,18 Kč spolu</b> <b>-) s úrokem ve výši 2 746,17 Kč a ve výši 29 % ročně z částky 15 335,60 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 2 143,15 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 335,60 Kč od 21. 1. 2020 do 18. 5. 2020 a</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 8 382,60 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 5. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 211,18 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 13. 11. 2017 smlouvu o zápůjčce č. 652481370 (dále též„ Smlouva č. 652481370“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy, a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 956 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 2 941 Kč (úroková sazba 29,00 % ročně), z odměny za zpracování a doručení ve výši 3 404 Kč a z částky za administrativní činnost ve výši 3 611 Kč, v 18 měsíčních splátkách po 1 220 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 13. 5. 2019. Žalovaný naposledy uhradil dne 11. 6. 2018. Ke dni 8. 10. 2018 činila dlužná jistina 8 433,54 Kč a dlužný poplatek činil částku 5 233,56 Kč; celkově od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný částku 7 430 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29,00 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 13 667,10 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 8 433,54 Kč a dlužné části poplatku ve výši 5 233,56 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 8 433,54 Kč od 14. 5. 2019 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 1 712,01 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 8 433,54 Kč od 14. 5. 2019 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 1 178,59 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení. Zadruhé Společnost a žalovaný uzavřeli dne 18. 7. 2017 smlouvu o zápůjčce č. 651736437 (dále též„ Smlouva č. 651736437“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy, a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 933 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 3 296 Kč (úroková sazba 29,00 % ročně), z odměny za zpracování a doručení ve výši 2 920 Kč a z částky za administrativní činnost ve výši 2 920 Kč, v 24 měsíčních splátkách po 831 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 18. 7. 2019. Žalovaný naposledy uhradil dne 11. 6. 2018. Ke dni 8. 10. 2018 činila dlužná jistina 6 902,06 Kč a dlužný poplatek činil částku 4 642,02 Kč; celkově od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný částku 7 617 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29,00 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 11 544,08 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 6 902,06 Kč a dlužné části poplatku ve výši 4 642,02 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 6 902,06 Kč od 19. 7. 2019 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 1 034,16 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 6 902,06 Kč od 11. 7. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 964,56 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení. Dlužné částky nebyly žalovaným do dnešního dne zaplaceny navzdory zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Dne 18. 7. 2017 si Společnost a žalovaný ujednali Smlouvu č. 651736437, na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal zaplatit Společnosti dlužnou jistinu a poplatek ve výši 9 933 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 3 296 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve smyslu čl. 18 smluvních podmínek), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 920 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 717 Kč, celková dlužná částka tak činila 19 933 Kč (RPSN činilo 111,90 %), a to v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 831 Kč (poslední splátka ve výši 820 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem Smlouvy stvrdil, že v hotovosti převzal jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky o zápůjčce (viz Smlouva č. 651736437).

5. Společnost a žalovaný společně vyplnili dne 18. 7. 2017 zákaznickou kartu, podle níž Společnost ověřila totožnost žalovaného pomocí občanského průkazu. Žalovaný sdělil, že žije v nájmu, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, má učňovské vzdělání, pracuje na plný pracovní úvazek jako servisní technik, jeho čistý příjem činí 14 380 Kč, ostatní příjmy činí 5 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 10 000 Kč, příjmy celkem činí 29 380 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč, externí splátky zápůjček ve výši 2 000 Kč. Společnost ověřila pracovní smlouvu od 1. 9. 2016 do 31. 8. 2017, 3 výplatní pásky za měsíce 4–6/ 2017 a nájemní smlouvu od 2. 12. 2016 do 2. 12. 2018 (viz zákaznická karta ze dne 18. 7. 2017).

6. Dne 13. 11. 2017 si Společnost a žalovaný ujednali Smlouvu č. 652481370, na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal zaplatit Společnosti dlužnou jistinu a poplatek ve výši 9 956 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 2 941 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve smyslu čl. 18 smluvních podmínek), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 404 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 611 Kč, celková dlužná částka tak činila 21 956 Kč (RPSN činilo 133,21 %), a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1 220 Kč (poslední splátka ve výši 1 216 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem Smlouvy stvrdil, že v hotovosti převzal jistinu zápůjčky ve výši 12 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky o zápůjčce (viz Smlouva č. 652481370).

7. Společnost a žalovaný společně vyplnili dne 13. 11. 2017 zákaznickou kartu, podle níž Společnost ověřila totožnost žalovaného pomocí občanského průkazu. Žalovaný sdělil, že žije v nájmu, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, má učňovské vzdělání, pracuje na plný pracovní úvazek jako servisní technik, jeho čistý příjem činí 16 835 Kč, ostatní příjmy činí 2 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 3 500 Kč, příjmy celkem činí 22 335 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč, externí splátky zápůjček ve výši 900 Kč a interní splátky ve výši 831 Kč. Společnost ověřila pracovní smlouvu od 1. 9. 2016 na dobu neurčitou a 3 výplatní pásky za měsíce 7–9/ 2017 (viz zákaznická karta ze dne 13. 11. 2017).

8. Žalovaný uhradil na zápůjčku ze Smlouvy č. 652481370 celkově částku 7 430 Kč, kdy přesný termín úhrady je patrný z tabulky umoření, přičemž naposledy uhradil dne 11. 6. 2018 částku 2 500 Kč; ke dni 21. 1. 2020 evidovala žalobkyně dlužnou částku 19 264,76 Kč, z toho nesplacená jistina ve výši 8 433,54 Kč (viz tabulka umoření ke Smlouvě č. 652481370).

9. Žalovaný uhradil na zápůjčku ze Smlouvy č. 651736437 celkově částku 7 617 Kč, kdy přesný termín úhrady je patrný z tabulky umoření, přičemž naposledy uhradil dne 11. 6. 2018 částku 1 000 Kč; ke dni 21. 1. 2020 evidovala žalobkyně dlužnou částku 18 587,89 Kč, z toho nesplacená jistina ve výši 6 902,06 Kč (viz tabulka umoření ke Smlouvě č. 651736437).

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupila Společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. 1 této smlouvy; v příloze č. 1 byla pod č. 16 671 uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy č. 651736437 a pod č. 18 096 uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy č. 652481370 (viz smlouva o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, potvrzení o zaplacení úplaty a příloha č. 1 k této smlouvě). Dne 14. 2. 2020 zaslala Společnost žalovanému dopis, v němž mu oznámila postoupení pohledávky z obou smluv na žalobkyni (viz dopis ze dne 20. 1. 2020 vč. podacího lístku). Dne 12. 5. 2020 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 11. 5. 2020, v níž jej vyzval k úhradě dlužné částky 31 913,51 Kč nejpozději do 18. 5. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním, že pokud dluh nezaplatí ve stanoveném termínu, bude podána žaloba o zaplacení dluhu včetně nákladů řízení (viz předžalobní výzva ze dne 11. 5. 2020 vč. podacího lístku). <b>Právní posouzení věci</b> <i>11. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>12. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 13. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávky za žalovaným z obou smluv postoupila Společnost ke dni 20. 1. 2020 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 20. 1. 2020, daným k poštovní přepravě 14. 2. 2020, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>14. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>15. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>16. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>18. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>20. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. Ke Smlouvě č. 651736437</b> 21. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 18. 7. 2017 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 9 933 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 3 296 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve smyslu čl. 18 smluvních podmínek), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 920 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 717 Kč, celková dlužná částka tak činila 19 933 Kč (RPSN činilo 111,90 %), a to v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 831 Kč (poslední splátka ve výši 820 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy.

22. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 6. 9. 2021, č. j. 35 C 256/2021-29, aby vysvětlila a osvědčila údaje uvedené v zákaznických kartách, žalobkyně uvedla, že ostatní příjmy žadatele představují např. výživné, alimenty, příjmy z podnájmu, další čisté příjmy domácnosti jsou například příjmy z podnikání jako vedlejší činnosti k hlavnímu příjmu či brigády ověřované na základě sdělení žalovaného, odhadované měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč byly ověřovány z nájemní smlouvy, externí splátky byly ověřovány na základě sdělení žalovaného. Žalobkyně současně uvedla, že kopiemi dokladů žalovaného, stejně jako dalšími důkazy nedisponuje. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti žalovaného neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přesto soud navíc přezkoumal předloženou zákaznickou kartu ze dne 18. 7. 2017, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ve výši 14 380 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a tří výplatních pásek za měsíce 4–6/ 2017, které však soudu nebyla schopná doložit, současně ještě měl mít žalovaný další blíže nespecifikované ostatní příjmy ve výši 5 000 Kč a další čisté příjmy domácnosti ve výši 10 000 Kč; o jaký příjem případně mělo jít, však Společnost dle části„ Ověřené dokumenty“ neověřovala. Za zásadní pochybení Společnosti lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, tj. částkou 5 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost řádným způsobem ověřila, kdy toliko prohlédnutí nájemní smlouvy je z pohledu soudu zjevně nedostačující (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; problematičnost částky 5 000 Kč, u níž navíc není patrno, zdali zahrnuje též externí splátky zápůjček ve výši 2 000 Kč, vyplývá i z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2017 činila 3 410 Kč a dle nařízení vlády č. 449/2016 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2017 v případě bydlení užívaných na základě nájemní smlouvy činila pro 1 osobu v městě do 9 999 obyvatel (pro město Napajedla) 4 763 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost s výjimkou eventuálního nahlédnutí do insolvenčního rejstříku prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

23. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

24. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 651736437. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 6 902,06 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 4 642,02 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

25. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 10 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytla Společnosti celkově částku 7 617 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 2 383 Kč.

26. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

27. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 2 383 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 11. 5. 2020, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 18. 5. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku 2 383 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

28. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 18. 5. 2020 dlužnou částku 2 383 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 19. 5. 2020 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9 % ročně, tedy méně, než nač měla nárok, což soud nemohl překročit. S ohledem na uvedené soud shledal nárok na úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 383 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení.

29. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 383 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 383 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 9 161,08 Kč s úrokem v kapitalizované výši 1 034,16 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 902,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 964,56 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 902,06 Kč od 21. 1. 2020 do 18. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 519,06 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě č. 652481370</b> 30. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 13. 11. 2017 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 9 956 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 2 941 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve smyslu čl. 18 smluvních podmínek), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 404 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 611 Kč, celková dlužná částka tak činila 21 956 Kč (RPSN činilo 133,21 %), a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1 220 Kč (poslední splátka ve výši 1 216 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy.

31. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 6. 9. 2021, č. j. 35 C 256/2021-29, aby vysvětlila a osvědčila údaje uvedené v zákaznických kartách, žalobkyně uvedla, že ostatní příjmy žadatele představují např. výživné, alimenty, příjmy z podnájmu, další čisté příjmy domácnosti jsou například příjmy z podnikání jako vedlejší činnosti k hlavnímu příjmu či brigády ověřované na základě sdělení žalovaného, odhadované měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč byly ověřovány z nájemní smlouvy, externí splátky byly ověřovány na základě sdělení žalovaného. Žalobkyně současně uvedla, že kopiemi dokladů žalovaného, stejně jako dalšími důkazy nedisponuje. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti žalovaného neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přesto soud navíc přezkoumal předloženou zákaznickou kartu ze dne 18. 7. 2017, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ve výši 16 835 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a tří výplatních pásek za měsíce 7–9/ 2017, které však soudu nebyla schopná doložit, současně ještě měl mít žalovaný další blíže nespecifikované ostatní příjmy ve výši 2 000 Kč a další čisté příjmy domácnosti ve výši 3 500 Kč; o jaký příjem případně mělo jít, však Společnost dle části„ Ověřené dokumenty“ neověřovala. Za zásadní pochybení Společnosti lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, tj. částkou 5 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost řádným způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; problematičnost částky 5 000 Kč, u níž navíc není patrno, zdali zahrnuje též externí splátky zápůjček ve výši 2 000 Kč, vyplývá i z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2017 činila 3 410 Kč a dle nařízení vlády č. 449/2016 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2017 v případě bydlení užívaných na základě nájemní smlouvy činila pro 1 osobu v městě do 9 999 obyvatel (pro město Napajedla) 4 763 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost s výjimkou eventuálního nahlédnutí do insolvenčního rejstříku prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

32. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

33. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 652481370. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 8 433,54 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 5 233,56 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

34. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 12 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytla Společnosti celkově částku 7 430 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 4 570 Kč.

35. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

36. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 4 570 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 11. 5. 2020, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 18. 5. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku 4 570 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

37. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 18. 5. 2020 dlužnou částku 4 570 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 19. 5. 2020 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9 % ročně, tedy méně, než nač měla nárok, což soud nemohl překročit. S ohledem na uvedené soud shledal nárok na úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 570 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení.

38. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 570 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 9 097,10 Kč s úrokem v kapitalizované výši 1 712,01 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 433,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 178,59 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 433,54 Kč od 21. 1. 2020 do 18. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 863,54 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 7 866,80 Kč (jistina ve výši 6 953 Kč + úrok z prodlení od 19. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 913,80 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 40 510,22 Kč (jistina ve výši 25 211,18 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 2 746,17 Kč + smluvní úrok od 20. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 7 944,26 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 2 143,15 Kč + úrok z prodlení od 20. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 465,46 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 19,42 % v poměru k neúspěchu 80,58 %. S ohledem na uvedené má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 61,16 %. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III.).

40. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.